(14.10 hodin)
(pokračuje Valachová)
Stejně jako řada rodičů, prarodičů, učitelů, učitelek a ředitelů jsem v minulých měsících, pravda, z médií - a pan ministr školství to bezpochyby případně upřesní - zaregistrovala, že záměrem je nejprve rychle zareagovat na stávající situaci možného návratu COVID-19 do škol úpravou zákona o distančním vzdělávání, který by tedy opravdu reagoval akutně na situaci, abychom byli alespoň základně připraveni od 1. září. A potom jsem v těch minulých měsících, týdnech zaregistrovala, že záměrem bylo připravit, řekněme z gruntu, zákon o dálkovém vzdělávání, distančním vzdělávání, který by zohlednil všechno, co jsme připravili na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v těch minulých letech v rámci pilotního ověřování, v tom, co jsme vlastně zjistili v rámci projektové přípravy, z financování evropských peněz, a tak dále. Tohle jsem skutečně předpokládala. Takže z tohoto pohledu to, co nyní projednáváme, je vlastně distanční vzdělávání tak trošku napůl, protože na jednu stranu je to právně navždy, na druhou stranu, řekněme, obsah toho vzdělávání, co to znamená a tak dále, úplně stoprocentně odpracován nebyl.
Říkám to jenom pro pořádek, protože kolega Jiří Mihola, vaším prostřednictvím pane předsedající, tady mluvil o tom, že na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy digitální vzdělávání nebylo řešeno, nebo podle něho nebylo řešeno. S tím zásadně nesouhlasím. V těch minulých letech opravdu nejenom pilotní ověřování, ale i financování skrze evropské fondy, metodické kabinety, ICT. A mohla bych dál pokračovat. To znamená, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vzdělávání učitelů a učitelek v rámci NIDV, nyní tady transformovaného ústavu. Takže určitě nezačínáme na zelené louce. Ale jak říkám, v tuto chvíli máme na stole něco mezi tím ad hoc, rychlým zákonem, a řekněme, tím gruntovním. Takže poprosím pana ministra školství, vaším prostřednictvím pane předsedající, jestli by toto neupřesnil. Já bych osobně spíše volila na jeden školní rok onen zákon, který máme na stole, a jak říkám, ten gruntovní potom společně dohromady do budoucna i po konzultaci s odbornou veřejností předložit ještě tedy během následujících měsíců pro ty roky budoucí.
Nicméně projednávali jsme tuto situaci na našem poslaneckém klubu sociální demokracie a postačí nám, řekněme, příslib pana ministra, že nezamrzneme na tomto zákoně, ale budeme ještě pracovat dál na tom gruntovním zákoně směrem k distančnímu vzdělávání, k dálkovému vzdělávání, do budoucna. V takovém případě zákon podpoříme tak, jak je, a nebudeme podporovat v tuto chvíli předložené pozměňovací návrhy. Domníváme se totiž, že jsme v legislativní nouzi, a jako koaliční strany tedy podpoříme zákon tak, jak byl předložen. Ale jak říkám, prosíme o ten veřejný příslib pana ministra, že tento zákon nám nezůstane navždy.
Druhá věc, o které jsem chtěla mluvit, je povinná školní docházka. Dámy a pánové, ono se velmi hovořilo během července a srpna o volebním právu, jak je to naše základní právo a jak se všichni musíme na tom shodnout, a politické strany jednaly a před tedy několika desítkami minut jsme schválili pravidla pro volební právo lidí v karanténě. Byla bych docela ráda, kdybychom se stejným způsobem zajíkali na tím, že toto se týká 1 300 tisíc dětí a jejich práva na vzdělávání, na vzdělání. Je to stejně klíčové. A dámy a pánové, já se domnívám, že právě v době, ve které jsme, vzdělání, vzdělávání dětí a ta budoucnost jsou důležité nejenom pro právo na vzdělání každého našeho dítěte, ale na rovinu, není klišé, když řeknu, je to absolutně klíčové pro budoucnost republiky. Takže nešetřeme na tom ani silami, ani penězi.
A tady chci jenom říct, že zpětná odezva ze škol upozorňuje na to, že super, palec nahoru, že jdou finance do základních škol na dálkové vzdělávání, ale zase zvednutý prst a vykřičník - nezapomeňte na nás, na ten poslední rok předškolního vzdělávání, ozývají se mateřinky. A říkají víceletá gymnázia a gymnázia, střední školy a učiliště, učiliště - nezapomeňte na nás z hlediska zajištění dálkového vzdělávání, ať v tom nezůstaneme sami. Chtěla bych říct, že v případě učilišť a středních odborných škol velmi často tam žáci a studenti měli problémy, řekněme, s ekonomickým zajištěním právě toho dálkového vzdělávání. A upozorňují ředitelé škol, že právě na učilištích to byl velký problém - neúčast případná plná na plnohodnotném vzdělávání na jaře tohoto roku.
