Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

3.
Stanovisko Poslanecké sněmovny k situaci v Bělorusku

Navrhovatelem jsem měl být já, nicméně já sedím zde, takže to nebude možné. Takže navrhuji, abychom zpravodajem určili pana poslance Kopřivu, který je jako další přihlášen. O změně zpravodaje bychom zřejmě měli hlasovat. Takže já jsem gongem svolal poslance do sálu.

Ještě jednou zopakuji, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o změně navrhovatele, resp. zpravodaje tohoto bodu na pana poslance Kopřivu.

Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Já vám děkuji.

V hlasování číslo 23 je přihlášeno 130 poslanců a poslankyň, pro 119, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

A já tedy prosím, aby se slova ujal navrhovatel tohoto bodu, resp. pan poslanec Kopřiva, který se zároveň tedy stal zpravodajem. A pak otevřeme rozpravu. A prosím o klid v sále. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je hlučno.)

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se pokusím být stručný, protože i předpokládám širokou shodu na tomto tématu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám vaše kolegy znovu o klid, případně ty, kteří nechtějí projednávat situaci v Bělorusku, která nebyla na dnešním pořadu, čemuž rozumím, tak aby tak činili, svoje debaty přenesli do předsálí. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji. Jak jistě víte, tak se před už více než týdnem konaly volby v Bělorusku, kde vlastně už od poloviny 90. let je autoritativní režim Alexandra Lukašenka. Tyto poslední volby vyvolaly masivní protesty, už i vlastně několik dní státní televize Běloruska, která podléhala tomu režimu, reportuje o těch nepokojích. Jsou tam statisíce až miliony lidí v ulicích nejenom v Minsku, ale i desítek dalších měst a obcí. Do masivní stávky se zapojila drtivá většina největších podniků podle obratů. Do ulic vyšly vlastně všechny kategorie občanů, aby vyjadřovaly nesouhlas s průběhem těch voleb, které podle dostupných informací nebyly svobodné jak během té kampaně, tak už během samotného hlasování a samozřejmě i sčítání hlasů. Následně tedy došlo k tomu, že hlavní vyzývatelka Alexandra Lukašenka paní Tichonovská byla, zřejmě pod pohrůžkou, nucena natočit nějaký vzkaz, a poté vlastně uprchla do exilu, odkud teď organizuje běloruskou opozici.

Co my k tomu bychom měli zaujmout. Tak já bych chtěl ze začátku ještě poděkovat vlastně iniciativě české vlády, kdy už ze začátku si pan ministr zahraničí předvolal běloruského velvyslance kvůli výrokům prezidenta Lukašenka o tom, že ty demonstrace jsou řízené a placené, mimo jiné z České republiky. Zároveň jsme četli vyjádření např. od pana premiéra o neregulérnosti těch voleb a o tom, že by Evropská unie měla zaujmout k tomu jasný postoj a například nějaké sankce, což se tedy už stalo před několika dny na zasedání ministrů zahraničí EU, vlastně na úrovni Rady EU, tak se ministři domluvili na sestavení seznamů cílených sankcí, tak aby ty sankce nedopadly na všechny občany Běloruska, ale skutečně jenom na lidi spojené s tím režimem. To znamená lidi, kteří se podíleli na tom násilném potlačování protestů, a lidi, co se podíleli na falšování těch voleb, kde se momentálně na evropské úrovni dává dohromady seznam osob, na které budou uvaleny tyto sankce.

A právě dneska probíhá, nebo už proběhl videokonferenční summit hlav státu -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Pane poslanče, já vás znovu přeruším a požádám kolegy v sále, ať už jsou z vašeho klubu, nebo z jiných klubů, aby přesunuli svoji diskuzi případně jinam. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec František Kopřiva: Takže na tom dnešním summitu Evropské rady, mimořádném, se podle posledních informací Angely Merkelové představitelé států shodli, že všechny státy EU se shodly na tom, že neuznávají výsledky těch voleb, a zároveň tedy potvrdily to, na čem se domluvili ministři zahraničních věcí.

My jsme v souvislosti s tímto s kolegy vlastně STAN, TOP-09 a od lidovců a ještě ve spolupráci tedy s kolegy ANO dali dohromady nějaké usnesení. Na některých bodech se shodneme, na některých ne. Já bych to usnesení nyní krátce představil a potom ho načtu v podrobné rozpravě.

My chceme, aby Poslanecká sněmovna odsoudila násilí, policejní zásahy, propuštění politických vězňů a nezávislé vyšetření těch násilností ze strany Lukašenkova režimu. Zároveň chceme vyjádřit solidaritu s rodinami usmrcených, protože podle dnešních informací už jsou minimálně tři oběti ze strany represivních složek, stejně jako s těmi stovkami zraněných a tisícovkami zadržených. A dodnes je tam několik desítek lidí nezvěstných a neví se, kde je Lukašenkův režim drží.

Dále chceme konstatovat v souladu s dnešním vyjádřením Evropské rady, a tedy i v souladu s pozicí pana premiéra Babiše, že neuznáváme výsledek těch proběhlých voleb a za nejlepší řešení považujeme jejich opakování. Takto se vyjádřila i mezinárodní komunita. A samozřejmě ty volby by měly být pod dohledem mezinárodních pozorovatelů, kteří posledně vpuštěni nebyli.

Dále konstatujeme, že Česko nemá žádnou zákonnou úpravu, která by umožnila uvalit takto cílené sankce. Chceme ocenit iniciativu vlády ČR, že iniciovala právě jednání ministrů zahraničí a vytvoření toho sankčního seznamu.

Dále apelujeme na vládu, aby vyjasnila podezření, kdy údajně ze strany represivních složek byly použity proti pokojným demonstrantům zábleskové granáty, které můžou mít původ v České republice, a na tento materiál se vztahuje embargo EU z roku 2011, takže je ilegální tam tyto zbraně vyvážet.

A dále máme výzvu, aby vláda ČR pokračovala ve zprostředkovávání dialogů mezi běloruským režimem a opozicí, protože to už se také děje a chceme to ocenit.

Já vám v tuto chvíli děkuji za pozornost a v podrobné rozpravě bych načetl toto usnesení kompletně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já tedy otevírám všeobecnou rozpravu, do které mám několik přihlášek. Jako první s přednostním právem pan místopředseda Okamura a pak bychom se věnovali faktickým poznámkám. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady teď na programu bod týkající se situace v Bělorusku. Pan premiér Babiš v uvozovkách zcela náhodou po schůzce s ministrem zahraničí USA Mikem Pompeem žádá nové volby v Bělorusku, stejně jako lídři EU, protože se jim nelíbí, že volby vyhrál autoritář Lukašenko.

Za hnutí SPD říkám, že v současné situaci je třeba Bělorusku v prvé řadě ukončit násilí, a to z obou stran. Řešení situace musí vzejít z vnitroběloruského dialogu. To je jediné stabilní řešení do budoucna. Pokud má opozice námitky proti výsledkům voleb, měl by nastoupit především požadavek na přepočítání volebních hlasů. Požadavky na předání moci nebo opakování voleb musí být podloženy fakty, a nikoliv pouze odporem k vládě autoritáře prezidenta Lukašenka. V této souvislosti jsou výzvy premiéra Babiše k sametové revoluci v Bělorusku neuvážené. Proti jeho vládě protestovaly na Letné statisíce lidí, a přesto se hnutí SPD jasně postavilo za výsledek voleb v České republice. A říkám, že se premiér Babiš žádného vděku za současné výzvy k Majdanu v Bělorusku nedočká, naopak se sám dočká od takzvaných sluníčkářů dalších pokusů o Majdan právě na něj.

Pojďme se podívat blíže na situaci v Bělorusku. Lukašenko nedovolil dokončit scénář opakovaný v mnohých východoevropských zemích. Po rozpadu SSSR přistoupilo Bělorusko, tak jako Ukrajina a tehdejší Rusko, na takzvaný západní ekonomicko-politický model a podepsalo takzvaný Washingtonský konsenzus, což pro Bělorusko znamenalo propad průmyslové výroby o třetinu, obří inflaci a snížení životní úrovně občanů takovým způsobem, že jich 60 % žilo pod hranicí životního minima. Začala standardní postsovětská privatizace devadesátých let, tedy rozkrádání a rozprodávání běloruského státního majetku. Lukašenko privatizaci zastavil, nechal pod kontrolou státu 70 % tamních podniků a za pár let stabilizoval ekonomiku takovým způsobem, že si vedla nejlépe ze všech bývalých postsovětských zemí.

Podobně jasno jako teď s Běloruskem to bylo například i s Ukrajinou, Sýrií a Libyí. Pokaždé to také prý byl lid toužící po svobodě a západnímu pojetí demokracie, což "my musíme podporovat", protože je to versus ošklivý diktátor. A výsledek byl pokaždé stejný. Z relativně stabilního státu se stane stát rozvrácený, kde dělají nejlukrativnější byznys západní korporace, většinou s ropou či zemním plynem, a běžným lidem zůstává jen rozkradená nestabilní země. A my ve vyspělejší Evropě to následně schytáme vlnou migrace, což negativně dolehne i na naše občany. V posledních letech je to stále stejný scénář.

Pokud chce Evropská unie a premiér Babiš hájit práva občanů na svobodné volby a na právo pokojně demonstrovat - což hnutí SPD samozřejmě bojuje a prosazuje svobodné volby a právo pokojně demonstrovat - tak by bylo fajn, kdyby Evropská unie, lídři Evropské unie včetně premiéra Babiše, zaměřili svoji pozornost třeba také do Katalánska, kde španělská vláda zavírá do vězení lidi, kteří zorganizovali referendum o sebeurčení země, a to s tresty přes deset let vězení, kde španělská policie mlátí lidí a střílí do nich gumovými projektily za to, že chtějí právo hlasovat o svobodě svého názoru a země. Jen loni v říjnu během katalánských protestů bylo 600 zraněných a čtyři z nich přišli o oko po policejní střelbě gumovými projektily.

Proč Evropská unie a premiér Babiš nezaměřili pozornost také do Francie, kde prezident Macron brutálně potlačoval demonstrace nespokojených občanů z Hnutí žlutých vest?

Naše hnutí SPD odmítá jakékoliv násilí, ať je to na východě, nebo na západě. To, jak Evropská unie a premiér Babiš měří selektivně dvojím metrem, je skutečně do očí bijící. Když se jim to hodí, tak násilí a brutalitu tolerují a podporují. Ale není to jen tak. Za hnutí SPD říkám, že bychom měli měřit všem stejným spravedlivým metrem, jelikož lidský život má stejnou hodnotu ve Francii, ve Španělsku i v Bělorusku. Když si tedy premiér Babiš hraje na ochránce demokracie, tak proč nežádá volby v zemích arabských spojenců, kde diktátorské rodinné klany ani volby o své vládě nepřipustí?

Co odlišuje poměrně civilizované Bělorusko od takové Saúdské Arábie, kde se vraždí a mučí a kde neplatí lidská práva a hlasování o hlavě státu ani nepřipadá v úvahu? Ano, já vám řeknu, co odlišuje Saúdskou Arábii od Běloruska. Jsou to peníze a výhodné kšefty, kdy jedna země je se Západem dělá - se Západem, s USA, s Evropskou unií - a ta druhá je nedělá. Chápu, když takové vidění světa má vláda USA nebo ta v Bruselu, ale proč se k takové zvrácené optice ponížil i český premiér Babiš, je opravdu záhada. Být lokaj přece už dávno není žádná přednost.

Proběhla informace o tom, že běloruská tajná služba zachytila telefonické hovory z České republiky, které měly organizovat protesty v běloruských ulicích po zvolení Alexandra Lukašenka. Český ministr Petříček to odmítl. Podle zdrojů běloruské tiskové agentury Belta mělo jít o zaměstnance státního média a pracovníky české mezinárodní neziskové organizace bez uvedení konkrétních jmen nebo názvů. Asi každého napadne, o které médium a neziskovku by mělo jít.

A já bych se tedy tady veřejně rád ministra Petříčka zeptal - který tady ze záhadného důvodu není přítomen, přestože je to zásadní zahraničněpolitické téma dnešních dní. Takže já se pana Petříčka stejně alespoň na dálku chci zeptat, ať nám tedy vysvětlí jednu věc. Politická neziskovka s názvem Občanské Bělorusko měla v roce 2019 příjmy 5,529 milionu korun. Ministerstvo zahraničí České republiky jim z těchto peněz zaslalo 4,485 milionu korun; 4,5 milionu korun z veřejných peněz zaslalo této politické neziskové organizaci s názvem Občanské Bělorusko Ministerstvo zahraničí České republiky.

