(14.20 hodin)
(pokračuje Stanjura)
A já s tím vlastně souhlasím, že mimořádná situace potřebuje mimořádná řešení a mimořádné prostředky. Jaké vidíme? Jediné slovo, které podle mě, kterým se dá jednoduše - a já to říkám smutně - popsat fungování vlády v rozpočtové oblasti od 12. března, je bezradnost. Opravdu vidím absolutní bezradnost. A já pak spolu s vámi postupně projdu všechny tři novely, které jsme tady projednávali, abychom si připomněli, co vláda v rozpočtové oblasti zatím dělala a co zatím dělá.
My od prvopočátku této krize jako občanští demokraté říkáme, že pomoc státu musí být rychlá, masivní a chytrá. V první fázi, to znamená v prvních dnech a týdnech, měla být rychlá a masivní. Dneska, kdy máme 115 dnů od té doby, co byl nalezen první nemocný v České republice, a kdy máme asi 103 dnů od vyhlášení nouzového stavu a více než měsíc od ukončení toho stavu, tak si myslím, že už můžeme zhodnotit. Pomoc nebyla rychlá. Jestli je to v těchto dnech přibližně 1 % HDP, jestli je to 55 nebo 60 mld., tak to není ani rychlé, ani masivní. Takže první fázi vláda promeškala, nepřipravila ani rychlou, ani masivní pomoc.
V této chvíli, čtvrtý měsíc od začátku krize, by ta pomoc měla být především chytrá. Když se podíváte na ten materiál, sněmovní tisk 889, tak skutečně má obsahově asi dvě a půl stránky a ten původní materiál říká: dejte nám 140 mld., my si s tím nějak poradíme. To opravdu nikdo z nás nemůže považovat za chytrou pomoc státu.
Tak jsme se dostali do zcela unikátní, jedinečné historické chvíle, kdy premiér vlády k vlastnímu návrhu rozpočtu ve funkci poslance podává pozměňující návrh. No to jsme tady fakt ještě nezažili a už ten fakt sám o sobě je absurdní. A cílem toho pozměňujícího návrhu má být údajně vysvětlit ty výdaje. Já se pak k tomu dostanu, až budu komentovat tu třetí novelu. Tak musím říci, že tento cíl se nepovedlo splnit, není tam nic, co bychom mohli podpořit.
Když mluvím o té bezradnosti, tak já bych očekával nějakou hospodářskou strategii vlády, dobrou nebo špatnou, levicovou nebo pravicovou, ať se máme o co přít, ať můžeme snášet argumenty, svůj pohled na svět. A já jsem pro, ať se vrátíme k tomu levopravému střetu, protože to je motor politiky, když se střetávají levicové a pravicové koncepty a voliči jednou dají na ty levicové koncepty, jednou dají na ty pravicové a v dlouhodobém horizontu je to nějak vyrovnané. Ale tady vidíme opravdu účetní přístup. Někdo to sečte, dívá se, dostává ráno hlášení, jaké je plnění státního rozpočtu, případně jaké byly výdaje, sečte, přijde sem a řekne: Vážení, dneska je to 500. - Ale je to jenom číslo, není za tím strategie. To číslo by mohlo být 450, 460, 470, 480, 500, 510, 520. Nic by to na obsahu tohoto projednávaného tisku vlastně nezměnilo. Možná bychom neříkali, že je to půl bilionu, ale říkali bychom necelého půl bilionu, nebo více než půl bilionu. Ale na tom, že tam není ani náznak nějaké strategie, nějakého chytrého řešení, na tom by to jiné číslo nezměnilo vůbec nic.
Člověk by očekával, že v tak turbulentním období vláda bude něco řídit, ale vláda přepnula na autopilota a ještě se občas s tím autopilotem přetahuje o to, kam to poletí. To je největší nedostatek tohoto materiálu.
