(16.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Všichni dobře víte, že jsme se marně snažili několik týdnů prosadit dva nebo více, ale dva legislativní návrhy. Jeden, který by prodloužil program Antivirus C na září až prosinec, a jeden, který by ve stejném období odpustil minimální zálohy sociálního pojištění živnostníkům, osobám samostatně výdělečně činným. My jsme využili této šance, že tento bod je otevřen, a vlastně jsme je načetli jako pozměňující návrhy.
Chci říct, že u malých firem jsme vyšli z reality, a září je prostě pryč. Odvody za září jsou zaplaceny a firmy to nějak zvládly. Mluvíme zhruba o 100 tisících firmách. A v tom našem pozměňovacím návrhu se bavíme pouze už o třech měsících. To září jsme logicky vypustili, protože i kdybychom to schválili, neumím si představit ten byrokratický proces, kdyby Česká správa sociálního zabezpečení měla, já nevím, 110 tisícům firmám vrátit zaplacené pojistné, případně ho evidovat jako přeplatek do příštího období.
Takže ten první pozměňující návrh, který je ve sněmovním dokumentu číslo 6543, navrhuje odpustit, odpustit sociální pojištění malým firmám do 50 zaměstnanců s těmi dvěma podmínkami, na kterých se shodly obě komory našeho Parlamentu. To znamená, aby měly alespoň 90 % počtu zaměstnanců z konce března a aby objem vyplacených mezd byl minimálně 90 % toho objemu vyplaceného v březnu. Plus tam jsou nějaké další podmínky, ale to jsou ty klíčové parametry, a to aby platilo za říjen, listopad a prosinec.
Myslím si, že dneska vláda rozhodla o uzavření ekonomiky. Ano, jsou tam výjimky. Ale já bych prosil nás všechny, abychom mluvili otevřeně a nazývali věci pravými jmény. Jsme v těžké situaci jako ČR a nepotřebujeme si hrát se slovíčky a přesvědčovat se, jestli je to úplný lockdown, nebo 90% lockdown nebo 80% lockdown. Prostě významná část ekonomiky je uzavřena z důvodu, abychom zvládli šíření viru, abychom zploštili ty křivky tak, jak o tom včera mluvil například ministr zdravotnictví. Já myslím, že se tomu dá rozumět.
Ale rezervy jsou vyčerpány. Ta těžká ekonomická situace vlastně trvá od března a nevíme, jaké budou další měsíce. Skutečně nevíme. A to, že se zavřou pouze některé, i když je to významná část ekonomiky, neznamená, že to nemá dopad na ty ostatní, které sice teoreticky mohou podnikat, ale díky tomu, že jiné firmy, jejich zákazníci (nesrozumitelné) prostoru, tak se jim snižuje prostor pro získávání zakázek. Tak chtěl bych naším jménem vás všechny požádat, abychom ulevili těmto malým firmám.
Ten odhad je zhruba 4,5 mld. měsíčně, což je za ty tři měsíce 13,5 mld. Před rokem by taková debata, kdy byl schodek 40 mld., vlastně byla jednoduše shozena se stolu možná ze všech politických stran zleva, zprava, odprostřed, že je to nějakých 25, 30, 35 % plánovaného deficitu. Když se podívám na ta čísla, nebudu mít ani kritiku, jenom je konstatuji, letošní deficit 500, příští rok 320, přespříští rok 280 a pak 220. Když to rychle sečtete, je to asi 1 bilion 400 miliard za čtyři roky. Nemusí to tak být, já myslím, že se na tom ještě dá popracovat. My jsme připraveni se na tom řešení a debatě podílet.
Ale dneska nestojíme před otázkou, jestli máme 13,5 mld., nebo nemáme. Nemáme. Všechno děláme na dluh. To si musíme přiznat. Dluh bude půl bilionu. Ale otázka stojí: Není to nakonec levnější řešení než masivním způsobem zvýšit počet nezaměstnaných? Není to mnohem lepší pro společnost, aby ti lidé měli práci, než aby ji v tak těžké době, kdy jsou omezeny sociální kontakty, omezené toto, nejsou to, není to dluh na ty správné účely? My si myslíme, že ano.
Já jsem říkal minule, když jsme o tom mluvili, že to je 100 tisíc firem a zhruba 800 tisíc zaměstnanců. A kdyby každá firma propustila jednoho z ekonomických důvodů, tak je to 100 tisíc nových nezaměstnaných. A není to žádné masivní propouštění, že se to musí hlásit na úřad práce, že se zavírá jedna fabrika. Ale tyhle malé kapky by mohly udělat pořádnou řeku. Takže bych vás moc poprosil, abyste to podpořili.
To samé je vlastně, ten samý princip je v pozměňujícím návrhu v dokumentu číslo 6544 a je to odpuštění minimálních záloh sociálního pojištění pro živnostníky. Tam jsme nechali i to září až prosinec, protože mnozí živnostníci platí víc než to minimální. A sociální správa to řešila velmi elegantně: všechno, co se zaplatí, od toho se odpočte minimální základ a ten přeplatek je na budoucí období. To znamená, kdo chce, může platit, ale nabízí stát úlevu těm, kteří ji opravdu potřebují. A věřte mi, že ty příští týdny a měsíce mohou být pro mnohé z těch malých firem a živnostníků prostě rozhodující. A už to trvá příliš dlouho. A nikdo z nás dneska neví, já myslím, že to neví ani vláda, ani opozice, a je to docela logické, jak dlouho ta opatření, která byla dneska vyhlášena, budou platit. Zda jsou poslední, zda nepřijdou nějaká další a horší. Nikdo si to nepřeje. Nikdo po tom nevolá. Ale nemůžeme to vyloučit. Můžeme ale už dneska říct, že to chápeme, že jsme připraveni pomoci tím, že odpustíme tyto platby. Je to nebyrokratické, je to jednoduché a pomůže to.
Ano, bude to dohromady, když to sečtu obě dvě ta opatření, někde kolem 20 miliard. Ale 700 tisíc živnostníků a 800 tisíc zaměstnanců v těch malých firmách podle našeho názoru za to stojí. Tak vás poprosím, abyste jednou zvážili a zkusili se přidat k nám. Já myslím, že celá opozice to pravidelně podporuje, že to není individuální návrh jedné politické strany. A chtěl bych požádat buď poslance vládních stran, nebo těch, kteří vládu podporují, aby se na to podívali racionálně. I oni ve svých volebních obvodech určitě znají řadu malých firem, a není to podpora těm velkým a bohatým, je to podpora těm malým, kteří se nikdy neodstěhují za investiční pobídkou, kteří nebudou hledat daňové prázdniny v jiných státech, kteří nepřestěhují výrobu. Oni chtějí podnikat tady, mají to těžké. A tím, že my to podpoříme, bychom jim mohli výrazně pomoci. ***