(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Okamurovi. Mám dvě faktické poznámky, první je paní kolegyně Valachové. Paní kolegyně, máte slovo k faktické poznámce.
Poslankyně Kateřina Valachová: Děkuji, pane předsedající. Kolegové, kolegyně, vážená vládo, české školy, ať běžné, nebo speciální, tvoří jednu rodinu škol a ve všech těchto školách, běžných i speciálních, usilujeme o to, aby bylo každé dítě úspěšné. To, že to stojí peníze, a to přes rekordní navyšování rozpočtu pro školy za posledních pět let díky vládě hnutí ANO a sociální demokracie, to je jasné. Proto varuji před veškerými úvahami, že by se snad v tomto ohledu mělo něco škrtat.
A pro pana předsedu Okamuru speciálně, protože to zde u pultíku opakuje dost často. Třetina z těch 6 miliard, které pořád zmiňuje, jde právě na speciální školy, na náročnou výuku v rámci speciálních škol, a ještě je to tak, že speciální školy volají: ještě chceme naopak tyto finance pro děti a jejich úspěch navyšovat. A ty zbývající investice do vzdělávání, ty bych také neškrtala směrem k běžným školám. A koneckonců SPD ve veřejném prostoru i ústy pana předsedy Okamury nepodporuje škrty směrem k běžným školám ve smyslu asistentů pedagoga, po kterých volají školy i ředitelé - nechte je tak, jak jsou - a na které se dnes dokonce v rámci koronakrize spoléháme v rámci covidových opatření ve vzdělávání, a voláme, aby asistenti pedagoga a asistentky pedagoga ve školách pomáhali s distančním vzděláváním a pomáhali s kdečím. Takže spoléhat se na ně, ale sebrat jim peníze, nebo je dokonce vyhodit, to věřím, že takto to pan předseda Okamura nemyslel. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí na faktickou poznámku pan poslanec Ondřej Benešík. Přeji dobrý den. A pak s přednostním právem je připravena nebo se připraví paní ministryně Maláčová. Tak prosím.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, krátká poznámka k tomu, co tady zaznívalo, a sice k evropskému financování. Je pravda, že my ty peníze do Bruselu odvedeme a pak je dostaneme nazpátek. Ale je také nutno dodat, že do Bruselu ročně odvedeme zhruba 80 mld. méně, než dostaneme. To znamená Česká republika každý rok, pokud odečteme to, co jsme tam odevzdali, dostane zhruba 80 mld. navíc. A pokud se jedná o tu technologii toho, na co jsou ty peníze využívány, tak Evropská komise na začátku každého plánovacího období stanoví finanční rámec a stanoví oblasti po dohodě s členskými státy, do kterých bude investováno. Ale potom ty jednotlivé priority těch států si domlouvá vláda toho či onoho členského státu s Evropskou komisí, dojde k dohodě a potom ty peníze jsou čerpány na ty konkrétní projekty. To znamená členský stát, potažmo vláda, např. i vláda České republiky, má obrovské možnosti, pravomoc a prostor pro to, aby si dohodla s Evropskou komisí, kam konkrétně ty prostředky budou směřovat.
Já si nemyslím, že všechno je špatně. Když jsem byl starostou u nás ve Strání a měli jsme na investice zhruba 7 - 8 mil. ročně, a to bylo v těch lepších letech, tak jsme postavili za tyhle peníze čistírnu odpadních vod skoro za 50 mil. nebo úpravnu vody skoro za 20 mil. To si nemyslím, že jsou špatné projekty. Ale je pravda, že zejména díky našemu postupu, vnitrostátnímu postupu a postoji spousta peněz je vynaložena naprosto špatně. Podívejme se na Poláky, ti za to postavili dálnice, které všichni obdivujeme, my za to stavíme golfové resorty. Ale to je náš problém a naše chyba než Evropské komise.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vyzvu k vystoupení paní ministryni Janu Maláčovou. Já tedy přečtu mezitím omluvu, protože jak jsem teď převzal náhle řízení, tak nevím, jestli bylo přečteno. Omlouvá se pan ministr zdravotnictví Jan Blatný, jedná se o 11. 11. od 11 hodin do konce jednacího dne z důvodu neodkladných pracovních záležitostí.
Tak paní ministryně, máte neomezené slovo. Prosím.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, ještě než začnu vysvětlovat svůj pohled na státní rozpočet na příští rok, tak bych chtěla reagovat na tu debatu, která tady byla zejména z pravicového spektra. Já bych chtěla podtrhnout, že díky tomu, že jsme před deseti, dvanácti lety během té velké hospodářské krize šetřili, tak jsme se dostávali z krize o dva roky déle než celá západní Evropa. Tak to byl jeden důsledek. To neznamená, že šetřit se nemá, ale nemá se šetřit na špatném místě. To je opravdu skutečně potřeba dodržovat a rozlišovat. A myslím si, že by česká pravice měla konečně toto paradigma nějakým způsobem vyhodnotit. Koneckonců ten čas, který uběhl, už je více než dostatečný.
