(16.00 hodin)
(pokračuje Skopeček)
To oddělení žití státu od jakéhokoliv ekonomického vývoje a od jakékoliv racionality značí i to, jakým směrem se posunulo odměňování ve veřejném a soukromém sektoru. Nevím, jestli se shodneme všichni, ale já jsem přesvědčen o tom, že soukromý sektor je ta část ekonomiky, která posouvá naši ekonomiku dopředu, která má největší podíl na tom, že ekonomika roste a že se jí daří. Myslím si, že díky rostoucí ekonomice pak následně může stát realizovat ať už investice, nebo jakékoliv veřejné statky. Když se ale podíváme, jakým stylem se oddělilo odměňování v soukromém sektoru a veřejném sektoru, tak to jenom potvrzuje moji tezi, že se státní sektor úplně odloučil od jakéhokoliv racionálního vývoje naší země. Průměrná mzda ve veřejném sektoru má být ve výši 40 572 korun. Víte, kolik má být, nebo kolik je průměrná mzda v soukromém sektoru? 36 593. Čili soukromý sektor, který má posouvat tuto zemi dopředu, který se nejvíce podílí na ekonomickém růstu, má už výrazně nižší mzdu než sektor státní, který žije z přerozdělovaných peněz, které ten soukromý sektor vytvoří.
Jestli si neuvědomíme to, že jsme se posunuli někam, kam jsme neměli, a že to bude mít důsledky pro náš ekonomický růst a náš ekonomický vývoj, tak už nemá smysl se vlastně o čemkoliv v hospodářské politice bavit.
Tento rozpočet nicméně nelze dopodrobna vážně diskutovat. Jak už jsem říkal, leží díky této vládě na vodě a díky paní ministryni je i v mlze. Navíc díky premiérovi Babišovi a jeho snaze dál rozvolnit rozpočtová pravidla se řítí do anarchie. To jsou skutečně hororové scény, které do Poslanecké sněmovny nepatří, a nikdo rozumný, kdo chce v této zemi žít v následujících letech, takto šílený, hororový rozpočet podpořit nemůže.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké odpoledne a nyní tedy jsme v obecné rozpravě, takže vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar, připraví se pan poslanec Petr... S přednostním právem? Ano. Takže pan ministr Lubomír Zaorálek a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já bych chtěl jenom stručně zareagovat na vystoupení předřečníka, protože od něj tady zazněla taková věta, že nenajdu nikoho, kdo by řekl, že v době růstu je možné pracovat s deficity. Na tohle bych rád zareagoval, protože já jsem přesvědčen, že tahle věta úplně neplatí.
Co je podle mě důležité, je, aby v době růstu se politika dělala tak, aby nerostl dluh vůči hrubému domácímu produktu. To znamená, když budu mít deficit, ale když tím zvýším HDP tak, že nebudu zvyšovat zadlužení, tak samozřejmě takový deficit nevadí. Takže chtěl bych tohle upřesnit. Neplatí prostě ta teze, že v době růstu nelze mít deficit. Rozhodující je ten poměr dluh a HDP. A ve chvíli, kdy to se vám podaří vyřešit, tak ten deficit samozřejmě být může. To znamená, já souhlasím s předřečníkem v tom, že je chybná, že politika je proticyklická, to si myslím, že v tom já cítím jádro toho, co on chce říci, jako oprávněné, ale neplatí tady tahle jednoduchá teze, že když je růst, nemůže být deficit. To si myslím, takhle jednoduše to prostě není. Jestliže ty peníze použiji způsobem, kterým dokážu tu ekonomiku stimulovat a vede mně k růstu HDP, tak je to vlastně pozitivní. A myslím si, v tomhle i neplatí ten příklad, že na těch Řecích nebo na jižních státech se ukazuje, že to je vadné, protože já pouze řeknu, oni prostě ty peníze nepoužili odpovídajícím způsobem na to, aby skutečně stimulovali hrubý domácí produkt, aby stimulovali vyšší přidanou hodnotu. To znamená, jak se lidově říká, ty peníze se dají projíst, aniž byste z toho měl jakýkoliv trvalý efekt. Ale ve chvíli, kdy prostředky, které si takto půjčíte, investujete do vzdělání, do inovací, když je investujete do lidského kapitálu, tak se vám to potom skutečně vrací.
