Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

16.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,
o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 503/ - druhé čtení

Tento bod byl přerušen 1. 12. v obecné rozpravě. Dne 3. 12. pak nebyl bod otevřen pro nepřítomnost navrhovatele. Jak jsem již sdělil, bod jsme přerušili v obecné rozpravě. Připomínám, že návrh jsme přikázali v prvém čtení k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jako výboru garančnímu a usnesení tohoto výboru byla předložena jako sněmovní tisky 503/1 a 2. Místa u stolku zpravodajů již zaujali za navrhovatele ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga a zpravodaj garančního výboru, což je výbor, jak jsem již řekl, pan poslanec Lukáš Bartoň.

Nyní budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, kde bylo přerušeno vystoupení pana poslance Miholy. A hlásil se mi s přednostním právem poté pan ministr, jestli jsem to dobře zaregistroval. Nehlásil, dobře. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je velmi hlučno.)

 

Poslanec Jiří Mihola: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, nebo páni ministři, ministryně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem v předchozím, přerušeném vystoupení shrnul vlastně snad všechny nebo alespoň většinu důležitých argumentů -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám kolegy v sále o klid, případně o to, aby svá jednání přenesli mimo jednací sál, pokud nechtějí probírat aktuálně zákon o pedagogických pracovnících. A pokud chtějí probírat zákon o pedagogických pracovnících, aby tak činili prostřednictvím mikrofonu. Tak děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jiří Mihola: A i když už je to nějaký den zase a možná se osazenstvo sněmovny v rámci tady těch našich střídání trošku změnilo, tak je nebudu opakovat. Odkazuji na záznam, který je doslovný. Dovolil bych si akorát odůvodnit pozměňovací návrhy, které jsem vložil do systému krátce.

A chtěl bych úplně na závěr jako takovou tečku, do které už přišlo to přerušení, říct, že tak jak jsem kritický tady k tomuto návrhu, podle mého názoru nadbytečnému a věc neřešícímu, tak jsem přesvědčen, že zde přítomný pan ministr Plaga řešení, co se týká nedostatku učitelů, má ve svých rukou. A má ho dobře nachystané v rámci státního rozpočtu. A přestože mě možná teď neposlouchá, tak mu opakovaně vyjadřuji svoji plnou podporu, co se toho státního rozpočtu týká, a tedy týká navyšování platů učitelům, a to nejen základních a středních škol, ale také na vysokých školách. Tak věřím, že toto skutečně, to je skutečné řešení. Jsem si jist, že když se podaří splnit jedno z těch předsevzetí programového prohlášení vlády, totiž to navýšení platů učitelů, tak se opravdu mnozí, ti kteří učitelství studovali, do škol vrátí a ti, kteří to aktuálně studují, ve větším počtu do škol nastoupí.

Tak a nyní k těm pozměňovacím návrhům. První pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 5200, se týká velmi diskutovaného tématu příplatku pro třídní učitele, nebo příplatku za třídnictví, chcete-li. V tuto chvíli v české legislativě zákonné ukotvení činnosti třídního učitele chybí. Já jsem si vzal vzor u bratrů v sousedním Slovensku a věřím, že je to vzor dobrý, takže prosím o vaši podporu.

Dále pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 5202, se týká návrhu této novely, jejího jádra. Tam zdůrazňuji, že my jsme v předchozím volebním období, a byli jsme tehdy jako KDU-ČSL součást té koalice, hlásím se k tomu, společně s ANO a ČSSD prosadili normu, která je v souladu s evropskými trendy, která vyžaduje, aby učitel byl kvalifikovaný. Tak se mi zdá opravdu neodůvodněný krok zpátky, udělat teď přesný opak, ještě ve chvíli navíc, kdy je koalice ze dvou třetin stejná a kdy se zdá, že koaliční partneři ani nejsou ve shodě. To je druhý pozměňovací návrh.

Třetí je v systému pod číslem 7098 a týká se školního sociálního pedagoga. Krátce odůvodním. V současnosti jsou sociální pedagogové ve školách financování nesystémově, výhradně z evropských fondů. Cílem novelizace je připravit podmínky pro to, aby v budoucnosti mohl být školní sociální pedagog financován systémově ze státního rozpočtu. Toto povolání je velmi přínosné, obzvláště v tzv. vyloučených lokalitách, kde je řada sociálních problémů. Ostatní pracovníci škol nemají kapacitu kromě výuky řešit vzniklé problémy. Školní sociální pedagog je podpůrná profese, jejíž přínos byl ověřen v rámci OPVVV, tedy v rámci tzv. šablon.

Další pozměňovací návrh najdete v systému pod číslem 7099 a týká se speciálního pedagoga, opět si dovolím krátce návrh odůvodnit. V současnosti jsou speciální pedagogové ve školách opět financováni nesystémově. Cílem novelizace je připravit podmínky pro to, aby v budoucnu mohl být také školní speciální pedagog financován systémově ze státního rozpočtu, a opět i zde mohu připojit, že je toto povolání velmi přínosné, především v souvislosti s inkluzivním vzděláváním, nebo, chcete-li, se společným vzděláváním dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. To je další pozměňovací návrh.

A konečně pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 7100 a týká se školního psychologa. Opět krátké odůvodnění návrhu. Také tito psychologové jsou ve školách financováni nesystémově, a to výhradně z evropských fondů, a opět tedy cílem této novelizace je připravit podmínky pro to, aby v budoucnosti mohl být školní psycholog financován systémově ze státního rozpočtu. A opět bych zde mohl přidat, že je toto povolání velmi přínosné, především v souvislosti s nárůstem školní neúspěšnosti a osobních problémů dětí a žáků. A opět ostatní pracovníci škol nemají kapacitu kromě výuky se věnovat také této odborné péči o děti a žáky. Opět i tato podpůrná profese byla již ověřena.

Prosím o vaši podporu a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Staněk Antonín. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je samozřejmě přirozené, že ne každý návrh zákona vyvolává u nás poslanců potřebu být přítomni v sále a poslouchat jednotlivá vystoupení jednotlivých poslanců a poslankyň, kteří k vám hovoří s cílem prostřednictvím argumentů vás přesvědčit o svém případném návrhu, případně o návrhu, který zde předkládáte jako prostředník občanů České republiky, našich voličů.

Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně rozhoduje o tom, zda bude, či nebude prodloužen nouzový stav, jsou lavice plné. Rozumím tomu, že v okamžiku, kdy se v Poslanecké sněmovně bude hovořit o státním rozpočtu, budou lavice plné. Ale kdy jindy by měly být lavice Poslanecké sněmovny plné, než když se hovoří o našem českém školství? O školství, které připravuje budoucí generace pro výkon jejich profesí, pro výkon jejich povolání? Kdy jindy mají být plné poslanecké lavice než v okamžiku, kdy se hovoří o tak významném a důležitém segmentu našeho života, kterým školství bezesporu je?

Já rozumím tomu, že vystoupení nás poslanců nejsou zajímavá. Vnímám to v bedlivém rozhovoru pana ministra školství s předkladatelem tohoto zákona (u stolku zpravodaje), protože myslím si, že pan ministr školství nechce poslouchat, co tady bude znít. Ale já samozřejmě rozumím tomu, je to jako ve škole. Mohu napomínat, mohu si požádat o žákovskou knížku, ale pak to všechno stejně bude záležet na rodičích, jestli tu poznámku jenom podepíší s konstatováním, že pan učitel je hloupý, a nebudou to řešit, anebo naopak domluví žáčkovi, že by bylo vhodné, aby ve škole dával pozor a věnoval respekt svému pedagogovi. Nicméně pokud pan ministr potřebuje pokračovat v rozhovoru, budu to respektovat.

Vážené kolegyně a kolegové, není tomu tak dávno, co byly naše mailové schránky zahlceny desítkami, možná i stovkami mailů. Ty první v té první velké vlně bojovaly za práva slepic, bojovaly za to, aby byl ukončen klecový chov slepic. Mezi těmi desítkami, možná stovkami mailů se možná ztratily některé rozumné maily, které bychom rádi přečetli, ale bylo tomu tak. Později to byly desítky a stovky mailů, které se vždy recipročně vracely v situaci, kdy jsme rozhodovali o prodloužení nouzového stavu. Jsou to maily, které hovoří o tom, co bychom měli a neměli udělat s novelou zákona, nebo se zákonem o očkování proti covidu. Jsou to maily, které bojovaly proti cvičení zvířat v cirkusech. Ale mailů, které by hovořily o tom, co je dobré a co není dobré v oblasti českého školství, mnoho nepřicházelo. Možná učitelé, učitelky, ředitelé a ředitelky, akademičtí pracovníci pedagogických fakult nejsou napojeni na desítky, možná stovky spolupracovníků, kteří automaticky rozesílají nám poslancům maily. Je to pro ně nedůstojné, je to pro ně nepřijatelné.

Nicméně do našich mailových schránek přece jen některé maily přišly. Přišly, řekl bych, z velmi významných a respektovaných pracovišť a od odborníků na vzdělávání budoucích generací. Některé maily jsou adresované nám poslancům v kopii a v originále jsou zasílány na výbor pro vědu, vzdělání a školství. Nicméně víme všichni, že tento výbor samozřejmě má veřejné jednání, projednávání. Ale také víme, že s ohledem na aktuální pandemickou situaci se ne vždy můžeme těchto jednání zúčastnit. Samozřejmě výstupy jsou veřejné, ale ne každý pátrá na webových stránkách a seznamuje se se stanoviskem výboru.

Proto mi, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte, abych některá stanoviska odborných pracovišť tady přečetl a upozornil na to, že nejde o nějaký trucpodnik, o nějaké dupání si tady nás poslanců, ale že jde o skutečně racionální, věcné a kritické připomínky k navrhovanému zákonu, k navrhované novele školského zákona. Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem, které jsem obdržel od pana doc. Mgr. Daniela Jandačky, Ph.D, děkana Ostravské univerzity, Pedagogické fakulty:

"Vážené dámy, vážení pánové, dovoluji si vás oslovit jako děkan Pedagogické fakulty Ostravské univerzity ve věci novely zákona o pedagogických pracovnících. Novelu umožňující pedagogickou praxi bez pedagogické kvalifikace nejen na středních odborných školách, ale i na prvním a druhém stupni základních škol považuji za nepřijatelnou. Z návrhu je zřejmé, že předkládaná novela je v rozporu se standardy regulátora učitelského povolání, tedy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy schvalujícího studijní plány učitelských studijních programů.

Nesouhlasím se základní linií argumentací, která obhajuje návrh pedagogického působení na školách bez pedagogické kvalifikace. Nedostatek učitelů nemůže být v žádném případě argumentem ospravedlňujícím záměr snižování jejich kvalifikační úrovně. S přihlédnutím k výzkumům dokládajícím souvislosti mezi výsledky vzdělávání žáků a kvalifikací učitelů je tato novela v rozporu s těmito aktuálními poznatky. V podobně disharmonickém vztahu je i s všeobecně deklarovanou podporou školství. Věřím, že při rozhodování vezmete v úvahu, že naše děti na základních a středních školách si zaslouží ty nejvyšší standardy a nejmodernější přístupy, nikoliv kompromisy, které jsou omlouvány chybami našich minulých politických reprezentací.

S úctou k vaší práci podepsán děkan Ostravské univerzity, Pedagogické fakulty, pan doc. Mgr. Daniel Jandačka, Ph.D."

Mohl bych samozřejmě v tuto chvíli rozebírat každý argument, který je zde předkládán. Myslím si, že pro laickou veřejnost, která případně bude sledovat v nějakých pozdních nočních hodinách, v okamžicích, které významně nahradí ty chvíle, kdy by seděli například v restauraci a mohli popíjet nějaký dobrý punč, mok či něco jiného - třeba i víno, jsem upozorňován tady svým kolegou z vinařské oblasti - tak bych si dovolil pouze jedno upozornění a jednu takovou vsuvku.

Je třeba zásadně rozlišovat mezi kvalifikací, což je v podstatě vysokoškolské vzdělání, pro to, aby člověk mohl být učitelem s aprobovaností. Ne vždy je tento rozdíl dostatečně vnímán. Aprobovanost je vlastně speciální příprava budoucího učitele na to, aby mohl vyučovat konkrétní vyučovací předmět, který je zařazen do učebního programu příslušné školy. Příprava takového aprobovaného učitele probíhá jednak v bakalářském studijním programu, který je v podstatě zaměřen na to, aby budoucí učitel získal odbornou připravenost, aby získal odborné znalosti, aktuální vhled do oboru, jehož odborný obsah pak tvoří obsah vyučovacího předmětu. To znamená, že učitel českého jazyka a literatury je seznámen s aktuálním stavem poznání ve většině oborů, které s tímto učebním předmětem souvisí. Učitel matematiky je stejně tak seznamován s celou řadou aktuálních poznatků daného oboru. To samé učitel přírodopisu, dějepisu, společenských věd a podobně.

Druhá fáze přípravy budoucího učitele je pak situována do magisterského navazujícího studia učitelství. Tady budoucí student, absolvent a učitel, získává dovednosti, které mu umožní ten odborný obsah převést do pedagogicky použitelného obsahu. Tedy do takového obsahu, do takové formy, která bude srozumitelná žákům a která podle dlouhodobých zkušeností může vést ke konečnému cíli, to jest k tomu, že žák převezme tyto vědomosti, znalosti a dovednosti a je schopen je potom i v praxi, v běžném životě, použít a aplikovat.

