(16.40 hodin)
(pokračuje Kovářová)
A tak bych mohla mluvit ještě také několik dalších desítek minut. Nicméně budu konstatovat na závěr - ptám se, co tedy chceme. Ano, chceme stavební zákon. A chceme takový stavební zákon, který bude jednoduchý, přehledný, přívětivý pro všechny hráče, bude ochraňovat veřejné zájmy, shodne se na něm většina právě oněch hráčů a zkrátí se stavební řízení. To chceme. Ale co nechceme? Nechceme to za cenu, že půjdeme cestou, při které by mohlo dojít ke zhroucení systému stavebních úřadů a mohlo by to mít dalekosáhlé negativní dopady a mohlo by to mít i opačné výsledky, než jaký byl záměr.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. A další v pořadí v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Juránek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Juránek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, byl bych velmi rád, kdybychom se skutečně podívali na to, co společně chceme. Chceme společně změnit stavební zákon. A já jsem rád, že už to přede mnou řekl kolega Adamec. Vůbec přede mnou toho lidé řekli tolik, že se nechci k většině věcí vyjádřit. Nechci vzít teď v tuto chvíli stavební zákon a vzít ho po odstavcích a říct, tohle se mi na něm líbí, tohle se mi na něm nelíbí. Ale dovolím si vyzvat nás všechny, abychom se při řešení tohoto zákona snažili řídit i selským rozumem i všemi zkušenostmi, které jsme v minulé době nabyli.
Máme tady 8 tisíc připomínek. Jsem rád, že tady zůstal ještě aspoň ministr kultury, ale vidím, že si pan vicepremiér vzal hrozny, doufám, že jsou z jižní Moravy, a přeju mu dobrou chuť, to si dovolím popřát. (Ministr Havlíček se právě vrátil do sálu s miskou hroznového vína.) Ale to, co je tady důležité, je, že tento zákon se niterně dotýká nejenom Ministerstva pro místní rozvoj, ale také Ministerstva vnitra. Máme zde totiž nějaký systém, kterým řídíme tento stát. A to bych chtěl, abychom dokázali během toho období, které nám zbývá ke schválení tohoto zákona, tak abychom toto dokázali sladit.
Jenom historicky upozorním na to, že my jsme se v okamžiku rozdělení Československa už tenkrát vydali jinou cestou než Slovensko. My jsme se vydali cestou, kdy jsme si řekli, že bude taková spojená veřejná správa, že bude z jedné strany ta státní správa a samospráva a že to nějakým způsobem dáme dohromady. My jsme ten systém svým způsobem měli vyzkoušený a díky tomu jsme šetřili. A díky tomu také šetříme, to si můžete porovnat se Slovenskem, které v tom roce šlo jinou cestou. A tady prosím, abychom si řekli, že tady nám to ukáže i nějaké věci, když se vydáme slovenskou cestou, což tady tenhleten návrh zákona může v některých částech naznačovat, tak že to bude výrazně dražší cesta. Oni si oddělili samosprávu od státní správy a na všechno na všech úrovních mají tedy vždycky dva úřady. Oni mají úřad města a vedle toho mají státní úřad pro to město. Když to řeknu, hlavně na krajích to takhle funguje. Tam je samospráva přísně oddělena od státní správy. My to máme v tuto chvíli spojeno s tím, že je to něco, co nám umožňuje se chovat tak, aby to bylo blíž k lidem, protože my jsme tuhle zásadu vždycky napříč chtěli, aby všechny úřady byly blíž k lidem, aby měly konkrétního člověka, toho konkrétního starostu, a nemusely s každou věcí až do Prahy za ministrem, tak abychom toto drželi v tom našem řízení. Máme to takhle na úrovni obcí, máme to na úrovni krajů.
A teď do toho vnášíme nový prvek, ten prvek velice silný, který znamená, že velmi posílíme státní správu. A já tady prosím, abychom tu míru posílení státní správy zvážili. Říkám to i na základě osobní zkušenosti, protože patřím k jednomu ze tří poslanců, kteří tady teď jsou, a dříve jsme byli hejtmany úplně na začátku, kdy k nám vlastně přešla kompletně agenda okresních úřadů, k nám na kraje. Vím, co to stálo námahy. Vím, co to stálo peněz. A vím, co se dalo změnit a co se změnit nedalo. Jenom prosím, abychom si uvědomili, že to také byla poměrně drahá záležitost. To znamená, že nás to také něco bude stát. Ale jestli to pomůže v rozhodovacích řízeních, není to pro mě podstatné. To, co je podstatné, je, abychom tím definitivně nerozvrátili systém celého řízení státu. Je krásné, když to řeknu, ty filozofické myšlenky, které nás vedou ke změně tohoto zákona. Ale tady pozor, aby to nebyla ta první utopie, která byla už kdysi za Tomáše Moora, že to bylo sice krásně vymyšleno, jak ten stát bude fungovat, ale ta skutečnost se projevila jinak. Takže tady prosím, abychom zkusili tu utopii zvážit a hlavně se pokusili, aby nedošlo k rozvrácení celého toho systému.
Nechci tady rozebírat jednotlivé věci. Říkám, že máme dvě cesty. Jedna cesta je teď, v tuto chvíli, vzít do úvahy těch 8 tisíc připomínek, které byly, znovu je přehodnotit a nastavit to v souladu mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a v souladu pod Ministerstvem vnitra. Když si přečtete stanovisko, které bylo k tomuto zákonu z Ministerstva vnitra, jsou to dva názory, které jsou vysloveně proti sobě. To znamená, tam je i určitá cesta, že kdyby se postupovalo společně, tak bychom mohli dojít k lepšímu modelu. To je jedna varianta a to tady navrhli, aby se vrátil tento materiál k přepracování.
Pokud spěcháme a myslíme si, že to změníme jako poslanci, jako skupiny poslanců, jako strany, jako koalice, nebo jako opozice, tak nám nezbývá, než jít tou druhou cestou a hledat něco, co bych nazval "víc než komplexní pozměňovací návrh". Je to ve skutečnosti jediný důvod, který vidím, pro to, smysluplný, abychom šli touto cestou, je prostě představa některých z nás, že se to časově nestihne, kdyby se to vrátilo k přepracování. Ale upozorňuji na to, že tahle cesta je těžší, protože velmi těžké je změnit filozofii předkládaného zákona pozměňovacím návrhem. Jednotlivým pozměňovacím návrhem to nejde v žádném případě. Komplexním návrhem tehdy, když bude všeobecně přijat.
Dovolím si vyzvat k tomu, ať půjdeme tou cestou, tou jednou cestou, nebo tou druhou, abychom přemýšleli nad jednou věcí. Jestli chceme, aby tady byl do budoucna dobrý stavební zákon, tak musí dojít k většímu konsenzu, než je konsenzus uvnitř koalice, nebo dokonce uvnitř části koalice a části opozice. Já jsem svým povoláním lesní inženýr a my máme jednu takovou zásadu. Nedělejte žádnou změnu, kterou si neumíte představit, že vydrží deset roků. A já bych byl velmi nerad, abychom se k tomuto stavebnímu zákonu vraceli v čase bezprostředně po volbách, které proběhnou v příštím roce. ***