(18.50 hodin)
(pokračuje Mihola)
Já bych vám chtěl, kolegové - nebudu tím zdržovat. Mohl bych vám tady teď předčítat tak, jak se to dělá u jiných bodů, ale není můj záměr, abych vás tady zdržoval do dlouhých večerních hodin. Ale prosím vás, nechal jsem Parlamentní institut vypracovat tady tyto materiály. (Ukazuje.) Jsou dostupné komukoliv, kdo má o to zájem - Příprava budoucích učitelů. Abychom měli tu komparaci, jaké jsou evropské trendy.
A já chápu pana ministra Plagu, že říká, nemůžeme být hned jako Finsko. Ale přece my se tím Finskem zaklínáme. A přece chceme být jako Finsko. Tak proč bychom tu cestu Finska neměli následovat? Ale jestliže budu říkat chci to mít jako ve Finsku, ale půjdu na úplně opačnou stranu, tak mi to doopravdy nedává smysl. A dobře, tak Finsko je pro nás, to je tam někde až na stropě v tuhle chvíli pro nás. I když s těmi platy se přece jenom opravdu lepšíme. Ale máme tady sousedy, Rakousko, Německo, kulturněhistoricky jsou nám nejbližší. A tam v tuhle chvíli platí výjimky. To, co je momentálně u nás v zákoně, to je v Německu, to je v Rakousku. Ne nic jiného. Ne že by řekli tak kašleme na kvalifikaci, je nedostatek učitelů. Když je nedostatek učitelů, řeší se tou výjimkou. Já tu výjimku chápu, tomu rozumím, ale nedělejme z výjimek pravidlo. (V sále trvalý hluk.)
Takže prosím, tento materiál opravdu doporučuji k prostudování a k inspiraci. A mám tady i citace od odborníků, pedagogů, kteří se celý život zabývají tady těmi tématy, co to učitelství je, čím by učitel měl, nebo neměl být. Tak si dovolím citovat jenom pár vybraných tezí:
"Učitele na základních a středních školách nejde jenom v rámci nějakého krátkého výcviku připravit na to, že si stoupnou před třídu. Učitelé jsou spolutvůrci curricula. Je jim dána relativně velká míra autonomie a nesou část odpovědnosti za vzdělávací výsledky žáků. Proto je nutná příprava, která se opírá o pedagogické, psychologické, didaktické a oborové poznatky. Oboroví didaktici, kteří by měli mít hluboký vhled do těchto oblastí, a měli by tak být schopni takové vzdělávání realizovat, jsou na fakultách vzdělávajících budoucí učitele."
A měl bych tady potom celou řadu podkladů k pedagogickým praxím anebo k tomu, jak je důležité to pedagogické vzdělání vedle toho odborného. Obojí musí být vyrovnané. Samozřejmě cesta šejdrem, s prominutím, by byla, pokud by se člověk jako budoucí učitel soustředil jenom na to odborné, a stejně tak by bylo divné, kdyby měl sice didaktické know-how, a zase by vlastně nerozuměl tomu oboru, který má učit. Takže to musí být v rovnováze. A o tom to právě je, na to by měl být čas. A já to řešení víc než tady v tomhle udělat tyhle rychlokvašky - promiňte mi ten termín, nemyslím to rozhodně ve zlém - ale opravdu trvám na tom, aby když se někdo rozhodne na pedagogickou dráhu, pro povolání učitele, tak by měl vědět, co to obnáší. Řešení je, které tady zmínil vlastně pan ministr - taky myslím, že to byl on - aby byly ty fakulty připravující budoucí učitele pružné a ten člověk mohl učit a zároveň to pedagogické vzdělání nabýt. To přece ale není problém, tady tohle, a to velmi rád podpořím a velmi budu apelovat na všechny ty fakulty, které připravují budoucí učitele, aby takto pružné byly, aby toto umožnily. Čtyři dny učte a pátý den choďte na fakultu.