A já se tedy pana ministra Petříčka i členů vlády ptám - i když je tady prázdno v lavicích, tak někdo by na to odpovědět mohl, nebo ať pan ministr Petříček mi na to odpoví písemně. Ovšem by bylo potřeba co nejrychleji, ne do 30 dnů, jak to tady bývá podle pravidel interpelací. A já se tedy, pane ministře, ptám a žádám vás tady o vysvětlení, na co byly ty peníze konkrétně určené, těch 4,5 milionu z veřejných peněz této neziskové organizaci Občanské Bělorusko. Jelikož je podezření, že tyto peníze českých daňových poplatníků byly využity na vyvolávání akcí proti prezidentovi Běloruska Lukašenkovi. Já se vůbec nezastávám běloruského režimu, říkám, že je to autoritář. Ale ptám se, na co byly využity a poslány ty 4,5 milionu z veřejných peněz této neziskové organizaci, z peněz Ministerstva zahraničí. Jelikož jak říkám, je tady to podezření.

A já bych tímto rád požádal veřejně premiéra Andreje Babiše, aby pověřil Bezpečnostní informační službu, BIS, šetřením, zda za organizací protestů v Bělorusku nestojí i lidé a organizace z České republiky placené z peněz českých daňových poplatníků. Podílet se veřejnými penězi na rozvracení jakékoliv cizí země bez vědomí Sněmovny či jejích orgánů, to by byl skutečně mezinárodní skandál, ať si o tom myslíme, co chceme.

A teď se pojďme blíže podívat na podstatu dění v Bělorusku.

Přestože je to dění v Bělorusku v centru pozornosti světových médií, tak situace je stále velmi nepřehledná a je to třeba i z toho důvodu, že tam blokují internet. Je to také samozřejmě částečně z důvodu, že u těch voleb nebyli přítomni zahraniční pozorovatelé, což celou tu situaci a to její hodnocení pochopitelně ztěžuje.

Myslím, že je potřeba rozlišovat dva pohledy, a to geopolitický a vnitropolitický. Určitě z těch informací vyplývá, i z dosavadní historie - když se podíváme na dosavadní vývoj v Bělorusku a ta jednání za uplynulé roky - že je rozhodně daleko od pravdy to, že je Lukašenkův režim mezinárodně izolovaný a že běloruský prezident je Putinův člověk. Tito dva lídři mají podle všeho velmi komplikované osobní vztahy a samotný Alexandr Lukašenko se dostal do této situace mimochodem také díky tomu, že hrál na obě dvě strany a přepočítal se. Ale to ještě podrobněji rozeberu. Hrál jak na stranu USA, Evropské unie, tak na stranu Ruska.

Bělorusko má s Ruskem podepsanou dohodu o užší spolupráci v oblasti ekonomiky a obrany od roku 1997 a je na Moskvě závislé v dodávkách ropy s nižšími cenami. Prezident Putin tlačil od svého nástupu k moci prezidenta Lukašenka do užší integrace, čemuž se Lukašenko vzpíral, nebo se tomu podvoloval velmi pomalu a neochotně. Nové příležitosti mu ale dal ukrajinský Majdan. Lukašenkova úloha při zprostředkování minských dohod mu vylepšila mezinárodní pozici a běloruský prezident začal více vyjednávat se Západem a do Minska jako na běžícím pásu - ne že by byl izolovaný prezident Lukašenko, naopak tam jak na běžícím pásu začali jezdit západní politici. Přicestovali tam lídři Francie a Německa, představitelé Evropské komise tam zavítali dokonce několikrát ročně. A před dvěma lety při návštěvě eurokomisaře pro rozšíření Evropské unie - navštívil Bělorusko - Johannese Hahna Lukašenko prohlásil, že Bělorusko je připravené sbližovat se s Evropskou unií a projevilo zájem o členství ve Východním partnerství. Jako podmínku si ale Lukašenko kladl, aby vztahy mezi Evropskou unií a Běloruskem byly založené na ekonomickém základu. V rámci toho přislíbil, že potom by bylo na programu dne pro něj i reformování běloruského politického systému. V tom stejném okamžiku Lukašenko odložil podpis nových integračních dohod s Ruskem a zatím odmítl vybudování ruské vojenské základny na území Běloruska. Bystří pozorovatelé se už tehdy vyjadřovali, že Lukašenko blafuje a že tato slova jsou určena především pro Putina. Západ však na tuto hru přistoupil a po jistý čas utichla kritika běloruského režimu. Dokonce Západ Lukašenka pochválil za zmírnění tlaku na běloruskou opozici, cituji.

Ale mnohem významnější změna se začala vyvíjet vůči Spojeným státům americkým. Představitelé americké armády a vysocí státní úředníci USA si v posledních letech navštěvovali Bělorusko jako na běžícím pásu. Při návštěvě poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost Johna Boltona v Minsku koncem srpna loňského roku běloruský prezident Alexandr Lukašenko navrhl otevřít, cituji, novou kapitolu ve vztazích s USA. Bolton - proč to všechno říkám? Protože tady se popisuje nějakým způsobem ten režim, ale přitom s Lukašenkem kooperovali a jednali s ním, a k tomu se ještě dostanu, k té kooperaci, západní velmoci zcela běžně a jako na běžícím pásu. A je potřeba si uvědomit, co je výsledkem těchto kroků a proč SPD má stanovisko, jaké má, tzn. zdrženlivější.

Bolton ocenil při své návštěvě především možnost hovořit o regionální bezpečnosti v regionu Běloruska. Lukašenko mu kontroval prohlášením, že toto střetnutí považuje za historické. O tři týdny později náměstek amerického ministra zahraničních věcí pro politické záležitosti David Hale v Minsku slavnostně oznámil, že USA a Bělorusko se rozhodly vrátit na své ambasády po jedenácti letech velvyslance. Takže docházelo tam k normalizaci vztahů.

Situace se tedy vyvíjela pro Lukašenka velmi dobře. Začátkem února tohoto roku navštívil Minsk šéf americké diplomacie Mike Pompeo, který mimochodem navštívil, jak víme, minulý týden i Českou republiku, a prohlásil, že Spojené státy si přejí normalizovat vztahy s Běloruskem a že nechtějí odtrhnout ho od Ruska, a obratně nabídl Lukašenkovi lacinější ropu s tím, že Spojené státy jsou ochotné a schopné plně vykrýt běloruskou spotřebu ropy a zemního plynu. Lukašenko na to odpověděl Pompeovi, že období chladu se skončilo. A není to náhodou, protože toto vzájemné setkání a toto vzájemné prohlášení mezi USA a Běloruskem přišlo v okamžiku, kdy Moskva zvýšila svůj nátlak na Minsk, s tím že Bělorusko by mělo přijmout užší běloruskou integraci s Ruskem, jestli chce nadále dostávat energetické zdroje za ruské domácí ceny.

Proč to říkám? Protože tady se vytváří nějaká chiméra, jak je Lukašenko Putinův člověk. Ono to totiž zdaleka není tak jednoduché. Je to složitější a komplikovanější, ta situace, a pořád mluvím o tom geopolitickém pohledu. A musím říct, a dále, a mimochodem Bělorusko rokovalo a rokuje o dodávkách ropy jak s Ázerbájdžánem, tak Saúdskou Arábií.

To však nebylo jediné eso v rukávu Alexandra Lukašenka. Jeden z důležitých aspektů, o kterých se příliš nehovoří, je stále užší napojení běloruského režimu na Čínu. Lukašenko využil situaci a vojensko-politická nestabilita na Ukrajině totiž donutila Čínu, aby se poohlédla po, řekl bych, předvídatelnějším a stabilnějším partnerovi v regionu. Takže se zaměřila Čína na Bělorusko. A Lukašenko spolupracoval. A čínský vliv v Bělorusku zašel až tak daleko, že tam Číňani vyrábějí rakety, obrněné transportéry a množí se nápisy v čínštině. Pro Čínu má strategický význam účast Běloruska na ekonomickém projektu tzv. Nové hedvábné stezky a zároveň přitom pomáhá běloruské armádě s vyzbrojením. Mimochodem také informace, o které se tady nepsalo, že koncem minulého roku dostalo Bělorusko od Číny půjčku ve výši 500 milionů dolarů na refinancování dluhu vůči Rusku. Znovu na to poukazuji, že ty vztahy s Putinem vůbec nejsou takové, o kterých se tady v médiích v podstatě chybně hovoří.

Přestože Lukašenko se snažil a snaží se kličkovat mezi zájmy velmocí, tím pádem USA, Evropská unie, Čína, tak samozřejmě spolupráce s Čínou není úplně bez rizik a nebyla bez rizik, protože Čína, jak víme, uplatňuje svoji moc velmi tvrdě, a to vidíme na příkladech ze Zimbabwe, kde v podstatě Mugabeho vláda padla i v důsledku toho, že se režim v Zimbabwe pokusil oklamat Peking.

Lukašenkův zájem na diverzifikaci anebo multipolaritě zahraniční orientace Běloruska je na první pohled logický. Běloruský prezident dosud velmi dobře četl geopolitickou situaci a o své zemi hovoří, a celkem správně, že se nachází v kotli, přičemž je důležité, a cituji, aby se Bělorusko v tom kotli neuvařilo. A naopak vůči ruskému tlaku se celou dobu bránil proti vytvoření soustátí poukazováním na vlastní historii, na běloruskou historii, na vlastní historii, kulturu, jazyk, ale samozřejmě řekněme si na rovinu, že primárně šlo Lukašenkovi o udržení vlastní moci. Snívá o tom, jak je taky z různých záznamů patrné, že chce vytvořit systém tzv. dědičné demokracie, tzn. která se uplatňuje v některých zemích Střední Asie, a podle všeho by chtěl, aby následné volby poté, co by Lukašenko odešel, vyhrál jeho syn.

To, že se jedná o autoritativní režim, o tom tady nepochybujeme, ale postupně se Lukašenko začíná právě stávat obětí své vlastní mocichtivosti. Ale tady se právě přepočítal, a to je dnešní problém, který tady v Bělorusku v podstatě probíhá, protože v dnešním světě těžko může země jako Bělorusko zůstat neutrální. Musí v tom regionu, kde je Ukrajina, vedle Rusko a hned sousedství Evropské unie, a nemůže donekonečna kličkovat mezi velmocemi. Takže Lukašenko přecenil svoje křehké vztahy se západními zeměmi a už pár dní po současné vlně protestu pochopil, že jeho jedinou zárukou je v tuto chvíli Rusko. Cena za tento pokorný návrat pod ruského medvěda samozřejmě může být velmi vysoká.

Naznačuje to ostatně i první reakce Kremlu. Protože to opět bych si tady dovolil říct vlastní pohled na interpretaci toho telefonátu s Putinem, protože když jsme se trošku podrobněji podívali na to zákulisí, tak Putin to podle všeho dal Lukašenkovi v prvé řadě pořádně sežrat. Čtyři dny po volbách nereagoval - celé čtyři dny - na telefonáty Lukašenka. A ještě ve čtvrtek Kreml lakonicky oznámil, že střetnutí s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem není vlastně vůbec v harmonogramu prezidenta Vladimira Putina. Přitom den před tím telefonoval Putin o situaci v Bělorusku s francouzským prezidentem Macronem. Naše povrchní média však zbytečně hlásila, že Rusko si nechce kvůli diktátorovi Lukašenkovi pálit prsty, ale byla to podle všeho jen taktika a k vzájemnému kontaktu poté, co Putin Lukašenka vydusil, nakonec přece jen přišlo.

Tady se teď zdá, že zlomem v celém vývoji běloruské krize byl ten sobotní telefonát Alexandra Lukašenka s Vladimirem Putinem. Moskva si dala záležet, aby v oficiálním prohlášení zdůraznila, že telefonický hovor proběhl z iniciativy běloruské strany. No a poté Kreml vlastně jenom suše konstatoval, že všechny vzniklé problémy se brzy vyřeší. Ale Lukašenko tato slova interpretoval jinak, interpretoval je už po svém, že mu Putin přislíbil pomoc se zajištěním bezpečnosti jeho země. Moskva ale tato slova nejenom nekomentovala, ani je nepotvrdila. Takže teď se v podstatě čeká, jak zareaguje Putin.

A musím říci, že samozřejmě ze všech postsovětských republik, když se vrátím od vztahů s Amerikou, s Čínou a s Evropskou unií k Rusku, tak má samozřejmě ze všech postsovětských republik Bělorusko nejužší vztahy s Ruskem. Je součástí nejen Moskvou kontrolované Eurasijské ekonomické unie, ale také Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, které je generálním tajemníkem v současnosti bývalý šéf Lukašenkovy bezpečnostní rady generálmajor Stanislav Zas. A samozřejmě Putin si představuje, anebo podle všeho je to jeho přání, aby se Bělorusko sjednotilo s Ruskem. Jinak to je také logický požadavek, protože po rozpadu Sovětského svazu v podstatě Rusku ubyla ta nárazníková pásma těch zemí směrem na západ a na jih, bývalé postsovětské republiky, které byly kolem Ruska.

