(10.40 hodin)
(pokračuje Zeman)
Přecházím tedy k části druhé, a to je výdajová struktura státního rozpočtu. Jejím společným jmenovatelem jsou výdaje zachraňující ekonomiku, tedy nadstandardní výdaje. A já bych si velmi přál, a dosud tomu tak ve většině případů bylo, aby to byly výdaje jednorázové, krátkodobé, a když už to jsou nevratné dotace, tak aby byly alespoň časově omezeny. Právě proto jsem podpořil třeba pět tisíc korun na důchodce, ale s tím, že další rok už bude normální valorizace asi osm set korun měsíčně. Stejně tak jsem podpořil Pětadvacítku na OSVČ a nejrůznější programy, ke kterým se ještě krátce dostanu.
Nu a teď zde máme zapeklitý problém, který se jmenuje zrušení superhrubé mzdy a který zasahuje do výdajové struktury. Kolegyně a kolegové, neznám hloupější diskusi, než je diskuse o zrušení superhrubé mzdy. Proč? Superhrubá mzda není nic jiného než způsob výpočtu základu daně z příjmů. V jednom případě k tomuto základu připočítáváte, jak víte, sociální a zdravotní pojištění a v druhém případě ne. A můžete si klidně vybrat. Stejně jako když chcete měřit teplotu, můžete si vybrat Celsia, Fahrenheita, možná ještě Réaumura, pokud se to někde používá. Ale v každém případě ta teplota se tím nezmění. A pro to, co nazýváme superhrubou mzdou, je pouze důležité dosadit daňovou sazbu, která je součinem s daňovým základem, a výsledkem tohoto součinu je samozřejmě daňový výnos. To je všechno. Já nechápu, jak je možné, aby kvůli technikálii, kvůli měření základu daně z příjmů, se tady rozpoutávala taková diskuse, když podstata věci je někde úplně v jiném.
Podstata věci je samozřejmě ve výši daňové sazby. Nu a teď je tu zase velmi obtížné rozhodování. Uvědomuji si, že snížení sazby daně z příjmů na hodnotu 15 % zasáhne ekonomiku přibližně ztrátou 90 miliard ročně. Uvědomuji si, že na rozdíl od OSVČ nebo důchodců a dalších kategorií nedošlo k jisté úhradě, solidární úhradě vůči zaměstnancům. A proto zde vidím rozumný kompromis spočívající v tom, že snížení této daně z příjmů bude časově omezeno dvěma lety. Nedovedu si představit, že by ekonomika i v dalších letech musela snášet takovou ránu pod čáru ponoru.
Kromě toho bych velmi doporučoval, když už mluvím o výdajové struktuře, tak bych velmi doporučoval podporu COVID III. COVID I ani COVID II se příliš nepovedly. COVID III vypadá docela rozumně a je to kombinace vlivu bank, vlivu státu a vlivu podnikatelů. Protože samozřejmě podnikatelé musí přijmout, požádat o to, státem garantovaný úvěr s nízkou úrokovou sazbou a odloženou dobou splatnosti. Byl jsem potěšen, že COVID III, který původně začínal na rovině provozních úvěrů, nyní dostal i své rozšíření o úvěry investiční.
Mimochodem, moje věčná námitka proti adoraci spotřeby a preferenci investic spočívá v tom, že investice sice nemají volební právo, a proto zejména před volbami je jim věnována menší pozornost, ale na druhé straně investice do spotřeby sice mohou nakopnout růst hrubého domácího produktu, ale nemají nic společného s růstem produktivity práce, přidané hodnoty ani konkurenční schopnosti. Krátce řečeno, když sníte dva hamburgery místo jednoho, vzroste hrubý domácí produkt. Ale to je asi tak všechno, nepočítám-li růst obezity. Ekonomiku to samozřejmě zdaleka a zdaleka nezachrání. A dovolte připomenout těm, kdo se domnívají, že investice do spotřeby nakopnou ekonomiku, se kromě toho mýlí ještě jedním způsobem, protože zapomínají na to, že zde existuje i kanál tezaurace, tedy spoření, a že zejména v situaci celkové nejistoty budou lidé, a to ve všech příjmových skupinách, preferovat úspory a vytváření rezerv na horší časy. Nezapomeňte na to, že tento přeliv do úspor může být dominantní, může být daleko silnější, než je přeliv do spotřeby domácností.
Kdybych se měl věnovat všem šíleným nápadům, které směřovaly k využití obrovského deficitu pro zavrženíhodné účely, tak bychom tady seděli asi do zítřejšího rána. Chtěl bych vám jenom obecně říci, že někteří dobráci, kteří navrhují výdaje ze státního rozpočtu, se podobají lidem navrtávajícím díry do dna záchranných člunů se zdůvodněním, že tím bude usnadněna plavba. Přesto si myslím, že bych měl uvést alespoň jeden jediný příklad.
Mám odbory rád a vážím si jich, ale jejich poslední nápad, aby se přilepily dva dny k 17. listopadu, mně připadá jako mrhání prostředky, protože i ony musí vědět, že to znamená ztrátu 24 miliard korun za pouhé dva dny. Dvacet čtyři miliard. ***