(17.00 hodin)
(pokračuje Foldyna)
Moji kolegové z hnutí ANO, vy přece víte, že já nejsem nějaký antibabišovec. Víte to. Jsem s vámi, s většinou, kamarád. Myslíte si vy, proti kterým demonstrovalo v Praze v roce 2019 podle odhadů organizátorů 300 tisíc lidí, demonstrovali proti vám a proti Andreji Babišovi., moji přátelé. T-Mobile říkal: Ne, nebylo to 300 tisíc, bylo to 283 tisíc. Moji přátelé z hnutí ANO, myslíte, že Andrej Babiš má viset na kandelábru nebo bejt v base? Je to celá republika? Je to těch 8 milionů voličů? O čem to tady mluvíme?
V Bělorusku je zřejmě, tak jak bychom ho nazvali, autoritativní režim. A to nesporně určitě asi je. Bělorusko není Itálie, ani Česká republika, ani Rusko není Itálie, ani Německo. Mají svoje pojetí života úplně jiné od našeho pojetí života. Myslíte si, že všichni prahnou po západním typu demokracie, tak jak se ho snažíme všude nastolit? Tak jak jsme ho nastolovali společně, protože jsme k tomu drželi hubu a krok, v Iráku? Shodili jsme v Libyi Kaddáfího, protože to byl diktátor. A co se tam změnilo pro ty Iráčany? Žijou lépe? Žijou fakt líp? Myslíte si to? Myslíte si to, že tím, že jsme platili a financovali různé bojovníky v Sýrii, že dneska je tam lepší režim, že to je lepší? Že to je lepší v té Libyi? A myslíte si, že když budeme financovat ze zdrojů - a já jsem poslouchal debatu v neděli, když vicepremiér a pan ministr vnitra říkal: My, Česká republika, vůbec s tím nemáme nic společného. Já tomu rozumím. My, orgány státu, věřím, že naše služby a všichni nemáme. My jenom z peněz daňových poplatníků financujeme nevládní organizace, které rozjebávají systém v celém světě! Kde se jim to zlíbí! Uvědomte si to! Za peníze českého daňového poplatníka, za 4,5 milionu korun se jakási organizace snaží nastavit demokratický režim v Bělorusku. Ať nám dá ty 4,5 milionu, protože to jsou peníze daňových poplatníků z Rumburku, a my to rozdáme lidem tam, aby měli na dojíždění k doktorovi. Protože nám nefunguje zdravotnictví. To jsou peníze nás!
Dvě stě třicet nebo dvě stě padesát tisíc demonstrantů v Praze na Letné není Česká republika! Tady je 8 milionů voličů. Stejně jako je to v Bělorusku. O čem to tu mluvíte? Nastavme si to zrcadlo my tady společně! O čem to tu pořád mluvíme? Nechme Bělorusy, ať si vyřeší svoji běloruskou záležitost, a starejme se o to, aby se žilo Čechům v České republice lépe! Používejme peníze daňových poplatníků pro ně, pro dobro českého daňového poplatníka! A nehrajme si tady na to, že my jsme ti nejspravedlivější a nejmoudřejší. Nejsme. Jsme pokrytci, protože jsme byli ticho, když se to dělo jinde. Když se to dělo v Paříži, stříleli gumovými projektily. Pan premiér umí výborně francouzsky. Určitě volal Macronovi, že zítra ho nechá odvolat. Přeci střílet do lidí se nemá! Nebo má? Je to věcí Paříže a Francie. (Poslanec přednáší projev hlasitě, důrazně, emocionálně.)
A já vůbec nevím v tuto chvíli přesně, jak to v tom Bělorusku teda je. Jestli těch 200 tisíc lidí, kteří tam demonstrují, jsou obrázkem celého Běloruska. Já to fakt nevím. Víte to vy? Věříme České televizi to, co nám říká, nebo byla tam? Nebyla? Já to nevím. Co chcete přijímat za usnesení? Co chceme přijímat za usnesení my tady v tom českém Parlamentu? My s těmi problémy, které neumíme vyřešit? My neumíme vyřešit situaci sociálně slabých lidí na Ústeckém kraji, kde je jedna vyloučená lokalita vedle druhé. Jedna vyloučená lokalita vedle druhé! Lidi žijou jako žebráci! A neuměli jsme to do dneška vyřešit. Ale hlavně, že se - teď musím najít to slušné slovo - motáme do jiných zemí a jsme strašní moralisti. A jenom jsme zapomněli na to, že když se bouraly režimy v Libyi, v Sýrii, v Iráku v rozporu s mezinárodním právem, tak jsme drželi hubu a krok. Děkuju. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Foldynovi. Ještě jednou hezké odpoledne, paní poslankyně, páni poslanci. Konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od paní poslankyně Hyťhové od 16.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.