Jinak v Moskvě samozřejmě velmi dobře chápou, o co tady jde při tzv. barevných revolucích. Protože z jejich pohledu je cílem tohoto stahování smyčky kolem Ruska, a těchto různých přípravných akcí, při kterých se Ruská federace stává čím dál zranitelnější, je samozřejmě z ruského pohledu tím cílem samotné Rusko. A z pohledu Ruska, pakliže by se Západ dostal do Běloruska, tak Smolensk, který kdysi ležel hluboko ve vnitrozemí Sovětského svazu, by se stal v podstatě pohraničním městem. Na druhé straně kdyby Rusko převzalo kontrolu nad Běloruskem, například prostřednictvím Lukašenkem vícekrát odmítnuté ruské vojenské základny v okolí Brestu, tak by Moskva byla schopna na západní hranici se zásadním způsobem přiblížit Polsku. Americká vojska ale už na východní hranici Polska jsou a události posledních dní bezpochyby zúží manévrovací prostor Lukašenkovi, který doteď částečně odolával Putinovu tlaku, a i v souvislosti s tím běloruský prezident v posledních letech vícekrát zdůraznil, že NATO nevidí jako hrozbu. Jistě, byla to součást jeho propagandistického sbližování se Západem, ale tento výrok má i racionální jádro, a to že na rozdíl od Ukrajiny Američané nechtějí začlenit Bělorusko do Severoatlantické aliance, ale záleží jim spíše na jeho neutralitě. Naopak pro Rusko je vojenská přítomnost v Bělorusku vysokou prioritou a nikdy neměli lepší příležitost než dnes, když jsou Spojené státy americké zaměstnané prezidentskými volbami, Evropská unie se trápí koronavirovou nákazou a Lukašenko je na kolenou.

Pojďme však teď k tomu vnitropolitickému dění a k tomu komentáři, to znamená k režimu samotného Alexandra Lukašenka. Nemá asi smysl polemizovat s tím, že ten režim, že Lukašenko je autoritář. Spíše ale za problematickou považuji motivaci těch, kdo ho chce svrhnout, protože to zdaleka nebude jenom svoboda a demokracie. Když se podíváme na to, že americká nadace National Endowment for Democracy financovaná Kongresem USA, tak ta poslala minulý rok běloruské opozici téměř 2 miliony dolarů. A je to jenom zlomek peněz, které tam západní státy posílají, protože aktivní jsou tam i jiné organizace. Mimochodem tato americká nadace rozdává peníze přibližně v 90 zemích světa a štědrá byla mimochodem i na sousedním Slovensku, kde politickým think tankům poskytla dotaci ve výši téměř jednoho milionu eur.

Důležité je také hovořit o tom, že ten systém takzvaných barevných revolucí, to znamená vývoz té americké demokracie, nepřinesl těm zemím v podstatě finálně žádnou stabilitu. V Gruzii takzvaná růžová revoluce svrhla Eduarda Ševarnadzeho a dnes už tradičně ho obvinila, nebo obvinila ho, jak to tak tradičně bývá, z falšování výsledků voleb a na jeho místo dosadila Michaila Saakašviliho, kterého ale krátce po skončení mandátu obvinili ze zneužívání pravomocí, takže raději utekl do USA a odtud na Ukrajinu, a i odtamtud ho vyhnali a deportovali do Polska. Takže v podstatě podobnou situaci vidím na Ukrajině, kde se nejprve ta oranžová revoluce nepodařila, protože lidé si po dosazeném prezidentovi, nebo po prvním prezidentovi Juščenkovi zvolili opět někoho, koho Západ nechtěl, a byl to Viktor Janukovyč. Tak potom přišel Majdan a výsledek Majdanu vidíme dodnes. Ukrajina je stát v rozkladu, který by už dávno zbankrotoval, kdyby nebylo pravidelných investic Mezinárodního měnového fondu, a ostatně tu migrační vlnu z Ukrajiny tady vidíme všichni. A kdo na Ukrajině kdy byl, já jsem tam byl před dvěma lety, tak opravdu si v některých místech i ve větších městech připadáte jako někde - představuji si, že tak to asi vypadalo po druhé světové válce, prostě v podstatě skutečně zdevastovaná země.

Takže jinak jsem chtěl říci, že tady se hodně srovnává Ukrajina s Běloruskem. Ale ta situace v Bělorusku je diametrálně odlišná od Ukrajiny, protože v Bělorusku není nefunkční stát a obyvatelstvo v té své geopolitické orientaci není tak rozdělené. Není rozdělené! Není rozdělené! Evropská unie a Spojené státy v podstatě nemají Bělorusku co nabídnout, zdaleka ne tolik, co nabízeli na Ukrajině. Proto opoziční kandidáti před volbami, které letos proběhly, nedávno, v podstatě nikdo z nich nezpochybňoval vztahy s Ruskem. A něco jako prounijní orientace nebylo ani hlavním volebním tématem. Naopak ruskou kartou hrál celkem nepřekvapivě Alexandr, Lukašenko a nyní se tedy musel na Rusko nakonec velmi poníženě obrátit. Takže dneska je ten fakt takový, že v podstatě Lukašenko se dnes dokáže skutečně udržet při moci jen s pomocí Ruska a Putina. A to naznačuje to, že jeho dny jsou v podstatě sečteny, protože právě ta hra na všechny strany ho postupně dostihuje.

Takže z tohoto pohledu se jeví - jinak ještě bych se chtěl vrátit, vycházím z různých komentářů a z různých informací, které jsme si studovali, že se jeví podle všeho neopodstatněné i výkřiky rusofobních aktivistů, že Putin určitě chystá vojenskou invazi, protože v tuto chvíli je otázkou, proč by to vlastně dělal, jelikož běloruská ekonomika už je dnes závislá na ruské, a opozice není nějak zásadně naladěna prorusky, jako tomu bylo v případě Ukrajiny. A mezi rozhodujícími silami ani nejsou fašisti jako na Ukrajině. A také platí, že Rusko zpravidla nezachraňuje krachující režimy. Tento předpoklad můžeme podepřít i příklady z Arménie či Kyrgyzstánu, kde nespokojenost s režimem taktéž vedla k převratům a ke vzbouření, a Moskva to ale přijala v podstatě v klidu. Ale je pravdou, že Putin potřebuje Bělorusko. Nicméně jsem přesvědčen, že nepotřebuje Lukašenka.

Co ještě dodat? Není určitě nejmenších pochyb o tom, že Lukašenkův režim je autoritářský, to už jsem tady říkal. Takže to byla taková sonda do toho pohledu, do té historie, co vlastně předchází těm dnešním problémům, které jsou v Bělorusku. Není to podle našeho názoru zdaleka tak černobílé, jako je celkem jednostranně tady prezentováno některými médii, a já jsem vám tady chtěl trošku vysvětlit tento pohled, abychom se v tom o něco lépe orientovali.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Několik technických oznámení. Paní poslankyně Krutáková se omlouvá z jednání Poslanecké sněmovny z rodinných důvodů od 15.45 do konce jednacího dne. Pan poslanec Skopeček hlasuje celou dobu jednání s náhradní kartou číslo 21.

A jako další je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Holík, jestli má ještě zájem. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážené dámy, vážení pánové, já jsem toho měl na srdci poměrně hodně, ale vystupovat po Tomio Okamurovi je hodně těžké, protože on většinu - nebo daleko víc, než jsem chtěl říct já, řekl on. Já jenom přijdu s dotazem.

Prosím vás, kdo z vás jste v poslední době byli v Bělorusku, přihlaste se. Protože my tady řešíme suverénní stát a houby o něm víme. Víme o něm pouze to, že někde existuje, a víme o něm pouze to, co nám říkají masmédia. Já mám v Bělorusku poměrně dost přátel a ti lidé tam byli spokojení, životní úroveň tam byla minimálně dvakrát tak vysoká jak na Ukrajině, byly tam dvojnásobné platy, všude bylo čisto. Ale někomu to zřejmě vadilo. Ano, já v žádném případě nemůžu souhlasit s násilnými postupy některých hnutí, ale mám také řadu filmů, kde demonstranti házejí Molotovovy koktejly na policii. Takže ona ta násilnost asi bude na obou dvou stranách. Ale jak už tady řekl kolega Okamura, my se tady pozastavujeme nad zásahy běloruské policie, ale úplně zapomínáme na zásahy proti oranžovým vestám, proti hnutí v Katalánsku.

Takže jediné, co chci říct, přátelé, Bělorusko je suverénní stát. Nechme, ať si svoji budoucnost vyřeší sami, protože každý vývoz naší demokracie vždycky končí špatně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poté se z místa hlásil pan poslanec Foldyna, ale ten se mezitím přihlásil k rozpravě. Takže necháme být. A nyní je tedy na řadě pan místopředseda Filip s přednostním právem. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já se pokusím říct několik slov k tomu bodu, který má být základem pro stanovisko Poslanecké sněmovny k situaci v Bělorusku po prezidentských volbách, jak je oficiální název tohoto bodu.

Za prvé jsem toho názoru, že je potřeba, abychom jako ústavní činitelé suverénního státu dbali na to, že v mezinárodním právu platí, že je věcí každého národa, jak si zařídí svůj politický režim a jak bude využívat své přírodní zdroje. To považuji za zásadní a nerad bych se dotýkal vnitřních záležitostí Běloruska. Nejsem k tomu oprávněn a ani to nechci dělat. Myslím, že to tady bylo už v tom, když jsme zařazovali tento bod ráno, aby to rozhodl lid Běloruska, jeho občané, kteří si zvolí určitě nějakou cestu svého dalšího vývoje.

Ta situace není nijak jednoduchá, protože Bělorusko má svoji vlastní historii velmi pohnutou a jenom ve druhé světové válce tam padl vlastně každý třetí občan tohoto státu.

Novodobá historie samostatného Běloruska od 8. prosince 1991 má čtyři základní body. A to, že Bělorusko je členem unijního státu Ruská federace a Bělorusko je za druhé historicky strategickým partnerem Ruské federace v oblasti vojenské, politické a hospodářské. A co je třetí důležitý bod, že se Bělorusko nachází na geopolitickém bojišti Spojených států amerických a Evropy proti Ruské federaci a Čínské lidové republice. Je sídlem dvou aktivních projektů. A ten jeden tady byl vzpomenut a já ho považuji za rozhodující pro další rozhodování nás, jak se k tomu máme zachovat.

Za prvé, v Bělorusku je jedna z největších investic Čínské lidové republiky na výrobu aminokyselin a největší technologický park. Ten technologický park jsem osobně navštívil a Velký kámen je skutečně, řekl bych, senzací pro ty, kteří chtějí vidět evropské Silicon Valley. Nakonec i ministr zahraničních věcí Mike Pompeo tento technologický park navštívil. Mohl bych citovat z jeho twitteru, nebudu tak činit. Ale musím říct, že je důležité, že tady neříká na svém twitteru úplně vše, co asi bylo důvodem nedávné návštěvy právě Běloruska a Velkého kamene právě od ministra Pompea.

Tam nejde o osobu prezidenta Lukašenka, ale v podstatě jde o to, jakým způsobem se vyvíjí a jestli je možné prostřednictvím Běloruska zmírnit následky obchodní a technologické války mezi Spojenými státy americkými a Čínskou lidovou republikou, když je jasné, že prostřednictvím Běloruska je možné, řekl bych, i vyvolat napětí mezi Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou.

K tomu bych chtěl připomenout jednu věc, která je podle mého soudu velmi důležitá. Bývalý ředitel izraelské rozvědky Jaakov Kedmi hovořil v této situaci o Spojených státech amerických tak, že je ten současný stav, který jsme vnímali například prostřednictvím těch demonstrací ve Spojených státech amerických po úmrtí toho černošského aktivisty, tak je opravdu v situaci, kdy jakýkoliv pohyb, který je ekonomicky pro ně nevýhodný, hrozí ztrátou globální dominance Spojených států amerických. A oni tedy dělají všechno pro to, aby si tu dominanci udrželi.

Já to říkám proto, abychom opravdu velmi šetřili ve svých vyjádřeních, pokud chceme, abychom udrželi vztahy s naším v podstatě sousedem Běloruskou republikou, která je stejně velká a stejně lidnatá jako Česká republika, nebo je o něco rozlohou větší. Ale nakonec je to náš přirozený partner, se kterým můžeme obchodovat, a pokusit se tedy najít nějaký vztah, který by nám umožňoval do budoucna se zachovat jako suverénní stát, nikoliv jako někdo, kdo hájí cizí zájmy na jiném území, než je ČR.

Ono jde totiž o to, že v Bělorusku, pokud jde o ten Velký kámen, ta investice, která tam je, dává do státního rozpočtu Běloruska, já jsem se o to zajímal velmi intenzivně, vlastně víc, než dávají Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství do celého státního rozpočtu. Tam je 818 zahraničních investorů v tom centru a skutečně je to, řekl bych, exteritoriální území, kde platí speciální pravidla. Jsou tam daňové prázdniny a podobně. Přesto je to velmi silný příjem pro státní rozpočet Běloruska. A myslím si, že to bylo rozhodnutí, které ukázalo, že ten vývoj v Bělorusku může být i, řekl bych, inspirující pro další.

