(10.40 hodin)
(pokračuje Baxa)
Dámy a pánové, v minulých týdnech několikrát zazněla slova, která byla podle mého názoru nanejvýš nešťastná a která mluvila o tzv. volnočasových aktivitách a o tom, že ta opatření, která vláda přijímala zejména v minulých třech týdnech, vlastně nijak nezasahují ekonomické aktivity v této zemi. Já chci nyní hovořit v tom kontextu, že kulturní aktivity, kulturu samotnou potřebujeme z pohledu toho, co my prožíváme, jakým způsobem kulturu potřebujeme, v čem je pro nás kultura důležitá, ale v tom kontextu, že se jedná o velmi důležité - zdůrazňuji ekonomické - odvětví.
Jenom připomenu, že sektor hudební zaměstnává - nebo živí, to je správný termín v tomto kontextu - více než 100 tisíc lidí a že ti jednotliví výkonní umělci jsou jenom špičkou v této skupině, že je na ně navázána celá řada dalších profesí, která je nezbytná k tomu, aby celý tento sektor fungoval. Chci také zdůraznit, že se jedná o špičkové umělce, kteří procházejí napříč jednotlivými žánry. Ne nadarmo v České republice jsou tolik žádaní. Zvukaři, light designéři, ti, kteří stavějí pódia. To znamená vedle té sekce, nebo vedle té části umělecké také ti, bez kterých vlastně toto nemůže fungovat. Odhaduje se mimochodem, že tento sektor měl před krizí roční obrat v řádech téměř 20 miliard korun. Také je důležité říci, že vedle institucí, které jsou v uvozovkách kamenné, tak velká většina lidí, která těmto sektorům působí, jsou lidé, kteří pracují jako OSVČ nebo v malých firmách a pro které je toto vlastně, to, že jsou na tzv. volné noze, základní způsob obživy.
V současné době, znovu zdůrazňuji, tento sektor nefunguje, koncerty se nekonají, hudební kluby zavírají. Stejně tak to platí pro sektor divadel, ať už to jsou ta divadla veřejná, nebo divadla nezávislá, která nemají veřejné zřizovatele a pro které je tato situace opravdu devastující. Mimochodem také jenom připomenu, když jsme tady hovořili o tom, že některé ty oblasti nemají žádnou ekonomickou návaznost, že právě na kulturní aktivity je navázán sektor gastronomie, cestovního ruchu, ubytování, a také to, že vlastně funguje na sezónním principu, tedy to, že v tom letním období, kdy jsou festivaly, velká venkovní vystoupení, ti lidé získávají nějakou rezervu, která jim umožňuje zvládnout to období podzimní a zimní.
To je, dámy a pánové, v současné době všechno zavřené a nic z toho vlastně fungovat nemůže. A já chci při tomto vystoupení apelovat nejenom na to, abychom pomohli tou formou zákona, který tady je teď připraven, ale abychom si jako Poslanecká sněmovna byli vědomi nezbytnosti kultury, potřebnosti kultury pro život v naší zemí, a také na to musí tedy navázat nějaké konkrétní kroky.
Tím prvním bylo již v dubnu letošního roku vyčlenění zhruba 1 miliardy korun ze státního rozpočtu na pomoc kultuře, která byla alokována na Ministerstvo kultury, které ji postupně zpracovává. Musím přiznat... (Odmlka pro hluk z pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Požádám sněmovnu o klid. A ty hloučky, které se tady tvoří, bych rád, aby se rozešly, případně diskutovaly témata nesouvisející s tiskem 1053 mimo jednací sál. Prosím, pokračujte.
Poslanec Martin Baxa: Děkuji, pane místopředsedo. A vedle toho, už jsem tady mluvil o potřebnosti kultury, také to, že musíme konkrétně pomoci. Hovořil jsem o 1 miliardě z rozpočtu Ministerstva kultury, která byla postupně uvolňována, jednalo se často o velice důležitou pomoc pro regionální kulturní instituce. Musím ale říci, že to trvalo nesmírně dlouho. Jenom připomenu to, že podpora, která se týká třeba regionálních kulturních institucí veřejných zřizovatelů, se fakticky rozhodla na konci září. Nicméně tato pomoc směřovala buď k organizacím Ministerstva kultury, nebo regionálním kulturním institucím a nějaká její menší část směřovala právě do segmentu, řekněme, té kultury nezřizované, kultury, která je postavená na jiných principech.
Ti, o kterých jsem tady hovořil, v hudebním průmyslu nebo v hudebním sektoru, v nezávislých divadlech, ti, kteří prostě působí mimo veřejné instituce, očekávali jinou pomoc. Pomoc, která bude zaměřená právě na ně, a tu měl představovat program COVID - Kultura I. Musíme ale, dámy a pánové, říci, že program COVID - Kultura I, se ukázal jako neúčinný a neefektivní. Jakkoliv pan vicepremiér Havlíček, a už jsem ho s tímto konfrontoval, tvrdil, že je ten program napsaný tak, jak si to přáli sami kulturní aktéři, tak to pravda nebyla a prokázalo se to v holé realitě, kdy z těch 900 milionů korun, které byly do COVID - Kultura I alokovány, se vyčerpala výrazně menší část. Jednalo se zhruba o necelých 200 milionů korun. Byl to tedy program, který se ukázal v tomto ohledu jako nefunkční, zrovna v té kritické době, která byla tak zapotřebí.
