(16.50 hodin)
(pokračuje Baxa)
Opakovaně na tuto problematiku upozorňují jednak profesní asociace, zmínil bych zde především Asociaci profesionálních divadel, ale také na ni upozorňují samosprávy samotné. Mimochodem v letošním roce oslovily samosprávy v České republice prostřednictvím dopisu pana předsedy Svazu měst a obcí České republiky jak pana ministra kultury Zaorálka, tak i předsedy poslaneckých klubů, protože ta situace už je opravdu vážná a dochází k tomu, že samosprávy v současné době čelí zcela reálnému riziku nedostatku finančních prostředků na zajištění kulturních služeb ve svých městech a týká se to samozřejmě i krajů.
Kontext této diskuse je dlouhodobě postavený na tom, že stát není schopen vyřešit vícezdrojové financování, byť se o něm stále hovoří a je stále zakotvováno do strategických dokumentů státu, například na právě končící státní kulturní politiku. Nedošlo zatím dostatečného sluchu z pohledu státu tomu, co samosprávy dlouhodobě říkají, tedy to, že řada jejich kulturních institucí plní veřejné služby, které mají výrazně nadlokální nebo nadregionální rozměr, a to, že se zatím nepodařilo byť nějakým systémovým způsobem jenom posunout na půdu Poslanecké sněmovny zákon o veřejných kulturních institucích, natož aby o něm Sněmovna reálně jednala, je bezpochyby neúspěch státních kulturních politik a představitelů Ministerstva kultury v uplynulých letech.
Nejhorší situace byla pravděpodobně v roce loňském, kdy bývalý ministr kultury Antonín Staněk vlastně zredukoval tento program, doslova jej ořezal až na takřka nefunkční podobu 130 milionů korun. V současném návrhu Ministerstva kultury pro rok 2021 je 400 milionů korun, což je částka, která je relativně vysoká v porovnání s tím, co v tomto programu bylo v uplynulých letech, ale v souvislosti s tím, jak v minulých letech došlo k nárůstu platů zaměstnanců kulturních institucí, které nebyly kompenzovány, jednalo se o příspěvkové organizace, a také v souvislosti s tím, jak s covidovou krizí vypadly příjmy těchto kulturních institucí, je suma rozhodně nepostačující.
Já proto navrhuji, aby se tento program státní podpory divadel a symfonických orchestrů navýšil o 300 milionů korun na celkovou částku 700 milionů korun, což je suma, která by mohla samosprávám nebo zřizovatelům těchto kulturních institucí výrazně pomoci. A chci znovu zdůraznit, že ta souvislost není jenom spojena s covidovou krizí, ale vlastně jakoby se v tom táhne ten několikaletý propad tohoto programu ve vztahu k tomu, jak narůstaly zřizovatelům náklady na provoz těchto institucí.
Chtěl bych v této souvislosti vyslovit velké poděkování svým kolegům, starostům, hejtmanům, primátorům, za to, že tyto instituce dlouhodobě finančně podporují. Připadá mi až nedůstojné, jak se někdy tato debata vede, jak se nehospodárně ve městech zachází s finančními prostředky, protože ty výdaje na kulturu jsou opravdu velmi vysoké. Bylo tady několikrát zmiňováno Brno i mé město, město Plzeň. Například jenom příspěvek na provoz našeho čtyřsouborového divadla stojí 250 milionů korun ročně při státním příspěvku v řádech milionů korun, takže si myslím, že teď je ten čas, kdy právě by samosprávy měly být takto výrazně podpořeny.
Navrhuji také, aby se zhruba o 85 milionů korun navýšil výdajový okruh kulturní aktivity, odkud je prostřednictvím celé řady dotačních programů Ministerstva kultury podporována kultura, která je jako služba poskytována mimo zřizované kulturní instituce, aby došlo k celkovému navýšení na částku 750 milionů korun, a v těch dvou svých pozměňovacích návrzích hledám dva zdroje, odkud by mohly být tyto finanční prostředky ve výši 385 440 700 korun nalezeny.
Chtěl bych v této souvislosti dodat, že je velkým úkolem Ministerstva kultury v současné době nejenom najít finanční prostředky na podporu kulturních institucí, ať už těch, které jsou zřizované samosprávami, nebo těch, které fungují mimo samosprávné zřizovatele nebo mimo státní zřizovatele, ale je také velkou rolí Ministerstva kultury velmi intenzivně doslova tlačit na to, aby ve státním rozpočtu bylo myšleno na pokračování podpory oblasti kultury zasažené koronavirovou krizí. Po neúspěchu, po špatné přípravě programu COVID - Kultura I se podařilo připravit program COVID - Kultura II v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, který byl již připraven v součinnosti s kulturními aktéry, nicméně ten program se vztahuje pouze na současný rok a musí se bezpochyby hledat peníze na to, aby vznikl program COVID - Kultura III, zaměřený třeba už jiným způsobem na aktivní podporu těchto kulturních institucí. Ruku v ruce musí jít také to, že Ministerstvo kultury ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví, s epidemiology musí představit udržitelný a s kulturními aktéry diskutovaný plán na obnovení činnosti kulturních institucí. Ten současný protiepidemický systém fakticky udržuje kulturní instituce ve stavu stálé hibernace, jsou jenom v malé míře otevřena muzea, otevřeny galerie, a instituce živého umění zatím zůstávají uzavřeny, což znamená nejenom to, že nemohou poskytovat služby, pro které jsou založeny, ale také to, že se prohlubují jejich ztráty.