V tom je ten zásadní a klíčový rozdíl mezi odborníkem a aprobovaným pedagogem. V tom, že aprobovaný pedagog má dovednosti z oblasti oborové a předmětové didaktiky, která mu umožňuje právě to cílené pedagogické působení na své žáky. Bez této dovednosti bychom mohli říci, že skutečně může učit každý, ale není tomu tak.

Já se velice omlouvám, ale v 16 hodin je plánovaná tisková konference, na které chceme veřejnost informovat o tom, proč vlastně zde hovoříme tak, jak hovoříme. Nikoliv proto, abychom blokovali tento zákon, abychom nějakým způsobem destruovali snahu Ministerstva školství, ale proto, že nám není lhostejné, kdo bude vychovávat naše budoucí děti. Takže já budu pokračovat ve svém vystoupení později. Ještě jednou se omlouvám a přeji vám všem zdar při tomto jednání.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Dovolím si podotknout, že lavice poslanců jsou prázdné zejména z důvodů protiepidemiologických opatření v této Sněmovně a vedle pana ministra nesedí předkladatel, ale zpravodaj.

Nyní tedy odsunu pana poslance nakonec a prosím paní poslankyni Melkovou, připraví se paní poslankyně Valachová v rozpravě. Prosím.

 

Poslankyně Marcela Melková: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážení kolegové, milý pane místopředsedo, já mám čistě pragmatickou vsuvku, jelikož bych chtěla představit svůj pozměňovací návrh ve věci tohoto vládního návrhu zákona, jehož obsahem je změnit původně navrženou účinnost zákona, kterou vzhledem k délce legislativního procesu již není možné dodržet.

Účinnost ustanovení, které zavádí podporu začínajícího učitele, to je adaptační období učitele, se s ohledem na začátek školního roku navrhuje k 1. září 2021. V ostatních bodech se účinnost navrhuje posunout o rok, to je k 1. červenci 2021. Platné znění tak tedy bude: Tento zákon nabývá účinnost dnem 1. července 2021 s výjimkou ustanovení článku prvního bodu 65, který nabývá účinnosti dnem 1. září 2021.

Dále se k tomuto pozměňujícímu návrhu přihlásím ještě v podrobné rozpravě. To je ode mě vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní poslankyně Valachová. Pak uvidíme, jak se bude vyvíjet rozprava.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, vážená vládo, vážený pane ministře školství, ráda bych v druhém čtení vystoupila k projednávané novele zákona o pedagogických pracovnících. Novela zákona o pedagogických pracovnících i programu vlády je, řekněme, avizována zejména ze dvou důvodů. Prvním důvodem je zlepšení profesní podpory našich učitelů a učitelek a druhým důvodem je snížení administrativní zátěže spojené s profesní podporou. Potud se domnívám, že asi nikdo z koaličních poslanců a poslankyň není proti. Problém je, že ten zákon, už když byl předložen do Poslanecké sněmovny, měl do plnění těchto dvou cílů daleko, a tak jak šel čas, protože tento zákon leží ve Sněmovně poměrně dlouho, tak došlo k celé řadě nových skutečností, například k předložení Dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, což byla tedy předzvěst nové Strategie vzdělávací politiky 2030+, a následně došlo vládou i ke schválení Strategie vzdělávací politiky 2030+. Domnívám se, že připočteno k tomu, že se stávající vzdělávací systém, studenti, žáci, žákyně, učitelé, učitelky, ale do určité míry i rodiče, musí vypořádat s dopadem COVID-19 právě na vzdělávání a kvalitu vzdělávání, tak je to jenom další věc, kterou bychom při jakékoli změně profesní podpory našich učitelů a učitelek měli vzít v potaz. Z logických důvodů tento zákon žádným způsobem nezohledňuje, nezrcadlí, neupravuje nic z toho, co jsem řekla a co se tady stalo v tom posledním roce a roce a půl. I to pokládám za chybu.

Už na začátku předložení tohoto zákona do Poslanecké sněmovny jsme jako poslanci a poslankyně, a to jak koaliční, nebo opoziční, žádali, a spolu s námi také odborná veřejnost, nejenom pedagogické fakulty, ale také odborné organizace, učitelské spolky, Asociace ředitelů, neziskové organizace, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy co nejrychleji dopracovalo to finální znění prováděcí vyhlášky k této změně zákona o pedagogických pracovnících. To znamená, jak se konkrétně dál bude nahlížet nejenom na kvalifikovanost, k tomu se dostanu, ale zejména na aprobovanost učitelů a učitelek.

Pan ministr školství mně jistě v rámci rozpravy doplní, ale mám za to, že tato vyhláška, nebo shoda na této vyhlášce doposavad není. Pokud ano, bude to jenom příznivá zpráva, ale vycházím z těch posledních informací, které jsme měli skrze odborné kulaté stoly, které pořádal můj předřečník Jiří Mihola. Podotýkám, že školské zákony jsou důležité proto, že se týkají samozřejmě vzdělávání milionu a půl dětí, žáků a studentů, ale je také důležité sledovat nejenom, řekněme, změny paragrafů tady ve Sněmovně a v Senátu, ale také to, k čemu dáváme Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jakýsi šek, řekněme v tomto případě bianko šek, co bude upraveno prováděcími předpisy, dalšími kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, protože v řadě případů, a toto by nebylo poprvé, samozřejmě neznalost těchto detailů může způsobit, že se jako my, poslanci a poslankyně, musíme následně vypořádat se zdrcující kritikou nejenom odborné, ale i laické veřejnosti a rodičů, koneckonců studentů. Není potom příjemné poslouchat z médií, že to byla Poslanecká sněmovna nebo Senát, kdo takto rozhodl. A často se tento argument rád používá.

Poslanci a poslankyně bezpochyby rozhodují a jsou to oni, kdo hlasují nové zákony nebo změny, ale také mají právo po předkladateli, ať jsou to poslanci, nebo ministři vlády, žádat veškeré informace. Tudíž si myslím, že prováděcí předpis v tomto případě by měl poslancům a poslankyním být zaslán. Pro ty další týdny určitě poprosím pana ministra školství, zda by tento prováděcí předpis mohl být při dalším projednávání této novely předložen školskému výboru. Předem za to děkuji.

Další věc, kterou chci zmínit, je ta, že není žádnou zvláštností, pokud se tomu někdo diví, že teze, nebo dokonce celý prováděcí předpis chce Poslanecká sněmovna nebo jednotlivé odborné výbory vidět. Podotýkám, že v těch předchozích letech předchozích ministrů či ministryň to byla zcela běžná praxe, kterou si Poslanecká sněmovna vynutila právě poté, co měla s některými předchůdci špatné zkušenosti z hlediska toho, co je jí slibováno a co je následně konáno, kdy už Sněmovna na to žádný vliv nemá.

Co se týká změny, tak jak je nám předkládána, řekla jsem, že změna směrem k profesní podpoře učitelů je námi, koneckonců je to Poslanecká sněmovna, kdo od roku 2017 nabádá, ať je to jakákoliv vláda, k tomu, aby profesní podpora spojená s ohodnocením učitelů a učitelek byla co nejvyšší, protože se jedná o kvalitu vzdělávání, a tedy i budoucnost, včetně té hospodářské a ekonomické, naší země. Potud nemusí mít Sněmovna žádné informace, ani ji není potřeba poučovat. Co je ovšem problém, je to, pokud zákon se tváří na jednu stranu, že toto chce činit, a činí pravý opak. A o tom je právě zákon o pedagogických pracovnících, tak jak byl bohužel předložen.

Pokud se týká kvalifikovanosti učitelů a učitelek, tak asi každý bude chtít, zejména pokud se to týká jeho dítěte, ale věřím, že úplně pro všechny děti, aby toto dítě potkalo toho nejkvalitnějšího, nejšikovnějšího, nejpříjemnějšího, nejvzdělanějšího učitele či učitelku, to si asi přejeme všichni nejenom jako zákonodárci, ale také jako rodiče či prarodiče. Tak jako ve všech profesích a povoláních to samozřejmě ne vždy je pravda. Ale pokud přijímáme zákony, měli bychom je přijímat tak, abychom právě takovým učitelům a učitelkám, o kterých hovořím, dali předpoklady a možnost, aby se takovými skvělými učiteli a učitelkami stali.

Pokud se hovoří o kvalifikovanosti učitelů, mí předřečníci zmiňovali takzvanou Chládkovu novelu. Já bych si dovolila panu ministrovi Chládkovi možná trochu sebrat z těch možných zásluh, že to byl on, kdo vymyslel, že by bylo dobře, aby děti, žáky a studenty učili kvalifikovaní lidé. To asi chápete, že to nebyla jeho inovativní myšlenka, ale je to něco, co sdílí celá Evropa a celý svět. Proto pokládám za důležité v nezkrácené podobě přečíst stanovisko prof. Stanislava Štecha z Univerzity Karlovy, který byl donedávna členem řídícího výboru UNESCO a také zástupcem České republiky ve výboru pro vzdělávací politiku OECD - podotýkám donedávna, protože minimálně jedné z těchto pozic se vzdal -, který nás jako poslance a poslankyně už v minulém roce varoval před těmito změnami, které máme projednávat.

Jednak namítá - a podotýkám, není to pouze on a myslím si, že tomu odpovídá potom i projednávání na půdě Poslanecké sněmovny - jednak namítá, není to jen on, ale i školské odbory, Pedagogická komora, asociace, učitelské spolky, neziskové organizace, že vznik novely je bohužel opět netransparentní. Chybí řádné projednání ve školské tripartitě a žádné připomínkové řízení, tak jak jsme byli dříve zvyklí, se všemi aktéry a s vypořádáním všech daných připomínek, neproběhlo.

Za prvé. Jde vlastně o největší profesní změnu od roku 1946. Ale kdo nezná historii pedagogiky a školství, tak se tím samozřejmě nemusí trápit. Jen se musíme stydět při vzpomínce na generace předchozí, naposledy profesorů Kotáska a Heluse. Ti zvládli profesi učitele ubránit před nápady ji kvalifikačně znehodnotit. - Podotýkám tedy před rokem 1989. - Dnes je mezi poslanci zjevně silná tendence si pohrávat s ohněm, podle logiky: někde už to je stejně s kvalifikací strašné, tak z toho udělejme systém a máme po starosti.

Za druhé. Sládkovské výjimky, tedy novela dělá systém, rozšiřuje možnost pedagogicky nekvalifikovanému působit nejen na střední odborné škole, ale i na druhém stupni základní školy a pak nepřímo i na prvním stupni základní školy a likviduje aprobační vázanost kvalifikace. - Tady jenom poznámka pro ty, jejichž školská agenda není denním chlebem. Rozdíl mezi kvalifikovaností, řekněme tedy tím, jestli jsem vystudoval pedagogickou fakultu, či nikoliv, a aprobovaností. Aprobovanost znamená specializaci a um takového učitele či učitelky směrem k matematice, fyzice, češtině, zkrátka ke zvolené aprobaci. Ředitel školy bude tou jedinou osobou, která rozhodne, že inženýr strojař bude na škole učit třeba chemii nebo jiný předmět, pokud ho to baví a ředitel nemůže nikoho jiného sehnat. Je to jistě příklad extrémní, ale zákon by to umožnil. A jak známo, co je nejprve skoro nemyslitelnou výjimkou, se časem může stát běžnou skutečností.

Za třetí. Povinnost do tří let zahájit studium pedagogické profesní způsobilosti v minulých patnácti letech nebyla velkým počtem nekvalifikovaných učitelů využita, ani pětiletá a jednou prodloužená lhůta na zahájení takového studia. Proč by to dělali nyní při zvýšené benevolenci a možnosti domluvit se s ředitelem školy? A zvážil někdo psychologickou RIA, tedy analýzu dopadů? Co na to ti, kteří celé učitelské studium již absolvovali, často v průběhu již své profese učitelské a při zaměstnání za svoje vlastní prostředky? Jaký vzkaz to je studentům učitelství? A jak víme, všechny trendy ovlivňující negativně atraktivitu učitelství budou lineárně pokračovat při demografickém poklesu, zvýšené nezaměstnanosti a slíbeným 45 tisícům či více korunám platu v polovině příští dekády. A bude vůbec zájem tuto novelu znehodnocující učitelskou profesi v budoucnu zrušit? Nebo jsme se vydali konstruktivním řešením zpět k vojenským vysloužilcům?

Za čtvrté. Všechny klíčové dokumenty od vládního prohlášení až po Strategii 2030+ se ohánějí starostí o učitele a jejich kvalitu, zejména v době, kdy se klíčovými stávají právě didaktické a psychologické dovednosti učitelů vzhledem k proměňující se žákovské populaci. Navrhovaná novela činí z těchto standardů jen nezávaznou krasořeč.

Za páté. Tento nejradikálnější zásah do pojetí učitelské kvalifikace za posledních více než padesát let je v rozporu se zjištěními a doporučeními mezinárodních organizací. Zabývám se profesí učitele skoro třicet let - tedy pan profesor Štech - a v OECD nebo v UNESCO zastupuji Českou republiku. Mluví se tam na základě výzkumů a mezinárodních srovnávacích šetřeních o nutnosti neslevovat z vysokoškolských standardů přípravy a slyším, jak jsme mezi top zeměmi, pokud jde o profesní kvalifikaci učitelů. Jen těžko budu vysvětlovat, proč se poslanecký sbor v České republice rozhoduje podpořit devalvační tendenci v požadavcích na učitelskou kvalifikaci.