Nyní je přihlášen kolega Luzar a pan ministr kultury chce s přednostním právem. Tak pan ministr kultury Lubomír Zaorálek s přednostním právem. Kolega Luzar počká chviličku. Pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já jsem přišel jenom zareagovat na projev předřečníka. Vůbec netvrdím, aspoň bych to nikdy netvrdil, že v Bělorusku je a priori prozápadní atmosféra. Myslím si, že v Bělorusku je poměrně proruská atmosféra. Vím, že i opozice dává najevo, že stojí o dobré vztahy s Ruskem do budoucna. Nemyslím si, že Bělorusko je stejné, jako byla Česká republika třeba v minulosti. Naprosto respektuji všechny tyhle rozdíly a vůbec jsem ve svém vystoupení třeba nespekuloval o nějakých orientacích a podobně. Vlastně mi o to vůbec nejde. Ale já jsem tady připomněl, tehdy že jsem jednal s panem prezidentem Lukašenkem, který mi říkal, že velice stojí o spolupráci s Evropskou unií, že velice stojí o to, aby Evropa vyvažovala vliv Ruska, který, on mi říkal právě, že je naprosto nepřiměřený. Oni by si přáli, aby se to přeneslo daleko více, spolupráce a export s Evropou. A my jsme právě proto kvitovali, že pustil politické vězně. A říkali jsme ano, běžte směrem k demokratickým volbám a budeme prohlubovat spolupráci. To bylo, co jsme my říkali v takovém rovném dialogu, který byl veden korektně, ve kterém vlastně šlo jenom o to, aby se respektovaly určité principy. S tím, že my jsme říkali, že my stojíme o to rozšiřovat vztahy mezi Evropou a Běloruskem. A naše podmínka byla regulérnost těch voleb. Takže nic víc, nic míň. Ani jsme nenutili. Já dokonce si nemyslím, že by si Evropa měla hrát na nějakého mediátora. Naprosto souhlasím s tím, že Bělorusové by si měli rozhodovat sami. Ale měli by dostat šanci.
Ano, to je pravda, že tady se demonstruje stejně jako v Bělorusku, ale pokud vím, tak tady nikdo demonstranty netříská, nikdo je nezavírá. Chápete? A nakonec to rozhodnou volby, kdo má většinu. Ale tenhle mechanismus v Bělorusku nefunguje. A my jsme měli možnost, a dokonce pan prezident se s námi o tom bavil, a my jsme měli možnost říci: tohle jsou věci, když půjdete tímto směrem, my budeme spolupracovat. A když to není, tak řekneme: dobře, ale pak ani my nebudeme spolupracovat.
Já jsem tehdy říkal: Díky tomu, že jste propustili politické vězně, já budu prosazovat odstranění sankcí vůči Bělorusku a uvolnění našich vzájemných vztahů ekonomických. Ale teď, když se stalo toto, tak říkám: Dobře, ale to je pak těžké. Jestliže chceme normálně obchodovat a zlepšovat vztahy ekonomické, tak je důležité, abyste vy dodržovali určité principy. A mně připadá korektní, je naprosto v pořádku, když řekneme, pokud někdo tohle vyhodil do povětří, tak my pokrčíme rameny. To je vše.
Já nechci mluvit do vývoje v Bělorusku, ale chtěli jsme, aby Bělorusové mohli regulérně volit a rozhodovat se o tom, koho chtějí nebo nechtějí. A to teď evidentně nejde!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Pavla Žáčka, stále čekající Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo a velmi stručně. Já bych si dovolil stručný komentář. Vytvořily se tady dvě skupiny. Jedna menší skupina, taková ta ruská sekce u nás v Parlamentu České republiky, nebo česká sekce ruské Dumy, která říká: Nedělejme nic, nepřijímejme nic, nechme volné pole Putinovi, ať si tam zasáhne jako v srpnu 1968 anebo ať dostane vojáky, jak již bylo řečeno, na území Běloruska. To je, myslím, menší skupina. Pak je zde větší skupina, jak to tak cítím, uvidíme to v hlasování, která chce vyjádřit to, jaké hodnoty se obnovovaly po roce 1989, po listopadové revoluci, v našem prostoru, s čím jsme přišli, že nemůžeme třeba nečelit násilí. Nemůžeme neříct, nepřiznat právo jakýmkoli občanům, aby se rozhodli o své vlastní budoucnosti. To si myslím, že by bylo popření těch hodnot, které zde velmi těžce, velmi složitě obnovujeme po roce 1989.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Leo Luzar, zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, ono se docela těžko hovoří, kdyby člověk chtěl reagovat na všechny podněty, které tady zazněly, na všechny argumenty, pseudoargumenty, někdy i vyložené lži, které tady byly řečeny, a uvádět je na pravou míru. Nechci to dělat, protože diskuse, která by se rozpoutala, by asi nebyla ku prospěchu té základní věci, proč jsme dneska zde. ***