(9.50 hodin)
(pokračuje Kolovratník)
Jenom kratičký příklad za municipalitu. V mém rodném městě, v Pardubicích, na malém obvodu jsme řešili chodník ke škole, akci, která stála jednotky desítek tisíc, byla to investiční akce o délce asi dvě stě metrů, a ten chodník jsme vzhledem ke složitosti současného systému a možnosti odvolávání se a často až zbytečného napadání procesu připravovali skoro tři roky, než se takhle malou krátkou akci povedlo vyřešit. A věřím, že na tomhle se shodneme, ať my kolegové z vládního tábora, tak i vy, kolegové z opozice, že tohle je asi věc, kterou opravdu nechceme a kterou je potřeba změnit.
Já jsem, a už budu končit, krátce zmínil tu čtyřistašestnáctku, liniové stavby. My jsme v tom speciálním zákonu pro dopravu vyřešili některá slabá místa, majetkoprávní přípravu, výkupy pozemků, tedy část toho dlouhého procesu, ale nevyřešili jsme ty další procesy, jako je územní řízení, jako jsou správní lhůty a tak dále a tak dále. A na to chceme navázat právě tady v novelizaci stavebního práva. Často ve veřejné debatě slyším odpor, kritiku, že to změní systémy přenesené působnosti na obcích, na krajích. Ale znovu opakuji, neděláme tady zákony pro úředníky, pro systém práce úředníků, ať už to je na obcích, nebo na krajích, děláme zákony pro lidi, pro občany. A v současné době, a to je možná i odpověď na vaše návrhy, abychom to projednání odložili, je podle mého názoru ten zákon, ta novela o to více aktuální a potřebná, protože podpoří ekonomiku, podpoří investice a podpoří příliv peněz ať už veřejného, nebo soukromého sektoru, do toho makroekonomického dění v rámci celé České republiky. Tedy zlepšíme proces.
Nezapomínejte prosím v té diskusi na to, co je podle mého názoru jedním z hlavních momentů. Je to o digitalizaci, o sjednocení procesů, je to o tom, co vidíme i v materiálech a co říkáme jako hlavní, že mají obíhat dokumenty, podklady a nemají obíhat občané, investoři a lidé, kteří chtějí něco vybudovat nebo postavit. Takže proto vás, i kolegové z opozice, chci poprosit, neřešte ty obstrukce, neřešte proces, jakým bylo vše připraveno. Jak říkám, už skoro tři roky se o téhle věci diskutuje, máme ty názory, které si vydiskutujeme. (Poslanci z řad Pirátů důrazně upozorňují na zpravodajskou roli poslance Kolovratníka.)
Děkuji. Já vím, že jsem zpravodaj, kolegové. Děkuji, že jste se tak rozohnili. Já vím, jaká je moje pozice tady ve sněmovně.
Předseda PSP Radek Vondráček: Prosím, abychom na sebe nepokřikovali.
Poslanec Martin Kolovratník: Poslední věta, abyste dostali svůj prostor, jako zpravodaje. Chci říci, že jsem připraven projednat tuto věc na hospodářském výboru, že v podrobné rozpravě navrhnu i prodloužení lhůty na projednání ve výborech. Předpokládám, že vy, kolegové, navrhnete přiřazení do dalších výborů, jako je veřejná správa nebo ústavně-právní výbor. Za sebe mohu, vážení kolegové, garantovat, že tyto návrhy určitě podpořím jako zpravodaj. A věřím, že nakonec tu většinovou shodu na stavebním právu nalezneme. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Pro kolegy, kteří se přihlásili k faktické poznámce, této přihlášce nemohu vyhovět, nebyla ještě otevřena rozprava. Vždy musí vystoupit aspoň jeden řečník, aby bylo možné na toho řečníka reagovat. V tuto chvíli tedy otevírám obecnou rozpravu, do které je první přihlášen pan předseda Bartoš, který se přihlásil písemně ještě před zahájením schůze, poté s přednostním právem za klub ODS pan poslanec Kupka a dále budeme pokračovat. Pak je tady pan poslanec Feri, který chce vystoupit se stanoviskem klubu TOP 09. Prosím, pane předsedo, v rámci rozpravy, máte slovo.
Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Vážené dámy, vážení pánové, než se začnu vyjadřovat k samotnému návrhu nového stavebního zákona, tak bych si dovolil jenom drobně okomentovat to, čeho jsme tady byli svědky.
