(15.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Tak vláda zřejmě miluje velké, velké obchodníky. Nemohu si zajít koupit knihu do svého oblíbeného malého knihkupectví. Nemohu. Vláda mi to zakázala. Ale mohu si ji koupit v hypermarketu. Nemohu si jít koupit obuv do malého krámku s obuví, kde jsem zvyklý nakupovat, to mi vláda zakázala, mohu si tu samou obuv koupit v hypermarketu. Nemohu koupit hračky ve svém oblíbeném hračkářství, mohu si je koupit v hypermarketu. Nemohu si jít vyzkoušet oblečení k tomu, kdo kupuje a vozí dobré oblečení, ale mohu si oblečení koupit v hypermarketu. A takhle bych mohl pokračovat. A pak fakt chceme, aby to lidé pochopili? Co to je za přístup?
Jedna z těch podmínek pro to, abychom podporovali prodloužení nouzového stavu, je, aby vláda vlastně ihned otevřela malé provozovny, malé obchody, služby, servisy za stejných režimových opatření, jako to mají velké. My pro ty malé nechceme lepší podmínky, měkčí podmínky, méně nařízení, která musí dodržovat jejich zákazníci. Chceme stejné. Mám pocit, že nikdo z vlády nebyl v těch posledních týdnech a měsících jako normální občan nakupovat. Jestli tohle má být boj proti tomu, aby se lidi shromažďovali na jednom místě, tak jste v těch obchodech nikdy nebyli. Skutečně si myslíte, že v těch hypermarketech se dodržuje rozestup dva metry? Byli jste tam někdy v pátek nebo v sobotu? Ne ve vládní limuzíně, ale tak, aby vás nepoznali, v civilním oblečení. Opravdu si myslíte, že to tak je? V tom malém obchodě se to zajistí mnohem lépe než v tom velkém.
Mě to nijak netěší, ale vidím reálný stav věcí a chci o něm mluvit. A pan ministr zdravotnictví ať mi vysvětlí, jaký je rozdíl, když by měli stejná opatření, malý nebo velký. Ještě bych pochopil, kdyby, jak to včera říkal pan ministr průmyslu, obchodu, dopravy a nevím ještě čeho, ale určitě ne podnikatelů a podnikání, že v tom doplňkovém prodeji ty velké obchody mají nárůst tržeb jenom o 5 %. Ale v těch miliardových obratech. Jak ti malí by byli šťastní, kdyby se o těch 5 % mohli podělit, a stejně by ta nařízení dodržovali, jako je dodržují ti velcí. Nestavme rozdíly a nestavme velké proti malým. Potřebujeme oboje.
Ministři zdravotnictví se mění poslední dobou tak často jak radní na orloji. Každý nový ministr řekne, že chce zlepšit komunikaci, aby vláda mluvila jednotně. To je správný cíl. Ale včera začalo platit kontroverzní, podle mě úplně nepochopitelné opatření: jeden zákazník na patnáct metrů čtverečních. Včera to začalo platit, včera ráno, a ten samý den ministr průmyslu, dopravy, obchodu a nevím čeho řekne: já navrhnu v pátek, aby to bylo jinak. Jsme normální? Ta vláda si z nás dělá legraci. A za hodinu vystoupí ministr zdravotnictví a říká: já jsem proti. A ministr průmyslu řekne: a já jsem pro. A co si z toho mají vzít ti občané? Zavřeli jste v neděli obchody, prý aby se lidi neshlukovali. No tak se jich shlukuje víc v pátek a v sobotu. Načež přijde ministr průmyslu, dopravy a nevím čeho se správným návrhem, že otevřeme v neděli. Já myslím, že za chvilku nikdo nebude vědět, kdy je ten obchod zavřený, půjdete do obchodu, a buď nakoupíte, nebo ne. A ministr Havlíček vám zdůvodní, že je to vlastně dobře, že to tak mysleli vždycky, nikdy nepřizná žádnou chybu.
To fakt nemá žádnou logiku a těžko můžeme chtít po lidech, aby tomu porozuměli. A když tomu porozumí, tak to budou dodržovat. Ale tenhle zmatek, který nekončí výměnou ministra zdravotnictví, jenom pokračuje. Už o tom někdo mluvil, myslím, že některý z předřečníků Zase - logika: Do kostela na bohoslužbu může dneska patnáct lidí, když to vláda uvolnila, ale když v tom samém kostele uděláte koncert, tak jich může padesát. Pane ministře, mohl byste mi to zdůvodnit? Jaký rozdíl je, když tam jsou věřící a modlí se v padesáti? Tak je to menší riziko, než když je tam padesát návštěvníků koncertu? Skutečně? A takhle bych mohl pokračovat. A proto chci, abychom naši debatu víc směřovali k těm konkrétním opatřením a konkrétním krokům. Vláda prý proto, aby se lidé neshlukovali, omezila úřední hodiny na úřadech. Co to reálně znamená? Že ti, kteří musí vyměnit řidičák, občanku, dopravní značku, mají menší šanci, mají už jenom, myslím, deset hodin týdně. Takže jaký bude výsledek? Těch lidí tam bude víc. Jedno za druhým.