Já nechci chodit okolo horké kaše, jak napsal jeden, řekl bych, z rozhodujících analytiků ČR Jan Campbell, protože ten tanec kolem Běloruska bude mít ještě mnoho podob. Já chci říct, že pokud bychom se rozhodli, že budeme vytvářet jakési sankce, tak samozřejmě se dostaneme do stejných pastí, které jsou tady, řekl bych, trvalými problémy pro EU, ale i pro nás jako ČR mimo samozřejmě struktury EU nebo NATO. A to jsou nevyřešené vztahy, jako je Řecko a Turecko, severní Kypr nebo spor, který je veden mezi Madridem a Barcelonou v rámci EU, nakonec víte, že tam pozatýkali ústavní činitele té části, ale i náš spor, který vedeme jako Visegrádská skupina s Bruselem, anebo ty neuzavřené procesy zadlužování EU, které jsme tady v rámci těch opatření k pandemii přijímali.

Ono je to složité. Já bych byl velmi nerad, abychom se tady dopustili něčeho, čemu se říká sakrální oběť. To znamená, že někdo bude vyzvednut jako ten, který byl obětí té takzvané revoluce. Když bych připustil - a já spíš mám otázku než nějaké tvrzení, jak je možné, že když jezdí naše skupina, stálá delegace OBSE nebo Rady Evropy, na všechny volby v rámci Rady Evropy do těch států, jak je možné, že tentokrát tam nebyl požadavek, jako že jsme odmítli jako tyto organizace tam kontrolovat volby. Jestli se od začátku předpokládalo, že se výsledek těch voleb zpochybní. Co to bylo za krok od těchto dvou organizací? A měli bychom se nad tím zamyslet, jestli tady není nějaký signál, kdy se ten čas nachýlil a bylo třeba rozhodnout, že to bude jinak. Při výsledku 80 % ku 10 % si myslím, že i kdyby došlo k nějakým pochybením, že nejsnazší bylo ty výsledky voleb přepočítat, ale to asi, jak říká ta šéfka současné opozice, nebyl jejich požadavek. Přitom by to byl požadavek celkem logický a legitimní.

Předpokládám, že se Bělorusko nestane zamrzlým konfliktem, protože pokud jde o strategická spojení, tak si myslím, že rozhodnutí, která budou učiněna ať ze strany Ruské federace, případně ze strany Evropy, budou rozhodnutí, která budou znamenat, že tento stát velkého strategického významu na rozloze Evropy bude dál suverénním prosperujícím státem. Myslím si, že není naším právem vzkazovat něco ani Putinovi, ani Lukašenkovi nebo jiným, ale že máme přijmout své stanovisko, kde řekneme ano, my s Běloruskem máme diplomatické vztahy, očekáváme, že ten jejich vnitřní konflikt bude vyřešen občany Běloruska a že bude vyřešen ve prospěch jeho občanů.

Když jsem poprvé navštívil Bělorusko, byli jsme v delegaci s bývalým místopředsedou kolegou Janem Kasalem z KDU-ČSL v době českého předsednictví, byl to v podstatě úkol našeho předsednictví jednat o Východním partnerství, tak jsme v rámci jednání s opozicí, které řídil Jan Kasal, došli k jednoznačnému poznatku: nejorganizovanější opozicí vůči prezidentu Lukašenkovi byla Komunistická strana Běloruska, dnes se jmenuje Levice - Spravedlivý svět, je součástí Strany evropská levice. A já jejího předsedu Kaljakina znám osobně, dlouhá léta s ním spolupracuji a nijak mu nevyčítám, že svoji stranu přejmenoval a že má jiný pohled na svět než já nebo někdo jiný. A druhou opozicí byly odbory.

Když se podívám na současnou situaci, nemyslím si, že se to pohnulo někam jinam, protože opravdu v Bělorusku zůstal, řekl bych, nejsilnější výhradou proti Lukašenkovi odpor proti další privatizaci těch funkčních státních podniků. To musím říci zcela na rovinu. Když jsem tam byl loni, tak jsme se o tom bavili a oni řekli, že není možné, aby to bylo součástí jakéhosi handlování s národním hospodářstvím a že si nepřejí, ať už to mají koupit ruští oligarchové, nebo někdo z Evropy. Faktem je, že my málo využíváme svých dobrých vztahů s Běloruskem, protože nejsilnější ekonomický partner kromě Ruské federace, nejsilnějším partnerem z Evropské unie je právě Holandsko a Spolková republika Německo, přestože v Bělorusku samozřejmě nezapomínají na úlohu Německa ve druhé světové válce. A vysoká úroveň vzdělání, odpor většiny obyvatel k privatizaci a liberalizaci ekonomiky je tam opravdu, řekl bych, nosným politickým tématem. Pokud tedy vyčítáme něco Bělorusku, tak bychom jim mohli možná vyčítat to, že oni lépe neorganizují právě ty vztahy v rámci toho jednání vůči Ruské federaci, případně dalším státům Společenství nezávislých států.

Já si dovolím říct tolik, že pro mne jediným myslitelným usnesením Poslanecké sněmovny je, aby situace v Bělorusku byla řešena ve prospěch občanů Běloruska, ve prospěch spolupráce České republiky a Běloruska v rámci Rady Evropy, a jako třetí, aby ty excesy, které byly ze strany bezpečnostních složek, případně těch, kteří vyprovokovali ty situace, byly řešeny v souladu se zákonem a v souladu s těmi právy a povinnostmi, ke kterým se Bělorusko zavázalo právě v rámci Rady Evropy. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a mám zde další přihlášky s přednostním právem. Jako první pan předseda Farský, poté pan ministr Zaorálek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vám přednést stanovisko za klub Starostů a nezávislých. My se připojujeme k tomu návrhu usnesení, který jsme připravili ve spolupráci s Piráty, s lidovci a se zástupci TOP 09. Je to usnesení, které, troufám si říci, navazuje na dosavadní vyjádření pana premiéra, která, myslíme si, že byla pádná, přesná a namístě. Chci tím také zcela otevřeně říci, že to, jak se pan premiér postavil k situaci v Bělorusku, považujeme za tu správnou cestu. Myslíme si, že bychom neměli zůstat u těch vyjádření, která z jeho úst zazněla, a že bychom se měli přihlásit k solidaritě a podpoře Běloruska.

Proč zrovna my a proč zrovna v českém Parlamentu? Myslím, že nás k tomu předjímá naše historická zkušenost. V roce 1968 v České republice lidé zahlédli paprsek svobody, byla zrušena cenzura, lidé měli šanci se nadechnout, a když ten nádech mohl přejít v to, že by se Česká republika vrátila k demokratickým státům, tehdejší Československo, tak sem přijely ze Sovětského svazu tanky. V roce 1989 přišlo druhé vzepětí a to už se naštěstí podařilo. Ale mělo na to vliv i to, že Sovětský svaz byl tou dobou v totálním rozpadu a Gorbačov dopředu řekl, že si to tady mají vyřešit, jak chtějí, místní komunisté. Dopadlo to dobře pro Českou republiku, dopadlo to dobře pro český národ. Už 30 let žijeme ve svobodné zemi, kde se dějí demokratické volby a kde je jejich výsledek také možné respektovat, protože je opřený o kvalitní práci všech komisí.

To se bohužel nestalo v Bělorusku. Bělorusko a jeho vládní garnitura byli ti, kteří do země nevpustili mezinárodní organizace, které by dohlédly na regulérnost voleb, a to samozřejmě už byl první varovný signál k tomu, jak asi takové volby můžou dopadat, když nechtějí si tam nikoho vpustit. Dopadly, jak dopadly, v tom, že národem nebyly přijaty.

To, za co se tady v této chvíli stavíme, je vyjádření podpory Bělorusku a jeho občanům a podpora toho, aby se co nejdříve udály v zemi skutečné svobodné demokratické volby pod dohledem mezinárodních institucí tak, aby nemohly být výsledky falšovány. Tak, jak se to v civilizovaných zemích světa děje.

A proč také z naší strany zaznívá tato podpora a připojujeme se k ní? Protože Bělorusko má tak trochu smůlu, že stojí jako stát na nárazníkovém pásmu, které si vytváří Rusko mezi svou zemí a demokratickými zeměmi, demokratickými státy. Tu zkušenost mělo Moldavsko v roce 1991, když si ještě dobíhající Sovětský svaz a jeho politici na části území zvaném Podněstří obsadili kus státu, který dodnes pro Moldavsko znamená dost velký problém.

Pak jsme měli velké štěstí, protože Rusko, které se zmítalo v obrovských problémech, a jejich lídři, lídři Ruska, nebyli příliš schopni zasáhnout do zahraničí, tak se nám podařilo dostat se do Evropské unie a NATO. To okno se zavřelo, jak poznala Gruzie, v roce 2008, když měla snahu vstoupit do NATO, tak Jižní Osetie, Abcházie, části území dodnes obsazené Ruskou federací. Poznala to i Ukrajina, která v situaci, kdy se snažila přimknout k Evropské unii, poznala v roce 2014, co to znamená mít za souseda Ruskou federaci.

Já bych byl hrozně nerad, aby to v roce 2020 poznalo Bělorusku a aby to byl další stát v tom nárazníkovém pásmu, který bude uměle držen ve velice složité situaci ekonomické, bezpečnostní, v takové situaci, kdy má problém přimknout se k jakékoliv nadnárodní organizaci, mezinárodní, protože bude držen jako jakési rukojmí prostřednictvím části jejich území nebo jejich politiků. Zatím byli z tohoto pohledu, v uvozovkách, Bělorusové v bezpečí, protože Lukašenko prostě hrál na obě strany a plnil to, co Putin od něho potřeboval. Když se to teď bude měnit, tak to riziko pro Bělorusko je daleko větší.

Myslím si, že to nejmenší, co můžeme udělat, je přijmout tato usnesení, která jednak oceňují to, jakým způsobem zatím vystupoval premiér této země, a zároveň se staví pozitivně k tomu, aby Bělorusko si samo suverénně mohlo ve svobodných volbách určit svoji budoucnost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní, jak už jsem říkal, s přednostním právem pan ministr Zaorálek... Pardon, je zde s faktickou poznámkou přihlášen ještě pan poslanec Benešík, pak pan ministr. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, bylo tady načítáno usnesení, které je průsečíkem hned několika poslaneckých klubů. Já bych chtěl říct, že za KDU-ČSL, protože jsme se podíleli poměrně zásadním způsobem na jeho formulaci, chceme doplnit bod číslo 2 a 4, a sice ten bod číslo 2 o tuto pasáž: vyjadřuje solidaritu s rodinami usmrcených, požaduje okamžité skončení represí a nepřijatelné praxe mučení zadržovaných, jakož i vyšetření osudů nezvěstných osob. A v bodě číslo 4 doplnění: vyzývá vládu České republiky, aby neodkladně připravila návrh zákona, který umožní zavedení národních individuálních sankcí vůči osobám, které nesou odpovědnost za závažná porušování lidských práv.

Já jsem o tomto s panem navrhovatelem už mluvil, takže předpokládám, že si tento návrh, nebo tyto návrhy, tyto dodatky, osvojí.

Potom ještě velmi stručně k tomu, co tady zaznělo. Bělorusko je státem, kterým je v tzv. Východním partnerství, což je projekt Evropské unie od úplného začátku, takže jsem úplně nepochopil to, že někdo byl minulý nebo předminulý rok z Evropské unie v Bělorusku a Lukašenko projevil zájem o Východní partnerství. Za Lukašenka se do Východního partnerství vstupovalo, takže pokud pan Lukašenko neví, kam jeho země patří, tak je to velmi podivné.

A co se týče toho srovnání s Katalánskem, já dostávám sprosté e-maily a výhrůžky o tom, kde jsem byl například já zalezlý, v uvozovkách zalezlý, když docházelo k násilnostem v Katalánsku. Jednoduše si každý umí vygooglit, že jsem zalezlý nebyl, že jsem toto násilí jasně odsoudil. Ale tady ta paralela končí, protože Katalánsko není Bělorusko. (Upozornění na čas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já si jenom dovolím podotknout, že pozměňovací návrhy je potřeba načítat až v podrobné rozpravě, ale to si vyřešíte, předpokládám, s panem zpravodajem. A nyní pan ministr.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, milí kolegové, dámy a pánové. Já bych tedy zareagoval na ten průběh rozpravy tady za tu naši stranu. Já jsem tady zaregistroval výrok jednoho z vystupujících, který řekl, že bychom měli přijmout usnesení, nebo Sněmovna by měla zaujmout stanovisko, které bude v duchu a bude podporovat spolupráci mezi Českou republikou a Běloruskem v budoucnu.

Já bych tady rád řekl, že v této Sněmovně vlastně poměrně řadu let existoval docela široký konsenzus na tom, že máme o tu spolupráci s Běloruskem zájem. Právě o spolupráci, jak tady říkal, bylo řečeno, se zemí Východního partnerství. Dokonce si myslím, že v tom byla tady docela shoda i mezi koalicí, opozicí. Já si pamatuji, že s Karlem Schwarzenbergem jsme v tomhle dokonce spolupracovali a že vlastně i od něho jsem měl řadu doporučení pro jednání v Minsku, že jsme oba dva vlastně jednali i s představiteli opozice. A dokonce bych vám rád jenom vzpomenul z minulosti, že když došlo k tomu, že Bělorusko propustilo politické vězně, tak ta spolupráce dokonce šla tak daleko, že jsem navštívil Bělorusko, navštívil jsem Minsk.

