(9.30 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Já jsem vás interpelovala z toho důvodu, že územně samosprávní celky spadají do vaší kompetence, tak proto jsem mířila, nebyl jste jediný, na kterého jsem cílila tuto interpelaci. A samozřejmě na závěr bych vám skutečně chtěla poděkovat za to, že v Ústředním krizovém štábu zasedá zástupce samospráv. My ty informace dostáváme okamžitě, respektive samosprávy, a hodně to pomohlo uklidnění situace, a za to vám děkuji. Takže pane ministře, vyřízeno a děkuji za odpověď.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Žádné usnesení tedy není navrhováno, nebudeme hlasovat, končím projednání této písemné interpelace.
Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslankyně Věry Kovářové ve věci informovanosti samospráv, interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1015. Projednání této odpovědi bylo přerušeno do přítomnosti předsedy vlády. Nemůžeme tedy pokračovat v rozpravě.
Předseda vlády Andrej Babiš dále odpověděl na interpelace poslankyně Věry Kovářové ve věci kompenzace krajům. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1017. Také zde bylo přerušeno do přítomnosti, není možné pokračovat v rozpravě bez pana premiéra.
Další interpelací je tato. První místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček odpověděl na interpelaci poslance Pavla Žáčka ve věci prošetřování managementu Ústavu pro studium totalitních režimů pro podezření ze spáchání trestných činů porušení povinností při správě cizího majetku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě a poškození finančních zájmů Evropské unie zastaveného Národní centrálou proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1064. Zahajuji v této interpelaci rozpravu a prosím pana poslance o úvodní vystoupení.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, jsem samozřejmě rád, že jste odpověděl na mé dotazy, protože se domnívám, že Ústav pro studium totalitních režimů je institucí, která snad ještě dneska má svoji důležitost, i když, a o tom je to meritum celé interpelace, dneska to tak nevypadá. Omlouvám se, mám k té instituci takový paternalistický přístup, byl jsem její spoluzakladatel, zakladatel, první ředitel, včetně archů bezpečnostních složek. Vím, jak bylo velmi komplikované, velmi složité získat tuto budovu na takovém místě, jako je Praha-Žižkov, budovu, která zvenčí vypadala monumentálně po vzoru některých dalších institucí v Polsku a jinde. Nikdo zvenčí nevěděl, že tam vlastně fouká skrz naskrz pomalu, museli jsme do té instituce investovat obrovské částky. Myslím, že jsme ji také upravili technologicky, natáhly se tam stovky kilometrů kabelů, a tak dále, a tak dále. Když se dnes podíváte na tu budovu, tak omlouvám se..., omlouvám se občanům civilistům někde na Kavkaze, ale vypadá to pomalu hůř než po boji v Náhorním Karabachu. Jako kdyby tam byla nějaká baterie raket, které proletěly tou budovou, a nikomu to nevadí.
Domnívám se, že to je zodpovědnost - ne, zcela jistě je to zodpovědnost toho současného managementu. Kdybychom my v zakladatelském období tak ostře sledované instituce, jako bylo v letech 2007 až 2010 či 2013, udělali setinu toho, co tam dělají dneska ti pánové dosazení sociální demokracií, zelenými, dosadili do čela člena TOP 09 - dneska už se k němu TOP 09 příliš nehlásí - tak bychom zmizeli z té instituce druhý den. Je to kapitola státního rozpočtu. A prostě ty věci, které se tam dneska dějí, si v tom zakladatelském období, které bylo daleko náročnější, než když řešíte standardní provoz, standardní činnost, jsme si prostě nemohli dovolit. Jestliže tato budova vypadá dnes jako po bombardování, je ošetřována ve smyslu zákona nebo dikce zákona s péčí řádného hospodáře, tak opravdu nevím, kde jsme.
Proto bych chtěl touto cestou poděkovat všem svým kolegům, počínaje náměstkem pro ekonomiku, všem ředitelům odborů i řadovým referentům, kteří se starali o ekonomiku a všechny ty věci v tom zakladatelském období a kteří to odnesli, protože když byla dosazena politicky ta nová garnitura, tak buď byli vyhozeni, museli odejít, nebo odešli sami. Takže jim děkuji za jejich skvělou práci, kdy nebyl ani stín podezření, natož nějaké vyšetřování našeho nejelitnějšího policejního útvaru, jako tomu bylo dneska, který po dva roky prošetřoval - a ještě se dále k tomu vrátím, jakými prostředky - konání toho současného managementu.
