(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane dvojministře a vicepremiére v zastoupení vlády, vážená paní náměstkyně, budeme pokračovat v dnešní mimořádné 64. schůzi, kde jsme nyní v projednávání jejího prvního bodu, jímž je vládní návrh stavebního zákona, sněmovní tisk 1008, jsme v prvém čtení. Jednání jsme přerušili na obědovou pauzu v obecné rozpravě, kde, pokud mám dobré informace, pan poslanec Čižinský již se svým vystoupením skončil, takže nyní by měla být řada na panu poslanci Kubíkovi, poté pan poslanec Profant.
Takže prosím pana poslance Kubíka, připraví se pan poslanec Profant. Máte slovo.
Poslanec Jan Kubík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, o potřebě nového stavebního zákona se mluví už dlouho, a zatím jediným výsledkem je 157. místo v každoroční zprávě Doing Business od Světové banky. V této zprávě analytici posuzují nejen délku stavebního řízení, ale i například transparentnost a cenu. Když se podíváme na země, které jsou před námi, tak tam uvidíme třeba Mali, kam posíláme své vojáky udržovat mír. Toto umístění je ostuda a jsem rád, že vláda přichází s tímto návrhem, který se toto snaží napravit.
Zažil to každý z nás, kdo někdy stavební povolení řešil, ať už soukromě, nebo třeba z titulu své funkce. Víte, kolik úřadů musíte oběhnout, kolik dostat razítek, kolik je s tím spojené administrativy. A celou dobu pak ještě doufáte, aby váš úředník, který vás řeší, třeba neonemocněl. Velká složitost v řízení, to je také jeden z důvodů, proč se u nás nestaví dostatek nového bydlení, bydlení zdražuje a proč pro čím dál víc skupin lidí se stává těžko dostupné. Pak se na trhu objevují takové směšné nabídky k bydlení, jako je třeba polovina zahradní chatičky o jedné místnosti na okraji Prahy za 10 tisíc korun měsíčně. Oslavujeme každý nově postavený kilometr dálnice, obchvatu nebo zrekonstruované železnice. Vše dlouho trvá, probíhá nekonečné kolečko odvolávání a napadání stavebních povolení, které nejen tyto stavby zdržuje, ale také prodražuje.
Jsem rád, že ministerstvo přichází se zákonem, který si klade za cíl zrychlení nekonečně dlouhého povolování staveb, zajištění dodržování lhůt a hlavně digitalizaci. Věřím, že nás tento zákon přivede do 21. století. A navíc další přínos, který v tomto vidím, je i nastartování ekonomiky, poněvadž stavební průmysl je jeden z průmyslů, který v podstatě se zatím drží, a vypadá, že tento trend bude pokračovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan poslanec Profant je přihlášen v rozpravě, poté pan poslanec Kalous. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Profant: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážená skoro nepřítomná vládo, vážení poslanci a poslankyně, vážená veřejnosti. (Pobavení a smích v sále.) Já si myslím, že je v pořádku, že poslanci dodržují epidemiologická opatření (smích v sále), ale opravdu si myslím, že není v pořádku, že tu není paní gesční ministryně. (Komentář z pléna.) Já to chápu. Vy jste si svolali tu schůzi na termín a věděli jste to. Určitě to šlo svolat za týden, za čtrnáct dní a nic velkého by se nestalo. No, ale omlouvám se. Zpátky k tomu, o čem jsem chtěl mluvit.
Mě to opravdu zaráží, že tu není gesční ministryně, když je to takto důležité téma. Je to asi jediný velký zákon, který jste v reálu předložili, s výjimkou EET, které bylo tak špatné, že jste sami hlasovali pro jeho pozastavení. To asi ukazuje něco o kvalitě legislativní práce, kterou tu vedete.
Co se týče toho stavebního zákona, tak tam je velký problém, že stavební úřady, MMR ani statistický úřad nesbírají klíčová data. Oni nějaká data a informace sbírají, ale je to prostě zcela z doby analogové a rozhodně se podle toho nedá moderně plánovat a řešit problémy současného světa. My například opravdu datově nevíme, která řízení nejvíce zatěžují stavební úřady. Jsou to velké liniové stavby, jsou to mrakodrapy, jsou to stavby na složitém podloží ve složité urbanistické situaci. Co to je? V Praze byl velký problém i zjistit, kolik se staví bytů, s jakou bytovou plochou, jaký je ten poměr. Vlastně ta čísla se dozvídáme od developerů. Přitom naše státní stavební úřady všechny ty stavby povolují, ale jednoduše si nezaznamenávají, kolik je tam bytů, jak jsou velké, popř. jaké další prostory tam jsou. S výjimkou tedy těch samozřejmě zákonných věcí, ale to přesně, tohle jemné dělení, už tam není. Stejně tak stát neeviduje, kdo může za průtahy. To znamená, proč se jednotlivá řízení nepřiměřeně dlouho natahují, co je tam za chyby. Ministerstvo se tento nežádoucí stav ani nesnaží napravit. Nejsou jakoby sjednocené reporty, takže ony nějaké reporty jsou, ale opravdu, jak jsem říkal, jsou zcela nedostatečné. Navíc jsou roztříštěné.
Tady já opravdu vlastně nechápu, proč je to pod státní správou, když tato nějakým způsobem metodicky neřídí a je to takový bordel, jaký to je. Je z toho jasně vidět, že ministerstvo se rozhoduje na základě dojmů. A tady se nabízí otázka, jestli, pokud se to sjednotí, zvládne to samé ministerstvo, ten Nejvyšší stavební úřad, prostřednictvím něho tedy další stavební úřady reálně a metodicky řídit, anebo jestli to dopadne jako u hygieny, která je viditelně zcela neřízená.
I když ministerstvo ta data nesbírá, tak jsou tu jiní, kteří se ta data snaží získat, například spolek Arnika. Ten vedl průzkum toho, proč se v České republice nestaví. No, asi kdekoho napadne, že je to přece kvůli těm odvolávačkám, kvůli té účasti ekologických spolků, které ty stavby prodlužují a narušují. Jenomže ono tomu tak není podle těch dat. Ekologické spolky vstoupily do 2,77 % řízení a odvolání podaly jen v 0,46 % řízení, to znamená přibližně v každém dvoustém řízení. A ten zbytek? Ten rozhodně není tento problém. Naopak, z analýzy vyplývá, že u dlouhých řízení, těch, která trvají déle než 24 měsíců, takže dva roky trvající stavební řízení, převažovaly důvody na straně stavebníka. Chybějící dokumentace, chybějící stanoviska dotčených osob, chybějící souhlasy vlastníků nemovitostí, anebo nesouhlas s územním plánem. ***