(12.30 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)

d) Vyzývá vládu k urychlenému řešení závislosti příjmů veřejných rozpočtů na zdanění práce.

My vnímáme jako velký problém, že zatímco zdanění práce a příjmy státu ze zdanění práce velmi rychle rostou, tak všechny ostatní příjmy stagnují. Výnos ze spotřebních daní v roce 2019 dokonce klesl, letos navíc vláda navrhuje snížení spotřební daně na motorovou naftu, což povede k dalšímu výpadku příjmů asi o 5 mld., přitom zdanění práce, to znamená sociální odvody a daň z příjmů fyzických osob, roste každoročně někde mezi 5 a 10 %.

Stejně tak další problém. Výnos daně z příjmů právnických osob v roce 2019 byl nižší než v roce 2008. Za 11 let jsme nedokázali překonat rok 2008, přestože z České republiky odplynuly stamiliardy korun, nebo spíš biliony korun, do ciziny.

Další dva problémy státního rozpočtu, což také souvisí s daňovou politikou, za prvé, co ukázal státní závěrečný účet. Za prvé, nevybralo se 10 miliard na daních, které státní rozpočet předpokládal, což je docela výjimečná situace. Zpravidla Ministerstvo financí trefuje své odhady, případně je podhodnotí, a je docela riskantní, když je nadhodnocuje, protože potom vzniká hrozba toho, že deficit bude skutečně větší, než bylo schváleno.

A poslední věc, co je potřeba brát v úvahu, když se díváme na ta celková čísla, ten schodek jako celek je zkreslen o převod jednorázových 18,6 miliardy z Fondu národního majetku, respektive ze zisku ČEZ, zjednodušeně řečeno, do státního rozpočtu jako jednorázový příjem. A to zkresluje a účelově zlepšuje výsledek hospodaření, který ve skutečnosti byl o těchto skoro 19 miliard horší.

Takže já děkuji za pozornost a děkuji za podporu tohoto čtyřbodového usnesení. Díky.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí v zastoupení klubu ODS pan poslanec Skopeček. Pane poslanče, máte slovo, a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji. Velmi krátce pár poznámek k vystoupení paní ministryně, trošku méně růžových slov.

Ten deficit za rok 2019 byl po čtyřech letech nejhorší, přestože ekonomika šestým rokem rostla. To je důsledek špatného zacházení s veřejnými financemi. Je potřeba připomenout, že ten špatný výsledek hospodaření vylepšilo ještě 18 miliard korun, které byly převedeny z privatizačního účtu, kde mají sloužit jako rezerva na nějaké výdaje třeba v souvislosti s ekologickými škodami, nebo já si tak říkal, že pokud se někdy nějaká vláda odhodlá k penzijní reformě, od této vlády to samozřejmě nečekám, tak že by to mohlo sloužit jako polštář. Nebude to sloužit, protože si tím stávající vláda vylepšila hospodaření, respektive snížila schodek.

Tyto rezervní peníze tedy nebyly využity k nějakým strukturálním reformám, ať už penzijního systému, nebo zdravotního systému. Paní ministryně se chlubí, že její vláda, nebo vláda Andreje Babiše, snižuje veřejný dluh. Není to pravda, je to lež. Vláda nic takového nedělá. Nominální dluh v roce 2019 narostl, klesala jenom relativní výše dluhu, to znamená veřejný dluh vůči hrubému domácímu produktu, a nebylo to díky nějakému aktivnímu fiskálnímu úsilí vlády, ale bylo to díky rychlému růstu hrubého domácího produktu. Jak uvidíme v té stávající době, kdy hrubý domácí produkt bude klesat, tak to samozřejmě bude mít dopad i na zhoršení ukazatele veřejného dluhu vůči HDP. Když se podíváte na historii této vlády, tak pokles veřejného zadlužení jde primárně za růstem hrubého domácího produktu a pak také za přebytky našich municipalit. Fiskální úsilí vlády v tom hraje roli zcela minimální a vláda nepomáhá ke zlepšení stavu veřejných financí, naopak je strukturálně zhoršuje, protože oproti roku 2008 jsme, i co se týče výše mandatorních výdajů a výše omezeného prostoru ve fiskální politice, připraveni na stávající koronavirovou krizi a ekonomické důsledky s ní spojené mnohem hůře, než jsme byli připraveni na krizi, která začínala v roce 2008.

O tom, jak vláda špatně v roce 2019 hospodařila, tak svědčí i to, že rostly zejména běžné výdaje. Vláda se ráda zaklíná tím, že se chce z krize proinvestovat, že zvyšuje investice. Takto byl ospravedlněn jakýkoliv návrh schodku státního rozpočtu v minulých letech, ale realita je jiná. Kapitálové výdaje jsou nízké, relativně nízké i oproti tomu, jaké byly kapitálové výdaje v době pravicových vlád, a naopak neúměrně rostou běžné výdaje. Rostou běžné výdaje tempem, které neodpovídá ekonomické kondici naší ekonomiky a které dál zhoršuje strukturu veřejných financí.

Co stojí za zmínku ze závěrečného účtu, je podívat se na to, jak se snižuje efektivita veřejného sektoru. Vláda, respektive premiér, který sliboval, že bude řídit Českou republiku jako firmu, tak dokázal to, že narostl významným způsobem za jeho vlády počet státních úředníků, počet státních zaměstnanců. Když to srovnáme s rokem 2005, kdy pracovalo pro stát 422,5 tisíce lidí, tak v roce 2019 už pracovalo pro stát 450 tisíc lidí, a to přesto, že vláda se zaklíná slovem digitalizace, elektronizace veřejné správy, a na tyto účely jde ze státního rozpočtu stále větší objem peněz. Zatímco v roce 2005 to bylo něco kolem 25 miliard, tak v roce 2019 na informační systémy šlo už 34 miliard, téměř o 10 miliard korun více. Takže my na jedné straně investujeme do toho, aby veřejný sektor byl efektivnější, investujeme do informačních systémů, a na straně druhé stát přibírá stále nové a nové státní zaměstnance, na které platí stále více a více prostředků ze státního rozpočtu. Takže z jakékoliv digitalizace a elektronizace se za této vlády stala jenom fráze a je to vyhazování peněz daňových poplatníků, protože to nevede k větší efektivitě veřejného sektoru, pro který musí pracovat stále více lidí.

Takže žádná růžová realita. To, co tady paní ministryně říkala, skutečně byla realita natřená narůžovo, realita, která není dobrá a která odpovídá o velmi špatném řízení veřejných financí ze strany této vlády.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy požádám o vystoupení paní poslankyni Olgu Richterovou a připraví se pan poslanec Ondřej Profant. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Ta debata je hodně vedena čísly a možná pro někoho odrazujícími termíny, ale ve skutečnosti by to měla být debata o tom, co lidé dostávají za své daně, co tato země za výsledky dostává ze své státní zprávy, z veřejné správy. Jenže v těch podkladech, které jako poslanci dostáváme, vlastně o dosahování nějakých měřitelných výsledků, měřitelných hodnot není ani slovo. Nezaznělo to ani, pokud jsem dobře poslouchala, v projevu paní ministryně. Byla slova o tom, které ukazatele rostou, které klesají, ale ne o tom, jaké začarované kruhy chudoby, nízké přidané hodnoty ekonomiky a dalších problémů naší země se daří prolamovat. A přitom právě na cíle je zaměřené každé řízení, na dosahování měřitelných cílů. My přitom jsme zaměření čistě na to, že vyhodnotíme, jestli narostly, klesly příjmy, výdaje v těch či oněch kolonkách. A to považuji za zásadní problém. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP