(12.50 hodin)
(pokračuje Černochová)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jako odpovědná opozice dnes nemůžeme vaší žádosti o prodloužení nouzového stavu nevyjít vstříc i přesto, že výkon, který v současnosti předvádíte, je snad ještě tragičtější, než tomu bylo na jaře. Stačí zmínit neustávající změť opět protichůdných prohlášení, změny v opatřeních v řádu hodin, nepřehledné seznamy výjimek ze zákazů, kdy někteří kolegové - jako Dominik Feri dělá vládě tlumočníka, aby to bylo pro lidi srozumitelné, další četné absurdity, které postrádají logiku, či vrcholné číslo - turbulentní výměny ve vedení Ministerstva zdravotnictví. V situaci, v níž jsme, to ovšem musíme s občany nějak přetrpět, protože politickou krizi si zkrátka nemůžeme jako Česká republika dovolit. Nemáme tedy na výběr i přesto, že nám tedy dnes nezbývá, než nouzový stav prodloužit. A chceme diskutovat o jeho délce. K tomu se bude vyjadřovat a navrhovat usnesení pan místopředseda ODS Martin Kupka.
Pochopte nás, že ani v tuto chvíli nemůžeme k některým krokům, které platí a které by měly platit dál, mlčet. Nikoli však proto, že bychom vás chtěli kritizovat za každou cenu, to v žádném případě, ale proto, že zkrátka vámi zavedená opatření mají a budou mít konkrétní dopady na každodenní životy našich lidí, na jejich životní úroveň, na úroveň vzdělání, veřejného zdraví, vztahů mezi lidmi, nejen proto, že se na nás lidé se svými problémy obracejí, myslím si, že na každého z nás se obracejí různé skupiny. A i třeba my komunální politici, kteří jsme těm lidem blíž a máme i na starosti některé resorty, se s vámi můžeme podělit o některé věci z praxe, které by možná mohly fungovat líp.
Z tohoto důvodu, pane premiére, pane ministře školství, bych si vám dovolila nastínit dva obrovské problémy, které my v tuto chvíli vnímáme jako komunální politici a které tedy, doufám a prosím a apeluji na vládu, aby v následujících týdnech upravila. Jedině tak nebudou napáchány zbytečné chyby na budoucnost našich dětí a úrovni vzdělání naší společnosti.
Jako komunální politička, která má na Praze 2 na starosti oblast školství, bych chtěla z tohoto místa vyzvat vládu a zejména ministry zdravotnictví a školství - škoda, že pan ministr zdravotnictví neposlouchá... (Není přítomen v sále. Premiér k tomu dodává: Je na tiskovce.) Děkuju, pane premiére. Má tiskovku.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Já mám informaci od pana ministra právě, že je na tiskové konferenci. Bylo to avizováno, tak jsme to umožnili. Prosím.
Poslankyně Jana Černochová: ... aby přehodnotili plošná opatření zavedená ve školách. A mám na vás dva konkrétní apely.
První se týká, pane ministře školství, žáků prvních a druhých tříd základních škol. Rozumím tomu, že není v současné době možné, aby do škol chodily všechny děti. Bez diskuse. Rizika jsou velká, kapacity škol a hlavně i učitelů jsou omezené. Opačný stav, který zažíváme, tedy plošné uzavírání škol pro všechny, je ovšem druhým extrémem. A distanční výuka pro tak malé děti, tedy žáky prvních a druhých ročníků, které navíc strávily v lavicích pouze několik málo hodin, je prakticky nemožná. Mluvím i o druhácích z toho důvodu, že vlastně oni chodili v loňském školním roce do školy prakticky pár měsíců, než se škola zavřela. A řada z nich se nenaučila základní dovednosti, které v té generaci jiné, kterou možná tady zastupuji já, takzvané Husákovy děti, které jsme uměli buďto předtím, než jsme do první třídy přišli, anebo rozhodně po ukončení první třídy, jsem přesvědčena, že dobu, kterou tyto děti stráví doma, jen stěží doženou a budou mít do budoucna problém, že si neosvojí dostatečné vyučovací návyky, což s sebou přirozeně nese i hlubší celospolečenský problém, ten vzdělanostní.