První věc - asi k vystoupení pana ministra. Já mám takový oblíbený román od pana Orwella, kde on popisuje takovou metodu, které se říká doublethink, kde vy vezmete něco a popisujete to tím přesným opakem. A co já vidím v těch úžasných brožurkách, které jsme zde měli už několikrát na stole v křídovém papíře ministerstva a co jsem výrazně zaznamenal i ve vyjádření pana ministra Havlíčka: vláda prostě vezme ty výhrady, které k zákonu jsou, a začne je prezentovat jako vlastnosti zákona. My jsme tady vlastně slyšeli úplný opak toho, co zákon fakticky přináší. To mi přijde jako dost zásadní problém u prezentace tohoto tisku.
Není pravda, že docházelo k nějakým obstrukcím. Já jenom zdůrazním, že k tomuto zákonu přišlo 8 tisíc zásadních připomínek, i v mezirezortu, které byly vypořádány pouze formálně. Co to znamená? Že prostě někde na vládě nebo v debatě rezortů se řeklo hele, to nebudeme řešit, stáhněte to, OK. Ty výhrady měla Legislativní rada vlády. Ty výhrady přicházejí ze strany soudů v oblasti správního soudnictví. Jenže o těch věcech se nemluví. Tady se prezentuje nějaký obraz velmi na sílu, paní ministryně točí videa na Facebook a prostě je tady prezentována nějaká linka: my tady chceme začít stavět, vyřeší to náš superúřad. Tolik k úvodnímu slovu pana ministra. Já jsem toho názoru, že skutečně jsme měli počkat těch deset dní. Já se taktéž připojuji k přání uzdravení paní ministryně, přeji jí hodně zdraví a více demokracie.
Druhá věc. Se vší úctou k paní náměstkyni. Já jsem skoro na vážkách, jak to označit... Dobře, dekadence. Já mám ve Sněmovně asistentku, nebudu ji tady jmenovat, která vyšla z výběrového řízení, což my standardně s Piráty děláme - veřejné výběrové řízení. Moje asistentka se velmi věnuje oblastem místního rozvoje, stejně tak je mi pravou rukou v přípravě komplexního pozměňovacího návrhu k tomuto vládnímu rodeu, jak já už to nazývám, protože i prezentace i obsah se mění tak rychle, že by se jeden divil. Já jsem se chtěl zeptat, jestli by tedy bylo v pořádku, kdybych tady při nějakém příštím návrhu zákona nebo nějakém svém vystoupení navrhl, že to tedy půjde představovat, hájit a s poslanci diskutovat moje asistentka. Já si myslím, že ty kompetence k tomu má, těm věcem se věnuje. Myslím si, že by se Sněmovna netvářila na to, že zde za mě vystupuje moje asistentka. Stejně tak si nemyslím, že na odpovědi poslanců v takto důležité legislativě, která ovlivní celou Českou republiku, s transakčními náklady desítek miliard korun k dekompozici stávající přenesené působnosti, že toto zde má obhajovat zaměstnanec Ministerstva pro místní rozvoj. Já si myslím, že to je politická debata, kdy zde vystupují volení poslanci. Ono to není úplně zvykem, že by u ANO byli ministři, kteří prošli nějakým demokratickým procesem voleb, ale přesto jsou to pověřené osoby, které zde mají s poslanci diskutovat, a my jejich práci kontrolujeme. Práci paní náměstkyně nechť si kontroluje paní ministryně, to je asi její úkol. Myslím si, že my si zasloužíme odpovědi od osoby, která zákon předkládá a která o něm rozhoduje.
To byl můj úvod k procesu. Ani zde nebudu příliš komentovat vystoupení sněmovního zpravodaje. Já bych chtěl jenom upozornit, že je standardem v Poslanecké sněmovně a i v historické rešerši, že zákon, který se týká stavebního řízení, zpravodajuje a hlavním garantem je výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jak ostatně v první části rozhodl i organizační výbor Sněmovny. Pak na tlak paní ministryně Dostálové organizační výbor toto rozhodnutí revokoval, přesunul ho gesčně - což je naprostý nesmysl, historicky to tak nikdy nebylo, s argumentací: ale ty liniové stavby jsme řešili taky zde - pod jiný výbor. Takže bych poprosil aspoň k nějaké úctě ke standardním procesům ve Sněmovně - neodpovídat tady poslancům: já jsem zpravodaj, já jsem zpravodaj a podobně.
To byl můj krátký úvod k tomu, co jsme tady teď asi patnáct, dvacet nebo třicet minut řešili, a teď k samotnému zákonu. Budu se snažit být výrazně kratší, než jsem byl v úvodu, ale ten pocit nespravedlnosti vyvolal jistou emoci se vyjádřit k tomu, co je nám tady předkládáno.***