V té době jsem se tam sešel, a to už jsem se v té době scházel poměrně často, s ministrem zahraničí Makejem, ale tam jsem se sešel i s prezidentem Lukašenkem. Já si pamatuji, že tehdy u té schůzky, kde já jsem ocenil právě to propuštění politických vězňů, mi prezident Lukašenko řekl a tvrdil, že Bělorusko je poslední země z těch zemí Východního partnerství a z těch států bývalých ruských, sovětských, ve kterém nejsou sovětská vojska. Upozornil mě na to, jak to vypadá v Gruzii, jak to vypadá v Moldávii, upozornil na to, jak to vypadá na Ukrajině v té době a že Bělorusko je vlastně poslední z toho věnce zemí, kde ruská vojska nejsou. A tvrdil, že to, oč se hraje a čemu on musí čelit, že Putin má v úmyslu prostě vyvolat nějakou situaci a vytvořit podmínky pro to, aby i v Bělorusku mohl umístit ruské jednotky. A vlastně stál o spolupráci s Evropou právě proto, aby mohl si uchovat i v tom nevelkém Bělorusku určitou nezávislou pozici. Takhle to aspoň stavěl.

Já samozřejmě nevím, jak vypadaly jeho rozhovory s Putinem. Nicméně už v té době jsme si uvědomovali, že vazby Běloruska jsou takové na Rusko, že není lehké tu orientaci Evropy prosazovat, protože Rusko (Bělorusko) je z obrovského procenta závislé právě na dodávkách nerostných surovin, plynu z Ruska. Takže bylo zřejmé, že ta změna té orientace musí být prováděna dlouhodobě a že to nebude jednoduchá věc.

Já jsem tehdy panu prezidentovi, to si vzpomínám, řekl, že my oceňujeme ten příznivý vývoj vůči politickým vězňům nebo propuštění politických vězňů, a říkal jsem mu, že to, co je teď nejdůležitější, jsou pro nás demokratické volby. Prostě to, aby bylo garantováno to, že příští volby, prezidentské, parlamentní, skutečně budou provedeny regulérním způsobem pod určitým mezinárodním dohledem a prostě bude se v tomhle smyslu Bělorusko posouvat k tomu, že lidé budou moci skutečně demokraticky volit své zástupce. A to byla jedna z podstatných věcí. A nebylo to jenom moje stanovisko, to byla tehdy oficiální pozice Evropské unie. My jsme dali doporučení k volbám a říkali jsme, to je to, co je další krok, to je to, co od Běloruska čekáme.

A teď na konto toho, na co tady reaguji, na to tvrzení, že pro nás hlavní musí být ta spolupráce. Ano, je to tak, že v této Sněmovně jsme měli shodu na této spolupráci, že je důležitá a že je prospěšná. Ale já se domnívám, že v něčem se ta situace zásadně změnila, a v tomto tady teď vystupuji proto, abych se postavil za stanovisko vlády. Protože podívejte se, co se dnes v Bělorusku děje. Bez ohledu na ty komplikované, řekněme, geopolitické a jiné úvahy, je evidentní, že velká, zásadní většina obyvatelstva v Bělorusku je Lukašenkem unavená. To je prostě fakt, který se dá vidět v poslední době z řady projevů.

Je evidentní, že místo demokratizace toho volebního procesu anebo zvyšování jeho regulérnosti jsme byli svědky pravého opaku a že prezident Lukašenko velmi brutálně zasáhl proti opozici, uvěznil vlastně rodinné příslušníky a další. To je podle mě úplně v rozporu se vším, s čím jsme v minulosti v těch bělorusko-českých vztazích, o čem jsme se bavili a co jsme prosazovali. Připadá mi prostě, že tady na běloruské straně Lukašenko vyhodil do povětří všechno, na čem ta spolupráce stála. A mně připadá, že v takovém okamžiku - protože přece zásadní pro demokratický režim je to, že je možné vyměnit toho, kdo vládne, a jestliže se někdo začne chovat tak, že jde úplně opačným směrem, tak si myslím, že nemůžeme jinak, než se k tomu vyslovit a vyjádřit.

V tomhle já vidím dnes stanovisko vlády, která jasně řekla, že Bělorusové mají nárok a právo na svobodné volby a že to, co se stalo, je porušením všech principů, na kterých naše spolupráce stála. A je to jediná věc, kterou vláda mohla udělat. Doufám, že i dnes bude ve Sněmovně široká shoda na tom, že v případě Běloruska Česká republika má jasné a jednoznačné stanovisko. Prostě jestliže dnes v Bělorusku lidé dávají najevo, že mají této vlády dost, tak mají právo ve volbách rozhodnout o změně. To je to, co podle mě musíme chtít, a máme to požadovat i z hlediska historie, a čím jsme si sami prošli.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní se v rozpravě posuneme k poslancům bez přednostních práv, tedy pan poslanec Bžoch se konečně dočkal a následovat budou páni poslanci Klaus, Volný a Foldyna. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Dobrý den. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já slibuji, že budu velmi stručný a stručnější než všichni přede mnou. Nedá mi to nezareagovat na nějaké věci.

Proč se o tom bavíme? Byl tady takový exkurz do historie, do vztahů Běloruska, Ruska a všechno ostatní. Já si myslím, že hlavní důvod je v tom, že jsme viděli, co se před těmi posledními volbami dělo, a to je zatýkání opozičních kandidátů, jejich rodinných členů, mlácení demonstrantů po volbách, držení je v podmínkách, které jsou šílené. Neví se, kde lidi jsou, považují se za nezvěstné. To jsou ty důvody, proč jsme tady. A vůbec nechci řešit, jestli si Bělorusové, je to na těch lidech, vyberou, že se přikloní k Rusku, nebo k západní demokracii, je to na těch lidech v tom Bělorusku. Co my bychom tady měli deklarovat, je to, že na to ale musejí mít právo, musí mít právo na to se svobodně rozhodnout ve volbách. A to očividně dnes prostě nemají. A to je ten důvod, proč jsme tady. Bez jakýchkoliv ostatních věcí, ať to má, jaké to má obchodní vazby, nebo nemá, a bez toho politického exkurzu a té historie, co tady zaznělo. Jsme tady proto, protože bychom měli deklarovat, že Bělorusům přejeme, aby měli podmínky, a musí se svobodně rozhodnout. Dnes to bohužel prostě nemají.

Co se týče usnesení, já se pak k tomu ještě přihlásím v podrobné rozpravě, bod č. 1 se shoduje s tím, co budou navrhovat kolegové a je to vlastně převzaté po poradě i s panem Stanjurou ze Senátu. Má to pouze dva body. Bod č. 2 je, že podporujeme pozici vlády České republiky a kroky, které v souvislosti se situací v Bělorusku činí. To je celé.

Ale na závěr mi ještě jednou dovolte říct, že tady nejsme od toho, abychom se bavili o tom, jaké mají vazby v Bělorusku, Rusku, v Číně, o tom všem. To bychom tady mohli být donekonečna a mohli bychom se bavit o všech státech světa. Jsme tady kvůli tomu, že to, k čemu dochází po volbách v Bělorusku, by se nemělo stávat za hranicí Evropské unie a není to přípustné.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za návrh, který, předpokládám, bude také načten v podrobné rozpravě, a poprosil bych potom o jeho předání zpravodaji, případně i mně.

A nyní je v obecné rozpravě přihlášen pan poslanec Klaus. Připraví se pan poslanec Lubomír Volný. Prosím.

 

Poslanec Václav Klaus: Já bych krátce shrnul naše stanovisko hnutí Trikolóra, které máme k situaci v Bělorusku. Já jsem toto stanovisko neudělal dneska. Mám ho asi dvacet let, protože už jako u ředitele školy u mě přednášeli tehdejší studenti, běloruští disidenti, kteří emigrovali před represemi prezidenta Lukašenka, takže tento můj názor je poměrně dlouhodobý. Lukašenkův režim je autoritářský a nemá se svobodou a demokracií co dělat. To je jedna věc. V tomto smyslu budu navrhovat část našeho usnesení, které se patrně bude dosti shodovat s tím, co připravili kolegové.

Ale druhá část, kterou chci říct. Já si skutečně bytostně nepřeji, aby vývoj v Bělorusku šel ukrajinským směrem, aby se stalo kolbištěm bojů velmocí, ať už čínských, ruských, amerických, nebo jiných. Aby skutečně o správě Běloruska rozhodovali svobodní běloruští občané. Tohle je pro mě jaksi velice důležité říci, protože v podobné situaci buď už dílem jsme, nebo brzy taky můžeme být i my sami, a my vždycky patříme k těm, kteří hájí to, že o této zemi mají rozhodovat lidi, kteří zde žijí. Asi už to nebudu dál rozpitvávat, padlo tady hodně řečí.

Můj návrh usnesení bude znít: Poslanecká sněmovna vyjadřuje podporu občanům Běloruska v jejich touze po svobodě a demokracii - jako bod č. 1. Bod č. 2. Poslanecká sněmovna konstatuje, že režim prezidenta Lukašenka demokracii a svobodě již desítky let neodpovídá. Bod č. 3. Zároveň jako čeští poslanci vyjadřujeme přání, aby o správě Běloruska rozhodovali výlučně svobodní běloruští občané, a odmítáme plány na využití této země ve prospěch zahraniční politiky států jiných.

To je můj návrh usnesení. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Opět sdělím, že je potřeba jej načíst i v podrobné rozpravě. Prosím o jeho předání v písemné podobě zpravodaji, případně i sem.

A nyní pan poslanec Lubomír Volný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Volný: Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já se teď hodně vyjádřím k proslovu nyní nepřítomného pana premiéra, který navrhoval, aby Evropská unie byla akční a rychle zasáhla, protože naposledy, když byla EU a státy EU akční, jak navrhuje pan premiér, tak z toho zbyla do středověku vybombardovaná Libye, dvě občanské války, rozpad jak Libye, tak Ukrajiny, miliony imigrantů a připojení Krymu k Rusku. Já bych raději ty bruselské koně a jejich choutky na privatizaci Běloruska spíš krotil. Vměšovat se do vnitřních záležitostí Běloruska dnes již bude bohužel kdekdo. Bude tak činit Evropská unie, bude tak činit deep state, Spojené státy, bude tak činit Merkelová, Macron, činí tak již pan Babiš, ale nemusíme tak činit za každou cenu i my, tato Poslanecká sněmovna.

Dnes se totiž zase bohužel i kvůli České republice hraje pouze o to, kdo zvítězí a kdo urve z Běloruska větší koláč. Obávám se, že to budou nakonec bohužel opět občané Běloruska tak jako občané Ukrajiny, kteří budou tahat za kratší konec pilky. I za miliony českého Ministerstva zahraničí jsme jako Česká republika v Bělorusku zapálili ohýnek a hloupě opakujeme ukrajinský scénář. Doufejme, že tentokrát bez desetitisícových obětí. Česká republika se finančně nepochybně spolupodílí na vyvolávání krvavých nepokojů v Bělorusku. Přitom my sami jsme země, kde probíhají statisícové demonstrace proti legitimně zvolenému premiérovi, po kterém už byly dokonce házeny láhve s cílem jej zranit, jak jsme to tady všichni zažili v Poslanecké sněmovně. Zajímavé je, že tyto akce jak v Bělorusku, tak na Ukrajině, tak i v České republice organizuje úplně stejný neziskový sektor. A řekněme si rovnou, máme ty zkušenosti z Ukrajiny, máme ty zkušenosti dnes ze Spojených států, že stačí málo. Stačí, aby pirátská Antifa dostala příkaz zapálit Prahu, a i Policie České republiky bude muset tvrdě zasáhnout.

Takže já, pane premiére, pevně doufám v zájmu nás všech, že se vám vaše vlastní slova a vaše vlastní činy nevrátí jako bumerang. Hluchota a slepota k brutálnímu násilí vůči pokojným demonstrantům zejména v Katalánsku, ale i ve Francii, a jak už bylo zmiňováno, i u našich arabských spojenců je pouze takovou třešinkou na pokryteckém dortu většiny navrhovaných usnesení, která my jako poslanci hnutí Jednotní nepodpoříme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Mám omluvenku, se kterou vás seznámím. Paní poslankyně Balcarová se omlouvá z pracovních důvodů z dnešního jednání až do konce jednacího dne.

A nyní v tuto chvíli poslední přihláška. V obecné rozpravě pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající.

Pozorně jsem se snažil poslouchat tu rozpravu. Sleduji diskusi v televizi, média a sleduji také diskusi na Facebooku a vyjádření různých politických stran. Bylo pro mě úsměvné, když tady můj kolega Kopřiva od Pirátů mluvil o Bělorusku. Nechtěl jsem se ho ptát, jestli tam někdy byl. Nechtěl jsem se ho ptát, jestli vůbec někdy byl na vojně, jestli ví, jak to tam chodí. Nechtěl jsem se ho ptát, jestli ví, jak se pracuje u policie. Ani se ho ptát nebudu.