Domnívám se, z vlastní zkušenosti i naší městské části Praha 2 dobře vím, že školy, a máte na to opravdu moje slovo, pokud budete chtít, zprostředkuji vám schůzku s těmi řediteli, tak naše školy zcela jistě stoprocentně ochotně zajistí vhodné hygienické podmínky tak, aby se co nejvíce zamezilo šíření viru. Děti by mohly nosit roušky, nebo by mohlo docházet k dělení tříd na menší skupinky. Ty školy, tak jak je stavěli naši předci, jsou obrovské. Dokonce některé jsou pronajímány částečně i pro střední školy, které jsou zavřené, a tam tedy za jejich otevření v tuto chvíli nehoruji. Já horuji za otevření, za otevření alespoň tříd prvních a druhých. A dostanu se k tomu druhému. Prosím tedy, pojďme se zkusit zamyslet nad možnostmi, jak dostat naše nejmenší zpátky do škol. Zda by například, pane ministře, pane premiére, nebylo možné u těchto dětí zavést plošné testování, jako je to plánováno u seniorů. Zmeškaný čas v přímém kontaktu s učitelem se bude jen velice těžko dohánět. A obávám se, že v některých případech to bude prakticky nemožné.
Můj druhý apel se týká žáků devátých tříd. Hovořím o tom opakovaně. Na základě prezenční výuky ve školách během posledních šesti týdnů je jasné, že distanční vzdělávání během druhé poloviny minulého školního roku ještě o něco více rozevřelo pomyslné nůžky mezi znalostmi žáků ve třídě. Pro deváťáky je to ale naprosto klíčové, aby právě oni měli možnost se řádně připravit na přijímací zkoušky na střední školy. A na nás je vytvořit jim takové prostředí, ve kterém by to bylo možné. Vzhledem k tomu, že druhé stupně zůstanou - a to je snad už i jasné a řečené - že po druhém listopadu budou uzavřené druhé stupně, nedovolíme tím uspět určitému počtu dětí, které by za běžných okolností ten potenciál měly, pokud se nad tím, jak je dostat v nějakých skupinkách do školy, tak vlastně vyřešilo by to tento problém.
Chtěla bych proto vládu vyzvat, aby od 2. listopadu, pane ministře, pane premiére, byly minimálně pro žáky devátých tříd prezenčně povoleny konzultační hodiny. Tyto hodiny by mohly probíhat v malých skupinkách o několika málo osobách a týkaly by se pouze klíčových předmětů, ze kterých budou dělat přijímací zkoušky, tedy matematiky, češtiny, případně cizího jazyka. Pokud by tyto skupinky tvořily, řekněme, děti po pěti šesti plus příslušný učitel, tak by se rozhodně v těch velkých školních budovách vytvořilo bezpečné prostředí na to, aby se nešířila u těchto dětí nákaza. A my bychom měli jistotu, že naše děti - deváťáci - budou skutečně dobře připraveny na přestup na střední školu a nebudou se jejich rodiče děsit toho, že neuspějí nebo že budou mít hned od prváku na střední škole problémy.
Jsem si realisticky dobře vědoma, že se nacházíme ve stavu, kdy se bez restrikcí a omezení bohužel zkrátka neobejdeme a kdy prodloužení nouzového stavu je zoufalým krokem nás všech. Nikdo si to nepřejeme. Chtěla bych ovšem závěrem vyzvat, aby konečně došlo na to, že kroky vlády budou promyšlené, nebudou na nás politiky, ale hlavně i na občany České republiky působit nahodile a budou činěny co nejšetrněji. A říká se, važme všechna ta rozhodnutí na lékárnických vahách. Myslím si, že to podobenství je velmi přesné. Bohužel tak tomu dosud nebylo, ale stále ještě lze zachránit alespoň něco. A právě oblast školství je jednou z těch oblastí, kde lze systém uspořádat tak, abychom si ušetřili ještě větší problémy v budoucnosti. ***