(14.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Všechny epidemie světa mají tvar binomického rozložení, ať už se jedná o jakoukoliv epidemii, i tato. Je samozřejmě diskuse, jak vysoký je ten vrchol a jaký má vztah k tomu, co to současné zdravotnictví ještě je schopné pojmout, ale jedna z důležitých věcí je snažit se zvyšovat tu laťku, co to zdravotnictví dokáže pojmout, a nesnižovat ji. My jsme tady řadou opatření, například zavřením základních škol, vyhnali desítky a stovky sestřiček a lékařek z toho procesu a naopak jsme tu laťku snížili.
Zatím jsem neviděl k svému velkému zklamání žádnou reálnou vědeckou práci, respektovanou, která by nám řekla, jak která opatření, například nutnost polykat oběd na ulici, nikoliv u stolu, jako je zákaz vycházení od 9.00 hodin do 5.00 do rána, má vliv na tvar té křivky, jak ta epidemie prochází populací. Nic takového neexistuje. Když budeme důslední, nyní je v obchodech povolen jeden člověk na patnáct metrů čtverečních. Jaká jsou k tomu skutečná data? Pakliže jsou nějaká validní, tak analogicky na jeden vagon metra by měli jet zhruba tři lidi, nebo čtyři, já přesně nevím, jak velký je vagon metra, ale myslím, že to metro je ještě nebezpečnější z hlediska šíření nějakých chorob, že je to uzavřenější prostor. Takže tady skutečně podle mě se jedná o změť naprosto nahodilých vládních opatření, protože je marketingový požadavek, že vláda má něco dělat.
Když se na to podíváme reálně, tak si přiznejme, že samozřejmě vliv opatření nějaký je, ale nutno říci, že čím drakoničtější, tím větší. Když skutečně zavřeme celou republiku od A do Z, všichni budou mít zákaz vycházení, zase budou výjimky samozřejmě, lékaři a asi i členové vlády, tak skutečně nějakým způsobem šíření toho viru zamezíme, ale čím trošku ta opatření jsou mírnější, tak ten jejich dopad je velice sporný, jak veliký je, a žádnou takovouto studii jsem od nikoho z vlády ani z vědecké obce dosud neviděl.
To, k čemu dochází, je ekonomické ničení střední třídy, což může mít fatální dopady na demokracii v České republice a samozřejmě na ekonomiku.
Řeknu ještě jeden příklad. My tady ve Sněmovně se moc těch drakonických opatření nedržíme. Je nás tady 200, někdy tedy 100, je tady dalších 100 novinářů, 100 kuchařů a všech těch hodných lidí, kteří nám tady pomáhají v práci, a jsme lidé, kteří extrémně hodně máme kontakty s ostatními lidmi jako lidé, co se zabývají veřejnou činností. Kdybych byl sadař nebo poustevník, tak potkám třeba tři lidi za tu dobu, ale teď jsem potkal 3 tisíce lidí během kampaně a tady ve Sněmovně. Čili ve Sněmovně žádné opatření vlády proti šíření koronaviru nedodržujeme, nebo chováme se zkrátka jakoby nebezpečně - no a jaká jsou data, kolik je zemřelých a nakažených poslanců a podobné věci? Jaký to mělo fatální jakoby dopad na tuto společnost, kde jsou zejména starší lidé, nebo v průměru, až na Piráty, daleko rizikovější skupiny? Čili tuto otázku si položme. Je úplně jasná.
Za druhé. Zase je to konkrétní příklad, ale krásně ukazuje to, jak bojujeme. Tak můj kolega v lavici, pan poslanec Mihola, měl covid. A já jsem se to dozvěděl na Facebooku. Kdybych s ním nebyl kamarád jako přítel na Facebooku, tak to vůbec nevím a tak jsem sem jednou nešel, kdybych dostal teplotu, abych ještě nenakazil poslance Kaňkovského, který je lékař. Ale jinak naprostá nula.
Čili nenalhávejme si tady s nějakými řečmi o tom, jak bojujeme s epidemií nebo nebojujeme. Ta epidemie prochází populací, nyní díky bohu odchází, bude odcházet i v řadě jiných zemí světa, kde ten náběh měli postupný. A já skutečně nevidím sebemenší vědecké opodstatnění toho, že když chodí děti do druhé třídy a ve třetí už ne a podobná opatření, která jsou tahaná z klobouku, že tím něco fatálního vylepšujeme.
