(16.30 hodin)
(pokračuje Kovářová)
V neposlední řadě byla paní ministryní zmiňována neprofesionalita úředníků na stavebních úřadech. Dotaz vždy zněl: Paní ministryně, znamená to tedy, když úředník přesedne z jedné židle na druhou, že se tedy zlepší jeho činnost? A v tomto případě bych očekávala, že se Ministerstvo pro místní rozvoj zamyslí nad tím, zda někde neudělalo chybu. Zda nedošlo k nějakému metodicky chybnému a slabému vedení a zda byla pomoc pro stavební úřady a pro úředníky ze strany Ministerstva pro místní rozvoj dostatečná.
Co jsem chtěla říci. Uvedla jsem jen pár důvodů, které byly uváděny jako hlavní mimo délku stavebního řízení. A tyto všechny důvody lze vyřešit tím, že může dojít k úpravě současného zákona stavebního a především lze dobře využívat instituty zákona v současné době platného.
Tak jak jsem zde hovořila, vrátím se ještě k onomu přesunu stavebních úřadů na ORP. Pokud jste si četli dopadovou studii Ministerstva vnitra, tak se v ní říká, že stavební úřady obcí prvního a druhého typu soustřeďují 34 % ze všech úkonů stavebních úřadů. A pokud by došlo ke stažení agendy pouze na obce třetího typu, mohlo by to znamenat ochromení systému z důvodu zahlcenosti. A to si myslím, že je pravda. Byla zde dnes řeč o stavebním úřadu v Černošicích. Tento úřad je mimořádně přetížen a nedokážu si představit, že by pod něj spadla ještě další agenda a další úředníci.
Další chyba, kterou považuji za velmi zásadní, že se se zákonem spěchá a že je prosazován takzvaně na sílu. A sami víte, že to není nikdy dobře. Pokud chybí společenská a odborná shoda nad takovýmto zákonem, tak to samozřejmě může způsobit v budoucnu řadu nesrovnalostí, řadu záští a je lepší, aby došlo skutečně ke konsenzu nad takto zásadním zákonem. A to nemluvím o tom, že tento zákon jde proti krajům, obcím, řadě ministerstev a akademické sféře, která s tím také nesouhlasí.
Opět co považuji za důvod pátý a za chybu, proč není třeba takovéto razantní změny stavebního zákona, je konstatování, že se zásadně podceňují náklady a dopady této novely, respektive této rekodifikace. Je jasné, že bude tato změna vyžadovat několik miliard korun, odhadem to může být 2,3 miliardy jednorázově, a to nemluvíme o budovách. Pokud budou potřeba další budovy, tak hovoří analýzy Ministerstva vnitra o 9 miliardách. A provozní náklady každoročně budou 4 miliardy odhadem. Pak se musíme ptát, zda riziko a hrozba dopadů mnohonásobně nepřevyšuje přínosy nového stavebního zákona.
Vezměte si, že není vůbec řešena otázka zaměstnanců. Ptali jste se někdy tajemníků, jakým způsobem budou komunikovat s lidmi ze stavebního úřadu? Většina tajemníků obecních úřadů totiž nabídne zaměstnancům stávajících stavebních úřadů jiné místo a za každého zaměstnance, který zůstane na obci a nepřejde do nové struktury státní stavební správy, bude muset být nalezena náhrada na trhu práce, a to se odhaduje ve výši 3 000 osob. Tak to jsem zvědava, jakým způsobem v dnešní situaci, kdy takovíto lidé na trhu práce rozhodně nejsou, se budou hledat zaměstnanci nových stavebních úřadů.
Nový stavební zákon také přináší tzv. územní rozvojový plán, což je vlastně jakýsi územní plán státu, vydává ho vláda a je nadřazen územním plánům obcí a územním plánům, tedy zásadám územního rozvoje krajů. Problém je v tom, že velmi vágně vymezuje, co v něm může být a co může řešit a do jakých podrobností může jít. Vláda tak může zastupitelstvu, tedy obci, nadiktovat, jak má vypadat její územní plán, a územním rozvojem plánů může dokonce umožnit umístění staveb bez ohledu na to, jak vypadá územní plán obce. Stejně tak může - a to považuji za velmi nebezpečné - Nejvyšší stavební úřad nařídit pro část území obce stavební uzávěru, aniž by s tím samospráva mohla cokoli dělat, a naopak může udělit výjimku z uzávěry stanovené obcí. Odvolání proti takovému rozhodnutí není podle nového stavebního zákona možné.
A dále. Nový stavební zákon mění koncepci pořizování územního plánu. Samozřejmě že víme, že současný stav není vyhovující, bohužel se mění úplně zcela nevhodným způsobem. Celý proces se přesouvá na stavební úřad jako výkon státní správy, a co je špatně, omezuje možnosti zastupitelstva do něj vstupovat a uplatňovat svoje požadavky. Je to prostě posun opačným směrem, než jakým bychom se měli vydat, protože vedle rozpočtu je územní plán a jeho pořizování zásadním nástrojem, jak může obec ovlivnit rozvoj na svém území. Pevně věřím, že dojde k tomu, že tento nástroj zůstane v rukou samospráv, že se jim nebude odebírat, protože obce jsou svéprávné. Samozřejmě nehovořím o těch případech, kdy je třeba vést obcí důležitou dopravní infrastrukturu, to znamená silniční nebo železniční, ale musí se o tom jednat.
Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, na závěr bych chtěla říci, to, jak je popisována redukce stavebních úřadů v tomto zákoně, tak je jasné, že může dojít ke zrušení až 400 stavebních úřadů. A myslím si, že to by byla velká chyba. Říkáme-li, že chceme mít i na venkově lidi, kteří mohou vykonávat kvalifikovanou práci, a jestliže zrušíme stavební úřady, dojde k odlivu vzdělaných obyvatel právě z venkova, protože se zruší kvalifikovaná místa. Mylně se předpokládá motivace současných úředníků, že budou chtít změnu pracoviště. Také tím, že bude zrušena řada stavebních úřadů, dojde k tomu, že zanikne znalost místního prostředí, a to je přece velmi důležité. A stavební úřady se stanou obtížně dostupnými pro méně mobilní populaci. Slíbená kontaktní pracoviště stavebních úřadů rozhodně nejsou plnohodnotnou náhradou.
Vážené dámy, vážení pánové, ještě bych se ráda vyjádřila k tomu, co zde zaznívalo ohledně garančního výboru, a jen bych připomněla, jaký zákon jde do jakého výboru. Tento zákon byl přidělen jako garančnímu hospodářskému výboru. Ovšem bývá zvykem, že zákony, které jsou v kompetenci Ministerstva pro místní rozvoj nebo Ministerstva vnitra - a tento zákon spadá také v podstatě pod Ministerstvo vnitra, protože se týká veřejné správy - tak bylo zvykem, že takovéto zákony šly v tomto případě do výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Když jsem se dotazovala paní ministryně, proč tomu tak je, tak mi argumentovala následovně: "No přeci zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury byl také v hospodářském výboru." Ano, byl. A správně. Protože kdo měl ve své kompetenci tento zákon? Tento zákon ve své kompetenci mělo Ministerstvo dopravy. A to je v pořádku. Takto, jak to je navrženo, to nepovažuji za zcela logické a pevně věřím, že se podaří dosáhnout změny garančního výboru.***