To znamená, já vám mohu uvést celou řadu příkladů použití těch prostředků takovým způsobem, že vám to tu ekonomiku žene dopředu. a v tom se snad můžeme shodnout, že totiž záleží na tom, jakým způsobem s těmi penězi pracujete. A proto máte některé země, které se zadluží a vlastně z toho není žádný efekt, ale máte některé, a to jsou také příklady, kdy oni dokážou ty peníze užít k tomu, že ekonomiku nastartují odpovídajícím způsobem. Takže to je podstata toho, co tvrdím, a odmítám ale tu tezi, která tady byla řečena, že růst vylučuje deficit. Tohle pravda není.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní jedna faktická poznámka - pan poslanec Jan Skopeček a stále připraven je pan poslanec Vojtěch Munzar. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně. Také zareaguji. Máte pravdu v tom, že ekonomický růst nevylučuje deficit. Koneckonců, to jsme u vašich socialistických vlád, ale i u této vlády viděli, kdy jste sekali deficity bez ohledu na to, jestli ekonomika rostla, nebo nikoliv. To, co vy říkáte, by platilo ve chvíli, kdy by ekonomika měla jenom ten konjunkturální trend, to znamená, kdyby ekonomický cyklus měl pouze tu rostoucí část Ale bohužel tržní ekonomiky se pohybují v cyklech a po tom více či méně dlouhém rostoucím cyklu přichází i ten klesající cyklus. A ve chvíli, kdy vláda realizuje deficity i v době konjunktury, tak se strašlivě těžko takové deficity odstraňují v době poklesu, resp. takové deficity ještě dramatičtěji narůstají a dostávají tu zemi do dluhového problému. To třeba donutilo Řecko v ne úplně správné chvíli ty výdaje přiškrtit a šetřit, což ho dostalo do ještě větší recese. Kdyby země v ekonomickém růstu šetřily, resp. by nevytvářely deficity, tak v té době poklesu by rozumný ekonom řekl, že i ten deficit v době poklesu je možný a může i té ekonomice pomoci.
Ale veřejné výdaje mají jednu charakteristiku. Pokud je vláda jednou zavede, velmi složitě se takové výdaje škrtají. Velmi složitě se škrtají v době růstu, ještě hůře se sekají v době recese. Takže vlády a státy, které i v době růstu hospodaří s deficitem, si přivolávají dramatické problémy ve chvíli, kdy ta ekonomika klesá, protože jejich dluhová služba je nutí šetřit, a musí šetřit v té úplně nejméně vhodné chvíli, která je dostává do ještě větší recese. Takže si musíme uvědomit, že ekonomický cyklus má různé fáze.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vystoupí pan poslanec Vojtěch Munzar a připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Munzar: Ano. Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové, paní ministryně, pane ministře. Já nebudu komentovat konkrétní čísla v rozpočtu, protože všichni víme, a od mých předřečníků to několikrát zaznělo, že ta čísla vycházejí z nekonkrétních dat, a jak tady bylo řečeno, stojí na vodě. Místo toho chci mluvit o přístupu vlády k veřejným financím.
Mě hrozně překvapilo úvodní vystoupení paní ministryně, kde bychom po něm mohli nabýt dojmu, že jsme zase v něčem nejlepší, tentokrát ve státních financích. Bohužel ale tato chvála není namístě. Bavíme se o tom, že státní finance jsou skutečně v rozkladu a ve špatném stavu, a můžeme spekulovat o tom, jestli jsou ve špatném stavu na covid, nebo s covidem. Paní ministryně se snaží všechno schovávat za covidovou pandemii, která byla ohromnou ranou pro naši ekonomiku, ale zakrývá se tím, že bohužel pod vedením hnutí ANO státní finance a státní rozpočet nebyly v dobrém stavu už například za minulý rok. Já bych totiž čekal, že paní ministryně financí vystoupí a dozvíme se od ní po úvodním slově, jaká je vlastně perspektiva pro naši ekonomiku. Čekal bych, že se dozvíme, jak se nastartuje ekonomika a jak rychle vláda umožní ekonomice, aby se znovu rozběhla. ***