Moji kolegové z hnutí ANO, vy přece víte, že já nejsem nějaký antibabišovec. Víte to. Jsem s vámi, s většinou, kamarád. Myslíte si vy, proti kterým demonstrovalo v Praze v roce 2019 podle odhadů organizátorů 300 tisíc lidí, demonstrovali proti vám a proti Andreji Babišovi., moji přátelé. T-Mobile říkal: Ne, nebylo to 300 tisíc, bylo to 283 tisíc. Moji přátelé z hnutí ANO, myslíte, že Andrej Babiš má viset na kandelábru nebo bejt v base? Je to celá republika? Je to těch 8 milionů voličů? O čem to tady mluvíme?

V Bělorusku je zřejmě, tak jak bychom ho nazvali, autoritativní režim. A to nesporně určitě asi je. Bělorusko není Itálie, ani Česká republika, ani Rusko není Itálie, ani Německo. Mají svoje pojetí života úplně jiné od našeho pojetí života. Myslíte si, že všichni prahnou po západním typu demokracie, tak jak se ho snažíme všude nastolit? Tak jak jsme ho nastolovali společně, protože jsme k tomu drželi hubu a krok, v Iráku? Shodili jsme v Libyi Kaddáfího, protože to byl diktátor. A co se tam změnilo pro ty Iráčany? Žijou lépe? Žijou fakt líp? Myslíte si to? Myslíte si to, že tím, že jsme platili a financovali různé bojovníky v Sýrii, že dneska je tam lepší režim, že to je lepší? Že to je lepší v té Libyi? A myslíte si, že když budeme financovat ze zdrojů - a já jsem poslouchal debatu v neděli, když vicepremiér a pan ministr vnitra říkal: My, Česká republika, vůbec s tím nemáme nic společného. Já tomu rozumím. My, orgány státu, věřím, že naše služby a všichni nemáme. My jenom z peněz daňových poplatníků financujeme nevládní organizace, které rozjebávají systém v celém světě! Kde se jim to zlíbí! Uvědomte si to! Za peníze českého daňového poplatníka, za 4,5 milionu korun se jakási organizace snaží nastavit demokratický režim v Bělorusku. Ať nám dá ty 4,5 milionu, protože to jsou peníze daňových poplatníků z Rumburku, a my to rozdáme lidem tam, aby měli na dojíždění k doktorovi. Protože nám nefunguje zdravotnictví. To jsou peníze nás!

Dvě stě třicet nebo dvě stě padesát tisíc demonstrantů v Praze na Letné není Česká republika! Tady je 8 milionů voličů. Stejně jako je to v Bělorusku. O čem to tu mluvíte? Nastavme si to zrcadlo my tady společně! O čem to tu pořád mluvíme? Nechme Bělorusy, ať si vyřeší svoji běloruskou záležitost, a starejme se o to, aby se žilo Čechům v České republice lépe! Používejme peníze daňových poplatníků pro ně, pro dobro českého daňového poplatníka! A nehrajme si tady na to, že my jsme ti nejspravedlivější a nejmoudřejší. Nejsme. Jsme pokrytci, protože jsme byli ticho, když se to dělo jinde. Když se to dělo v Paříži, stříleli gumovými projektily. Pan premiér umí výborně francouzsky. Určitě volal Macronovi, že zítra ho nechá odvolat. Přeci střílet do lidí se nemá! Nebo má? Je to věcí Paříže a Francie. (Poslanec přednáší projev hlasitě, důrazně, emocionálně.)

A já vůbec nevím v tuto chvíli přesně, jak to v tom Bělorusku teda je. Jestli těch 200 tisíc lidí, kteří tam demonstrují, jsou obrázkem celého Běloruska. Já to fakt nevím. Víte to vy? Věříme České televizi to, co nám říká, nebo byla tam? Nebyla? Já to nevím. Co chcete přijímat za usnesení? Co chceme přijímat za usnesení my tady v tom českém Parlamentu? My s těmi problémy, které neumíme vyřešit? My neumíme vyřešit situaci sociálně slabých lidí na Ústeckém kraji, kde je jedna vyloučená lokalita vedle druhé. Jedna vyloučená lokalita vedle druhé! Lidi žijou jako žebráci! A neuměli jsme to do dneška vyřešit. Ale hlavně, že se - teď musím najít to slušné slovo - motáme do jiných zemí a jsme strašní moralisti. A jenom jsme zapomněli na to, že když se bouraly režimy v Libyi, v Sýrii, v Iráku v rozporu s mezinárodním právem, tak jsme drželi hubu a krok. Děkuju. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Foldynovi. Ještě jednou hezké odpoledne, paní poslankyně, páni poslanci. Konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, a to od paní poslankyně Hyťhové od 16.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Nyní je přihlášen kolega Luzar a pan ministr kultury chce s přednostním právem. Tak pan ministr kultury Lubomír Zaorálek s přednostním právem. Kolega Luzar počká chviličku. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Já jsem přišel jenom zareagovat na projev předřečníka. Vůbec netvrdím, aspoň bych to nikdy netvrdil, že v Bělorusku je a priori prozápadní atmosféra. Myslím si, že v Bělorusku je poměrně proruská atmosféra. Vím, že i opozice dává najevo, že stojí o dobré vztahy s Ruskem do budoucna. Nemyslím si, že Bělorusko je stejné, jako byla Česká republika třeba v minulosti. Naprosto respektuji všechny tyhle rozdíly a vůbec jsem ve svém vystoupení třeba nespekuloval o nějakých orientacích a podobně. Vlastně mi o to vůbec nejde. Ale já jsem tady připomněl, tehdy že jsem jednal s panem prezidentem Lukašenkem, který mi říkal, že velice stojí o spolupráci s Evropskou unií, že velice stojí o to, aby Evropa vyvažovala vliv Ruska, který, on mi říkal právě, že je naprosto nepřiměřený. Oni by si přáli, aby se to přeneslo daleko více, spolupráce a export s Evropou. A my jsme právě proto kvitovali, že pustil politické vězně. A říkali jsme ano, běžte směrem k demokratickým volbám a budeme prohlubovat spolupráci. To bylo, co jsme my říkali v takovém rovném dialogu, který byl veden korektně, ve kterém vlastně šlo jenom o to, aby se respektovaly určité principy. S tím, že my jsme říkali, že my stojíme o to rozšiřovat vztahy mezi Evropou a Běloruskem. A naše podmínka byla regulérnost těch voleb. Takže nic víc, nic míň. Ani jsme nenutili. Já dokonce si nemyslím, že by si Evropa měla hrát na nějakého mediátora. Naprosto souhlasím s tím, že Bělorusové by si měli rozhodovat sami. Ale měli by dostat šanci.

Ano, to je pravda, že tady se demonstruje stejně jako v Bělorusku, ale pokud vím, tak tady nikdo demonstranty netříská, nikdo je nezavírá. Chápete? A nakonec to rozhodnou volby, kdo má většinu. Ale tenhle mechanismus v Bělorusku nefunguje. A my jsme měli možnost, a dokonce pan prezident se s námi o tom bavil, a my jsme měli možnost říci: tohle jsou věci, když půjdete tímto směrem, my budeme spolupracovat. A když to není, tak řekneme: dobře, ale pak ani my nebudeme spolupracovat.

Já jsem tehdy říkal: Díky tomu, že jste propustili politické vězně, já budu prosazovat odstranění sankcí vůči Bělorusku a uvolnění našich vzájemných vztahů ekonomických. Ale teď, když se stalo toto, tak říkám: Dobře, ale to je pak těžké. Jestliže chceme normálně obchodovat a zlepšovat vztahy ekonomické, tak je důležité, abyste vy dodržovali určité principy. A mně připadá korektní, je naprosto v pořádku, když řekneme, pokud někdo tohle vyhodil do povětří, tak my pokrčíme rameny. To je vše.

Já nechci mluvit do vývoje v Bělorusku, ale chtěli jsme, aby Bělorusové mohli regulérně volit a rozhodovat se o tom, koho chtějí nebo nechtějí. A to teď evidentně nejde!

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní faktická poznámka pana poslance Pavla Žáčka, stále čekající Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo a velmi stručně. Já bych si dovolil stručný komentář. Vytvořily se tady dvě skupiny. Jedna menší skupina, taková ta ruská sekce u nás v Parlamentu České republiky, nebo česká sekce ruské Dumy, která říká: Nedělejme nic, nepřijímejme nic, nechme volné pole Putinovi, ať si tam zasáhne jako v srpnu 1968 anebo ať dostane vojáky, jak již bylo řečeno, na území Běloruska. To je, myslím, menší skupina. Pak je zde větší skupina, jak to tak cítím, uvidíme to v hlasování, která chce vyjádřit to, jaké hodnoty se obnovovaly po roce 1989, po listopadové revoluci, v našem prostoru, s čím jsme přišli, že nemůžeme třeba nečelit násilí. Nemůžeme neříct, nepřiznat právo jakýmkoli občanům, aby se rozhodli o své vlastní budoucnosti. To si myslím, že by bylo popření těch hodnot, které zde velmi těžce, velmi složitě obnovujeme po roce 1989.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Leo Luzar, zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, ono se docela těžko hovoří, kdyby člověk chtěl reagovat na všechny podněty, které tady zazněly, na všechny argumenty, pseudoargumenty, někdy i vyložené lži, které tady byly řečeny, a uvádět je na pravou míru. Nechci to dělat, protože diskuse, která by se rozpoutala, by asi nebyla ku prospěchu té základní věci, proč jsme dneska zde.

Je tady navrženo usnesení, které má reagovat na nějakou aktuální situaci ve světě. My jako Parlament České republiky - zeptám se, kolegyně, kolegové, kolik z vás tady v tomto sále má podrobné informace, co se děje v Bělorusku, abyste mohli relevantně, jasně zvednout ruku pro, nebo proti. Anebo ty návrhy, které tady jsou předloženy v těch usneseních, jsou natolik obecné, nezavazující, natolik nechci říct vágní, ale natolik obecně pojaté, že můžeme i pro tu obecnost pro hlasovat? Anebo máme argumenty konkrétní? Kdo z vás je má? Vyjádřil se k tomu zahraniční výbor a požádal Ministerstvo zahraničních věcí o podrobné informace? Vyjádřil se zahraniční výbor k tomu, aby třeba velvyslanec České republiky v Bělorusku přijel do České republiky a informoval tento orgán, aby nám řekl, co se konkrétně tam děje z jeho konkrétních věcí? Nebo aspoň máte někdo ty informace od tohoto velvyslance? Činil někdo nějaké snahy, předkladatelé tohoto bodu, aby si ověřili ty informace, které tady mají, aby dali do souvislosti usnesení, které mají, s tím, co se nám předkládá? Udělala to vláda? Nevím. Bylo to projednáváno na vládě, pane ministře, když jste tady začal hájit stanovisko vlády, debatili jste o tom na vládě a měli jste informace od našeho velvyslance v Bělorusku o podrobnostech, co se tam děje? Je nějaká zahraniční svodka, která o tom hovoří? Máte tyto informace. Proč s tím necitujete? Proč nepoužíváte ty argumenty, které tam zazněly, abychom si tady my všichni udělali jasno a nebyli tady odkázáni pouze na média?

Když se vrátím na začátek a k tomu, o čem jsem chtěl hovořit. Jsem členem meziparlamentní skupiny přátel Česká republika - Bělorusko. Jsem členem proto, že jsem v Bělorusku byl jako člen petičního výboru v minulém volebním období a měl jsem možnost debatit nejenom s představiteli tehdejší moci Běloruska, ale i s opozicí. Měl jsem tu možnost se s nimi setkat a probírat situaci v Bělorusku zcela otevřeně a jasně. Cítím úctu k Bělorusům, kteří mají nelehkou situaci, tady někdo použil ten kotlík vařící se mezi velmocemi, a kteří to vnímají také velice dobře. Velice dobře vnímají situaci na Ukrajině, protože jsou v hodně podobné pozici jako malý stát mezi velkými zájmy. A nelíbí se jim to, co se stalo na Ukrajině, a rádi by vykročili jinou, možná lepší cestou.

Ale co bylo na začátku? Na začátku byly volby. Prezidentské volby. Do té doby jsme mohli mít výhrady, mohli jsme sledovat, jaká je příprava voleb, jestli probíhají v pořádku, nebo ne, ale nikdo z nás to nesledoval, protože co bylo v tehdejší době? Covid, který celou Evropu, celý svět přikoval k židlím a sledoval, co se děje. To je totiž mimo jiné i oficiální důvod, který nám sdělilo na naši žádost běloruské velvyslanectví, proč opožděně - zdůrazňuji opožděně - požádali o OBSE o pozorovatele na prezidentské volby. To nevěděli, jak se vyvine covid v Bělorusku. Z druhé strany bylo také jasně naznačováno, že pozorovatelů do Běloruska právě kvůli covidu a jejich přístupu, který je hodně blízký přístupu Švédska v rámci virové nákazy, to znamená, že nejsou tam ty restrikce uplatňovány natolik, že by byl problém ty pozorovatele z celé Evropy do Běloruska dostat. Proto požádali pozdě. Ne, že nežádali vůbec a chtěli to všechno utajit. Pouze požádali pozdě z důvodu covidu.