Je to nereálné, tohle, kolegové? No přece, opravdu, kdo to myslí vážně, tak nemůže s tímto mít problém. A nezlobte se, tady zaznívají argumenty: a co ti staří učitelé, co tam dvacet let působí a mají zkušenost? I já jim uznám, že za dvacet let má určitě mnohem větší zkušenosti člověk bez titulu a bez té kvalifikace než ten, kdo tam nastoupí nově. To je tak nějak tak samo sebou, pokud tam opravdu léta učí. Ale také si vzpomeňme, jak dlouho vedeme ty řeči o tom, že toto by se mělo změnit. Tak mně se úplně nelíbí to, že si budeme ještě za dvacet let říkat, že někdo, kdo tam nastoupil, už se vlastně pomalu blíží důchodu a že by bylo blbé ho nějak tlačit k tomu, že něco musí. Vždyť o tom se prosím vás - já to dobře vím jako učitel - mluví minimálně dvacet let. Naostro dvacet let se mluví o tom, že ano, ponechme tam ty nejstarší, kteří už to teď narychlo měnit nemůžou. Ale ne že někdo, kdo tam nastoupil před deseti lety, tak bude dnes argumentovat, že proč by si to měl dodělávat. A to jsme právě řešili v tom minulém volebním období.
Takže prosím jako řešení za prvé peníze a uznání učitelům. A děkuji znova panu ministrovi a držím mu palce a osobně vás chci všechny požádat o podporu, aby učitelé opravdu byli oceněni, doceněni. Zaslouží si to, a ti třídní obzvlášť. Nebojme se následovat země jako Finsko, nebo alespoň ty bližší. A bližší i co se týká toho dostižení, jako Rakousko, Německo, a případně i v dalších zemích je kvalitní pedagogické vzdělávání. Mám zkušenosti třeba i ze sousedního Polska.
Trvejme na tom, aby byly opravdu pružné fakulty připravující budoucí učitele v té nabídce a v tom, aby opravdu reagovaly na potřeby nebo na ty aktuální situace. Já samozřejmě chci, aby byl dostatek učitelů, ne aby se prostě zvyšovaly počty žáků a podobně. Ale hledejme opravdu tu dobrou cestu směrem ke kvalitě. Vždyť se tím opravdu všichni zaklínáme.
Na závěr mi dovolte, abych načetl pozměňovací návrh, nebo připomněl ten, který načtu v podrobné rozpravě. Jeden se týká právě příplatků třídním učitelům, protože jak bylo řečeno kolegou Výborným a dalšími, tady to leží už dva roky netknuté, mluví se o tom, a nic se nestalo. Takže když se doteď nestalo, tak se musí stát. Takže to je pozměňovací návrh pod číslem 5200.
Druhý pozměňovací návrh vlastně míří k tomu, co jsem se vám snažil tady těmi argumenty předložit. Že tento zákon s tím, co přináší, je nepotřebný. Je nepotřebný. Nepotřebujeme ho. Potřebujeme jiné cesty k tomu řešení, a proto tedy pozměňovací návrh 5202 míří k vyjmutí tady té části, která je z mého pohledu zbytečná. (Ministr Plaga vstává od stolku zpravodajů, otáčí se zády k plénu a uklízí si své věci na vládní lavici.)
Nakonec bych chtěl říct, že tak složitá matérie by opravdu zasloužila odbornou diskuzi se všemi, kterých se týká. Já vím, že jsou v tuhle chvíli objektivní skutečnosti, které tomu brání, nemůžeme se scházet, nemůžeme dělat semináře, nebo jenom online semináře. To zase není jaksi úplně ono a nevyjádří se každý, kdo by chtěl.
Abych nebyl já někým obviněn: a cos pro to udělal ty? Tak já jsem dva semináře tady na půdě Poslanecké sněmovny k této problematice uspořádal. Měly velký úspěch, účastnilo se jich hodně jak zástupců fakult připravujících budoucí učitele nejenom pedagogických fakult, ale fakult připravujících budoucí učitele a účastnili se jich také učitelé z praxe ze všech stupňů škol. (Rovněž zpravodaj opouští své místo.) Byli tam i zástupci asociací - Asociace základních škol, Asociace středních škol. Nakonec tam byl vždycky pozván i pan ministr, a když nemohl pan ministr, tak tam byli další zástupci Ministerstva školství. (Ministr - poznámky k řečníkovi mimo mikrofon. Posléze přichází před řečnický pult a hledí na řečníka. Reakce z lavic ANO.)***