Nejvíc mě tedy mrzí, že opravdu vláda plánuje nouzový stav někdy do konce jara. Jinak to není možné. Jak jinak máme tu tabulku chápat?
Vraťme se k těm kompenzacím. Vláda nějaké kompenzace spustila, jedny jsou správné a jiné jsou nedostatečné. Já jsem o tom mluvil minulý týden, když jsme hlasovali o kompenzačním bonusu. Živnostník, který má zaměstnance, nebo společník malého eseróčka, který má zaměstnance, a takových není málo, může čerpat buď podporu pro sebe, nebo pro zaměstnance. Jednou z našich dalších podmínek pro to, abychom podpořili prodloužení nouzového stavu, je, aby byl umožněn souběh čerpání kompenzačního bonusu a programu Antivirus. Nestavějme zaměstnavatele proti zaměstnancům. Nenuťme živnostníky a společníky malých eseróček, aby si museli vybrat mezi podporou pro sebe a podporou pro své zaměstnance.
Měli bychom taky odpustit odvody živnostníkům, kteří dostávají kompenzační bonus. Oni nemohou podnikat, dostanou sice 500 korun na den, když obětují své zaměstnance, to je asi 15 tisíc, ale minimální zálohy tvoří 5 tisíc. A vláda bez mrknutí oka tvrdí, že živnostníkům dává 15 tisíc měsíčně. Ale hned jim pět vezme. Takže vláda měla říct pravdu: vláda dává živnostníkům 10 tisíc.
Já vůbec nechápu, když se podíváme například na muzea a galerie, proč by nemohly být opět otevřené za přísných režimových opatření. Nevidím k tomu žádný důvod. I za normálních okolností, pokud znáte například regionální muzea, to nejsou místa, kde je nějaký přetlak návštěvníků. Do obchodu jít můžeme, ale do muzea ne. To se prostě nedá vysvětlit.
Vláda se sice pomalu zlepšuje, ale mám pocit, že jsme v dubnu. Vláda chce něco udělat v listopadu a řekne: my už máme "psa". V listopadu. Ne v dubnu nebo v květnu. A ještě tak problematického. Největší zásah do osobní svobody je zákaz vycházení po 21. hodině. Nechci říkat, kdy to bylo na našem území naposledy. Chtěl bych vědět, jaký to má reálný význam. Ve 20.58 ještě mohu chodit po parku za těch podmínek, které jsou v té změně, ale ve 21.05 už ne. A pan ministr ještě vymyslí, že po 21. hodině nesmím ven, ale do 21. mohu nakupovat. A teď má smyšlený příběh, že vlastně z obchodu když jdu, tak jsem neporušil zákaz vycházení. Ale nic takového není pravda. Jediná výjimka je, že jdu ze zaměstnání. Jestli si řekneme, že každý, kdo nakupuje v zaměstnání, že vykonává funkci zákazníka, pak má pravdu, jinak to nemá žádnou logiku. A takové to: já vám garantuji, že policie tam nebude stát. Tak proč ten zákaz vůbec je, když to policie kontrolovat nebude? Vůbec tomu nerozumím. Pan ministr říká, že všechno se dělá rychle, v běhu, není čas komunikovat. Ale pokud vláda není schopna vysvětlit a zdůvodnit kroky, které činí, nemůže se divit, že ty kroky nemají důvěru a že společnost je sice plní, ale nerozumí tomu. A čím déle ten stav bude trvat, tím se zvyšuje riziko, že se nakonec opatření plnit nemají, a to by si asi nikdo nepřál.
Já bych vám mohl přečíst, a udělám to tak, věci, které si myslíme, že by vláda měla učinit vlastně bezodkladně. A je spíše k pláči a k povzdechu, že toho vláda od 1. března do 19. listopadu nebyla schopna.
Mluvil jsem o tom, aby za splnění určitých režimových opatření byly otevřeny malé obchody a provozovny, za stejných podmínek, za jakých jsou otevřeny velké; aby za splnění určitých režimových opatření byly otevřeny služby, opravny a servisy; aby vláda zrušila zákaz prodeje v neděli; aby přehodnotila to nesmyslné pravidlo jeden zákazník na patnáct metrů čtverečních; aby odpustila odvody živnostníkům; aby umožnila souběh čerpání kompenzačního bonusu a programu Antivirus; aby rozšířila okruh kompenzací taky pro podnikatele a provozy nepřímo zasažené vládními opatřeními v souvislosti s čínskou chřipkou. ***