Ptám se, kdyby volby - nebo kdo byl někdy u voleb a ví, jak fungují ty volby, kdyby někdo zmanipuloval volby tak, aby dopadly 80 procent ku 10 procentům, těch dalších 10 jsou hlasy pro kandidáty, které se nepočítaly. Ale i kdyby 80:20. Dovedete si představit v desetimilionové České republice, jak by vypadala manipulace v okrskových volebních komisích, aby šlo udělat manipulaci 80:20? Myslíte, že by se to v uvozovkách nedostalo masově ven, takovéto informace? Já si myslím, že by byly tyto informace venku a byly by jasné důkazy. Ti lidé, kteří v těch komisích jsou, by o tom hovořili. Máme tyto informace z Běloruska? Jsou tyto informace z Běloruska od té opozice, jsou tyto konkrétní informace, které by sdělovaly, v tom a v tom městě, v tom a v tom okrsku došlo - a teď počítejte ta čísla, která by k tomu musela být. Máme ty informace? Neříkám, že k podvodům nedocházelo. I v České republice dochází k podvodům ve volbách, v komunálních volbách, a jsou časté. Dokonce teď minulý týden vyšla nějaká analýza sociologů, kteří doporučují změnu českých volebních zákonů, aby nedocházelo k podvodům. Doporučují používat barevnou tužku atd. A jsem svědkem a mám paměť voleb a vím, že jsme ve volebním okrsku, kde máme členy, nedostali ani jeden hlas, protože někdo to podvedl. Podvedl. Prostě zaškrtal, napsal nulu. Prostě nejsme výjimkou. Ale ptám se, jak musí dopadnout prezidentské volby vůči výsledku, když byly 80 procent třeba ku 20, jak dalece by to muselo být. Zkusme to analyzovat a zkusme nechat tomu čas, aby to někdo zanalyzoval, aby i ta běloruská opozice měla čas předložit důkazy a předložit analýzu voleb, aby nám jasně řekla, k čemu kde došlo.

Nebudu se zabývat mediálními výstupy, které zásobují českou veřejnost, protože jasně podle médií, která tu informaci předávají, je zakreslena nebo zabarvena tou barvou toho média, které ji dává. Ale soustředím se na vzácné články analytiků, kteří se Běloruskem dlouhodobě zabývají, a když se na ně podíváte, zjistíte, že jsou docela opatrní. Nevyskakují jak politici, což obvykle je přesně naopak, nevyskakují jak politici na to téma, ale opatrně hodnotí situaci v Bělorusku. Tady už to zaznělo také, že většina Bělorusů je spíše prorusky orientovaná, armáda, že je prorusky orientována, a další. Ti analytici jsou opatrní - k analýze i k výkladům toho, co se v Bělorusku děje. A neříkám, že se tam neděje nic. Projev občanské vůle je docela výrazný a musí se tím Bělorusové zabývat a asi budou delší dobu v nejistotě, co se děje.

Ale vraťme se zpátky do České republiky. Jak by měla Česká republika adekvátně reagovat? Nejsme náhodou součástí Evropské unie? Já tady slyším návrhy a máme je tady v návrhu na usnesení, že máme být něco více než Evropská unie, že my, Česká republika, chceme být po vzoru Donalda Trumpa ti, kteří uvalí sankce. Já se ptám, v tom usnesení je napsáno, že máme připravit zákon, který cíleně - ať ten bod správně najdu - která by umožňovala individuální sankci a umožňuje zavedení národních individuálních sankcí vůči osobám, které nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv. Když už tedy odhlédnu, že Evropa má Evropský soud pro lidská práva, kterému by příslušelo přesně to, aby přezkoumal, zda dochází k porušování lidských práv v Bělorusku, a mohlo by činit i adekvátní kroky, tak by mě zajímalo, které osoby - my už o nich víme? Jaký to bude soupis osob? Kdo je zjistí? My vyšleme naši tajnou službu, aby nám zjistila, kdo v tom Bělorusku porušuje lidská práva? Nebo se spolehneme na nějaká jména, která nám opozice z Běloruska pošle? Kdybychom se na takováto jména nebo na takovéto informace od opozice spolehli v České republice, tipujte, jaká jména by se objevovala nejčastěji a koho bychom měli sankcionovat. A možná by to bylo i přes 50 % občanů, kteří by navrhovali sankcionovat konkrétní jména, konkrétní osoby. Tady se tedy ptám předkladatelů, jak by to chtěli řešit v tom svém návrhu usnesení.

Odsuzuje násilné a zjevně nepřiměřené policejní zásahy. Co takhle jakékoliv zásahy odsuzovat? Můžou být přiměřené, můžou být nepřiměřené. Kdo to bude stanovovat? Osobně si myslím, že jakékoliv zásahy, násilné zásahy jsou špatné, které by měly být. A proti nedemokratickému a neférovému průběhu prezidentských voleb. My už to víme, že jsou nedemokratické? Ano, opozice to tvrdí, menšinová opozice zatím v Bělorusku, ale máme ty informace? No nemáme, protože tou analýzou nedisponujeme. A hovořil jsem o tom.

A paradox. Konstatuje, že neuznal oficiální výsledky voleb zveřejněné běloruskou státní volební komisí a za nejvhodnější řešení považuje opakování prezidentských voleb s demokratickým průběhem. Takže my jako český parlament chceme, aby se v Bělorusku opakovaly volby. Mě by zajímalo, když vláda říká, že bychom se neměli vměšovat do vnitřních záležitostí a měli bychom nechat rozhodnout Bělorusy, ale není donucování některého státu k některým krokům vměšování do jiných záležitostí? Byť můžeme doporučovat demokratické řešení, tady jsou nové volby a lidé můžou dělat referendum, může dobrovolně odstoupit, může cokoliv. Ale ne, my ho nutíme, občany Běloruska, Česká republika, český parlament, musíte mít nové volby. Tohle je aspoň usnesení, které je navrženo.

Svého času i představitelé vlády v těchto tendencích hovořili, potom začali jemně couvat a brzdit, protože ta situace opravdu není tak jednoznačná, jak se nám tady snaží mnozí namluvit a používat paralely s rokem 89, 68, 48, nevím, jaká další čísla tady v těch paralelách se můžou objevit. Zase se hovoří, že oceňuje iniciativu vlády v Radě EU a vyzývá orgány k zavedení silných sankcí vůči osobám zodpovědným za falšování voleb. Tak jaké máme argumenty a důkazy o tom, že které konkrétní osoby zfalšovaly? Předseda okrskové volební komise v Minsku číslo 27 falšoval volby. Máme ty důkazy? Jak to budeme uplatňovat?

Anebo jsme prohlásili "tyto volby jsou zfalšované", byť dopadly 80:20, když si představíte ten obrovský objem toho falšování, jak by muselo být. Tak koho budeme sankcionovat? Tak se asi vezme někdo z vrchnosti, řekne se, předseda volební komise, ten přece za to může, budeme ho sankcionovat. Nepřipomíná vám to něco před americkými prezidentskými volbami ruské vměšování? Teď přednedávnem jsem se dozvěděl, že i referendum Velké Británie o brexitu bylo zfalšováno určitě a že Rusové do toho silně ingerovali. Nejsme v nějakém mediálním světě, který nám vytváří realitu, a my ani netoužíme po tom poznat pravdu a tu realitu analyzovat?

Proto bych byl velice rád, abychom se vrátili k tomu, co ten parlament dělat má, a i reagovali na jasné a zřetelné informace, které bychom měli dostat. Zatím tady všichni reagujeme na nějaké novinové výkřiky, reagujeme na nějaké články, které se objevují v médiích, podle toho, co komu je blízké. Ale zapomínáme na to, že tady máme služby, i máme vládu, a měli bychom po ní požadovat tyto informace. Máme tady Ministerstvo zahraničních věcí, které by mělo přednostně dát parlamentu informace prostřednictvím zahraničního výboru, abychom se my mohli relevantně rozhodnout.

A co se týče toho návrhu usnesení, s čistým svědomím ho určitě nemůžu podpořit, proto ho nepodpořím, protože mi chybí hromada informací k jednotlivým bodům. Je napsán, s prominutím, na koleni. Mohl bych ho tady rozebírat a hledat jednotlivosti. Nechci to dělat, protože já si myslím, že ještě nenastal čas, abychom hodnotili situaci v Bělorusku. Měli bychom dát čas občanům Běloruska, aby si sami rozhodli o směřování své země, a neměli bychom jednoznačně a jasně říkat: tohleto je správné, tohleto je špatné a vy se musíte rozhodnout podle našeho mínění. Oni by měli mít svobodnou vůli. A k tomu bychom měli i my tady směřovat. A já pevně věřím, že občané Běloruska si vyberou svoji cestu. Občané Běloruska si sami rozhodnou. A my bychom měli občanům Běloruska držet palce, aby se jim to povedlo a aby doba nejistoty tam trvala co nejkratší dobu. A doufám, že skupina přátel Česká republika - Bělorusko bude i nadále velice aktivní v zjišťování údajů z Běloruska a budeme se snažit i pomoci Bělorusku k překonání současné krize.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí z místa. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Přistoupíme k rozpravě podrobné. První přihlášený je pan kolega Kopřiva. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Kopřiva: Tak děkuji za slovo. Já bych tedy přednesl návrh usnesení o deseti bodech, které pak budeme nejspíš hlasovat odděleně. Ten první bod, který načtu, celé to usnesení tedy, jsme připravili my z klubu Pirátů ve spolupráci s kolegy z KDU-ČSL, TOP-09 a STAN. Přičemž první bod, tak jsme se inspirovali usnesením Senátu z 12. 8. a tento bod podporuje i klub ANO. A u těch dalších bodů, tak tedy předkládáme za kluby Pirátů, KDU-ČSL, TOP-09 a STAN.

"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

1. odsuzuje násilné a zjevně nepřiměřené policejní zásahy vůči běloruským občanům protestujícím proti nedemokratickému a neférovému průběhu prezidentských voleb v jejich zemi. Svoboda slova a shromažďování je základním lidským právem, jehož násilné potlačování nesmí mít v evropském prostoru místo;

2. vyjadřuje solidaritu s rodinami usmrcených, stejně jako se zraněnými a mučenými běloruskými občany. Požaduje propuštění politických vězňů, jakož i vyšetření osudů nezvěstných osob a nezávislé vyšetření represí ze strany běloruského režimu;

3. konstatuje, že neuznává oficiální výsledky voleb zveřejněné běloruskou státní volební komisí a za nejvhodnější řešení považuje opakování prezidentských voleb s demokratickým průběhem a za účasti mezinárodních pozorovatelů;

4. konstatuje, že Česká republika postrádá zákonnou normu, která by umožňovala zavedení individuálních sankcí, a proto vyzývá vládu ČR, aby neodkladně připravila návrh zákona, který umožní zavedení národních individuálních sankcí vůči osobám, které nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv;

5. oceňuje iniciativu vlády ČR v Radě EU a vyzývá orgány EU k zavedení cílených sankcí na evropské úrovni vůči osobám zodpovědným za falšování voleb, násilí a porušování lidských a občanských práv;

6. apeluje na vládu ČR, aby vyjasnila podezření, že dochází k vývozu anebo reexportům materiálů z České republiky, který podléhá licenčnímu řízení, vztahuje se na něj embargo EU a který dle přímých svědků měly používat pořádkové síly Běloruska při násilném potlačování demonstrací;

7. vyzývá Ruskou federaci ke zdrženlivosti a k nevměšování se do vnitřních záležitostí Běloruska;

8. vyzývá vládu ČR, aby ve spolupráci s českými nevládními organizacemi činnými v Bělorusku činila další nezbytné kroky pro podporu dialogu mezi běloruským režimem a představiteli běloruské demokratické opozice;

9. vyzývá vládu ČR, aby nastavila vstřícnou politiku vůči těm, kteří z Běloruska prchají před politickými represemi, a poskytla podporu běloruským studentům, kteří projeví zájem o studium na českých školách;

10. vyzývá vládu ČR, aby do 30. září 2020 informovala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR o opatřeních uvedených výše."

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak děkuji panu poslanci Kopřivovi. Než udělím slovo panu kolegovi Bžochovi, požádám sněmovnu o klid! A i jednotlivé kolegy, aby zaujali svá místa, pokud se přímo nechystají k vystoupení, abychom slyšeli v podrobné rozpravě návrhy na usnesení. Ještě chviličku, pane kolego. Já věřím, že vám vaši kolegové udělají dostatečný prostor, abyste mohl přednést svůj návrh na usnesení.... Tak já ještě počkám, případně začnu jmenovat jednotlivce. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Bžoch: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já načtu pouze jeden bod do usnesení, protože první bod mého usnesení se shoduje s tím, co přednesl kolega Kopřiva, a to je: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR podporuje pozici vlády ČR a kroky, které v souvislosti se situací v Bělorusku činí." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní v podrobné rozpravě je Václav Klaus. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klaus: Moje usnesení je obecnější. Za prvé: "Poslanecká sněmovna vyjadřuje podporu občanům Běloruska v jejich touze po svobodě a demokracii."