V současné době se připravuje program COVID - Kultura II, ve kterém je alokováno 750 milionů korun. Vláda, Ministerstvo kultury, Ministerstvo průmyslu a obchodu to prezentují jako veliký úspěch. Musíme si ale říci, že to nejsou žádné nové peníze. Že se do COVID - Kultura II přesunuly jenom ty nevyčerpané částky z toho předchozího programu, a každopádně se jedná u sumu, která je malá. Podmínky tohoto programu už jsou mnohem více diskutovány přímo s kulturními aktéry, takže obsahují řadu velice užitečných opatření, ať už těch, která směřují na projekty a na firmy, které působí v oblasti kultury, tak na ty, která směřují na OSVČ.
Chtěl bych ale apelovat na to, že v těchto hodinách, nebo několika málo dnech, se ještě úplně finalizují podmínky COVID - Kultury II, a i tak tam jsou některé problematické body, odmítají vládní představitelé zařadit do tohoto programu některé profese. A jsou tam také některá omezení, která podle mého názoru jsou nespravedlivá, která se týkají těch, kteří mají nějaké vedlejší příjmy, byť ty příjmy - a už se neporovnává, jestli tyto příjmy jsou větší, nebo menší, než měli ze svého působení v oblasti kultury. Týká se to zejména seniorů, týká se to těch, kteří pobírají mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, nebo studentů. A týká se to také lidí, kteří nemají trvalý pobyt v ČR, což je také v době mezinárodní mobility kultury nespravedlivé a tak by to být určitě nemělo. Takže vyzývám k tomu, aby se tyto podmínky upravily tak, aby ten dopad byl co největší a aby byl co nejvstřícnější k lidem, kteří opravdu přišli díky velkým vládním restrikcím naprosto o možnosti si vydělat, přišli o své živobytí.
Samozřejmě je zapotřebí pomoci i v některých jiných věcech, jako je odpuštění záloh na zdravotní a sociální pojištění pro OSVČ v kultuře, znovuzavedení Pětadvacítky, prostě další možnosti, jak tyto cesty najít. A to, co se v současné době možná jeví jako velmi předčasné, kdy se nacházíme nikoliv uprostřed, ale bohužel pořád ještě pod vrcholem té krize, je také zapotřebí přemýšlet nad tím, co bude potom. To znamená, jak tento sektor bude fungovat ve chvíli, kdy se, jak my pevně věříme, podaří druhou vlnu epidemie utlumit a kdy se bude život v naší zemi snad vracet zpátky do běžných kolejí, a tedy přemýšlet nad tím, jakým způsobem by měla být ta jednotlivá restriktivní opatření rozvolňována. V tuto chvíli je to velmi jednoduché. Je všechno zavřené, ale musí se přemýšlet nad tím, jakým způsobem bude to rozvolňování probíhat, jaká budou pravidla pro pořádání kulturních akcí. A velice vyzývám vládu a nepřítomného pana ministra kultury k tomu, aby nad touto věcí právě vyjednával přímo s kulturními aktéry, aby se ta opatření nečinila od vládních stolů, na jiných ministerstvech, než je Ministerstvo kultury, ale aby se činilo v dialogu s těmi, kterých se to bezprostředně dotýká.
A moje poslední prosba, moje poslední žádost, směřuje právě k paní ministryni financí. Těch 750 milionů korun bude určitě málo. Je zjevné, že se jedná o nějakou dílčí pomoc, která v současné době se týká těch, kteří nemohli díky tomu, jak byl mimo jiné špatně napsaný COVID - Kultura I, vlastně čerpat žádnou podporu. My se ale musíme bavit o tom, jakým způsobem pomoci kulturnímu sektoru i v dalších a dalších měsících na jaře. Já na to velmi naléhám, protože si myslím, že některé škody se dají napravit, a některé škody už se ale napravit nedají vůbec. Jestli se, dámy a pánové, uzavřou hudební kluby, jestli se uzavřou divadla, jestli skončí svoji činnost třeba různé orchestry, jestli prostě ti lidé, kteří dlouhá desetiletí vytvářeli živnou půdu české kultury, si najdou ze zoufalství jiná zaměstnání, tak už se prostě to, co tady bylo a na co jsme byli hrdí, na co jsme byli pyšní v České republice, nevrátí.
Myslím si, že v těch objemech, které vláda vyplácí na kompenzaci dopadů koronavirové krize, jsou částky, které by výrazně pomohly sektoru kultury, nízké. A proto, paní ministryně, žádám o to, abyste velice dobře zvažovala to, jakým způsobem těmto lidem pomoci. Abyste byla otevřená k jejich žádostem, abyste vyslyšela volání o pomoc těch, kteří ji potřebují.
Dámy a pánové, nečekají nás v kultuře lehké časy. Já bych na závěr připomněl známé heslo předního českého mecenáše Jana Mládka, který říkal: Přežije-li kultura, přežije národ. A možná to v tuto chvíli zní pateticky, ale v kontextu toho, co jsem tady zmiňoval o těžké situaci české kultury, to možná nemusí být tak daleko od pravdy.
Děkuji vám za pozornost. ***