(18.30 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také vám děkuji. A další v pořadí vystoupí paní poslankyně Hana Aulická, které tímto předávám slovo.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu se snažit taky být stručná, protože asi všichni tlačíte ten čas, asi především očima. Každopádně za KSČM bych se chtěla vyjádřit k tomuto návrhu.
Musím říct, že my zde máme téměř tři roky taky náš návrh náhradní výživné. A dlouho jsme očekávali, nebo jsme čekali na vládní návrh, který neustále paní ministryně Maláčová slibovala, a proto se vlastně upozadil i ten náš návrh, který, přiznáváme, není legislativně technicky dokonalý. Na druhou stranu víceméně jsme přesvědčeni, že toto téma jsme tím pádem mohli mít už dávno za sebou a mohli jsme už pomáhat rodinám, nebo resp. především dětem, které to potřebují. Ale protože neexistovala nějaká dohoda mezi koalicí, čekalo se na to téměř tři roky. Takže jenom bych podotkla, že mě velice mrzí právě tato činnost.
Já musím říct, že konečný výsledek této nějaké koaliční dohody, bych řekla, není povedený. A musím to říct z mnoha směrů, protože za KSČM nám třeba chybí zastropování. To znamená, že o to náhradní výživné si může žádat kdokoli, i když má příjmy vysoké, i když má příjmy nízké. A my jsme přesvědčeni, že je potřeba pomáhat. Ale je potřeba pomáhat tam, kde se opravdu potřebuje pomoci. Proč to říkám a zdůrazňuji to? Paní ministryně mi často argumentuje tím, co je pro nás hranice, jaká částka je pro nás hranice potřebnosti. Já spíš ale řeším tu situaci, kterou opravdu dennodenně téměř řeším z praxe, a to je to, že je asi úplně jedno, jací rodiče se rozvedli, nebo spolu nekomunikují, nebo jeden neplatí, jestli to jsou rodiče, kteří jsou sociálně slabí, anebo to jsou rodiče, kteří mají dostatečné příjmy, nebo nadprůměrné příjmy. Protože z praxe víme, že děti, které by měly být vždycky prvotně v zájmu, tak se upozaďují.
A já jsem třeba ráda, teď možná trošku odbočím, že začal fungovat cochemský systém, který navrací to, že dítě je na prvním místě, a rodiče, kteří prošli cochemem při rozvodu, tak velmi často, nebo z 99 %, a to nám i soudci potvrdili, se pak neřeší to, že se nehradí, nebo takhle, že se klasicky hradí i to výživné, které je stanoveno, a víceméně nejsou ani žádné problémy. Bohužel náš soudní systém na ten cochemský systém nenajíždí ve velkém. A je to opravdu na každém soudci nebo soudu, jestli do toho vstupují na tento systém, nebo ne.
Jsem přesvědčena, že to zastropování je nutné, a proto i my budeme dávat pozměňovací návrh, který by měl vlastně obsahovat koeficient, který i v našem návrhu je. My tam máme 2,9násobku životního minima. Ale jak jsem říkala i paní ministryní Maláčové, jsme ochotni jednat o tom koeficientu. Není to pro nás dogma. A za nás je to jedna z podmínek toho, abychom dál postupovali v podpoře tohoto návrhu zákona.
Co musím podotknout, a už to tu bylo řečeno, stát dlouhodobě selhává. A to je prostě realita. Nedokáže využívat nástroje, které má. Vymahatelnost je nula. Na Slovensku to zkusili a mají 2 % vymahatelnosti. Zjistili, že náklady, které do toho dávají, jsou tak vysoké, že se to prostě nevyplatí, a proto ustoupili. A řekněme na rovinu, že to je prostě dávka pro lidi, nebo pro děti, které potřebují pomoc.
Jsem přesvědčena, že my nemůžeme říkat plošně, že je zcela normální neplatit výživné na své děti. Tímto návrhem tomu trošku pomáháme a říkáme to. A nezlobte se na mě, říkáme to z toho důvodu, protože právě není tam ten strop hranice příjmů. Jestli si o to opravdu může požádat i rodič, který má třeba 50 000, tak jsem přesvědčena, že to není úplně zcela v pořádku. A říkám to možná také z toho důvodu, protože jedna z podmínek k vymožení pohledávek na výživné byla, že byl podán návrh na exekuci. A jestli si dobře pamatuji, hovořila jsem se společností, která se touto oblastí zabývá dlouhodobě. A víte, co je problém? Že ten návrh na exekuci se podává i na prarodiče. A tím pádem se obávám, že zde budeme mít jeden velký nástroj, jak si budou rodiče vyřizovat účty mezi sebou. A to je holý fakt, který mi prostě teď vadí, a mám z toho velké obavy. A na rovinu, kdo si bude vyřizovat účty mezi sebou? Ti, kteří ty příjmy mají, anebo je mají abnormálně velké.