Za druhé: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že režim prezidenta Lukašenka demokracii a svobodě již desítky let neodpovídá."

A za třetí: "Zároveň jako čeští poslanci vyjadřujeme přání, aby o správě Běloruska rozhodovali výlučně svobodní běloruští občané, a odmítáme plány na využití této země ve prospěch zahraniční politiky států jiných."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kdo dál v podrobné rozpravě? Pokud nikdo... a vidím pana poslance Radima Fialu ještě. Pane poslanče.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, pane předsedající. Protože je těch usnesení hodně, já bych rád požádal o přestávku na jednání klubu hnutí SPD v délce 20 minut, abychom si mohli o těch jednotlivých usneseních říct, jak budeme o nich hlasovat, protože je to věc nová, na kterou jsme se nemohli úplně přesně jasně připravit.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Já vám vyhovím, ale ještě předtím konstatuji omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny, a to paní kolegyně Jany Mračkové Vildumetzové mezi 17.20 a 19. hodinou a Zdeňka Podala od 17.15 do konce jednacího dne - z rodinných důvodů oba dva.

Nyní vyhlašuji přestávku do 17.50 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 17.31 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.50 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budeme pokračovat. Opakuji, že před uzavřením podrobné rozpravy se přihlásil předseda klubu SPD Radim Fiala, požádal mě o přestávku na poradu klubu SPD, s tím že rozprava podrobná nebyla uzavřena. Do ní se dál hlásí pan poslanec Jaroslav Foldyna, zatím poslední přihlášený.

Ještě než mu udělím slovo, konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny. Od 18.30 se do konce jednacího dne z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Jarošová.

Nyní tedy pan poslanec Jaroslav Foldyna. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Po jednání klubu poslanců SPD, kdy jsme si přečetli všechny návrhy a diskutovali jsme o všech návrzích, tak bychom předkládali k jednomu z těch návrhů, který je tam pod bodem číslo 7, to je výzva k Ruské federaci. My se domníváme, že v případě, že budeme vyzývat Ruskou federaci, tak na druhou stranu musíme také vyzvat státy Evropské unie, Evropskou unii jako takovou, Spojené státy americké, aby se do toho také nevměšovaly. Protože jsme přesvědčeni o tom, že jestli existuje nějaký problém v Bělorusku, tak si ho musí vyřešit Bělorusové. A to si myslím, že má svoji logiku, ale současně je to i demokratické.

Já za klub SPD navrhuji, aby bod číslo 7 byl modifikován, nebo vlastní bod, je to vlastní bod, místo té sedmičky, tak řekněme tomu sedmička s čárkou, že Poslanecká sněmovna vyzývá Ruskou federaci, Evropskou unii a její členské státy a Spojené státy americké k nevměšování do vnitřních záležitostí Běloruska. Tak zní náš návrh. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, rozumím tomu. Nyní pan kolega Pikal ještě v podrobné rozpravě stále.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já tomu návrhu rozumím, ale myslím, že v takovém případě bychom měli být úplní, a tady zaznělo, že v oblasti má své zájmy i Čínská lidová republika, takže bych tam navrhl doplnit do tohoto usnesení pana kolegy Foldyny tedy ještě Čínu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, pan kolega Foldyna se vyjádří k tomu návrhu, abychom věděli, o čem budeme hlasovat.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za tu poznámku. Já si myslím, že je věcně správná. Při výčtu mocností a vlivů samozřejmě domnívám se, že není od věci do bodu 7: vyzývá Ruskou federaci, Evropskou unii, její členské státy, Spojené státy americké a Čínskou lidovou republiku k nevměšování do záležitostí Běloruska. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Beru to tak, že je to pozměňovací návrh k bodu 7, o kterém budeme samostatně hlasovat. Když neprojde, budeme hlasovat o bodu číslo 7 v původním znění. Mohu to tak interpretovat? Děkuji. Ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím.

Pane zpravodaji, budeme postupovat podle jednotlivých návrhů. U bodu 7 se zastavíme, odhlasujeme pozměňovací návrh, a potom pokud neprojde původní návrh, a pak budeme pokračovat. Ano? (Velký hluk v levé části sálu.) Rozumíme si dobře? Ještě zagonguji, protože jsem žádal...

Pane zpravodaji, jednotlivé návrhy.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom se zeptám, budeme to tedy hlasovat po bodech vše?

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Můžeme hlasovat en bloc, ale to tady nikdo nenavrhl, a já to nemohu navrhnout, není to mé právo. Ale to jsem čekal od vás, pane zpravodaji, že navrhnete průběh hlasování.

 

Poslanec František Kopřiva: Výborně, ano. Dostal jsem mnoho žádostí, ať se hlasuje po bodech, takže bych navrhoval hlasovat - (Předsedající: Takže po bodech) - všechna usnesení po bodech, a to v pořadí, v jakém byly načteny. Pokusím se zorientovat v jednotlivých usneseních. Prvně budeme hlasovat usnesení, které jsem načetl já, které je tedy z dílny Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, a s dovolením, kolegové a kolegyně, tedy vždycky přečtu ještě ten bod jednou, protože byť jsem to rozdal, ať víme, o čem hlasujeme.

První bod: "Poslanecká sněmovna odsuzuje násilné a zjevně nepřiměřené policejní zásahy vůči běloruským občanům protestujícím proti nedemokratickému a neférovému průběhu prezidentských voleb v jejich (ve své) zemi. Svoboda slova a shromažďování je základním lidským právem, jehož násilné potlačování nesmí mít v evropském prostoru místo."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 24. Všechny vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. A jakmile se ustálí počet přihlášených, rozhodneme v hlasování číslo 24, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 24, ze 125 přihlášených 113 pro, proti nikdo, návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyjadřuje solidaritu s rodinami usmrcených, stejně jako se zraněnými a mučenými běloruskými občany, požaduje propuštění politických vězňů, jakož i vyšetření osudů nezvěstných osob a nezávislé vyšetření represí ze strany běloruského režimu."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 25, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 25, ze 126 přítomných 65 pro, proti nikdo, návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji. "Poslanecká sněmovna konstatuje, že neuznává oficiální výsledky voleb zveřejněné běloruskou státní volební komisí a za nejvhodnější řešení považuje opakování prezidentských voleb s demokratickým průběhem a za účasti mezinárodních pozorovatelů." (Hluk a pokřiky v levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Rozhodneme v hlasování číslo 26, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 26, ze 124 přítomných 36 pro, 25 proti, návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká republika postrádá zákonnou normu, která by umožňovala zavedení individuálních sankcí, a proto vyzývá vládu ČR, aby neodkladně připravila návrh zákona, který umožní zavedení národních individuálních sankcí vůči osobám, které nesou odpovědnost za závažná porušování lidských práv."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 27, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 27, ze 125 přítomných pro 22, proti 60, návrh nebyl přijat. Další návrh."

 

Poslanec František Kopřiva: "Poslanecká sněmovna oceňuje iniciativu vlády ČR v Radě EU a vyzývá orgány Evropské unie k zavedení cílených sankcí na evropské úrovni vůči osobám zodpovědným za falšování voleb, násilí a porušování lidských a občanských práv."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 28, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 28, ze 126 přítomných pro 45, proti 24, návrh nebyl přijat.

 

Poslanec František Kopřiva: "Poslanecká sněmovna apeluje na vládu ČR, aby vyjasnila podezření, že dochází k vývozu anebo reexportům materiálu z České republiky, který podléhá licenčnímu řízení, vztahuje se na něj embargo EU a který dle přímých svědků měly používat pořádkové síly Běloruska při násilném potlačování demonstrací."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rozhodneme v hlasování číslo 29, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 29 ze 125 přítomných pro 23, proti 5. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec František Kopřiva: Nyní načtu ten alternativní návrh kolegy poslance Foldyny. (Předsedající: Ano.)

"Poslanecká sněmovna vyzývá Ruskou federaci, Evropskou unii a její členské státy, USA a Čínu k nevměšování do vnitřních záležitostí Běloruska."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Zahájil jsem hlasování číslo 30. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 30 z přítomných 123 pro 24, proti 32. Návrh nebyl přijat.

 

Původní návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: Tedy původní návrh: "Vyzývá Ruskou federaci ke zdrženlivosti a k nevměšování se do vnitřních záležitostí Běloruska."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Zahájil jsem hlasování číslo 31. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 31 ze 123 přítomných pro 23, proti 13. Ani tento návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Vyzývá vládu České republiky, aby ve spolupráci s českými nevládními organizacemi činnými v Bělorusku činila další nezbytné kroky pro podporu dialogu mezi běloruským režimem a představiteli běloruské demokratické opozice."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování číslo 32. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 32 z přítomných 125 pro 40, proti 26. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Vyzývá vládu České republiky, aby nastavila vstřícnou politiku vůči těm, kteří z Běloruska prchají před politickými represemi, a poskytla podporu běloruským studentům, kteří projeví zájem o studium na českých školách."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování číslo 33. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 33 z přítomných 125 pro 42, proti 3. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Vyzývá vládu České republiky, aby do 30. září informovala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o opatřeních uvedených výše."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. (K poslanci Stanjurovi:) Ještě před hlasováním, pane předsedo? (Souhlas.) Dobře. Omlouvám se, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vzhledem k tomu, jak dopadla hlasování k bodům 1 až 9, tak bod 10 nedává žádný smysl, my jsme žádné opatření nedoporučili. Takže není co kontrolovat a není, co by tady vláda předkládala. Já si myslím, že bod 10 je v této chvíli nehlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já s tím souhlasím, ale nechtěl jsem komplikovat proceduru, takže pokud Poslanecká sněmovna přijme argumentaci, kterou řekl předseda klubu ODS, že je nehlasovatelný bod, tak o něm nenechám hlasovat, protože skutečně tam není žádný úkol pro vládu, který bychom mohli odhlasovávat. Navrhovatelé toho pozměňovacího návrhu souhlasí s touto interpretací?

 

Poslanec František Kopřiva: Ano, my se s tím ztotožňujeme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tím bychom měli odhlasován návrh usnesení a můžeme... (Upozornění na další body.) Další body. Nyní pana kolegy Bžocha, návrh usnesení, pane zpravodaji.

 

Poslanec František Kopřiva: Ono je ještě těch návrhů víc, ale teď následuje návrh pana kolegy Bžocha, a to že Poslanecká sněmovna odsuzuje, pardon, podporuje pozici vlády České republiky a kroky, které v souvislosti se situací v Bělorusku učiní. (Smích vyvolaný zpravodajovým přeřeknutím.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Zahájil jsem hlasování číslo 34. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 34 ze 126 přítomných pro 95, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Je tam ještě jiný návrh, pane zpravodaji?

 

Poslanec František Kopřiva: Ano, ještě tady máme 4 body kolegy poslance Klause, které přečtu.

"1. Poslanecká sněmovna vyjadřuje podporu občanům Běloruska v jejich touze po svobodě a demokracii."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Rozhodneme v hlasování číslo 35, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? (Neustálý hluk v sále.) Klid, prosím! Děkuji vám.

V hlasování číslo 35 z přítomných 125 pro 71 poslanec, proti nikdo. Návrh byl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že režim prezidenta Lukašenka demokracii a svobodě již desítky let neodpovídá."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Rozhodneme v hlasování číslo 36, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 36 z přítomných 122 pro 37, proti 5. Návrh nebyl přijat. Další návrh.

 

Poslanec František Kopřiva: "Zároveň jako čeští poslanci vyjadřujeme přání, aby o správě Běloruska rozhodovali výlučně svobodní běloruští občané." (Smích.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Hlasování číslo 37 jsem zahájil, pardon, omlouvám se, prohlašuji hlasování 37 za zmatečné. Slovo má pan poslanec Václav Klaus.

 

Poslanec Václav Klaus: To je jenom část toho: "a odmítáme plány na využití této země ve prospěch zahraniční politiky států jiných." - To byl ten bod číslo 3.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím tedy ještě jednou celý ten bod.

 

Poslanec Václav Klaus: "Zároveň jako čeští poslanci vyjadřujeme přání, aby o správě Běloruska rozhodovali výlučně svobodní běloruští občané, a odmítáme plány na využití této země ve prospěch zahraniční politiky států jiných."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Slyšeli jste celý návrh usnesení. Rozhodneme v hlasování číslo 38, když hlasování číslo 37 bylo prohlášeno za zmatečné.

 

Zahájil jsem hlasování číslo 38 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování číslo 38 z přítomných 122 pro 26, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

 

Vyčerpali jsme všechny návrhy? (Souhlas.) Tak, děkuji panu zpravodaji a končím bod číslo 3.

Ještě konstatuji omluvu došlou předsedovi Poslanecké sněmovny, od 18.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Stanislav Fridrich. Zároveň předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nyní se budeme věnovat bodu číslo 4, což je

Aktualizováno 16. 9. 2020 v 8:13.