(10.00 hodin)
(pokračuje Volný)
V situaci, kdy bude existovat dostupná účinná vakcína pro tyto ohrožené skupiny, je tedy neodůvodnitelné, aby bylo očkování na jiné než plně dobrovolné bázi, stejně jako tomu je u očkování proti chřipce, protože se objevují náznaky, mimo jiné od samotných ministrů zdravotnictví, že by se snad měly zavádět očkovací bonusy, tedy ve své podstatě jasná diskriminace neočkovaných, nebo že by snad byla očkováním kupříkladu podmíněna možnost vycestovat, popřípadě se vrátit zpět do republiky - opět velmi moderní slovo CovidPass - je nezbytně nutné, aby takovýto nátlak byl vyloučen a aby v zákoně o očkování proti onemocnění COVID-19 bylo přímo deklarováno, že očkování je dobrovolné a nesmí být nijak vymáháno, respektive k podstoupení očkování nesmí být nijak vázán výkon základních lidských práv a svobod.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zná institut povinného očkování dětí. Za nepodstoupení očkování nezletilým je možnost uložit rodičům pokutu ve výši maximálně 10 tisíc korun a nepodstoupení očkování je sankcionováno možným nepřijetím dítěte do mateřské školy nebo nemožnosti absolvovat zotavovací akce, jako například u školy v přírodě, což u dětí ze základní školy nedává vůbec žádný smysl, je to klasická šikana neočkujících rodičů, neboť jsou s dětmi, se kterými by školu v přírodě absolvovaly, tak jako tak každý den v jedné třídě. Neočkované děti mohou chodit do posledního ročníku mateřské školy a mohou klasicky navštěvovat základní i střední školu bez omezení. Na nepodstoupení očkování nejsou vázána žádná další onemocnění, ačkoliv jde v případě nemocí, proti kterým se takzvaně povinně očkuje, o mnohem závažnější nemoci než o COVID-19 vzhledem ke smrtnosti.
U dospělých není nijak kontrolována séroprevalence protilátek proti nemocem, na které jsou děti povinně očkovány. Je to zjevné například u spalniček, které jsou závažným onemocněním. Podle dostupných oficiálních údajů jeden ze čtyř infikovaných virem spalniček vyžaduje hospitalizaci a smrtnost je obdobná jako u COVID-19: jeden až dva lidé z tisíce nakažených zemřou. Také u spalniček má až jedna třetina nakažených asymptomatický průběh, protilátky proti spalničkám přitom nemá značná část dospělé populace. Sérologické přehledy 2013 ukázaly, že ve všech věkových skupinách přirozeně promořených osob narozených před rokem 1968, tedy u narozených před rokem 1968, je v jednotlivých věkových skupinách IgG pozitivních 97 až 99 % osob. Důležitá je ale skupina občanů, která již kvůli očkování neměla možnost se v dětství promořit. U této skupiny sérologické přehledy z roku 2013 ukázaly, že ve věkových skupinách vakcinovaných osob je u vnímavých osob, tedy osob bez IgG protilátek proti spalničkám, 2 % u dvacetipětiletých, 14 % u třicetiletých, 17 % u třicetipětiletých, 23 % u čtyřicetiletých a čtyřicetičtyřletých. To znamená, že tito na tuto nemoc, která je podstatně závažnější než COVID-19, nemají žádné protilátky, přestože byli očkováni, a v porovnání se skupinou, která očkována v historii nebyla, mají ve své podstatě katastrofické výsledky.
WHO současně opakovaně deklaruje, že spalničky jsou mimořádně závažným onemocněním. U spalniček dochází k nárůstu onemocnění všude na světě, například Středočeský kraj. Spalničky jsou u malých dětí vážnou nemocí a u dospělých má nemoc mnohdy závažný průběh. S komplikacemi se setkáváme přibližně u 30 % pacientů a mohou postihnout téměř jakýkoliv orgánový systém. Jejich spektrum je velmi široké od ušních infekcí přes průjmy a s nimi související dehydrataci až po závažné infekce dýchacího aparátu, jako je zápal plic, a tyto infekce mohou mít za následek například slepotu nebo encefalitidu. Je zřejmé, že spalničky představují naprosto stejné nebo větší riziko než nový koronavirus. Přesto není zapotřebí, aby byla prokazována profylaxe nebo platné očkování pro jakoukoliv aktivitu.
