(14.10 hodin)
(pokračuje Profant)
Ani sebelepší stavební úřad vám nevyřeší nesouhlas s územním plánem. Prostě pokud je ten projekt navržen tak, že tam nemá co dělat, tak to není o tom, jak dlouhé je řízení. Je spíš otázkou na toho úředníka, proč to řízení vůbec je delší, než to, že to dočte do toho, že na poli chtějí stavět barák, nebo jak tam k tomu nesouladu dochází. Viděl jsem takhle stavebníka, který se hrozně divil, že na místě, kde to územní plán neumožňoval, chtěl postavit asi jedenáctipatrovou budovu, když tam bylo prostě řečeno, že tam jsou maximálně devítipatrové. A celou dobu se divil, v čem je problém. Takovéto případy asi nevyřešíme jiným úřadem.
Ale nejvíce zarážející je důvod chybějící dokumentace. Samozřejmě další problém jsou účastníci řízení, dědická řízení. To je zase problém, který asi těžko vyřešíme. Lidé budou umírat, tím pádem budou dědická řízení a to nevyřešíme. A prostě pokud je tam potřeba souhlas vlastníka a vlastník není znám, protože probíhá dědické řízení, tak si nepomůžeme. Ještě je vlastně zajímavá informace, že pouze 5 až 10 % řízení delších než dva roky připadá na taková řízení, kde stavebník neudělal žádnou chybu.
A když tady mluvím o těch stavebnících, tak se podívejme na jednoho z největších stavebníků, a to je stát. Ona se nabízí otázka, jestli je opravdu takový problém nevydání povolení u těch opravdu složitých staveb, u liniových staveb atd. To věřím, že je složité, a nemyslím si, že je jednoduché rozhodnout o stavbě dálnice nebo jaderné elektrárny. Ale ekonomika mnohem víc potřebuje menší stavby, aby byly plynulé. No a když si například vezmeme ŘSD, to je docela velký významný stavitel, tak ona opakovaně není schopna správa dálnic zkolaudovat stavby, které postavila. To znamená, že je postavila jinak než v souladu s předpisy nebo v souladu s tím, na co dostala stavební povolení. Příkladem může být dálnice D0, silniční okruh kolem Prahy, kde jednoduše nerespektoval hlukové limity. Opět to asi těžko může být chyba stavebního zákona, stavebního úřadu nebo tak. Je to prostě chyba toho, že jsme tam vyškrtli protihlukové stěny, a teď kvůli tomu probíhají soudy.
Což je mimochodem odpověď na to, proč trvají dlouho soudy. Protože ani stát, nebo stát pravidelně nerespektuje hlukové limity. Dokonce když byl u Nejvyššího správního soudu sněmovní tisk 416, zákon o liniových stavbách, tak nám Nejvyšší správní soud napsal - cituji: Má-li být důvodová zpráva korektním podkladem pro projednávání záměrů nové právní úpravy v dalších fázích legislativního procesu, důrazně doporučujeme její doplnění o údaje o počtu staveb a délce úseku dálniční a jiné infrastruktury, která je v současné době v České republice provozována bez kolaudace, případně bez dalších klíčových povolení příslušných správních orgánů. Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo několik takových případů, například jihovýchodní úsek dálničního obchvatu Prahy D0, kdy dochází k dlouhodobému zneužívání institutu zkušebního provozu, neboť by jinak nebylo možné dálniční obchvat využívat.
To, že my jako stát nerespektujeme zákony této země, opravdu nejde řešit jejich bezhlavým měněním, ale musíme se podívat na to, co je špatně. Tady se opravdu u D0 jedná o hlukové limity. To opravdu není špatně. Existuje spousta studií o tom, že naši občané jsou nadměrně zatížení hlukovými emisemi, a rozhodně by jim stát neměl tyto těžkosti přidělávat. To je ještě dobré, že tu máme pana ministra Havlíčka, který nám na toto může odpovědět, proč ŘSD nekolauduje své stavby, když už je tedy postaví. Když spíše výjimečně něco postaví.