Chtěl bych také apelovat v této souvislosti na to, aby se více myslelo na kulturní instituce, které nemají buď veřejného zřizovatele, nebo nespadají do kolonky té tzv. nezávislé kultury. Jedná se o podporu podnikání v kultuře, která se týká jak např. soukromých divadel nebo soukromých scén tohoto typu umění, které se týkají knižního trhu. Nedostatečná podpora také směřuje k velkým promotérům v oblasti hudby, to znamená těm, kteří podnikají např. v pořádání velkých koncertů a festivalů. Musíme myslet i na toto téma, protože i tento druh kultury je nejenom velice žádaný, ale také představuje, vedle toho, že tedy poskytuje tu službu, tu kulturu samotnou, také poskytuje velké množství pracovních příležitostí, je v něm zaměstnáno např. podle odhadů České hudební obce více než 130 tisíc lidí povětšinou vázaných na formu nebo podobu OSVČ. Takže tito kulturní aktéři, tito poskytovatelé služeb potřebují pomoc, budou ji potřebovat v roce 2021 a určitě k tomu nestačí jenom ty samotné návrhy, které tady předkládám v rámci rozpočtu Ministerstva kultury, musí se na ně myslet i v rámci těch stávajících modelů pomoci, jako byl COVID - Kultura II, a musí se hledat i další nové cesty, jak podpořit oživení kultury v České republice během roku 2021.
Ten druhý pozměňovací návrh bych označil za svým způsobem trochu kuriózní, protože já tady jako opoziční poslanec navrhuji, aby se posílil rozpočet Ministerstva kultury v oblasti příspěvkových organizací přímo zřízených Ministerstvem kultury, neboli já tady přednáším návrh, aby Ministerstvo kultury se dostatečně zhostilo přímo svých zřizovatelských funkcí vůči svým kulturním institucím. Já jsem byl, musím říct, trošku překvapen, když jsem četl důvodovou zprávu této rozpočtové kapitoly v této části, kde se, dovolte mi odcitovat jenom malou část, přímo píše:
Navržená výše příspěvku na provoz je zcela nedostatečná a neodpovídá reálné situaci, ve které se příspěvkové organizace nacházejí v roce 2020 a která bude přetrvávat i v roce 2021. Jedná se o vliv pandemie nemoci COVID-19, v jejímž důsledku dochází ke snížení návštěvnosti a snížení reálných výnosů z činnosti. Návrh výdajů příspěvku na provoz - myšleno státních příspěvkových organizací stanovených Ministerstvem financí - vůbec nezohledňuje očekávatelné výpadky výnosů příspěvkových organizací, které budou determinovat jejich hospodaření v roce 2021. Sestavení vyrovnaného rozpočtu příspěvkových organizací tak bylo možné pouze za předpokladu, že buď organizace nezahrnuly veškeré náklady, anebo že jejich návrh rozpočtu vychází z maximálního omezení provozu a činnosti, to jest, že organizace zůstanou před návštěvníky zcela nebo zčásti uzavřené a nebudou v roce 2021 nabízet žádný kulturní program. Pokud nebude v dalších fázích sestavování návrhu rozpočtu zajištěno dodatečné navýšení příspěvků na provoz alespoň ve výši 450 milionů korun, případně nebude uvolňováno formou rozpočtových opatření v průběhu roku 2021 jako dodatečné navýšení výdajů kapitoly Ministerstva kultury, nastane nejpozději v průběhu druhého čtvrtletí roku 2021 situace, že část hradů a zámků nebude zpřístupněna veřejnosti, část muzeí a galerií výrazným způsobem omezí návštěvní dobu a sníží počet dnů v týdnu, po které budou otevřeny. Většina muzeí a galerií zcela zruší nebo dramaticky omezí tvorbu výstavního programu. Národní divadlo nebude schopno profinancovat tvorbu nových představení a udržet stávající rozsah hracího plánu. V důsledku snížených výnosů ze vstupného bude nuceno přistoupit i k omezování potřeby práce vlastních i externích zaměstnanců, která je v divadle, stejně jako v dalších kulturních institucích, nejvýznamnějším druhem nákladů. A tak dále. ***