Za šesté. To ovšem není nejhorší důsledek navrhované novely. Tím jsou výzkumy dokládající, že kvalifikovanost učitelů souvisí s výsledky žáků. Po případném přijetí projednávané novely ale slzy nad zhoršujícími se výsledky budou vskutku falešné a pokrytecké. Tato novela je skutečným - a teď mi tedy, kolegové, kolegyně, promiňte ten výraz, nicméně je tady autentický - zmetkem a vzhledem k jejím převážně negativním dopadům vás vyzývám, abyste jej nedoporučili ke schválení. Děkuji zdvořile za zvážení mých argumentů. - Tolik tedy osoba, která nás zastupovala jak v oblasti UNESCO, tak OECD z hlediska práva na vzdělání dětí, prof. PhDr. Stanislav Štech, a tedy i bývalý ministr školství.

Musím říct, že samozřejmě pokud jsem si toto přečetla, tak ačkoliv jsem se také pohybovala v té pozici nejvyšší, ministerské, a vím, jak je to leckdy složité, a doposavad se agendou vzdělávací politiky zabývám jako místopředsedkyně školského výboru, tak jsem z toho samozřejmě žádnou radost neměla. A musím říct, že v těch minulých týdnech a měsících mám větší a větší obavy z těchto změn, které navíc přicházejí v době covidové, která ovlivňuje vzdělávací systém takovým způsobem, který jsme si nedokázali představit, a popravdě bych byla radši, kdybychom se všichni soustředili spíše na zvládnutí dopadů covidu na vzdělávací systém a kvalitu vzdělávání našich dětí, toho, co nemáme doposavad, ačkoliv epidemie řádí tři čtvrtě roku, odpracováno, než abychom šli cestou různých experimentů, od kterých nás zrazují odborníci, které jinak v jiných věcech slyšíme a rádi na ně odkazujeme.

Protože tady tyto odborné instituce nebyly slyšeny v tom řádném procesu, chci vás seznámit právě s ohledem na COVID-19 a dopad do vzdělávacího systému České republiky a kvality vzdělávání našich dětí také se stanoviskem předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult, pana Jana Picka:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si na vás ještě jednou obrátit jménem děkanů pedagogických fakult České republiky s několika postřehy týkajícími se novely zákona o pedagogických pracovnících, kterou dnes projednáváte ve druhém čtení.

Je asi pochopitelné, že nám problematika výchovy budoucích pedagogů leží na srdci, a proto sledujeme s jistým napětím znění i cestu této novely. Jsme si vědomi, že její návrh reaguje především na nedostatek kvalifikovaných učitelů na základních a středních školách, který by se v souvislosti s demografickým vývojem ročníků vstupujících na druhý stupeň základní školy a na střední školy a na stárnoucí populaci učitelů tam měl nadále prohlubovat. Bohužel z fakult připravujících učitele neodchází v současnosti tolik absolventů, aby byly dostatečně pokryty požadavky praxe. Oceňujeme snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tuto záležitost od roku 2016 řešit.

Nedomníváme se, že předložená novela k vyřešení této situace nějak výrazně přispěje, naopak se obáváme, že důsledky novely budou negativní.

Deklarovaným záměrem novely je především umožnit do škol vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou. Upozorňujeme na to, že i současná verze zákona umožňuje vstup odborníkům, kteří neprošli standardním učitelským studiem. - Je to toto. - Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním, získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu a vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy.

Tady jenom poznámka pro vás kolegy, protože i někteří kolegové, jako např. Václav Klaus junior, se ubírají tímto směrem, kdy se, řekněme, v pozměňovacích návrzích inspirují tímto ustanovením. Zkrátka jde o to, že i stávající zákon o pedagogických pracovnících samozřejmě umožňuje odborníkům v odborných předmětech využít své předchozí vysokoškolské vzdělávání v oboru, ve specializaci. To znamená, není pravdou, že to je nějaká novinka. Ten problém v novele, kterou projednáváme, není, že bychom bránili, protože to umožněno už nyní je, aby odborníci z jiných vysokých škol a jiných specializací vstupovali do odborných předmětů a do výuky odborných předmětů, ale chceme zabránit tomu a máme problém s tím, že se z toho stává pravidlo, a to dokonce i u těch jiných předmětů, řekněme základních, jako je např. matematika, čeština, cizí jazyk, a dokonce dochází k průlomu do elementaristiky. A asi nikdo z vás si nepřeje, aby bez jakékoli kvalifikace někdo učil vaše dítě, navíc nyní v covidu, v první nebo druhé třídě. To, že to nedává smysl, si myslím, že je absolutně jasné.

Nyní tedy zpět k vyjádření pana předsedy Asociace děkanů pedagogických fakult Jana Picka, který pokračuje: Této cesty nepochybně využívá již významná část nově kvalifikovaných učitelů základních škol. Například z veřejně dostupných dat z roku 2015 až 2016 vyplývá, že ze 7 105 tehdy nově kvalifikovaných učitelů základní školy bylo 3 568, tzn. 50,2 %, absolventů pedagogických fakult, 1 149, tj. 16,2 %, absolventů dalších fakult vzdělávajících učitele, a 2 288, tedy 33,6 %, absolventů doplňujícího pedagogického studia v rámci celoživotního vzdělávání.

Návrh novely podmínku umožňující vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou mění takto: Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaným vysokou školou, zaměřeným na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy. Novela tedy rozšiřuje možnost kvalifikace k učitelské profesi i pro absolventy magisterských studijních programů, jejichž zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného předmětu. Nemáme námitky proti tomu, aby do škol vstupovali odborníci, kteří znají dobře vyučovanou oblast a doplní si pedagogické kompetence, ale máme obavy z předložené novely, které pramení z toho, že do škol bude umožněn vstup i absolventům magisterských programů, které nemají s vyučovaným předmětem - kolegové a kolegyně, a to je podstatné - nic společného.

Dalším velmi často zmiňovaným atributem novely je posílení postavení ředitele školy s tím, že zabezpečí, že řediteli ubude administrativa. - Tady pan předseda asociace upozorňuje na ten druhý prvek, který by byl také bezpochyby záslužný, to znamená snížení administrativy ředitelů, ovšem byl by záslužný potud, pokud by to byla pravda. - Dalším velmi často zmiňovaným atributem novely je posílení postavení ředitele školy s tím, že zabezpečí, že řediteli ubude administrativa, píše předseda Asociace děkanů pedagogických fakult. Domníváme se, že tento fakt je přeceňován. Administrativní zátěž školy spočívá v potřebě dokládat, že škola na volné místo učitele aktivně hledá učitele, který již splňuje předpoklad odborné kvalifikace. Už jen fakt, že ředitel má pravomoc uznat kvalifikaci učitele za splněnou na dobu nejdéle tří let, pokládáme za velmi problematický, protože zpochybňuje všechny předchozí snahy, které byly v uplynulých letech v systému přípravy budoucích učitelů ze strany politických reprezentací učiněny. Varujme ale i před přehnaným optimismem, že administrativní zátěž ředitelů skutečně výrazně poklesne.

Nebude situace nakonec obdobná dnešní? Nebude chtít ředitel raději spoléhat na prověřeného nekvalifikovaného učitele, například i studenta učitelského programu, který za sebou nemá magisterské studium, před absolventem magisterského studijního programu, jehož zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného oboru? Nebyl by takový učitel nakonec vhodnější? Nedostane se tak ředitel do jisté pasti, kdy bude muset preferovat absolventa magisterského studia, který s vyučovaným předmětem nemá nic společného, před absolventem bakalářského nebo středoškolského studia, jehož charakter je mnohem bližší potřebám školy, ale nemůže mu jeho kvalifikaci uznat? - Tady předseda asociace naráží na nesmyslnost novely v tom, že ona vlastně žádným způsobem neřeší to, na co si ředitelé v praxi skutečně stěžují. Stěžují si na to, že musí donekonečna dokazovat, například při inspekci České školní inspekce, že pokud tam mají kolegu, který nemá dostatečnou kvalifikaci, tak udělali všechno pro to, aby sehnali kolegu s kvalifikací, a musí také dokazovat to, že tedy neodmítli někoho, kdo kvalifikaci má, a skutečně to byla jediná možnost. Podotýkám, že toto novela nijak neřeší.

Neřeší tedy také to, na co si stěžují tentokrát ne ředitelé, ale učitelé a učitelky, a sice když říkají dobře, máme učitelský program, ale ne úplný. Například si tedy představte bakaláře, který si ve svém volném čase za své peníze doplňuje to plné magisterské studium, to znamená o dva roky delší, a tento samozřejmě jako kdyby nebyl, to ta novela neřeší, a v podstatě bude bit za to, že chce být plně kvalifikován. To samozřejmě nedává smysl. Je to podobné, jako kdybyste u lékaře, který si dělá druhou aprobaci, aby mohl vykonávat určité specializované činnosti na sále, změnili zákon tak, že vás to nezajímá, ať dál tento chirurg na aprobaci pracuje a snaží se ji získat, a mezitím jste řekli, že operovat může instalatér, že to je v zásadě v pořádku a proč ne, když si to tedy ředitel nemocnice se svou zodpovědností zajistí.

Další věcí, ke které se tedy předseda Asociace děkanů pedagogických fakult vrací, je, že upozorňuje na to, že novela podle našeho názoru - tedy děkanů pedagogických fakult - otevírá možnost, aby do škol mohli vstupovat i lidé bez odborného vzdělání v předmětech, které by měli vyučovat, a bez jakékoliv pedagogické kompetence, což považujeme za nebezpečný precedens. Prosíme proto, abyste při projednávání této novely především pečlivě zvážili důsledky, které z ní reálně vyplývají, a které tak mohou výrazně ovlivnit vzdělávání budoucích generací.

S pozdravem Jan Picek, předseda Asociace děkanů pedagogických fakult.

Pokud zmiňuji pedagogické fakulty, není to náhodou, protože jsou to pedagogické fakulty, které v tuto chvíli klíčově ovlivňují to, jakým způsobem jsou vzděláváni naši budoucí učitelé a učitelky nebo jakým způsobem a jak si doplňují kvalifikaci či aprobaci stávající kolegové a kolegyně, kteří již v učitelských řadách učí a předstupují každý den před tabuli a snaží se kvalitně vzdělávat naše děti, žáky a studenty. Pedagogické fakulty totiž samozřejmě byly v roce 2013/2014 u toho, kdy se přijímal systém vzdělávání pedagogických pracovníků.

Mně se dostalo stanovisko tehdejší Asociace děkanů pedagogických fakult tehdy, tedy z roku 2013, do ruky. Nebudu je číst. Úsměvné je, že je v zásadě dost podobné tomu, co jsem nyní rekapitulovala. A co asi stojí za zmínku, je to, že tehdy v roce 2013/2014 Asociace děkanů pedagogických fakult hovořila o tom, že máme, tehdy, podotýkám, v roce 2014, 17 % nekvalifikovaných učitelů a učitelek v systému. Podle stávajících dat ze školního roku 2018/2019 je to tak, že máme pouze procenta nekvalifikovaných učitelů a učitelek v rámci našeho vzdělávacího systému. A vycházím, a tady to pokládám za tak důležité, že vás s tím budu seznamovat podrobněji, z hlavních výstupů z mimořádného šetření ke stavu zajištění výuky učiteli v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ stran Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, odboru školství, statistiky, analýz a informační strategie.

Nyní, proč je ta kvalifikovanost tak důležitá. V minulých letech, a byla to právě předchozí vláda, to znamená vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL, která zásadním způsobem v roce 2016, nebo již 2015, pokud se týká, řekněme, profesního profilu učitele pro vzdělávání na našich pedagogických fakultách, to byl podzim 2015, nastartovala změny mající za cíl zkvalitnění přípravy našich učitelů a učitelek. Ale tím hlavním cílem, který jsme tehdy chtěli splnit, naplnit, byl ten, abychom zvrátili procento učitelů a učitelek, které bylo tehdy velmi nízké, absolventů pedagogických fakult, kteří potom míří do reálné učitelské profese, to znamená před tabuli. Tomu se věnovaly veškeré kroky rezortu 2015, 2016, 2017, 2018, 2019. A bohužel tahle novela, řekněme, do toho tak úplně nezapadá, respektive jde proti tomu.

V minulých letech jsme zásadním způsobem změnili způsob přípravy budoucích učitelů a učitelek na našich pedagogických fakultách. Byl přijat nový profil učitelské profese. Současně došlo k zásadnímu zlepšení financování pedagogických fakult, které do té doby, 2016, byly, řekněme, takovými popelkami mezi ostatními fakultami našich ctihodných univerzit nebo vysokých škol, a řekněme, že i ten nedostatečný způsob financování vedl k tomu, že se pedagogické fakulty dostávaly na okraj nejenom univerzitního zájmu, ale také logicky zájmu budoucích uchazečů o studium, nebo následně, pokud toto studium, které podle mého soudu není nikterak jednoduché a je velmi, řekněme, všeobecné, a výsledek vzdělávání na pedagogické fakultě je podle mého soudu skutečně kvalitní a hluboké všeobecné vzdělávání napříč obory, tak takto vysoce kvalifikovaní lidé se stali následně úspěšnými všude možně.