Čili náš návrh je stále setrvalý: otevřete školy, otevřete malé provozovny, nepodporujte jenom ty nadnárodní velké giganty a elektronické, otevřete restaurace. A Trikolóra nouzový stav nepodpoří. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Ano, moment. My tady teď dáváme dohromady, rekapitulujeme si návrhy, které tady padly ohledně délky nouzového stavu, takže zatím je tady pouze vládní návrh třicet dnů. A pana poslance Bohuslava Svobody jsem se chtěl zeptat, protože vy jste v projevu dvakrát řekl, že si myslíte osm dní, ale nepadlo, že je to váš návrh, takže... Je to návrh tedy pana poslance Bohuslava Svobody na osm dní. Takže máme dva návrhy zatím, abychom si to poznamenávali, tady paní zpravodajka byla nově určena, tak aby měla přehled. (Předsedající hovoří mimo mikrofon se zpravodajkou.) Cože? topka taky? Takže padlo toho víc. Prosím vás, tak teď se tady rozproudí debata jiným směrem. Já dám slovo paní zpravodajce.
Poslankyně Kateřina Valachová: Vážené kolegyně...
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Je prostě potřeba, aby ty návrhy padly tak, že navrhujeme tak a tak, aby to nebylo jakoby mimochodem v tom projevu. Takže paní zpravodajka. Prosím. Paní zpravodajko, prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Pane předsedající, teď jde jenom o to, jestli kolegové a kolegyně v tuto chvíli chtějí rekapitulaci. Pokud ne, tak můžeme ještě chvíli počkat. Já to mám samozřejmě poznamenáno. (Předsedající: Tak jestli máte všechno poznamenáno, je to v pořádku.) Mám poznamenáno, kdo ten návrh podal, kdo nepodal. Já doporučuji, pane předsedající, počkat na dokončení rozpravy. A samozřejmě si to pečlivě poznamenávám bez ohledu na to, že jsem byla tedy později určena. Možná to způsobilo vaši obavu.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobře, v pořádku, že máte přehled. Takže budeme pokračovat v diskusi. Protože my jsme konzultovali i tady s organizačním oddělením a nebylo to úplně jasné, kdo to jasně, explicitně řekl. Takže poprosím i další diskutující, aby případně jasně řekli, že to je návrh, abychom o tom hlasovali.
Prosím, předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura a s přednostním právem se hlásí potom Marian Jurečka. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Začnu tím, k čemu jste mě vyzval. Jménem našeho poslaneckého klubu potvrzuji to, co v rozpravě zmínil pan docent Svoboda. Navrhujeme, abychom prodloužili nouzový stav o osm dnů, do pátku 27. listopadu, za určitých podmínek. A ty podmínky, k těm se dostanu.
Já se od rána snažím poslouchat tu rozpravu a myslím, že ji nevedeme správným směrem. I tady pan místopředseda říká, hlavně abychom řekli o kolik dnů - třicet, čtrnáct, deset, osm, čtyři. Ale podle mě to není podstatné. To není to, co tu veřejnost zajímá. Veřejnost zajímá, jaká opatření budou platná a čím se budou muset řídit. A čím víc to pochopí, tím se budou řídit dobrovolněji a tím méně bude kontrol, vynucování a kontrol dodržování těch (nesroz.).
Kdyby vláda to myslela poctivě... (Kolegyně přinesla řečníkovi podkladový materiál.) Kdyby to vláda myslela poctivě... Nevím proč tak oblíbené domácí zvíře bylo použito pro tak nepopulární věc jako barevnou tabulku. Chudák pes, jak k tomu přišel.
Ale pokud si to dobře přečtete, je tady pan ministr zdravotnictví, tak já jsem pochopil, ať bude kterýkoliv stupeň, tak vláda chce nouzový stav. I kdyby byl stupeň 1. Tak jakou logiku má žádost vlády o třicet dnů? Pan ministr zdravotnictví se domnívá, že budeme pod stupněm 1 do třiceti dnů? Nebo co to je za hru? Kdybych měl brát tu barevnou tabulku vážně, tak vláda nám říká, že tady bude tak do konce jara, možná do začátku léta, nouzový stav. A o tom tady nikdo z vlády nic neřekl.
Já chci upřít pozornost k těm opatřením, protože to je podle mě mnohem důležitější. A pokud je mají lidé respektovat, a to bychom si samozřejmě přáli, tak musí mít nějakou logiku a ti lidé musí tu logiku pochopit. A nesmí být nespravedlivá, i když úplná spravedlnost neexistuje. ***