A teď pojďme prosím společně projít ty tři tisky, a co vláda vlastně od té doby dělala. Abyste si připomněli, první tisk měl číslo 789 a dostali jsme ho 23. března. To už je skoro politický pravěk. To ještě bylo období, kdy se dalo vládě tolerovat, že vlastně nepřichází s chytrým řešením. To jsme spravedlivě ani nemohli chtít, aby 23. března, jedenáct dnů poté, co vláda vyhlásila nouzový stav, přišla s nějakým chytrým řešením. Ale mohla přijít s rychlým a masivním řešením.
Zkusme si říci, co ta první novela přinesla. Snížila příjmy o 90 mld. a zvýšila výdaje o 70 mld., to znamená, že deficit se zvýšil o 160 mld. na těch 200, které naprostá většina Poslanecké sněmovny schválila, nebylo nás mnoho, kteří jsme se zdrželi. Myslím, že nebyl nikdo proti. I to zdržení - aspoň za nás - mělo symbolický efekt, že jsme chápali tu mimořádnou situaci, a mnozí z nás, když vystupovali v té době v rozpravě, tak říkali: rozumíme tomu, nejsme schopni přesně posoudit, jestli 200 je správné číslo, ale proč ne, nebraňme rychlému projednání, vláda něco dělat musí.
Vládu doběhly za ty tři měsíce všechny rozpočtové fauly, které udělala v přípravě rozpočtu, standardního rozpočtu, na rok 2020.
Sedm miliard z aukce kmitočtů. Rozhodnutím vlády. To nemá s covidem nic společného. Sedm miliard pryč, snížené příjmy.
Špatný návrh vlády, aby se prodloužila doba vratky DPH. Pod soustředěným tlakem opozice a také horní komory paní ministryně ustoupila, v zásadě připravila politický kompromis nového daňového řádu, který prošel jak nůž máslem jak dolní, tak horní komorou. Šestnáct miliard z plánovaných příjmů fuč. Stokrát si opakujeme, že rozpočet by měl obsahovat již schválené zákony a jejich dopady do rozpočtu, stokrát jsme o tom mluvili v rámci prvního, druhého i třetího čtení, když jsme projednávali návrh státního rozpočtu na rok 2020, stokrát se nám vládní poslanci vysmáli, a pravda je taková, že to bylo jenom namalované číslo v tom tisku, které nemělo žádnou hodnotu, protože jste nebyli schopni získat většinu pro tento návrh. To už máme 23 mld. minus bez covidu.
Dvě miliardy digitální daň. Stejný příběh, nakresleno do rozpočtu, dodnes jsme nerozhodli. Možná rozhodneme v červenci, nevím přesně, jak to časově vyjde. Takže už máme 25 mld. minus, aniž bychom sáhli na jakýkoliv důvod covidové krize. Jenom rozpočtové fauly vlády, o kterých tvrdila, že je to všechno fér, že to prostě sedí, že si opozice vymýšlí. Čas dal za pravdu nám. Těchto 25 mld. vůbec nemělo být v rozpočtu příjmů, to už by byl schodek 65 a ne 40.
V té první novele tisku 789 se zvýšila vládní rozpočtová rezerva o necelých 60 mld., 59,3 mld., takže se vlastně opakuje u tohoto tisku stejný scénář jako u té první novely z toho 23. března, kdy to přišlo do Poslanecké sněmovny.
Pamatuji si, když některé pozměňující návrhy se prohlásily nehlasovatelnými jako pozměňující ke státnímu rozpočtu, protože by zmenšily vládní rozpočtovou rezervu pod zákonnou lhůtu (výši) - která, mimochodem, abyste věděli a připomněli si, kolik je zákonem stanovená vládní rozpočtová rezerva, pod kterou nesmí klesnout: 4,86 mld. Vládní rozpočtová rezerva byla schválena ve výši 4,86 mld. a při první novele jsme ji zvedli skoro o 60, tím pádem se zvedly náklady na obsluhu státního dluhu, to znamená dluhová služba, o 5 mld. ***