Mimochodem, velká část z nich například i v marketingu, v médiích, mezi novináři je celá řada dřívějších učitelů a učitelek, kteří jsou absolventi pedagogických fakult, tak všichni tito kvalifikovaní učitelé, učitelky s ohledem na špatné ohodnocení učitelů, prestiž a další podmínky pro výkon své profese do škol nenastoupili. Nenastoupili před tu tabuli, aby učili naše děti, žáky a studenty.

A tento problém si Ministerstvo školství uvědomovalo a snažilo se to zvrátit. Říkám to proto, že v těch minulých letech také došlo ke zvrácení tohoto trendu. Zásadním způsobem se zlepšilo ohodnocení učitelů, zlepšila se profesní podpora, pedagogické fakulty získaly mnohonásobně vyšší prostředky, získaly také evropské peníze na podporu kariérních řádů uvnitř pedagogických fakult. Zkrátka tyto věci se podařily a také zpětná vazba stran pedagogických fakult ukazuje na to, že se zvyšuje procento učitelů a učitelek, absolventů pedagogických fakult, kteří také do škol před tabuli zamíří a opravdu učí, to znamená, nezůstanou pouze kvalifikovanými učiteli, co dokončili pedagogickou fakultu, ale jdou učit naše děti, žáky a studenty. A to je samozřejmě náš hlavní cíl. Podotýkám, že premiantem v tomto ohledu je Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, která dokáže motivovat a připravit své studenty a studentky tak, aby více jak 80 % jejích absolventů zamířilo do praxe.

Podotýkám, že na tento trend mělo zásadní vliv nejenom zlepšení ohodnocení učitelů a učitelek, ale - a myslím si, že to se podařilo - změna přístupu k profesi učitele, a co je také důležité zmínit, nový funkční propracovaný systém fakultních škol a přípravy učitelů, prohlubování praxí a postupný trend skrze institucionální akreditace, což je tady další zásadní změna, ke které došlo v těch posledních pěti letech, dosáhnout toho, že se pedagogické fakulty skutečně staly lepšími místy, nebo ještě lepšími místy pro vzdělávání a přípravu našich učitelů a učitelek.

Toto všechno ale žádným způsobem nejde dohromady s tím, co nám bylo předloženo jako novela zákona o pedagogických pracovnících, a tedy podpora profese učitele.

Pokud jsem zmínila kvalifikovanost učitelů a to s jakými procenty jsme začínali, tak v onom roce 2018/2019 bylo zjištěno, že zhruba 6,6 % úvazků je spojeno s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, a jsou tak nejspíše zaměstnáni na dobu nezbytně nutnou anebo v nezbytném rozsahu. Důležité je říct, že se významně liší situace v jednotlivých krajích. V jednotlivých krajích je situace různá. Ačkoli toto procento by bylo, řekněme, optimistické a ukazovalo by, že jsme se od roku 2014 významně posunuli, co se týká situace v těch jednotlivých krajích, tak tam existují kraje, kde tento podíl činí i více než 10 %, například je to Karlovarský kraj 12,5 % nebo Středočeský kraj 12 %, anebo dokonce Praha 10,4 %. A naopak jsou kraje, kde tento podíl nedosahuje ani 4 % - Zlínský kraj 2,8 %, to je, řekněme, náš oblíbený premiant z hlediska kvalifikovanosti učitelů, ale také kvality vzdělávání dětí, což spolu samozřejmě zásadním způsobem souvisí. Moravskoslezský kraj 3,3 %, Kraj Vysočina 3,5 % a Olomoucký kraj 3,6 %. Více rizikovými jsou pak ti nekvalifikovaní učitelé, kteří si nedoplňují potřebné vzdělání, kvalifikaci. Nad republikovým průměrem jsou Karlovarský kraj - 5,5 %, Středočeský kraj - 5,2 %, Praha - 3,7 % a Ústecký kraj - 3,4 %.

Čím vyšší jsou tyto podíly, počty úvazků, tím komplikovanější může být nalezení optimální náhrady. V případě mateřských škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 5,4 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Praha - 9,5 %, následovaná Středočeským krajem - 9 %, opět nejnižší náš oblíbený premiant Zlínský kraj - 1,2 %.

Na prvním stupni základních škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 8,9 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje opět Karlovarský kraj - 18,4 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme ještě u Středočeského kraje, zde se jedná o 17,4 %, Prahy - 15,6 % a Ústeckého kraje - 10,2 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Jihočeský kraj 3,9 %.

Na druhém stupni základních škol je s učiteli, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona, spojeno celkem 7 % úvazků, nejvyšší podíl nekvalifikovaných představují stejně jako u prvního stupně základních škol Karlovarský kraj - 19 %, hodnoty převyšující 10 % nalézáme stejně tak ještě u Ústeckého kraje - 14,2 %, Středočeského kraje - 12,9 % a Prahy - 11,4 %. Nejnižší hodnotu charakterizuje Olomoucký kraj - 2,4 %. Pod 3 % se nachází ještě Kraj Vysočina - 2,6 %, Zlínský kraj - 2,7 % a Moravskoslezský kraj - 2,8 %.

Učitelé středních škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, charakterizuje více než 2 tisíce úvazků, 5,3 %. Nejvyšší podíl nekvalifikovaných představuje Ústecký kraj - 9,6 %, nejníže nalézáme u Zlínského kraje - 2,3 %. Z celkového počtu více než 2 tisíce úvazků připadá více než třetina na všeobecně vzdělávací předměty, zhruba třetina na odborné předměty a čtvrtina na odborný výcvik, necelá 4 % na praktické vyučování.

Učitelé vyšších odborných škol, kteří nesplňují požadavky kvalifikace, těch je 5,2 %, to je 64,7 (%) úvazků. Nejvyšší počet jich vykazuje Jihočeský kraj - 18,1 %, nejnižší Olomoucký kraj - 0,6 %. V případě vyšších odborných škol se však jedná o statistiku malých čísel, kde je srovnání mezi kraji zkreslující. Z celkového počtu 64,7 % úvazku jsou téměř tři čtvrtiny spojeny s výukou odborných předmětů, což je 47,8 úvazku.

Úmyslně jsem chtěla, aby tady na plénu zaznělo to, jak si na tom stojíme v kvalifikovanosti učitelů. Podotýkám, že ve srovnání s jinými zeměmi jsme spíše tedy těmi lepšími v tom jak zvládáme kvalifikovanost učitelů. A také bych chtěla říct, že co se týká celkového počtu 170 tisíc učitelů, tak otázka nekvalifikovanost se opravdu týká, a to jste asi slyšeli velmi dobře, pouhého zlomku z nich. Naopak je jasné, že pokud máme problémy, máme problémy regionální, a to velmi závažné. Na to tento zákon, ačkoli obsahuje pravidla pro profesní podporu učitelů a dalších pedagogických a nepedagogických pracovníků, žádným způsobem nereaguje.

Musím říct, že mě to samozřejmě netěší, zejména tedy v situaci, kdy čelíme covidu a dalo by se předpokládat, že nějaké takové návrhy budou zformulovány a budou, pokud tento zákon je otevřen, také transparentně na půdě Sněmovny řešeny, ať skrze školský výbor, sociální výbor, rozpočtový výbor, protože všechno je samozřejmě spojeno s penězi, nebo plénum Sněmovny. Doposavad jsem nic takového nezaznamenala, nic takového jsem neslyšela. Pokládám to samozřejmě logicky za promarněnou příležitost. Pokud se týká tedy kvalifikovaných učitelů a obrovského množství prostředků, které jsme v minulých pěti letech na zvýšení kvalifikovanosti učitelů, zlepšení vyššího počtu učitelek a učitelů, absolventů pedagogických fakult a následného udržení těchto absolventů ve školách, kolik jsme jich tedy naložili, jaké úsilí jsme museli překonat, tak tohle opravdu pokládám jako ránu mezi oči tedy všem zúčastněným, co se na tom pět let nějakým způsobem podíleli. Samozřejmě v prvé řadě těm učitelům a učitelkám, kteří vzali kvalifikovanost a aprobovanost vážně, a jak říkám, ve svém volném čase za své prostředky s velkými obtížemi, leckdy opakovaně, otázku kvalifikovanosti a aprobovanosti se snažili udržet či naplnit tak, aby vzdělávali žáky, děti a studenty co nejlépe.

Co mi ale dělá radost, ale zase mě překvapuje, že to tady na Poslanecké sněmovně nezaznělo, je to, že více než tisíce, mám pocit, že to je 6 tisíc učitelů v tom školním roce 2018/2019, podotýkám kvalifikovaných učitelů, aprobovaných učitelů, se naopak do vzdělávacího systému a do našich škol vrátilo. To znamená, byli to ti, kteří v minulých letech, nebo v minulé dekádě, odešli z řady důvodů a zareagovali na to, jaká je změna v ohodnocení, ve vnímání postavení učitele, v tom, jaká je strategie, jaký je plán, jaká je váha vzdělávání a ke vzdělávání dětí stávající reprezentací ať v Poslanecké sněmovně, Senátu nebo ve vládě činěna, a zareagovali na to tak, že se vrátili do učitelských řad. Já pokládám tyto tisíce učitelů a učitelek za ne první vlaštovku, ale docela zásadní signál toho, že se ta politika podpory profese učitele, zajištění dostatečného množství kvalifikovaných a aprobovaných učitelů a učitelek ve školách začala dařit. Ani z tohoto pohledu tedy předkládanou změnu nechápu, nerozumím jí. A musím říct, že mě vlastně zaráží, že se vláda, nebo že se my jako vláda více těmito úspěchy nechlubíme a nestavíme na nich další kroky. Protože pokud některé změny zafungovaly, tak bychom v nich měli pokračovat a ne zase otočit kormidlem úplně někam jinam.

Samostatnou kapitolou je to, jakým způsobem reaguje na profesní podporu učitelů dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávací soustavy, který tady doposud nebyl plénem Sněmovny projednán, jakým způsobem reaguje Strategie 2030+. Protože si myslím, že nejsem sama, pokud poměrně se zděšením musím konstatovat, že tyto dokumenty, které jsou strategické, jsou nové a jsou to vládní dokumenty, žádným způsobem nesedí na to, co nyní máme na stole a co nyní projednáváme. Myslím si, že tohle by se samozřejmě mělo změnit.

Co se týká stavu řekněme ve smyslu kvalifikovanosti a aprobovanosti učitelů a učitelek v rámci našich škol, tak je tady potřeba shrnout, že se zvyšuje podíl těch absolventů, kteří vstupují do učitelských řad, zároveň dochází k systémovému rozšiřování fakultních škol. Dochází k navyšování doby praxe po celou dobu studia a dochází také k tomu, že naši budoucí učitelé a učitelky nabývají své zkušenosti a znalosti během studia nejenom řekněme v těch svých specializacích, v odbornostech, předmětech v té aprobovanosti, ale také v dalších kompetencích, které musí učitel z hlediska dovedností a schopností žáků nyní zvládnout nebo rozpoznat.

Co se týká stručného shrnutí, tak bych chtěla ústy...

Pane předsedající, já bych vás poprosila o klid, aby pan poslanec Ferjenčík vaším prostřednictvím, protože slyším každé slovo, které říká, a netěší mě to, včetně toho, že kdybych to chtěla zopakovat na mikrofon, což si rozmyslím v následující rozpravě, jestli tak učiním. Jenom to zase vypovídá o tom, jak odborně se ta debata ve Sněmovně o toto téma, vede. Domnívám se, že pokud někdo nesouhlasí s nějakým názorem, tak je to právě Sněmovna, kde bychom si tyto názory měli vzájemně sdělovat, a bylo by dobré, kdybychom také na argumenty, které říkáme, potom vzájemně reagovali, a ne se uchylovali k různým taktikám, jak něco prosadit, nebo neprosadit. Z mého pohledu i z hlediska zkušenosti mne jako bývalé ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vás ubezpečuji, a myslím, že by to potvrdil každý z mých předchůdců či předchůdkyň, že novela zákona o pedagogických pracovnících je klíčový dokument zejména v této covidové době, a jeho doba projednávání, myslím v součtu, žádným způsobem nepřekračuje dobu, kterou jsou jinak projednávány školské tisky.

Nyní tedy ke stručnému shrnutí onoho mimořádného šetření, které já pokládám za důležité. Ne že bych chtěla, kolegové a kolegyně, znevažovat váš čas nebo ho ubírat, ale myslím si, že pokud Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy věnuje čas a prostředky zformulování hlavních výstupů z mimořádného šetření ke stavu zajištění výuky učiteli v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ a činí tak z peněz daňových poplatníků, tak pokládám za docela zásadní, aby tyto výstupy Sněmovna slyšela. A za ještě zásadnější pokládám to, aby se tyto výstupy promítaly také v návrzích zákonů, které Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předkládá. Pokud se nepromítají, tak samozřejmě je zase dobré slyšet, proč se nepromítají a proč naopak se činí pravý opak. To si myslím, že je docela zásadní, a určitě to zajímá nejenom mne.