Takže znovu prosím... Viděla jsem, že ten materiál, který vláda schválila - zase je to perfektní, řekněme, druhý palec nahoru - že finance, které jsme my i jako poslanci pro dálkové vzdělávání podporovali v červenci a některé prosadili, tak ještě byly navýšeny. To jsem moc ráda, ale myslím si, že tak jak Ministerstvo školství v tom materiálu říkalo, že to je předpolí, je to nějaký základní krok, tak věřím, že v těch dalších krocích dopracuje i toto. Sama za sebe říkám, rozpočtové požadavky Ministerstva školství mají moji plnou podporu a věřím, že i vaši, kolegové, kolegyně, napříč politickým spektrem.
Třetí věc, o které jsem chtěla mluvit, je to, že pan ministr školství i dnes na tom plénu, ale i na školském výboru ráno několikrát reagoval. Toto nesouvisí s tím zákonem o distančním vzdělávání, je to věc manuálu. Tady si dovolím nesouhlasit. My potřebujeme funkční distanční vzdělávání. A aby bylo funkční, tak my potřebujeme funkční zákon, funkční manuál, funkční opatření zde přítomného pana ministra zdravotnictví, zdravotnická, směrem k tomu, jak bude probíhat například ta praxe roušek ve školách a podobně. Také potřebujeme finance, aby fungovalo distanční vzdělávání. A na rovinu, potřebujeme asi řadu dalších pravidel, ke kterým má ministr kompetence v rámci opatření ministra nebo podzákonných předpisů. Tohle bychom si měli férově říct a poctivě to pro školy a především naše děti odpracovat.
V tomto smyslu chci říct - a zase otázka směrem k panu ministrovi prostřednictvím předsedajícího. Zdá se, že manuály neobsahují pravidla nebo doporučení pomoci opět pro dětské domovy, výchovné ústavy a internátní školy. Podotýkám, že vycházím z nějaké zpětné odezvy na svých sociálních sítích a mailech. Tady bych poprosila, aby ještě do začátku školního roku o tyto tři skupiny byl manuál dopracován. Nebudu to rozebírat proč. Asi všichni chápeme, že jsou součástí našeho systému, a neměli bychom na ně zapomenout.
A poslední dvě věci se úplně netýkají, nebo, řekněme, nejsou jenom v kompetenci ministra školství, nicméně souvisí s tím, aby nám to fungovalo, a myslím si, že ministr školství je ten, kdo by tedy měl držet ten prapor a zajistit, aby školy měly dostatek ochranných pomůcek. Tady chci říct, že manuál říká poměrně drsně, že i nadále učitelé a učitelky nemají nárok v režimu osobní ochranné pomůcky na roušku.
Já jsem se informovala o tom, že vláda, tedy naše vláda, má dostatek ochranných pomůcek v rámci rezervy, v rámci státních hmotných rezerv, že v tuto chvíli jsme dostatečně zásobeni, a dovolím se tedy zeptat, nebo vyzvat pana ministra, jestli má sám nějaký plán pro případnou podporu, kdyby byl návrat COVID-19, řekněme, širší než nějaká lokální ohniska, protože se domnívám, že můžeme odpracovat a že bychom měli zajistit pro klid ve školách to, abychom případně skrze centrální pomoc, protože roušky máme, tyto roušky pro naše učitele a učitelky zajistili.
Podotýkám, že ty důvody, proč bychom to měli udělat, jsou podle mého soudu dva. Za prvé se jedná o 1,3 milionu dětí, žáků a studentů. Podotýkám, vědecky je dokázáno - jistě to ministr zdravotnictví může podpořit - že děti se projevují poměrně bezpříznakově z hlediska covidu a můžou být přenašeči. A druhá věc, co se týká učitelek a učitelů - a to ví zase pan ministr školství a my to koneckonců jako poslanci víme také - více se spoléháme, většina našich učitelů je ve věku 50+. To znamená, přece jen už zapadají do rizikových skupin, nebo se oni sami starají o své prarodiče a samozřejmě tam může vznikat řada životních situací, které bychom měli respektovat. Takže výzva - pojďme toto pro bezpečnost, respekt a opatrnost v rámci škol, vzdělávání dětí a bezpečí učitelek a učitelů udělat.
A poslední věc tady nakousla Olga Richterová vaším prostřednictvím, pane předsedající - to se tady vlastně tak trošku na tom pultíku kroutím - a to je otázka ošetřovného pro případ, že dítě bude v karanténě, ať tedy jako už zjištěné ze smyslu nakažením covidem, nebo pro podezření. Vy víte, že jsme tady - a zapojila jsem se do tohoto prosazování naposledy s vámi - prosadili ošetřovné pro rodiče dokonce ve výši 80 %, ale bylo to omezeno do 30. června. To uplynulo a my jsme v této chvíli v situaci, kdy ne dobrovolně, jako na jaře, ale povinně najedeme na distanční výuku, které se budou muset podrobit děti a samozřejmě rodiče, prarodiče, tak jak jsme byli zvyklí pomáhat, protože bez toho to nejde, distanční vzdělávání, zejména u menších žáků nebo dětí. Ale ošetřovné je v tuto chvíli 60 % a pouze devět dnů. ***