Takže to jsou jedny z těch zásadních věcí, které mi na tomto návrhu vadí a které bychom i během další diskuse, protože my samozřejmě budeme pro propuštění v prvním čtení, které bychom si měli vydiskutovat tak, abychom naopak ještě neřešili nebo neměli zhoršenou situaci v tom, co nám tento zákon přinese.
Za nás si myslím, že ten zákon, který byl opravdu několikrát přepracován, skončil v takzvaném trošku paskvilu. A chápu možná to, že paní ministryně se snažila, aby stihla přednést vůbec nějaký návrh, protože se blíží volby do krajů, a paní ministryně to samozřejmě ponese jako nosné téma pro svou stranu. Ale jsem přesvědčena, že tato oblast si opravdu zaslouží daleko větší diskusi, a to i diskusi za účasti Ministerstva spravedlnosti a možná i dalších ministerstev, protože Ministerstvo spravedlnosti, ne tedy za současné paní ministryně, ale dlouhodobě slibuje, že přinese zásadní opatření, která by měla tu situaci zlepšit. Dodneška jsme nic nedostali. Naopak bylo i deklarováno, že v návrhu o zálohovaném výživném původně budou právě ty nové nástroje, nebo ty nové úpravy i z Ministerstva spravedlnosti. Do této doby se opravdu nic nepředložilo. A ač je to vůči rodičům nebo především vůči dětem teď možná zase protahování, jsem přesvědčena, že to opravdu není jednoduché a nemůžeme do systému přinést ještě větší zmatek.
Děkuji. (Potlesk poslankyň KSČM.)
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Přeji hezký večer. Jako poslední v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Olga Richterová. Paní poslankyně, máte slovo, prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Dobrý den, vážené kolegyně a kolegové. Stanovisko za klub Pirátů bude velmi krátké, protože už tady bylo skoro všechno řečeno. Ano, všichni víme, že český systém sociálních dávek je relativně komplikovaný. Můžete se podívat na web socialnisystem.cz, kde jsou ty životní situace námi přehledně ukázané, kdy je co jak řešeno. Ale právě v okamžiku neplacení výživného tam je prostě díra. To je objektivní fakt, že rodiče se do problémů dostávají. Za Piráty jsme tady i před volbami říkali, že podobně jako v Německu považujeme nějaký druh naskočení státu za rozumný, protože prostě je nějaká kombinace toho, kdy rodiče nemají z čeho platit a výživné vyměřeno mají, anebo těch situací, kdy příjmy zatajují, platit by měli z čeho, ale neplatí. A prostě děti na tom jsou bité. A to, co bych asi zdůraznila nejvíce, je to, že důsledky chudoby v dětství pak nese celá společnost. Vezměme to tedy tak, že samozřejmě je normální platit výživné.
To hlavní má být podpora prevence. Byla tady zmíněna cochemská praxe a sasky. Já bych ještě zmínila rodinná centra. Rodinná centra jako už dost rozvinutý a v komunitách fungující způsob podpory zdravých rodin a běžného fungování, zvládání problémů.
Nicméně mám jednu otázku. Když už ten na administrativu přece jenom poměrně drahý systém zavedeme, proč to placení výživného omezit 24 měsíci? Jenom chci vznést tuto otázku, že nedává smysl v okamžiku, kdy v jiných zemích, kde obdobný systém funguje, je to placení po celou dobu, než se dítě zaopatří samo tím, že dostuduje, tím, že začne pracovat, nebo alespoň do 18 let věku, tak namísto věkového limitu tady prostě je limit 24 měsíců, který nedává logický smysl. Já si tam umím představit nějaké vládní dohadování a takzvaný koaliční kompromis. Ale z hlediska logiky a racionality bych předpokládala, že tedy předložíme pozměňovací návrh právě v téhle oblasti. ***