Z hlediska tedy stručného shrnutí chci bezpochyby shrnout a zestručnit, že v regionálním školství v MŠ, ZŠ, SŽ a VOŠ pracovalo v okamžiku šetření, bez ohledu na druh pracovního poměru, zhruba 150,6 tisíce učitelů. Podotýkám, tady vidíte, jak za poslední dva školské roky se významně zpřehlednily počty úvazků. Protože jestli se nepletu, aktuálně se uvádí číslo 170 tisíc. To je také mimochodem důvod, proč bychom se měli zabývat tím, jak vypadá kvalifikovanost a aprobovanost učitelů a učitelek a zda změny, které činíme, vedou k tomu, aby se kvalifikovanost a aprobovanost zvýšily, anebo naopak, možná neúmyslně, nevědomky mohou vést k tomu, že se naopak podpoří ty trendy, které nekvalifikovanost a neaprobovanost budou ještě posilovat. A podotýkám tedy, že samozřejmě tak jak se nám zvyšují počty učitelů v návaznosti mimo jiné na reformu financování regionálního školství, na snižování počtu dětí v klíčových předmětech, na dělení tříd, výuky apod., tak tím spíš bychom měli pamatovat na to, aby kvalifikovanost a aprobovanost byla sledovaná a také zákonem podpořená.

Druhým balíkem, ke kterému se chci vyjádřit, není kvalifikovanost a aprobovanost ani ona prý snižovaná administrativní zátěž, protože to si myslím, že z hlediska stanovisek odborníků, která jsem tady přednesla, je dost jasné, jak to je, nebo není, tak se chci vyjádřit k druhému balíku, a to je otázka konkrétní profesní podpory začínajících učitelů, ale také podpory specializovaných činností a také řekněme zakotvení institutu uvádějícího učitele.

Co se týká podpory začínajících učitelů a uvádějících učitelů, jejich zakotvení v zákoně o pedagogických pracovnících, tak toto navazuje na předchozí legislativní kroky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a já samozřejmě zavedení institutu uvádějícího učitele podporuji. Co mně ale vadí z hlediska stávající verze zákona o pedagogických pracovnících, je to, že sice popisujeme, že by do budoucna měl vzniknout systém podpory začínajících učitelů a měli bychom zajistit, aby tito začínající učitelé byli podporováni uvádějícími učiteli, které určí ředitel školy, to je samozřejmě v pořádku, ale zákon o pedagogických pracovnících kromě tohoto shrnutí neříká dalšího nic. Vadí mi tedy, že tam není přesné provázání zejména do hodnocení, a není tedy jasné, do jaké míry bude, podotýkám, s jistotou a poctivě tento systém financován.

Co se týká dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávací soustavy, tak se jedná o dokument vlády a ten avizuje, že touto dobou už by tento systém měl být financován. Není tedy ale jasné, jestli v případě, že zákon o pedagogických pracovnících projde druhým čtením, jestli tyto - a paní kolegyně Melková vaším prostřednictvím upravovala vlastně start účinnosti zákona o pedagogických pracovnících. Tak není tedy jasné, a myslím si, že by to tady mělo zaznít, jakým způsobem jsou v tuto chvíli v tom roce 2021 a dále ve výhledu zajištěny finanční prostředky právě pro ten systém začínajících a uvádějících učitelů.

Stejně tak se to týká třídnictví, které tedy žel bohu, ačkoliv ty strategické dokumenty jak v dlouhodobém záměru rozvoje vzdělávací soustavy, tak ve strategii vzdělávací politiky 2030+ figurují a jsou poměrně klíčové - podotýkám, že asi každý, kdo ví, co se děje ve školství a ve vzdělávání dětí toho posledního tři čtvrtě roku, tak chápe, jak je důležitá pozice třídního učitele a jak je absolutně nenahraditelná a jak bude důležitá i v těch následujících týdnech a měsících, kde budeme stát před tím, abychom dorovnali nerovnosti v kvalitě a v míře vzdělání, ke kterému došlo v případě dětí různých škol, různých regionů, různých stupňů vzdělávání v minulých týdnech a měsících i v návaznosti na různou sociálně-ekonomickou situaci jednotlivých rodin. Na tom se všichni odborníci shodují. Nicméně tedy vládní návrh zákona žádným způsobem třídnictví nebo třídní učitele neupravuje. Podotýkám, že například Slovensko toto má již několik let, a samozřejmě i toto jim umožnilo lépe v rámci vzdělávacího systému reagovat v případě zajištění kvality vzdělávání a odstraňování nerovností v případě, kdy se museli vypořádat s důsledky COVID-19 na vzdělávání v tomto v roce.

Proto avizuji, a budu o tom mluvit později podrobněji, pozměňovací návrh skupiny poslanců, který doplňuje nějaký další návrh do řešení, jak třídnictví, podporu třídnictví, ohodnocení třídnictví, ale vůbec popis toho, co třídnictví je a jak moc je důležité pro kvalitu vzdělávání našich dětí, do tohoto zákona vepsat. Samozřejmě jsem zaregistrovala jak v prvním čtení, tak ve školském výboru řadu pozměňovacích návrhů řady kolegů směrem ke třídnictví. Myslím si, že nějaké návrhy vaším prostřednictvím uplatnili Marek Výborný, Jiří Mihola, Lukáš Bartoň, zkrátka těch návrhů je celá řada a já věřím, že o nich povedeme v rámci školského výboru jako garančního výboru řádnou rozpravu. Rozhodně bych byla ráda, aby to neskončilo tak, že každý si něco řekne, a nakonec dopadnou třídní učitelé jako vždycky, že zkrátka třídnictví žádným způsobem upraveno ani profesně podpořeno nebude.

Další záležitostí jsou specializované činnosti. Tady zase žel bohu ta vládní novela z dílny Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy opět tedy neupravovala vůbec nic, co se týká podpory specializovaných činností. Zase to pokládám za promarněnou příležitost i nenaplnění toho, k čemu nás povolávaly strategické dokumenty vlády, a tedy jednotlivá usnesení vlády a koneckonců i programu této vlády, programového prohlášení vlády. Nicméně i tady jsem zaregistrovala, že řada kolegů přichází s různými návrhy na specializační činnosti. Já bych asi vypíchla tři.

První se týká sociálního pedagoga. Tady opět budu později popisovat a odůvodňovat pozměňovací návrh skupiny poslanců, ale zase jsem zaznamenala, že je tady vícero snah, a tady jenom avizuji obecně, že určitě podpoříme jako sociální demokraté snahy o prosazení sociálního pedagoga do novely zákona o pedagogických pracovnících, a jsme samozřejmě připraveni se dohodnout na, řekněme, jedné změně, jednom pozměňovacím návrhu, tak aby tedy alespoň něco prošlo, zkrátka aby sociální pedagog figuroval mezi těmi profesemi, které mají pomáhat ve školách učitelům a učitelkám, ale především dětem, žákům a studentům k zvládnutí učení a k co nejlepším výsledkům ve vzdělávání.

Druhou záležitostí jsou metodici školní prevence. Tady musím říct, že na to, jak posloucháme litanie o tom, jak je strašné školní klima nebo strašná šikana, a na to, že metodik školní prevence byl už na jaře 2017 poměrně drtivě prohlasován Poslaneckou sněmovnou, podotýkám, i tehdy Senátem, ale jenom ve smyslu tedy toho, aby se jenom popraly Sněmovna a Senát o to, kdo má lepší řešení a kdo dá takzvaně víc, tak to dopadlo tak, že tehdy, a platí to doposavad bohužel, metodici školní prevence nemají nic. Musím říct, že je to nejčastější profese, která se poměrně zoufale obrací na nás poslance a poslankyně s tím, abychom zlepšili podmínky pro jejich práci.

A pokud doplním školské logopedy, a tady mám radost, že školský výbor přijal jedno z řešení školské logopedie do budoucna, a budou věřit a budu také o to usilovat, aby v tom finálním hlasování Poslanecká sněmovna podpořila tuto změnu také svou většinou, tak je to tedy aspoň nějaká vlaštovka, záblesk, že školní logopedové, protože víte, že logopedické problémy má dnes každé druhé dítě, budou mít svoje odpovídající profesní zakotvení, ale také podporu nejen v zákoně o pedagogických pracovnících.

Nicméně pokud jsem zmínila tyto tři specializované činnosti, ať je to tedy sociální pedagog, metodik školní prevence nebo školní logoped, tak zase tady je ta otázka úplně podobná jako u třídnictví a u uvádějících učitelů, a sice jakým způsobem je případné zavedení v následujících letech zohledněno v rozpočtu a v rozpočtovém výhledu. Zejména se domnívám, že absolutně klíčové, pokud to nemá být zákon pro zákon, navíc, jak říkám, projednávaný v covidové době, kdy všechny tyto tři profese, podpůrné profese, nabývají na obrovském významu z hlediska řešení nerovností mezi dětmi, tak pokládala bych skutečně za promarněnou příležitost, pokud bychom díky tomu, že novela zákona o pedagogických pracovnících ve Sněmovně je, na to nedokázali jako poslanci a poslankyně zareagovat a dětem, žákům, studentům, učitelům, učitelkám a samozřejmě i rodičům pomoci.

Třetí záležitost, kterou bych zmínila v rámci svého vystoupení, je to, že co se týká zákona o pedagogických pracovnících, tak je to určitě klíčový zákon a neměli bychom žádným způsobem zanedbat rozpravu, kterou tady vedeme, a také využít toho, že pokud tento zákon je aktuálně otevřený v Poslanecké sněmovně, tak v návaznosti na dopad COVID-19 do vzdělávacího systému na to odpovídajícím způsobem zareagovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní může pokračovat pan poslanec Staněk, který se přerušil, a připraví se paní poslankyně Gajdůšková. Prosím.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tedy pokračoval, nicméně myslím si, že moje předřečnice paní Kateřina Valachová vaším prostřednictvím, pane předsedající, tady hovořila o tom, že by bylo dobré, kdybychom návrh novely zákona o pedagogických pracovnících skutečně věcně projednali ještě jednou. Nejsem si jistý, zda nejde o pověstné házení hrachu na stěnu a ne mluvení do otevřených, ale obávám se zavřených dveří. Nicméně povinností každého, kdo je přesvědčen, že může něco málo udělat pro nápravu toho, co se jeví, a nejenom jeví, ale ve skutečnosti i je minimálně nedokonalé, tak to učinit musí.

Před malou chvílí skončila tisková konference. Měla velmi reprezentativní zastoupení mimo jiné zástupců odborových svazů, Českomoravské odborového svazu pracovníků ve školství, Pedagogické komory, Asociace děkanů pedagogických fakult a dalších významných odborníků v oblasti vzdělávání budoucích učitelů.

Všichni se shodli na tom, nebo všichni jsme se shodli na tom, že navrhovaná novela zákona o pedagogických pracovnících je pro mnohé z nás jen obtížně pochopitelná. Nevíme, co vede konkrétně Ministerstvo školství a Piráty k tomu, že tuto novelu tlačí jako buldozer před sebou. V situaci, kdy v podstatě stávající legislativní normy naprosto v klidu a v pohodě umožňují realizovat to, co tato novela chce v podstatě, řekněme, napravit.

Paní kolegyně Valachová zde mluvila o faktických číslech. Nebudu opakovat ta čísla znovu. Jenom použiji jedno přirovnání, které dnes zaznělo na tiskové konferenci. Mohli jste si povšimnout, že těch nekvalifikovaných pedagogických pracovníků, kteří působí v našem školství, je poměrně velmi skromné procento. Těch neaprobovaných je rovněž velmi nízké procento. Jak paní kolegyně Valachová řekla, jsou rozptýleni mezi regiony. Čili nejde o celostátní problém, jde o regionální problém. A to přirovnání znělo: My na problémy, které jsou vázány na malé úseky, použijeme kobercový nálet, jako bychom chtěli bombardovat celý svět. Já bych možná přirovnal novelu zákona o pedagogických pracovnících jakési superbombě, která má napravit to, co se dá napravit, možná lékařským skalpelem, popřípadě nějakým nástrojem schopného údržbáře.

Že to není zase jenom názor můj, ale je to názor odborné veřejnosti, dovolte, abych vás seznámil s reakcí pedagogických fakult, a to s reakcí, která byla zaslána Poslanecké sněmovně:

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, dovoluji si na vás ještě jednou obrátit jménem děkanů pedagogických fakult České republiky s několika postřehy týkajícími se novely zákona o pedagogických pracovnících, kterou dnes projednáváte ve druhém čtení. Je asi pochopitelné, že nám problematika výchovy budoucích pedagogů leží na srdci, a proto sledujeme s jistým napětím znění i cestu této novely. Jsme si vědomi, že její návrh reaguje především na nedostatek kvalifikovaných učitelů na základních a středních školách, který by se v souvislosti s demografickým vývojem ročníků vstupujících na druhý stupeň základních škol a na střední školy a stárnoucí populací učitelů tam měl nadále prohlubovat. Bohužel z fakult připravujících učitele neodchází v současnosti tolik absolventů, aby byly dostatečně pokryty požadavky praxe.

