(9.50 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Sociální demokracie usiluje o to, abychom pomohli dětem, které nemají to štěstí, že do dospělosti vyrůstají se svými biologickými rodiči, a mají ještě k tomu smůlu, že jeden z jejich biologických rodičů nemá potřebu je aspoň z dálky finančně podporovat, tak jak mu ukládá soud, abychom to dokázali schválením tohoto návrhu zákona vyřešit.
A ještě jeden úhel pohledu za děti. Víte, těm dětem je úplně jedno, jestli v tom zákoně je to koncipováno tak, jak to vnímá opozice, že náhradní výživné je vlastně další sociální dávka, nebo jestli je to koncipováno tak, jak to bylo v mém, v našem sociálně demokratickém poslaneckém návrhu zákona tehdy o zálohovaném výživném, kde to bylo více směřováno tak, aby skutečně to byla jenom záloha, kterou povinný rodič skutečně musí zaplatit a stát se musí postarat, aby to zaplatil. Myslím si, že z pohledu dítěte, o které se jedná a které v této chvíli skutečně strádá, a ty děti strádají ještě více, ty rodiny prostě mají problém, zvláště v dnešní situaci, a to nemusím nijak rozebírat, to přece víme všichni, tak v této chvíli je skutečně důležité, abychom rodinám samoživitelek a samoživitelů a především dětem z těchto rodin pomohli. Proto se přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili tak, jak je předložen, samozřejmě jsou tam i pozměňovací návrhy. A za sebe říkám, že jakmile bude schválen, samozřejmě stáhnu ten původní poslanecký návrh zákona.
Přeji především všem dětem, aby byly spokojené, aby zvládaly i tu situaci, která dneska je. A děkuji zodpovědným rodičům, že se o své děti starají, ať už je osud přivede kamkoli. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Jako další je do rozpravy přihlášená paní poslankyně Válková, připraví se pan poslanec Klaus. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Milé kolegyně, milí kolegové, já tady vystupuji tentokráte i v pozici zmocněnkyně vlády pro lidská práva, protože Výbor - který je pod Radou pro lidská práva - pro ochranu práva dítěte připravil řadu podnětů, kterými reaguje na současnou situaci. A navážu tady na to, co řekla moje předřečnice, vaším prostřednictvím paní poslankyně Gajdůšková, totiž že tady máme velkou skupinu dětí, která se díky současnému stavu společnosti, hlavně v té oblasti sociální a ekonomické, ve které se nalézá v té pandemické situaci, kdy se některé rodiny dostávají nejenom ekonomicky a sociálně, ale i technologicky do takové propasti a prohlubují se rozdíly mezi dětmi, které mají přístup zajištěný prostřednictvím těch moderních telekomunikačních prostředků k distančnímu vzdělávání, a těmi, které nemají vůbec nebo nekvalitně. A v této souvislosti si myslím, že každý signál, který těmto dětem, zejména těm, kde zápasí jejich rodiče ještě více než předtím s tím, aby zajistili základní potřeby, takže jsem strašně zvědavá na vystoupení, která po mně budou následovat, a velmi pozorně si je poslechnu - že my bychom měli každý takový signál přivítat a podpořit, protože ta situace je jiná, než byla před rokem. A obávám se, že jinou zůstane i v následujících měsících, doufám, že ne v letech.
A ty děti potřebují tu pomoci teď co nejdříve. A věřím tomu, že prostředky takto vynaložené budou využity kromě jiného i na snížení toho v současné době se prohlubujícího rozdílu mezi dětmi z rodin tzv. zajištěných, ony brzo nemusí být úplně zajištěné, hlavně ta střední třída bude bojovat, nicméně má dobré vyhlídky, že to zvládne, když si čtu ekonomické analýzy. Zatímco ty, co již jsou - a nemusí být zrovna v dluhové pasti, ale jsou na hranici svých možností, tak si zaslouží naši pozornost. A když k tomu ještě přistoupí ten moment, že je tam člověk na výchovu dítěte sám - a vím, o čem mluvím, protože jsem si to z vlastní zkušenosti zažila se svým synem, kterého jsem vychovávala, a vím, že občas mně nebylo dobře, nebylo mně do smíchu, a nebýt mých rodičů, tak bych to tak snadno nezvládla. Tak samozřejmě podporuji nejenom ten návrh, který tady paní ministryně přednesla a který, si myslím, že je zlomový.
