(17.10 hodin)
(pokračuje Staněk)
Vážené kolegyně a kolegové, povšiml jsem si, že u některých, a bohužel řekl bych i u významných představitelů, kteří by měli brát stanovisko pedagogických fakult vážně, jejich stanovisko vyvolávalo úsměv na rtech. Je mi to líto, protože kdo jiný než představitelé pedagogických fakult se mohou skutečně věcně a odborně vyjádřit k problému, který případná novela zákona o pedagogických pracovnících může způsobit? (Ministr reaguje od stolku zpravodajů.)
Je to možné. Já si nepletu fakultu a komoru, pane ministře. (Ukazuje ministrovi listy papíru.) Pokud tady vidíte, tak to je stanovisko pedagogických fakult. (Ministr reaguje.) Asociace. Ne. Já jsem četl tuto asociaci. Pokud jde o komoru, tu budu číst teď. (Ministr reaguje.) Já jsem neříkal, že jste se tomu smál.
Chtěl bych říci, že toto stanovisko dneska na tiskové konferenci potvrdili zástupci pedagogických fakult. Hovořili o rizicích, která jsou s touto novelou spojena, a současně jsou přesvědčeni, že by bylo dobré nevylít z vaničky s tím čerstvě narozeným dítětem, které se skrývá v některých pozměňovacích návrzích, i dobré tedy myšlenky, a dát tam jenom pryč to, co není v pořádku. Není toho mnoho a dá se to napravit velmi rozumně, pokud by se návrh tohoto zákona vrátil do prvního čtení. Myslím, že ten návrh tady zazněl v předcházející debatě, a možná ještě zazní.
Nejde jenom o stanovisko pedagogických fakult. Své k novele zákona vyjádřila i Pedagogická komora, která sdružuje ne nevýznamný počet členů, kteří zásadně nesouhlasí se změnami, které jsou součástí tohoto vládního návrhu zákona, a vyzývají, žádají nás poslance, abychom příslušnou novelu odmítli již v rámci prvního čtení, abychom ji vrátili vládě a Ministerstvu školství k přepracování. No, v prvním čtení zamítnuta nebyla, dostala se do druhého čtení a dnes je zjevně možná předmětem nějaké výměny něčeho za něco, aby prošla i tímto druhým čtením a dostala se tak co nejdříve do čtení třetího a byla co nejdříve schválena. I přes odpor odborníků. Nevím, zda by stejným způsobem bylo možné postupovat i v jiných případech, např. u lékařů, řidičů apod.
Z hlediska jakéhosi průzkumu se ukazuje, a to je průzkum, který dělala Pedagogická komora, že většina dotázaných, téměř 91 %, nechce, aby žáky učili lidé bez pedagogického vzdělání. Jsou přesvědčeni o tom, že by to mělo negativní dopady na kvalitu výuky, na což mj. upozornila i Česká školní inspekce, a naopak by bylo dobré, aby se zvyšovala míra aprobovanosti výuky apod. Myslím si, že nikomu z nás, kdo dnes kritizujeme tuto novelu, by nevadilo, kdyby se dotýkala středních odborných škol, učilišť apod. Ale z neznámých důvodů se do novely dostalo i to, že tito nekvalifikovaní, neaprobovaní učitelé budou moci učit na druhém stupni základních škol. To není prosím řešení problému nedostatku pedagogických pracovníků. To není problém řešení nedostatku učitelů na druhém stupni základních škol.
Takže nejde nám o to, abychom zabránili vstupu odborníků na školy, aby učili děti, ale jde nám o to, aby nemohli vstupovat na druhý stupeň základních škol. Přece tam se tvoří základ vzdělání a tady by měli opravdu učit kvalifikovaní, a pokud je to jenom trochu možné, aprobovaní učitelé. Já už jsem upozorňoval na to, jaký je základní rozdíl mezi kvalifikovaným a aprobovaným učitelem.
Vážené kolegyně a kolegové, zcela určitě je mezi vámi nejméně jeden poslanec a poslankyně, který se setkal ve svém životě se skvělým odborníkem a tento odborník měl učit. Přestože jste s ním mohli vést skutečně skvělou debatu odbornou, jako učitel se neosvědčil. Já sám jsem se s několika skvělými odborníky setkal. Ale bohužel, rozhodně bych je nezařadil mezi skvělé učitele. A oni sami připouštěli, že to učení je trošku složitější věc, že to není jenom postavit se před žáky ve třídě, ale je to schopnost zpracovat pětačtyřicetiminutovou vyučovací hodinu tak, abyste do ní vtěsnali vše, co je nezbytné, abyste splnili svůj pedagogický cíl, abyste předali to, co odborně máte v hlavě, ale abyste to předali tak, aby to žák, žáci byli schopni pochopit.
Umění pedagogiky, umění předat druhému znalosti, dovednosti a kompetence, to není jenom mít odborné znalosti, ale je to i mimořádná schopnost, někdy vrozená, někdy přirozeně získaná, ale také vybudovaná a vypracovaná během studia na pedagogických fakultách. Kritika pedagogických fakult za to, že ne vždy dokonale připravují budoucí učitele, není úplně dobře cílená. Ano, mají své rezervy, ale to zejména z toho důvodu, že tak jak bylo strukturováno studium na pedagogických fakultách na tříleté studium bakalářské, kde převážně studenti získávají odborné znalosti, a dvouleté magisterské navazující, tak se samozřejmě výrazně snížil prostor pro tu pedagogickou přípravu budoucích učitelů. Výrazně se omezil počet hodin, které žáci, studenti tráví na praxích. V minulosti byla šance, že mohli projít všemi stupni a formami pedagogického působení, mohli si to vyzkoušet na základních školách, na středních školách, na odborných školách, na gymnáziu. V současnosti se to významně smrsklo jen na několik málo možných hodin, a i tady jsou velké rezervy.
Učitelé, kteří provázejí budoucího studenta, ta finanční odměna, která za to, že analyzují jejich učitelské pokusy, že jim případně radí, kde udělali chybu, co by mohli udělat lépe, kde by mohli například využít jiný postup apod., tak jsou odměňováni tak směšně, že opravdu v tomto případě se dá hovořit o tom, že tito lidé to dělají jen proto, že své povolání milují a že velmi rádi a s ochotou svůj volný čas často využijí pro to, aby ho věnovali právě studentům učitelství. ***