Oceňujeme snahu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy tuto záležitost řešit. Nedomníváme se, že předložená novela k vyřešení této situace nějak výrazně přispěje, naopak se obáváme, že důsledky novely mohou být negativní. Deklarovaným záměrem novely je především umožnit do škol vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou. Upozorňujeme na to, že i současná verze zákona umožňuje vstup odborníkům, kteří neprošli standardním učitelským studiem. Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu, a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy. Této cesty nepochybně využívá již významná část nově kvalifikovaných učitelů základní škol. Například z veřejně dostupných dat z roku 2015/2016 vyplývá, že ze 7 105 tehdy nově kvalifikovaných učitelů základních škol bylo 3 568, to jest 50,2 %, absolventů pedagogických fakult, 1 149, tedy 16,2 %, absolventů dalších fakult vzdělávajících učitele a 2 388, to jest 33,6 %, absolventů doplňujícího pedagogického studia v rámci celoživotního vzdělávání.

Návrh novely podmínku umožňující vstup odborníkům, kteří neprošli standardní učitelskou přípravou, mění takto. Citace: "Učitel druhého stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou zaměřeném na přípravu učitelů druhého stupně základní školy nebo střední školy. Novela tedy rozšiřuje možnost kvalifikace k učitelské profesi i pro absolventy magisterských studijních programů, jejichž zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného předmětu."

Já bych tady tuto větu ještě jednou zopakoval z toho důvodu, protože považuji ji za jeden ze tří důvodů, klíčových důvodů, proč dnes hovoříme o tom, že tato novela není dobrá. Novela rozšiřuje možnost kvalifikace k učitelské profesi i pro absolventy magisterských studijních programů, jejichž zaměření studia neodpovídá charakteru vyučovaného předmětu.

Dále se ve stanovisku pedagogických fakult píše: Nemáme námitky proti tomu, aby do škol vstupovali odborníci, kteří dobře znají vyučovanou oblast a doplní si pedagogické kompetence. Ale máme obavy z předložené novely, které pramení z toho, že do škol bude umožněn vstup i absolventům magisterských programů, které nemají s vyučovaným předmětem nic společného.

Dalším, velmi často zmiňovaným atributem novely, je posílení postavení ředitele školy s tím, že zabezpečí, že řediteli ubude administrativa. Domníváme se, že tento fakt je přeceňován. Administrativní zátěž školy spočívá v potřebě dokládat, že škola na volné místo učitele aktivně hledá učitele, který již splňuje předpoklad odborné kvalifikace. Už jen fakt, že ředitel má pravomoc uznat kvalifikaci učitele za splněný na dobu nejdéle tří let, pokládáme za velmi problematický, protože zpochybňuje všechny předchozí snahy, které byly v uplynulých letech v systému přípravy budoucích učitelů ze strany politických reprezentací učiněny. Varujeme ale i před přehnaným optimismem, že administrativní zátěž ředitelů skutečně výrazně poklesne.

Nebude situace nakonec obdobná dnešní? Nebude chtít ředitel raději spoléhat na prověřeného nekvalifikovaného učitele, např. i studenta učitelského programu, který nemá za sebou magisterské studium, před absolventem magisterského studijního programu, jehož studium a zaměření neodpovídá charakteru vyučovaného oboru? Nebyl by takový učitel nakonec vhodnější? Nedostane se tak ředitel do jisté pasti, kdy bude muset preferovat absolventa magisterského studia, který s vyučovaným předmětem nemá nic společného, před absolventem bakalářského nebo středoškolského studia, jehož charakter je mnohem bližší potřebám školy, ale nemůže mu jeho kvalifikaci uznat? Novela podle našeho názoru otevírá možnost, aby do škol mohli vstupovat i lidé bez odborného vzdělání v předmětech, které by měli vyučovat, a bez jakékoli pedagogické kompetence, což považujeme za nebezpečný precedens. Prosíme proto, aby (abyste?) při projednávání této novely především pečlivě zvážili důsledky, které z ní reálně vyplývají a které tak mohou výrazně ovlivnit vzdělávání budoucích generací.

Vážené kolegyně a kolegové, povšiml jsem si, že u některých, a bohužel řekl bych i u významných představitelů, kteří by měli brát stanovisko pedagogických fakult vážně, jejich stanovisko vyvolávalo úsměv na rtech. Je mi to líto, protože kdo jiný než představitelé pedagogických fakult se mohou skutečně věcně a odborně vyjádřit k problému, který případná novela zákona o pedagogických pracovnících může způsobit? (Ministr reaguje od stolku zpravodajů.)

Je to možné. Já si nepletu fakultu a komoru, pane ministře. (Ukazuje ministrovi listy papíru.) Pokud tady vidíte, tak to je stanovisko pedagogických fakult. (Ministr reaguje.) Asociace. Ne. Já jsem četl tuto asociaci. Pokud jde o komoru, tu budu číst teď. (Ministr reaguje.) Já jsem neříkal, že jste se tomu smál.

Chtěl bych říci, že toto stanovisko dneska na tiskové konferenci potvrdili zástupci pedagogických fakult. Hovořili o rizicích, která jsou s touto novelou spojena, a současně jsou přesvědčeni, že by bylo dobré nevylít z vaničky s tím čerstvě narozeným dítětem, které se skrývá v některých pozměňovacích návrzích, i dobré tedy myšlenky, a dát tam jenom pryč to, co není v pořádku. Není toho mnoho a dá se to napravit velmi rozumně, pokud by se návrh tohoto zákona vrátil do prvního čtení. Myslím, že ten návrh tady zazněl v předcházející debatě, a možná ještě zazní.

Nejde jenom o stanovisko pedagogických fakult. Své k novele zákona vyjádřila i Pedagogická komora, která sdružuje ne nevýznamný počet členů, kteří zásadně nesouhlasí se změnami, které jsou součástí tohoto vládního návrhu zákona, a vyzývají, žádají nás poslance, abychom příslušnou novelu odmítli již v rámci prvního čtení, abychom ji vrátili vládě a Ministerstvu školství k přepracování. No, v prvním čtení zamítnuta nebyla, dostala se do druhého čtení a dnes je zjevně možná předmětem nějaké výměny něčeho za něco, aby prošla i tímto druhým čtením a dostala se tak co nejdříve do čtení třetího a byla co nejdříve schválena. I přes odpor odborníků. Nevím, zda by stejným způsobem bylo možné postupovat i v jiných případech, např. u lékařů, řidičů apod.

Z hlediska jakéhosi průzkumu se ukazuje, a to je průzkum, který dělala Pedagogická komora, že většina dotázaných, téměř 91 %, nechce, aby žáky učili lidé bez pedagogického vzdělání. Jsou přesvědčeni o tom, že by to mělo negativní dopady na kvalitu výuky, na což mj. upozornila i Česká školní inspekce, a naopak by bylo dobré, aby se zvyšovala míra aprobovanosti výuky apod. Myslím si, že nikomu z nás, kdo dnes kritizujeme tuto novelu, by nevadilo, kdyby se dotýkala středních odborných škol, učilišť apod. Ale z neznámých důvodů se do novely dostalo i to, že tito nekvalifikovaní, neaprobovaní učitelé budou moci učit na druhém stupni základních škol. To není prosím řešení problému nedostatku pedagogických pracovníků. To není problém řešení nedostatku učitelů na druhém stupni základních škol.

Takže nejde nám o to, abychom zabránili vstupu odborníků na školy, aby učili děti, ale jde nám o to, aby nemohli vstupovat na druhý stupeň základních škol. Přece tam se tvoří základ vzdělání a tady by měli opravdu učit kvalifikovaní, a pokud je to jenom trochu možné, aprobovaní učitelé. Já už jsem upozorňoval na to, jaký je základní rozdíl mezi kvalifikovaným a aprobovaným učitelem.

Vážené kolegyně a kolegové, zcela určitě je mezi vámi nejméně jeden poslanec a poslankyně, který se setkal ve svém životě se skvělým odborníkem a tento odborník měl učit. Přestože jste s ním mohli vést skutečně skvělou debatu odbornou, jako učitel se neosvědčil. Já sám jsem se s několika skvělými odborníky setkal. Ale bohužel, rozhodně bych je nezařadil mezi skvělé učitele. A oni sami připouštěli, že to učení je trošku složitější věc, že to není jenom postavit se před žáky ve třídě, ale je to schopnost zpracovat pětačtyřicetiminutovou vyučovací hodinu tak, abyste do ní vtěsnali vše, co je nezbytné, abyste splnili svůj pedagogický cíl, abyste předali to, co odborně máte v hlavě, ale abyste to předali tak, aby to žák, žáci byli schopni pochopit.

Umění pedagogiky, umění předat druhému znalosti, dovednosti a kompetence, to není jenom mít odborné znalosti, ale je to i mimořádná schopnost, někdy vrozená, někdy přirozeně získaná, ale také vybudovaná a vypracovaná během studia na pedagogických fakultách. Kritika pedagogických fakult za to, že ne vždy dokonale připravují budoucí učitele, není úplně dobře cílená. Ano, mají své rezervy, ale to zejména z toho důvodu, že tak jak bylo strukturováno studium na pedagogických fakultách na tříleté studium bakalářské, kde převážně studenti získávají odborné znalosti, a dvouleté magisterské navazující, tak se samozřejmě výrazně snížil prostor pro tu pedagogickou přípravu budoucích učitelů. Výrazně se omezil počet hodin, které žáci, studenti tráví na praxích. V minulosti byla šance, že mohli projít všemi stupni a formami pedagogického působení, mohli si to vyzkoušet na základních školách, na středních školách, na odborných školách, na gymnáziu. V současnosti se to významně smrsklo jen na několik málo možných hodin, a i tady jsou velké rezervy.

Učitelé, kteří provázejí budoucího studenta, ta finanční odměna, která za to, že analyzují jejich učitelské pokusy, že jim případně radí, kde udělali chybu, co by mohli udělat lépe, kde by mohli například využít jiný postup apod., tak jsou odměňováni tak směšně, že opravdu v tomto případě se dá hovořit o tom, že tito lidé to dělají jen proto, že své povolání milují a že velmi rádi a s ochotou svůj volný čas často využijí pro to, aby ho věnovali právě studentům učitelství.

Ale já jsem zatím také hovořil o tom, že je to rozděleno na tu odbornou část a na tu speciální pedagogickou, psychologickou. I ta psychologie je nesmírně důležitou součástí přípravy budoucího učitele. Máte před sebou nikoliv stroj, žádný předmět, který se dá otesat pomocí nástrojů, ale máte před sebou živého člověka, dítě. Často v té třídě máte třicet žáků, který každý má svůj životní příběh, má svou osobní zkušenost ať už s problémy v životě, nebo jinými. A je třeba být na to připraven. Prostě nestačí mít jenom odbornost.

Vážené kolegyně a kolegové, předkládaná novela zákona i toto minimum, tu odbornost, škrtá. Já se ptám proč. Proboha proč? Proč jsme tam nenechali to, co doposud platilo, co nikomu nevadilo? Bylo to sice předmětem kritiky, ale dokázali jsme se s tím srovnat. To znamená, že nechť učí odborník, nechť učí magistr, ale ať má k tomu oboru vystudován svůj obor, to znamená alespoň příbuzný. A ne že se opravdu může stát, že dějepis bude učit technik inženýr. Možná nadšenec pro obor, ale není vystudován. Takových situací, o kterých je tu řeč, může nastat celá řada. Kvalifikované učitele s pedagogickým vzděláním nahradí nekvalifikovaní pracovníci bez pedagogického vzdělání a výsledkem bude další dopad na kvalitu českého školství.

Co je předmětem kritiky novely za druhé, vedle tady té problematiky kvalifikovanosti, pak je adaptační období. To je problém, na který rovněž Pedagogická komora a odborníci upozorňují. Pro uvádějící učitele to bude znamenat navíc další práci, za kterou ale neobdrží žádný nárokový příplatek, jak bylo původně navrhováno v roce 2017. Mělo jít buď o příplatek ve výši 3 tisíce korun hrubého měsíčně nebo o zkrácení míry přímé pedagogické činnosti, aby mohl uvádějící učitel navštěvovat výuku začínajícího učitele.

Nároky na uvádějícího učitele budou enormní. Pokud nebude uvádět kvalifikované absolventy studia učitelství z pedagogických fakult, případně jiných fakult, které toto studium poskytují, ale bude uvádět nekvalifikované pracovníky bez znalostí z oblasti pedagogiky, psychologie, speciální pedagogiky, didaktiky aprobačních předmětů a bez jakékoliv praxe ve školství, s jejichž masivnějším přílivem počítá novela, tak to bude opravdu náročná práce. Někteří pedagogové - a tady říkám, opravdu svou práci mají rádi - hovoří o tom, že svůj volný čas raději věnují těm, kteří opravdu ocení jejich připomínky a náměty, než těm, které budou možné muset ještě opravovat v jejich odborném přehledu.

Dalším problémem je, že začínající učitel, kterému bude muset být oficiálně přidělen uvádějící učitel, nebude z hlediska nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě považován za samostatně pracujícího zaměstnance. Bude tudíž muset být ředitelem školy po dobu dvou let zařazen do nižší platové třídy. Jedenáctá platová třída místo dvanácté, viz Metodický výklad k odměňování pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců škol a školských zařízení a jejich zařazování do platových tříd podle katalogu prací Ministerstva školství. Na rozdíl od současné praxe, kdy může ředitel školy i začínajícího učitele základní a střední školy zařadit do dvanácté platové třídy například ihned po uplynutí tříměsíční zkušební doby.