Zároveň jedna zkušenost, kterou mám já. Například když jsme v posledních měsících vyjednávali kurzarbeit, tak nás podnikatelé a firmy prosili, abychom udělali takový zákon, který zajistí, že se příští vlády nebudou chovat k podnikatelskému sektoru tak špatně jako vlády ODS a TOP 09. Byly to firmy, které nás prosily, abychom zamezili tomu, aby se opakovala ta situace z roku 2008, 2009 a vlády se nechovaly k podnikatelskému sektoru tak macešsky.
Teď už bych ale chtěla zmínit pohled MPSV na státní rozpočet.
Pro mě je klíčové, co přináší lidem státní rozpočet na příští rok. Myslím si, že je jasné, že ohrožené skupiny, které má Ministerstvo práce a sociálních věcí na starosti v tzv. té druhé a samozřejmě i první vlně pandemie, jsou ohroženy ještě více, než to bylo kdykoli předtím představitelné. A já si myslím, že ten klíčový úkol Ministerstva práce a sociálních věcí, aby státní rozpočet na ohrožené skupiny pamatoval, se nám podařilo zajistit. Nejprve chci zmínit, co bylo zohledněno ve státním rozpočtu, a pak bych se chtěla vyjádřit k tomu, na čem ještě pracujeme.
Jsou to investice do lidí a do infrastruktury v sociálních službách. Sociální služby nejenom v té první vlně, ale zejména v té druhé vlně odvádějí velký kus práce. Dělají nemožné a zajišťují to, aby nejohroženější skupina z pohledu pandemie nezůstala bez ochrany. Myslím si, že jsme během první vlny sociálním službám práci maximálně ulehčili, a ještě lepší zpráva je, že státní rozpočet na tuto skupinu statisíců lidí ještě více pamatuje. Máme tam navýšení platů všem zaměstnancům v sociálních službách, kromě těch manažerských pozic, o 10 %. To je velmi dobrá zpráva. Víte, že se nám v posledních sedmi letech podařilo značně finanční ohodnocení zaměstnanců v sociálních službách zvýšit o více než polovinu, nicméně stále je zde prostor pro růst. A 10 % je výborná zpráva, je to jedno z největších navýšení vůbec.
Důležité jsou taky s ohledem nejenom na pandemii, ale také na stárnutí populace, což je věc a výzva, která je dlouhodobějšího charakteru a která nás bude v příštích desetiletích extrémně zaměstnávat, tak jsou to investice do infrastruktury sociálních služeb. Tam mám velkou radost, že se nám podařilo v podstatě tu alokaci na výstavbu zdvojnásobit a příští rok půjde ze státního 1 mld. nejenom do domovů pro seniory, ale také např. do chráněného bydlení pro lidi s poruchou autistického spektra atd. Samozřejmě chceme nad rámec toho investovat ještě 3 mld. z evropských peněz, z tzv. programu React. To jsou výborné zprávy.
Co se týká seniorů, když projdeme plynule ze sociálních služeb do problematiky důchodů, tak nad rámec valorizačního mechanismu - Senát o tom bude jednat ve čtvrtek, nebo v pátek, pardon, omlouvám se, v pátek odpoledne - se nám konečně podaří snad jako vládě prosadit ten mimořádný příspěvek 5 tis. korun, to je letos ze státního rozpočtu. A k tomu v rámci standardní valorizace na příští rok počítáme s průměrným zvýšením, s průměrným zvýšením důchodů o 839 korun. To je celkové zvýšení 5,8 %. Já si myslím, že to je velmi slušné navýšení. Průměrný důchod tak stoupne na 15 336 korun, to ale neznamená, že všichni budou mít takovéto částky. Celkově to bude stát meziročně stát 28,6 mld. korun. Upozorňuji, že celkové náklady na rozpočet 2021 jsou ve výši 504 mld. korun. Přestože jde o velký podíl, obrovský podíl kapitoly důchodů na státním rozpočtu, stále se u nás velká část zejména starobních důchodců nemá dobře, a to zejména kvůli výjimečné inflaci.
Z tohoto důvodu konečně dotáhneme do konce legislativní proces té pětitisícovky navíc, ale samozřejmě ukazuje to také na nutnost důchodové reformy. Víte, že pravděpodobně 27. listopadu se sejde důchodová komise, a poté, na začátku měsíce prosince, pokud pomine nouzový stav, tak představíme naši důchodovou reformu. Já si myslím, že je opravdu nutné provést systémové změny v oblasti důchodů, aby byly finančně udržitelné, ale zároveň aby důchody plnily svoji funkci, to znamená, aby lidé, kteří celý život pracovali, odváděli do systému, tak aby měli klidné stáří.***