(12.00 hodin)
Poslanec Marian Bojko: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl reagovat vaším prostřednictvím na pana poslance Jandu. Já jsem dělal v podzemí 33 let, z toho polovinu profesní doby jako báňský záchranář v těch nejhorších podmínkách - a nekašlu. I když mám jednu plíci částečně nefunkční, ale nekašlu. A jsem v kontaktu s těmi horníky, kteří jsou dnes v těch karanténách. Jsou doma. A nikdo z nich, nevím o nikom, kdo by měl nějaké příznaky nemoci, že by si stěžoval. Ty kontroly se dělaly dobře. Ti lidé do práce chodili v rouškách, měřily se jim teploty.
Daleko větší problém dnes na té naší Karviné je ten, že vlastně hornictví se cíleně likviduje od vlastně devadesátých let. Zavřeli jsme ostravské šachty. Spousta lidí v roce 1990/1991 odešla v padesáti letech do starobních důchodů. A vlastně ti lidé, kteří naplnili expoziční dobu, už nemohli pracovat na šachtě jako kmenoví zaměstnanci, tak nastoupili do těch agentur jako agenturní pracovníci. A ti jsou dnes tím zavřením dolů nejvíc postiženi, protože oni mají smlouvy oficiálně na plat 10 tisíc a zbytek dostávají, třeba 20 tisíc, v dietách a teď jsou doma na 60 %. Takže on dostane jenom 6 tisíc. To je všechno, co ten člověk dostane. Jsou bez práce. A tihle naopak nadávají, že se ty doly zavřely.
A já ještě jenom opakuji, že pan hejtman Vondrák i se svým krizovým štábem to dělal dobře a nic nezanedbal. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezké poledne. Tak já přečtu tady omluvu. Pan poslanec Pavel Bělobrádek se omlouvá dnes od 12.00 do 14.15 z pracovních důvodů.
Takže nyní na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Vlastimil Válek a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Vlastimil Válek: Já děkuji, pane předsedající. Já zase - už jsme v odborné debatě, tak já prostě zase to zkusím lehce utlumit. Já se strašně omlouvám, vidíte, že jsem se nepřihlásil, protože nechci zdržovat. Já se musím prostřednictvím vaším pana poslance Jandy zastat. Protože příznakový, nepříznakový. To je hraní si se slovíčky. Tak první tady někdo řekněte, jak definujete ty příznaky, čemu říkáte příznak u covidu, který z těch v literatuře popsaných několika desítek příznaků myslíte. Zda myslíte teplotu, jakou teplotu, jak měřenou. Zda myslíte kašel, jaký kašel. Čemu říkáte příznak. Zda myslíte tu definici, která byla na začátku covidu. Nebo ta, která se v průběhu měnila. A pak se bavme o tom, jestli byli příznakoví nebo nepříznakoví.
Většina lidí, co má rakovinu, je dlouhé období bezpříznaková. Znamená to, že nemají rakovinu? Mají! To, že jsou bezpříznakoví, přece neznamená, že se u nich neobjeví komplikace za pět let, za deset let, za rok, za měsíc. Je vysoce pravděpodobné, že se možná nějaké komplikace objeví. Tak pokud se chceme bavit odborně, tak se bavme o posledním Lancetu - a paní profesorka Adámková by mě velmi jistě podpořila, a doufám, že i pan profesor Vyzula a pan profesor Špičák - kde se píše o pozdní komplikaci ve smyslu trombózních končetin, častějších cévních mozkových příhod atd. do té doby bezpříznakových pacientů.
Já v žádném případě nemám zájem nikoho strašit, protože jsou to kazuistické sdělení, kazuistické případy. Prostě smiřme se s tím, že jsme na začátku výzkumu příznaků a komplikací covidu. A to, že někdo je z vašeho pohledu bezpříznakový, neznamená, že z pohledu medicíny bezpříznakový je. Prostě bylo tam testováno, pozitivně testováno, solidním testem, který má nějakou výtěžnost, nějakou specificitu, nějakou senzitivitu, a byl v nějaké kvalitě prováděn, určité množství lidí, homogenní skupina obyvatel, a velmi správně tady jeden z předřečníků řekl, že tam byla promořenost tedy 20 %. Mě zajímá, jak to, že je možné, že je mezi horníky 20 % a v jiných podobných vzorcích jsme se nedostali ani k desíti. To by mě velmi zajímalo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Leo Luzar a připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, prořídlé řady Poslanecké sněmovny svědčí o nazrálé době, kdy již pozornost upadá, tak mi dovolte na začátek pouze krátkou moji teorii k té lékařské debatě, která tady proběhla. Prostě plíce horníků jsou v takovém stavu, že i tomu covidu se tam nedaří. Proč plíce kuřáků jsou méně náchylné na covid? Asi ze stejných důvodů. Prostě nejsou tak kvalitní podhoubí, aby ten covid tam lehce přežil. Ale je to pouze teorie, moje amatérská, nejsem lékař, takže dovolte mi jenom tady toto odbočení. Ale vrátím se na začátek toho, co jsem chtěl říci.