Současně je to velice dobrý test toho, jak české právo a česká justice, naše nezávislá justice, naši pomocníci v této oblasti, ti, které dobře platíme a jistě si nemohou stěžovat na to, že bychom jim do jejich práce zasahovali, nám ukážou, i jak dovedou vymáhat právo, jak dovedou pohledávky, které má stát vůči povinným, v tomto případě těm, za které zaplatil výživné, vymoci. Proč jim tu šanci nedat? Ať nám dokážou, že si postavení, které v naší republice, v české společnosti mají, zaslouží. To je úplně ideální případ, a nechci být úplně populistická, protože na jejich hlavu se v poslední době snáší dost kritiky. Vidíme také, co se děje na Slovensku. Takže já si myslím, že tady by nám mohli dokázat, jak je důležité, že justici máme, jak důsledně, rychle a jednoznačně vymáhá od lidí, kteří svoji základní povinnost platit výživné neplní, jejich závazky. Takže já bych se toho nebála. Pokud nepřijmeme tento zákon, tak dáváme současně jasně najevo, že nevěříme právnímu státu, že nevěříme tomu, že tady máme orgány, které jsou schopné vymoci pohledávky státu. Tak na co je potom platíme?
Tak já nechci opravdu ujíždět do těchto emotivních projevů, i když to právě dělám, ale skutečně ta diskuse se velmi dlouho už vede. Znáte mě, jsem spíše konzervativní, víte, že jsem byla i proti zrušení kriminalizace současné - tedy ta, která existuje v trestním zákoníku, neplacení výživného, dokud se ty věci nevypořádají v té rovině civilněprávní. Prosím, pokud schválíme tento zákon, nejsem pro, abychom to i znovu neotevřeli, ale počkejme řekněme rok, jak se bude situace vyvíjet a do jaké míry naše soudy budou schopny od těch povinných ty částky vymoci ve svůj prospěch.
Nebudu vás zdržovat. Myslím si, jednoznačně ve prospěch dětí kdo chce teď něco udělat, tak má optimální příležitost. A nějaké výmluvy na to, že nevíme, jak to dopadne a proč by teď stát apod., jdou stranou, protože ty děti se samy bránit nemůžou, a my jim dáváme teď nástroj, o kterém ony samozřejmě nevědí, ale který jim může pomoci alespoň částečně vyrovnat rozdíly mezi tím, co nabízí rodina, která ekonomicky na to má v této době to zvládnout, nebo rodina, nebo neúplná rodina, která bez naší podpory to takzvaně nedá. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejdřív pan poslanec Juchelka, poté paní poslankyně Valachová.
Poslanec Aleš Juchelka: Děkuji moc. Dámy a pánové, jenom doplním svou předřečnici paní poslankyni Válkovou prostřednictvím pana předsedajícího a jenom to doplním statisticky. Proč se o tom hovoří jako o další sociální dávce, je z toho důvodu, že ta vymahatelnost práva v České republice nebude nijak jiná, než je v okolních státech Evropské unie. Na Slovensku je absolutně mizivá, tam můžeme mluvit samozřejmě o nezávislé justici, a v Německu, kde ještě nezávislá justice je pokládaná za samozřejmost, je 13procentní. Takže 13 % se vymůže v rámci exekucí u tohoto nezodpovědného rodiče. Proto se o tom někdy hovoří jako o další sociální dávce. To bych chtěl jenom doplnit, že se domnívám, že statisticky nebudeme nijakým způsobem ve vymáhání těchto exekucí vybočovat. Děkuji.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Paní poslankyně Valachová, faktická poznámka, připraví se paní poslankyně Richterová. ***