Z výpočtu, který vychází ze schváleného znění příslušného nařízení vlády na rok 2020, upozorňují zástupci Pedagogické komory, že vychází, že povinným zařazením do nižší platové třídy přijde začínají učitel až o 7 920 korun hrubého. V případě učitelek mateřských škol to bude osmá platová třída místo deváté platové třídy. Dle schváleného nařízení vlády půjde v roce 2020 o rozdíl 5 900 korun hrubého, což za dobu dvou let činí minus - prosím poslouchejte - 141 600 korun u začínající učitelky mateřské školy.

To je stanovisko Pedagogické komory, které bylo zasláno poslancům a poslankyním výboru pro vědu a vzdělání. A bohužel se to do podoby novely zákona nepromítlo.

Třetí problém, který novela přináší, je samozřejmě akreditace v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, kdy návrh novely zákona o pedagogických pracovnících přidává novou administrativní zátěž ředitelům škol, ale byrokracii pro úředníky Ministerstva školství se naopak pokouší snížit. Opět ovšem zcela nevhodným způsobem, kdy se navrhuje, aby vzdělávací akce pořádané v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků nově nebyly vůbec akreditovány s výjimkou kvalifikačního studia.

Systém, kdy Ministerstvo školství akredituje jednak vzdělávací instituci, která vzdělávací akce pořádá, a zároveň akredituje i každou jednotlivou vzdělávací akci samostatně, je rozhodně administrativně náročný. Není ovšem cestou neakreditovat nic. Jednak je ze strany Ministerstva školství přímo vyžadováno v rámci evropských programů, jako je například aktuální v příslušných operačních programech, absolvování výhradně vzdělávacích akcí, které jsou akreditovány Ministerstvem školství. Tak kde se tedy potom budou učitelé vzdělávat? Jednak jsou akreditované vzdělávací akce osvobozeny od placení DPH. Pokud by byl vládní návrh novely zákona o pedagogických pracovnících schválen v té podobě, jak je nám předkládán, znamenalo by to v konečném důsledku zdražení kurzů pro učitele a školy o DPH. A prosím pěkně prostředky, které školy dnes mají, takzvané ONIV, tak už několik let nebyly navyšovány a v podstatě dnes jsou velmi často spotřebovány právě v souvislosti s hospitalizací nebo dalšími souvislostmi spojenými například s nemocenskou učitelů. Ty prostředky potom chybí na další potřebné věci.

Rozumím tomu, že mnozí z vás se podivují nad tím, že nám stojí za to zde trávit tolik času za řečnickým pultíkem kvůli zákonu o pedagogických pracovnících. Já jsem oceňoval své kolegy lékaře, kteří bojovali velmi srdnatě za principy a zásady spojené s jejich profesí a jejich kvalifikací. Nejsem nadán takovým řečnickým uměním jako mí kolegové lékaři, kteří dokázali rozesmát auditorium Poslanecké sněmovny. Ale nemyslím si, že debata o novele zákona o pedagogických pracovnících je debatou, která by měla vyvolávat úsměv na tváři.

Bohužel jsem přesvědčen, že je tu víceméně už shoda na tom, ať si řeknou, co chtějí, ať uvedou argumenty, jaké chtějí, ať se postaví proti novele třeba Jan Amos Komenský, kdyby mohl vstát, my si stejně prosadíme, co chceme. Toto není boj opozice - koalice, nebo nějaká koaliční roztržka. To je skutečně věcný problém, který je obsažen v novele zákona o pedagogických pracovnících. Je viditelný, je popisovaný, je definovaný. A stále a stále jako byste hrách na stěnu házeli.

Nemyslím si, že vás přesvědčí případně další příklad, co tato novela může způsobit. Česká republika a v minulosti i Československo vybudovalo jednu z nejlepších forem přípravy učitelů pro žáky vyžadující specializovanou péči, takzvaní speciální pedagogové, ale my se můžeme díky této novele setkat s tím, že vlastně žáky, naše děti, které budou vyžadovat takovýto specializovaný přístup, nakonec bude učit učitel bez kvalifikace, ale budeme mít odškrtnuto, můžeme být při statistikách tak nějak spokojeni.

Já už jsem o tom hovořil při prvním čtení, kolegyně a kolegové, my vůbec se chováme k investicím, které jdou z veřejných prostředků na vysokoškolskou přípravu, a teď už ne jenom učitelů a budoucích učitelů, ale řady profesí, velmi, řekl bych, laxně. Zůstanu u učitelství. Ano, pedagogické fakulty připouštějí, že počty studentů, které opouštějí fakulty, nestačí k tomu, abychom zaplnili všechna ta volná místa zejména v některých krajích, kde je opravdový nedostatek kvalifikovaných aprobovaných učitelů. Ale přesto brány pedagogických fakult opouštějí absolventi pedagogických fakult, učitelé s diplomem, kvalifikací i aprobací, ale ejhle, nejdou do školství, jdou kamkoliv jinam, kde jim buď nabídnou lepší benefity, vyšší platy, anebo prostě zmizí někde jinde. Koho to zajímá? Kdo řeší tento problém?

No já mám velmi dobrý sluch, který mi ani covid, protože ten ničí pouze čich a chuť, nebyl nijak postižen, což je nevýhoda pro sedící tady po mé pravici (u stolku zpravodajů). Ale jak byla velkorysá moje předřečnice paní Kateřina Valachová, tak já velkorysý nebudu, protože ta poznámka byla něco o ČSSD. Takže já si myslím, že otřít si boty o sociální demokracii na téma školství asi pro mé oponenty nebude tak obtížné, nicméně myslím si, že by bylo dobré, abychom se vzájemně neotírali, protože každý máme svého kostlivce. Ale pojďme dál a neodbíhejme od podstaty sdělení.

Já se ptám, koho zajímá, kolik absolventů pedagogických fakult s aprobací nenastoupí do škol? A proč tam nenastupují? A co bychom mohli udělat pro to, aby tomu tak nebylo?

Já se v tuto chvíli obracím na pana ministra prostřednictvím pana předsedajícího, i když prý nemusíme. Pane ministře, nemyslím si, že v tuto chvíli je novela zákona o pedagogických pracovnících, tak jak je předložena, nezbytně nutná, aby byla schválena tak rychle a v této podobě. Já si myslím, že pro nás pro všechny, i pro pedagogickou veřejnost a zejména pro naše budoucí žáky by bylo dobré, kdybychom se na ni ještě mohli znovu podívat, dostat z ní to, co se tam dostalo z nepochopitelných, možná pro někoho pochopitelných důvodů. Je tu řešení, buď zamítnout celý ten návrh zákona, ale to si myslím, že by bylo škoda. Je tam spousta dobrých věcí. Ale myslím si, že jsou i cesty, jak na tomto zákonu ještě zapracovat, a myslím si, že se ty návrhy tady ještě objeví, a bylo by dobré, kdybychom nedali tentokrát najevo onu moc zákonodárnou v podobě, že to protlačíme, ať se děje, co se děje a za každou cenu.

Prosím vás, opravdu zvažte ne dnes, řekněme, to moje vystoupení, ale zvažte ty argumenty odborné veřejnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Mihola. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Opravdu krátká reakce. Já jsem chtěl vlastně připomenout to, co kolega Staněk uváděl ve svém projevu. Totiž situaci s těmi lékaři, která tady, to si jistě vzpomenete, nedávno byla, my jsme to velmi vážně probírali. Já si nemyslím, že děti v rukou učitelů ve škole jsou něco méně než pacienti v rukou lékařů. Tak si myslím, že je to docela dobrý příklad. Jinak já věřím, že i pan ministr, tak jak spolu diskutujeme, to bere, že diskutujeme věcně. A já přesto, že jsem z opozice, chválím tedy záležitost se zvyšováním platů, opravdu upřímně. Kudy chodím, pane ministře, tudy vás chválím, neřeším, z jaké strany je - koalice, opozice. Chválím. Když se řešil odklad maturity z matematiky, víte, že jsme byli z opozice na vaší straně víc možná než někteří z koalice. Takže fakt věřím, že to i takto berete, že to není nějaké úporné zápolení, a kdykoli vystupuji, tak se snažím držet opravdu problému jako takového a nepředčítal jsem nikdy z nějaké jiné knihy.

Ale těch otázek v těch vystoupeních tady je víc než těch odpovědí, možná jsme se mohli dočkat nějaké větší moderace, jak to vidíte s těmi příplatky za třídnictví a podobně. A protože tam je opravdu mnoho pozměňovacích návrhů a já si myslím, že je to velmi vážná věc, kterou nemůžeme jen tak vyřešit, že nějak to zkrátka dopadne, nebo to vůbec nedopadne, tak bych si dovolil navrhnout podle § 93 odst. 2 jednacího řádu vrátit návrh zákona garančnímu výboru k novému projednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, děkuji. Po skončení obecné rozpravy budeme o tomto návrhu hlasovat. Paní poslankyně Alena Gajdůšková v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Gajdůšková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, byť nejsem členkou školského výboru, tak prostě školství je má profese původní a ve školství se pohybuji svým způsobem celý život z různých pozic. Tak bych se ráda přimluvila za to, abychom skutečně zapřemýšleli, abychom s vaničkou nevylili i dítě, abychom se vrátili ještě s tímto návrhem zákona a dopracovali ho skutečně tak, aby byla spokojena odborná veřejnost, tak, aby naše děti měly to nejlepší z nejlepšího, protože ony to potřebují a ony si to zaslouží.

Víte, není nic nového pod sluncem snaha snížit kvalifikaci učitelů. Vzpomínám si na 90. roky, kdy byly neoliberální návrhy ve smyslu: proč by učitel na prvním stupni základní školy měl mít vysokou školu, stačí přece středoškolák, umí číst, psát a počítat. Stejně tak to bylo ke druhému stupni, tam se navrhovala - mluvilo se o nějaké vyšší odborné škole nebo něčem podobném. Ta snaha tenkrát naštěstí nevyšla a učitelé zůstali vysokoškoláky, jejich kvalifikace je důležitá a je dobrá. A je potřebná, protože dítě není jen zmenšený člověk, děti jsou osobnosti, každé jedno dítě je velkou osobností a je velmi citlivé na to, s čím se potkává. Proto učitel musí umět děti zaujmout. Zavzpomínejte si na své učitele, které si pamatujete, na některé vzpomínáte v dobrém, na některé třeba méně v dobrém, tak to prostě je.

Je třeba si také uvědomit, že dnes učitel není jen nositel informace, těch některé děti mají možná víc než ti učitelé samotní. Ale učitel musí být autoritou pro to dítě, musí umět děti zaujmout, musí v nich vypěstovat schopnost vidět věci systematicky, musí je naučit kritickému myšlení, vidět souvislosti, pracovat s informacemi.

Vážené kolegyně, kolegové, já jsem asi jedna z mála, kdo v této Sněmovně jednak učil a jednak skutečně pracoval i třeba v soukromém sektoru a v oblasti školství jinak. Mám tedy srovnání a varuji. Snižování požadavků na kvalifikaci pedagogů neposílí prestiž, a tedy autoritu školského systému ani učitelů samotných. A že je to potřeba, dnes vidíme víc než jindy a in natura. Znalost lidí z praxe mimo školu může být velkou výhodou, ale nesmí znamenat, že děti budou učeny pedagogicky neodborně, nekvalifikovaně, tak jak o tom hovořili moji předřečníci. Naopak my si musíme přát, aby učitelé byli fundovaní, byli skutečnými osobnostmi, tak jak jsem o tom hovořila. Za to by také měli být dobře placeni.

Já zopakuji citát, který už jsem možná i z tohoto místa říkala několikrát. Už Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že je špatný stát, který platí lépe své generály než učitele. Je tedy především důležité nastavit odměňování učitelů tak, aby absolventi pedagogických vysokých škol neodcházeli mimo školství, jak o tom hovořila Kateřina Valachová. S tím také souvisí podpora, která se absolventům při jejich nástupu dostane. Víme, a byla zde uváděna čísla, že mnozí absolventi do školy vůbec nenastoupí. Ale víme také konkrétní případy, kdy absolvent pedagogické vysoké školy nastoupil a do roka odcházel. Abychom tomuto předešli a zabránili, abychom pomohli absolventům zůstat v pedagogické profesi, abychom nemuseli hledat cesty, jak zajistit výuku dětí i bez kvalifikovaných učitelů, k tomu směřuje pozměňovací návrh, který předkládá Kateřina Valachová, Tonda Staněk a já spolu s nimi.

Důležité v tomto pozměňovacím návrhu je ustanovení uvádějícího učitele a definice adaptačního období. Já si vzpomínám na to, když jsem nastoupila po mateřské dovolené do první třídy, kde jsem učila, tak tenkrát něco takového existovalo. A paní kolegyně, která nám pomáhala, nebyla jsem sama, kdo takhle nastoupil, s námi skutečně procházela hodinu od hodiny, procházela s námi přípravy včetně toho, jak děti zaujmout, jak je motivovat, jak pracovat. Ředitel se nám věnoval, vždycky se nás zastal ve vztahu k rodičům. A to bylo velmi důležité. A já dneska s odstupem času mohu říct, že samozřejmě vysoká škola, pedagogická fakulta, nás připravila, a to velmi dobře. A tady bych mohla dlouho vzpomínat. Ale skutečně jestli dneska mě i potkávají rodiče mých bývalých žáků a vzpomínají na to, že jsem učila jejich děti, tak za to vděčím té paní uvádějící učitelce, která s námi byla schopna procházet hodinu od hodiny, než jsme se těmi učiteli skutečně naučili být.