Je pochopitelné, že stát řeší problematiku zavlečení nemoci ze zahraničí, to ale lze jen u chorob, které se skutečně vyskytují pouze a jedině v zahraničí, a reálně tedy může hrozit riziko jejich zavlečení. Tak tomu například bylo v případě epidemie eboly v některých zemích Afriky. Dávalo smysl, že je zapotřebí při překročení hranice řešit zdravotní stav dotčené osoby, nikoliv ovšem při opuštění republiky. Je-li ale virus už běžně přítomen v populaci a není prakticky možné ho eradikovat vzhledem ke způsobu přenosu, je nepřípustné, aby docházelo k omezování základních lidských práv a svobod. Je také odůvodnitelné, aby bylo zavedeno pro určité choroby povinné očkování při cestování. V současnosti je to ale jen pro ty, které představují závažné riziko a mají vysokou smrtnost. Konkrétně je povinné očkování pro cestování do některých zemí Afriky na žlutou zimnici s letalitou 25 až 50 %. Dále pak je třeba podstoupit očkování při cestě do Saúdské Arábie na meningokokovou meningitidu. Žádným jiným očkováním není cestování podmíněno.
Z dosud známých údajů o onemocnění COVID-19 není zřejmé, zda prodělané onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu. Je pravděpodobné, že onemocnění s těžším průběhem zanechává protilátkovou imunitu, ale je též pravděpodobné, že i onemocnění s lehčím průběhem zanechává robustní T buněčnou imunitu. V tom případě by prodělání nemoci bylo pro daného nízkorizikového jedince výhodnější než nutnost očkování velmi pravděpodobně v budoucnu opakovaného.
Další problematikou, o které už jsem mluvil, která velice zajímá občany této země, je účinnost a bezpečnost vakcín, o které tady nikdo, ani jeden člověk, nemůže říct, že prošla běžným standardním postupem, běžnou standardní kontrolou, běžnými standardními testy, bezpečnost a účinnost vakcín, které používají absolutně novou technologii, o jejíž případných negativních dopadech se můžeme dozvědět za pět, deset nebo dvacet let.
Samostatnou otázkou dle autorů dopisu je skutečná účinnost vakcíny. Jestliže by totiž byla například 80 %, bude i v očkované populaci 20 % těch, kterým potřebné protilátky po očkování nevznikly. Není odůvodnitelné, aby tito lidé, kteří budou moci koronavirus šířit stejně jako neočkovaní, měli ony bonusy. Pokud by skutečně mělo být očkování podmínkou výkonu základních lidských práv a svobod, je nezbytné, aby se u očkovaných pravidelně ověřovala hladina protilátek. Kupříkladu u vakcíny proti chřipce existuje stále více důkazů o postupném oslabování postvakcinační imunity, takzvané vyvanutí imunity. Pokles hladiny protilátek se týká celé populace, největší význam to ovšem má u vysoce rizikové populace, která vzhledem k dalším přidruženým závažným onemocněním má již primárnější tvorbu protilátek po očkování.
Co se týká účinnosti vakcín, došlo v minulých týdnech k pozoruhodnému vývoji. 9. listopadu 2020 oznámila společnost Pfizer, že účinnost její vakcíny je 90 %. 11. listopadu oznámilo Rusko, že účinnost vakcíny Sputnik dosáhla 92 %. 16. listopadu oznámila americká společnost Moderna, že její vakcína má účinnost 94,5 %. 18. listopadu upřesnila společnost Pfizer, která tento kolotoč začala, že účinnost její vakcíny není původně uváděných 90 %, ale 95 %.
Nad těmito doslova a do písmene píárovými závody se pozastavil i minulý ministr zdravotnictví a vakcinolog profesor Prymula, který navíc zpochybnil uváděná data s tím, že u respiračních viróz je podobně deklarovaná vysoká účinnost vakcíny na úrovni zázraku. Spolu s faktem, že běžný vývoj vakcíny trvá zhruba deset let a vakcíny proti COVID-19 byly vyvinuty v průběhu necelého roku, dostává se do popředí otázka bezpečnosti vakcín. Ani odborníci vakcinologové se dosud neshodli na tom, kterou vakcínu by oni sami považovali za bezpečnou. Někteří projevili nedůvěru vůči čínským a ruským vakcínám - podobně se tady projevuje nedůvěra vůči čínským a ruským jaderným elektrárnám. Jiní naopak vůči REA vakcínám. ***