Vzpomeňte si na první informace o covidu a vzpomeňte si na to, co nám říkali tehdejší členové krizového štábu a jak nás připravovali jako společnost na to, co nás čeká. Hovořili o tom, že hlavním cílem všech opatření, která stát dělá, je tu křivku nárůstu protáhnout. Hovořili o tom, že nejdůležitější je zabezpečit maximálně kapacity zdravotnictví, aby nebylo přehlceno, aby měl každý, kdo potřebuje plicní ventilátor, ho k dispozici, aby na každého, který potřebuje lékařský zásah, bylo pamatováno. Aby se v ČR nestalo to, co se stalo jiným zemím EU, kdy prostě ten nástup tohoto covidového onemocnění prostě nezvládly, kapacitně lékařsky. To byl cíl.
Co se stalo nyní? My jsme zpychli. Dámy a pánové, my jsme zpychli a my si myslíme, že ten covid zničíme. A většina řečníků tady u tohoto pultu v té základní filozofii s tímto přistupuje. Když budeme tvrdí, jasní, razantní a budeme všechno mít, ten covid zničíme. My ho umoříme. My ten covid zaizolujeme. Bude chytrá karanténa, covid zmizí. Všichni budou v izolaci. Zkusme si říci a vrátit se na začátek, on tady prostě s námi bude. Dokonce i když opravdu bude rychle vakcína, jak tady pan ministr správně říká, tak já rychle považuji tak možná dva tři roky, než se objeví nějaká funkční vakcína na COVID-19. Tak si zase nalijme čistého vína - jak dlouho je s námi chřipka? A kolik je proočkovanost v ČR na chřipku? Kolik lidí tu chřipku už bere jako běžnou chorobičku a prostě očkování, to je nepodstatné, protože každý jsme měli chřipku? Nebudeme se muset naučit žít s tím, že i ten covid jednou budeme mít všichni ve společnosti? A pouze ty negativní důsledky stejně jako u chřipky budou ty smrtelné a budeme řešit potom tyto okolnosti.
Já jsem se, a často se na to dívám, díval na stránky arcgis.com. Je to celosvětová tabulka výskytu po jednotlivých státech, výskytu covidu, která je co minutu aktualizována podle hlášení jednotlivých zdravotnických systémů různých států. Ve světě je momentálně 12 mil. 46 tis. nakažených covidem. Když jedete po jednotlivých státech, tak nenarazíte v malých výjimkách na státy, které by to zvládly. Ta křivka neustále roste. V některých státech roste exponenciálně, v některých má tendenci kolísat, ale neustále roste. Jinými slovy, podle těchto křivek můžeme říci, že nejsme schopni covid porazit. On tady prostě již neustále mezi námi bude. Budeme se s tím muset smířit.
Co se týká aktuální situace, kterou máme v naší zemi. Slýchávám tady, že bychom měli mít plán, epidemiologický plán, jak to řešit, napsáno: bod 1, bod 2, bod 3, toto musíme, když... Ale ten plán existuje. Stát ho má. My dokonce v zákoně máme řešení těchto situací. Existuje zákon 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, který pamatuje i na tyto záležitosti a určuje kategorie a pomoci, jak má stát, ten výkon státní správy, fungovat a jak má řešit tyto okolnosti. Závisí pouze na nás, jak tyto podmínky uplatníme. V zákoně 240/2000 Sb., o krizovém řízení, je jasně stanoveno, co se má dělat. My jsme již část z toho využili. V tomto zákoně se hovoří o stavu nebezpečí, nouzovém stavu a stavu ohrožení státu. Stav ohrožení státu nenastal, nejsme napadeni zvenčí a nemáme tyto problémy, které by stát mohl uplatňovat. Ale již jsme si vyzkoušeli nouzový stav. Vláda ho uplatnila. Výsledky jsme všichni jasně pocítili na své vlastní kůži. A sami, vzpomeňte si, jak jsme tady volali a apelovali po tom, abychom ho co nejrychleji ukončili, protože to opravdu svým způsobem drastické řešení určitých problémů, a já děkuji státu, že našel tu odvahu po prvotním zaváhání, to tady bylo a to je třeba připomenout - po prvotním zaváhání že uplatnil tento druhý stupeň, to znamená nouzový stav, a řešil ten problém. Celý měsíc jsme řešili náhrady a řešení, které vyvstaly po tom nouzovém stavu, a asi si ho již nikdo nepřejeme, aby byl uplatněn. Vláda tady splnila svůj úkol a i pod tlakem občanů a politiků se rozhodla tento nouzový stav ukončit.***