Další podstatná podpora, kterou učitelé dnes potřebují víc než jindy, je podpora a zase definice a odměnění třídnictví. V době distančního vzdělávání, v době, kdy učitelé školy se učí za pochodu, jak pracovat úplně jinak, než doposud byli zvyklí, v době, kdy se rodiny dostávají do sociálních problémů, je role třídního učitele při koordinaci všech těch problémů, které vyvstávají, velice důležitá a význam třídnické práce narůstá. Praxe ve školách, problémy dětí, problémy v rodinách kladou na učitelky a učitele vyšší nároky i v těch schopnostech a znalostech mimo dobu přímé vyučovací povinnosti. Proto náš pozměňovací návrh také zakotvuje specializované činnosti v některých odbornostech.

Za velmi důležité považuji dnes, a to zase z pohledu sociálních věcí, z pohledu výboru pro sociální záležitosti a celé této odbornosti, pozici sociálního pedagoga. Opět ta současná nepříjemná situace, kdy, jak jsem o tom hovořila, covidová pandemie nám zasáhla do vzdělávání jako takového, rozevírá hrozivě nůžky mezi dětmi z různých sociálních vrstev. A tady nejde jen o vybavení ICT technikou. To se nakonec přece jen podařilo a je potřeba poděkovat Sněmovně, že rozhodla o té 1,2 miliardy korun, která na ICT měla směřovat a prostřednictvím Ministerstva školství směřuje. Je také potřeba poděkovat nejenom Ministerstvu školství, i krajům, které pomáhají zajistit vybavení počítačovou technikou, tak aby se mohly do online vzdělávání zapojit všechny děti, ale také nejrůznějším nadacím a neziskovkám, které v této oblasti pracují, firmy pomáhají vybavit školy počítači a je to velká a velká pomoc, tomu věřte. Za to jim skutečně patří poděkování. A tady bych poděkování vznesla i Ministerstvu školství, panu ministrovi, že přece jenom to dokázali zorganizovat, a děkuji za to.

Ale nejde tedy jen o vybavení ICT technikou, jde o vedení dětí, jejich podporu a práci s nimi. To vyžaduje vysokou kvalifikaci, znalosti a dovednosti. Dopady koronavirové krize tuto potřebu ještě zesilují. Učitelé potřebují podporu společnosti. Celé společnosti. Neberme jim ji tím, že lze učit bez pedagogické kvalifikace. Pro děti, pro naše studenty, mladé lidi chceme to nejlepší a určitě všichni. Lidé se znalostí z praxe jistě s výhodou, ale se znalostí dětí, mladých lidí i pedagogických znalostí, jak s dětmi pracovat, tedy s podmínkou pedagogického vzdělání, jsou určitě důležití.

Já znovu zopakuji: zamysleme se nad tím, zda by nebylo dobře tento návrh zákona ještě vrátit k prvnímu čtení a do projednání školskému výboru, aby skutečně byl excelentní, tak jak si to školáci, tak jak si to učitelé zaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan ministr zdravotnictví Jan Blatný se omlouvá od 16 do 18 hodin z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.

Pan poslanec Antonín Staněk bude reagovat faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych v kontextu debaty, která tady zatím byla vedena, vedle návrhu, který předložil pan kolega poslanec Mihola, předložil návrh na zamítnutí zákona. Jestli to takto stačí? Ve třetím čtení samozřejmě.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano. Právě jsem vás chtěl upozornit, že to je možné až po třetím čtení, ale bude to zaznamenáno a ve třetím čtení se s tím vyrovnáme hlasováním.

 

Poslanec Antonín Staněk: Ano, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Paní poslankyně Kateřina Valachová v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, už nebudu opakovat to, co zaznělo. Stran Aleny Gajdůškové a Antonína Staňka jenom učiním zadost tomu, že se následně v podrobné rozpravě budu již přihlašovat k pozměňovacím návrhům odkazem, jak jsme zvyklí, na číslo. Takže jenom upozorňuji, že tedy máme jako skupina poslanců ambici prosadit úpravu třídního učitele, uvádějícího učitele, některých specializačních činností v oblasti metodiky školní prevence, v oblasti školní logopedie, sociálního pedagoga a výchovného poradce. A stejně tak máme tedy ambici, aby zatímco je třeba naopak tyto věci přidat do novely zákona o pedagogických pracovnících, tak abychom nepromarnili příležitost, která se z mého pohledu násobí tím více v důsledku dopadu COVID-19 na náš vzdělávací systém v tom tři čtvrtě roce, který proběhl, ale také budeme mít ambici, aby tuto novelu zákona o pedagogických pracovnících naopak opustilo ustanovení, které způsobuje tedy to, že nadále bychom nerespektovali kvalifikovanost učitelů a učitelek.

Tolik tedy odůvodnění v obecné rozpravě a následně se budou kolegové a já přihlašovat k tomuto v rámci podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji paní poslankyni, která byla poslední přihlášenou do obecné rozpravy. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova po obecné rozpravě? Má pan zpravodaj, pan poslanec Bartoň. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za ukončení obecné rozpravy. Já jenom shrnu, že v obecné rozpravě zaznělo mnoho argumentů. Byla přečtena některá stanoviska děkanů pedagogických fakult, jedno dokonce dvakrát. V rozpravě také zazněly návrhy od pana poslance Staňka a paní poslankyně Gajdůškové vrátit do prvního čtení, což, pane předsedající, nevím, jestli je hlasovatelné. Každopádně pak zazněl i návrh pana poslance Miholy, který, myslím, hlasovatelný je hned po obecné rozpravě, a to vrátit návrh zákona výboru k projednání. A pak zazněl i návrh pana poslance Staňka na zamítnutí zákona ve třetím čtení. (Gong.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Ano, je to tak, jak říkáte, pane zpravodaji. Hlasovat po obecné rozpravě podle § 93 odst. 2 můžeme pouze o vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání. A nejenom že můžeme, ale také musíme. Já jsem přivolal poslance a poslankyně k hlasování. (Gong.) V souladu s dohodami malou chvíli počkáme, aby měli všichni šanci přijít. (Poslanci přicházejí do sálu.) Je zde žádost o odhlášení. Všechny jsem odhlásil. Prosím, přihlaste se znovu svými identifikačními hlasovacími kartami. Teď čekáme i na to, nejenom na základě dohody, ale také abychom měli dostatečný počet poslanců a mohli vůbec hlasovat.

 

V tuto chvíli jsme připraveni na hlasování. Budeme hlasovat o vrácení návrhu zákona garančnímu výboru k novému projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 157 přihlášen 71 poslanec, pro 11, proti 53. Návrh nebyl přijat.

 

Otevírám podrobnou rozpravu. Jako první je do podrobné rozpravy přihlášen pan poslanec Lukáš Bartoň. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo. Rád bych se přihlásil ke svým pozměňovacím návrhům, které jsem již před dávnou dobou odůvodnil v obecné rozpravě.

Nicméně se jedná o sněmovní dokument 7069, kde jsem opravil i nějaké legislativně technické oproti předchozí verzi. Tento sněmovní dokument se týká platů pedagogických pracovníků. Zavádí tarifní tabulku do zákona o pedagogických pracovnících a navazuje ji na průměrnou mzdu. Cílem je, aby v budoucnu od roku 2023, odkdy má tento pozměňovací návrh platit, byly platy pedagogických pracovníků navyšovány automaticky s tím, jak roste průměrná mzda v České republice, a opět se někdy nezapomnělo na zvyšování platů.

Další je sněmovní dokument 5358 a ten se týká zachování akreditací v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Další dokument je sněmovní dokument 7097, který se týká výuky předmětů v cizím jazyce rodilým mluvčím.

Další dokument je SD 5361, který předkládáme po dohodě s panem senátorem Drahošem, a týká se uznání předpokladu kvalifikace pedagogických pracovníků, kteří už na dané škole učí více než deset let.

Další je sněmovní dokument 5744 a týká se uznání předpokladu kvalifikace studentům v programech pro přípravu pedagogů. Jinak řečeno, už to bylo i tady v rozpravě od některých kolegů, jedná se o bakaláře pedagogického oboru, který v současné době, dokud není magistrem, nemůže učit. My bychom rádi, aby mohl na výjimku jít učit v momentě, kdy studuje navazující magisterské studium. V současné době přes tisíc takovýchto studentů vypomáhá na školách.

A poslední je sněmovní dokument 6463, který předkládám spolu s kolegyní Valachovou, a ten se týká sociálního pedagoga, zařadit jeho pozici do zákona včetně vymezení kvalifikačních požadavků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pokud nikdo nenamítá, tak místo nepřítomného pana poslance Váchy by teď vystoupil pan poslanec Válek, který se přihlásil k jeho pozměňovacímu návrhu. Je s tím souhlas. Prosím.

 

Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Já si jenom dovolím přihlásit k pozměňovacímu návrhu číslo 4428, který navrhuje změnu, novelizační body 59 až 62 zrušit. Vše je podrobně načtené a v elektronické podobě k dispozici všem poslancům a poslankyním. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Tereza Hyťhová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Tereza Hyťhová: Dobrý den, já bych se chtěla přihlásit ke svým dvěma pozměňovacím návrhům. Jeden je sněmovní dokument 5302, týká se třídnických příplatků, druhý je sněmovní dokument číslo 4484, týká se adaptačního období učitele. Oba návrhy jsem podrobně představila v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus, další v podrobné rozpravě. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Dobrý den, já se přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, sněmovní dokument 4490, který jsem rozsáhle tady obhajoval v obecné rozpravě. Jedná se o velice pečlivý a komplexní návrh, takže je lepší než ten samotný zákon předložený ministerstvem o hodně, tak na to nezapomeňte, až se bude hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já se tímto přihlašuji k pozměňovacímu návrhu, který jsem podrobně odůvodnil v obecné rozpravě při minulém projednávání tohoto sněmovního tisku a který je v systému pod číslem 5516.

Jenom pro připomenutí. Jedná se o navýšení příplatků pro třídní učitele a pro pedagogy vykonávající specializované činnosti, a to na rozdíl od těch jiných návrhů zde nejdeme absolutní částkou, ale procenty, která by byla vypočítávána ze základny platového stupně v té platové třídě, do které je pedagogický pracovník zařazen. Rozumíme z toho nejvyššího platového stupně. Čili řešení systémové i do budoucna i tak, aby se k tomu naši následovníci zde nemuseli vracet, a to, řekněme, v parametrech pět až sedm procent, to znamená, tak, aby i ředitel měl volnou ruku pro to, aby se mohl rozhodnout, kde v rámci těchto limitů stanoví výši třídnických, respektive specializačních příplatků. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Pan poslanec Jiří Mihola. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já se přihlašuji k pěti pozměňovacím návrhům, které jsem blíže představil v obecné rozpravě. Jsou v systému pod čísly 5200, 5202, 7098, 7099 a 7100. Doufám, že jsem žádný nezapomněl. Takže pět pozměňovacích návrhů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Marcela Melková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marcela Melková: Děkuji za slovo. Já bych se chtěla přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému nahrán pod číslem 7095 a jehož obsahem, jak už jsem tady zmiňovala, je pouhá změna termínu vzhledem k dlouhému legislativnímu projednávání. To je všechno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Valachová: Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu číslo 7111. Jedná se o pozměňovací návrh poslankyně Kateřiny Valachové, Aleny Gajdůškové, Antonína Staňka a podrobně jsem ho odůvodnila v obecné rozpravě a je také podrobně odůvodněn v systému, což je dostačující. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A pan poslanec Pavel Staněk, poslední přihlášený do... tady je přihlášený pan poslanec Pavel Staněk z hnutí ANO. Je to chyba. Hlásil jste se vy. Já vám dám v každém případě slovo, protože pan poslanec Staněk tady stejně není. Takže máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Staněk: Já mockrát děkuji jako samodruhý. Chtěl bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je veden pod číslem 7115, je to pozměňovací návrh Antonína Staňka, Aleny Gajdůškové a Kateřiny Valachové, který byl podrobně zdůvodněn paní poslankyní Kateřinou Valachovou, nicméně pro úplnost chci říci, že se tento pozměňovací návrh týká za prvé, že v dosavadním článku I se zrušuje bod číslo 26, za druhé, následující body se přečíslují, a za třetí, v dosavadním bodě 54 odstavec 7 poslední věta se část paragraf 9a odstavec 2 až 4 vypouští. Jde o vypuštění části návrhu zákona, která odporuje schváleným strategickým materiálům vlády k vzdělávacímu systému a dosavadním vládním krokům od roku 2013 v oblasti posilování profesní podpory učitelek a učitelů i jejich přípravy na pedagogických fakultách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. A žádnou další přihlášku do podrobné rozpravy nemám, podrobnou rozpravu končím. Zájem o závěrečná slova není a myslím, že nezazněl žádný návrh, o kterém bychom nyní měli hlasovat, potvrzuje to i pan zpravodaj. Děkuji tedy jemu, děkuji panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

 

Nyní se budeme zabývat bodem číslo

Aktualizováno 19. 1. 2021 v 14:43.