Další problematika stavebního práva je například bezbariérovost. Já vím, že to zákon neřeší, to řeší vyhláška, a na tu už se čeká roky, protože současná vyhláška není vymahatelná. To znamená, že my sice máme předpisy o tom, jak stavět bezbariérově, avšak neumíme to vymáhat. Nemáme žádný dotčený úřad na rozdíl třeba od Švédska, který by byl součástí stavebního řízení a kontroloval dodržování bezbariérovosti. Určitě bych se chtěl zeptat na to, kdy tuto část stavebního práva opravíme, protože to může ministerstvo udělat hned, to je vyhláška, a může nám ukázat, jak tedy dobře rekodifikovat a jak se dostaneme k tomu, aby ty věci fungovaly tak, jak chceme.
Dalším obdobným problémem je třeba problematika černých staveb, ale o těch já tady hovořit nebudu. Já bych primárně chtěl hovořit o samosprávách. Ministerstvo pro místní rozvoj v tom předkladu ignoruje samosprávy. Přitom ve světě, v Dánsku, Německu, Rakousku je trend zcela opačný. Samosprávy se čím dál víc zapojují do stavebních řízení a necentralizuje se to pod stát. Koneckonců kdo jiný než samospráva by měl určovat charakter té obce? To, jestli tam budou vysoké baráky, jestli budou rozlehlé baráky, jak se to bude stavět, to opravdu nejde řešit centrálně a občané nejsou zvědaví na to, jak se tady v Praze rozhodne o tom, jak bude vypadat barák v jejich sousedství.
A to mě přivádí k té nejhorší části, a to jsou městské stavební předpisy, které jsou zcela vypuštěny. Protože obecné stavební předpisy jsou navrženy pro projektování rodinných domů a klasických sídlišť, a nikoli moderního kompaktního města krátkých vzdáleností, které každé moderní město chce. My máme stavební předpisy, které prostě hovoří o tom, jak stavět vesnice anebo jak stavět města, z minulého režimu. Ono to asi na spoustě míst nevadí, ale pro moderní metropole to opravdu vadí. Praha nebo Brno podle toho stavět jednoduše nemůžou, popř. to nevede k žádoucím výsledkům kompaktního města.
Mě by opravdu zajímalo, proč se městské stavební předpisy vypouštějí. Vždyť umožňují městu efektivně reagovat na své specifické problémy. Já mám zkušenost s pražskými stavebními předpisy, což jsou v současnosti jediné specifické předpisy, které tu máme, a ty nám dovolují např. stanovit uliční čáry a výškové limity. Kdo to nikdy neviděl, tak to je toto. (Ukazuje materiál.) Jestli to město je úplně náhodně cik cak, je tam složité postavit chodník, anebo jestli to má nějaký charakter. Alej stromů, řada osvětlení, město je podobně vysoké atd. Když město nabude jisté velikosti, tak to bez tohoto opravdu nejde, a i tak, i když v Praze ty pražské stavební předpisy máme, tak je to samozřejmě běh na neuvěřitelně dlouhou trať. Ty stavby se obnovují pomalu po vyšších desítkách let, takže charakter města se obměňuje pomalu, a proto je potřeba ho nastavit už od začátku kvalitně.
Pražské předpisy např. optimalizují odstupy staveb, umožňují stavět blokové město, regulují parkovací kapacity pro auta i kola. To je také důležité. Samozřejmě na vesnici vás asi nezajímají parkovací kapacity pro kola, ale když provozujete integrovaný systém dopravy, jako třeba Praha a Středočeský kraj má ROPID nebo Jihomoravský kraj a Brno mají KORDIS, tak potřebujete regulovat to, aby bylo možné zaparkovat auto i kolo a popř. v jakém množství. Nebo naopak Praha 1 má problém s množstvím aut, a proto to reguluje opačně. Naschvál omezuje množství parkovacích míst, protože prostě ta auta se tam nevejdou.***