Dostali jsme se do podobné situace, v jaké byl Ústav paměti národa v Bratislavě po smrti Jána Langoše. Měl svoji vlastní budovu, po té smrti ztratil určitou oporu, sílu a stěhoval se z jednoho patra ministerstva do druhého, mimo centrum. Dneska ten bludný Holanďan je tady v Praze. Postavení této ctihodné instituce, nebo v minulosti, je dáno tím, že nemá vlastní budovu. Samozřejmě když se dnes podíváte, jak to tam vypadá, když si přečtete například interpelaci, nebo odpověď na interpelaci paní ministryně financí Schillerové na interpelaci kolegy Michálka od Pirátů, tak vám něco dochází. Zpětně, ale dochází.
Když dnes do rozpočtu nejsou započítány prostředky - i když já bych těm pánům žádnou šanci v opravě té budovy nedával. Nesou dány prostředky s tím, že v roce 2030 se blíží se doba, za deset let, od dělení archívu a ústavu, čili se zmenší počet zaměstnanců a tak dále, tak deset let předtím vlastně ta odpověď implikuje, nebo říká poměrně jednoznačně, že již žádná oprava té budovy nebude.
Takže je namístě se ptát, proč ta oprava pláště budovy, jak se to nazývalo, byla těmto lidem svěřena, když neměli náměstka pro ekonomiku, neměli žádnou zkušenost, neměli tam nikoho. Dokonce jim byly zajištěny finance z evropských fondů, kvůli kterým také, jak bylo vidět z názvu té interpelace, byli vyšetřováni. Tak já v tom vidím záměr, je to samozřejmě můj pocit, vidím v tom záměr od počátku, který měl vést k tomu, že Ústav pro studium totalitních režimů svoji budovu ztratí. Objevily se zároveň informace o zájmech developera, který se týká bezprostředního okolí Viktorky Žižkov, kde právě sídlí můj bývalý ústav. Myslím si, že je to vysvětleno jednoznačně. Akorát co se asi nepodařilo prokázat - pokud by to bylo, tak si nedovedu dovolit, že by tato kauza byla policií odložena - se neprokázalo to, že tam na začátku bylo řečeno těm pánům z managementu ÚSTR, běžte do toho, když se to nepovede, a podle mě někdo už musel vědět, že tito nezkušení lidé..., že to je vlastně na ně past, tak my vás uhájíme, zachráníme a nic se vám nestane. Dneska už paní ministryně financí avizovala, že vede jednání a svěří to vládní dislokační komisi, aby se hledal nějaký jiný prostor.
To je ten obecný úvod. Říkám: Nevěřím, že to byla nějaká souhra náhod. Jako by někdo počítal s tím, že ti pánové to nezvládnou. Kdybych do toho vsadil nějakou svoji roli, člověk je prostě vrbou, víte to moc dobře, kdo pouštěl nějakou vrcholovou funkci, lidé se vám svěřují. Shodou náhod se ke mně dostala osoba, která byla pozvána předtím, než bylo zahájeno to výběrové řízení, zástupci nějaké firmy na jednání na ÚSTR ještě v době, kdy měl tu kostru, nebyl to ten skelet, jako je to dneska, byla to celá budova. A říkal mi, byl jsem pozván, byla tam taková podivná dáma, která o tom tématu nevěděla vůbec nic, ale co jednoznačně - bylo nás tam zástupců těch firem, já nevím kolik, tři, pět, možná víc. Ale co z toho naprosto vyplývalo, co tam bylo bez skrupulí naznačeno, že už je to předem rozhodnuto, komu to půjde.
Takže my tam - můžu to říct, pane ministře? (Se smíchem:) Pan ministr říkal, že to je normální. (Ministr mimo mikrofon: Ne, já jsem říkal, že to je na trestní oznámení). Aha, tak to jsem špatně rozuměl. Tak to se omlouvám. (Ministr mimo mikrofon: Tohle řekněte na mikrofon...) Pan ministr se opravuje a říkal, že to je na trestní oznámení. (Ministr mimo mikrofon: Ano.)***
