(12.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pokud jde o cílení těch peněz, musím zopakovat to, co jsme řekli, když jsme se dozvěděli, co vláda tuším 6. června schválila, že jsme byli překvapeni. My jsme byli překvapeni nikoliv tím číslem, ale tím, že půlbilionový deficit přišel do Parlamentu v podobě velmi útloučkého svazku, kde jsme se dočetli pouze nějaká tři základní čísla. A to bylo zcela neadekvátní tomu, co to vlastně znamenalo. Takže toto byl první signál, že chytáme kočku za ocas, že nám tady cosi ujíždí, že vlastně nevíme úplně přesně, co chceme. A tím se dostávám k tady už několikrát skloňovanému stanovisku Národní rozpočtové rady, což si můžeme o tamních expertech myslet cokoliv, ale oni jsou už z titulu zákona a zakotvení této instituce koncipováni jako neutrální orgán, který by měl bez ohledu na naše parlamentní politické vášně vyřknout určité soudy.
Tady bylo opakováno, že oni považují tento návrh za nepřiměřený, předčasný a možná i ne dostatečně zdůvodněný a vyargumentovaný. Pokud jde o tu nepřiměřenost, tedy kvantitativní rozměr onoho deficitu, to už jsem se tady vyjádřil. Myslím si, že rozdíl mezi 450 mld. nebo 550 mld. není zásadní a že daleko větší problém je, pokud bychom schválili deficit a ten pak setrvačností fungování veřejné správy prostě nějak utratili. Pokud jde o ono předčasné - tam trošičku problém vidím, protože argument, že je zbytečné se v létě obtěžovat, že to stihneme před prázdninami a že docházejí peníze, které jsme uvolnili v předchozích rozhodnutích, to je 200 a 300 mld., možná platí jenom částečně. Faktem je, že těch 300 mld. vyčerpáno ještě není. Faktem je, že dobrodiní takových nástrojů, jako je státní pokladna, umožňuje poměrně efektivně řídit a využívat likviditu. A pravděpodobně kdybychom odsouhlasili tuto novelu 16. června, jak bylo původně uvažováno, tak pokud to uděláme teď 15. července, nepochybně zjistíme, že se vůbec nic nestalo. Čili ta předčasnost tady jistá je.
Otázkou je, jestli jsme měli čekat na tvrdší data, tzn. mít data o ekonomickém vývoji za první pololetí. Tam víme, že statistický úřad to vypouští s jistým skluzem, čili asi za první pololetí bychom se mohli dozvědět data někdy v polovině prázdnin, někdy začátkem srpna. Jestli už to není pozdě, to za prvé. A za druhé, jestli ta data už nám dají nějakou vysokou míru jistoty, že nedojde ještě k nějakým změnám. Obávám se, že situace není ještě zcela uklidněná. Že jisté turbulence jsou možné, a to si teď nehraji na proroka ohledně druhé vlny. Věřím, že nebude, nebo bude-li, bude malá. Ale víra nestačí. Takže v tomto ohledu tvrdá data za první pololetí dají přesnější obraz, ale není to až úplně základní argument. Takže z toho pohledu nikoliv.
Pak zaznívá argument také, že jsme v rámci schválených 300 mld. už uvolnili masu peněz na konkrétní pomoc, kompenzace za vypnutí ekonomiky. A teď pomoc šťastná, nešťastná, pomalu čerpaná... Čili říci si, jestli v tomto ohledu vše v pořádku běží, v pořádku funguje, a teprve na základě toho rozhodnout, co ještě doplatíme a zda tyto nástroje jsou šťastně nastaveny, tam samozřejmě ty otazníky jsou namístě. Koneckonců z praxe ty signály přicházejí. Ale my teď možná už řešíme některé věci, které nesouvisejí jenom s těmi kompenzacemi, ale už mají charakter přechodu do další fáze krize. Takže ano, nemusíme spěchat, ale když to rozhodneme v klidu, a koneckonců ráno už jsme se zbavili stínu legislativní nouze a jenom teď budeme řešit, jestli to uděláme v nějakém počtu dní, tak si myslím, že tady také není drama.
Takže poslední, co zbývá rozhodnout, abychom tento krok, který de facto, pokud jde o naše strategické rozhodování, je spíše předzvěstí, tak jestli ho naplníme, řekněme, s čistým svědomím. Až teprve po tlaku nejenom opozice, ale i KSČM vláda přistoupila k tomu, že toho 16. v úterý, když to projednával rozpočtový výbor, se narodil pozměňovací návrh, který byl označen jako komplexní pozměňovací návrh a je z dílny, nebo je autorizován panem poslancem, v závorce premiérem, Babišem. Pochopitelně to, že se to narodilo až v úterý 16., naznačuje, že to je vlastně odpověď na kritiku té nedostatečnosti, že v podstatě je to snaha napravit původní chybu, že ty představy byly příliš naivní, příliš nedočkavé, ale je to krok správným směrem. A teď je otázka, jestli v těch dnech, které nám zbývají do konečného hlasování, ten krok vybrousíme tak, aby se našla většina, která to může opravdu podpořit. A tady je třeba, když to rozebereme, také ty klíčové bloky, tak začnu blokem investičním.
Pochopitelně, že když nám zbývá už jenom šest měsíců do konce roku, tak má smysl pouštět peníze tam, kde jsou na ně se vším všudy připraveni. Kdy projekt je hotový, kdy vlastně už ten projekt běží a jenom čeká na dofinancování jeho další fáze, kde vlastně může během krátkých okamžiků vše běžet. Disponibilita stavebních kapacit, příprava projektu a běží to. Já si myslím, že zejména segment, který směřuje do obcí, tomu odpovídá. Ať už to jde cestou programu MMR, nebo je to ten maličký program, který má ve své správě Poslanecká sněmovna a který míří do obecních škol a obecního bydlení, že je to určitě splňuje. Investice, které jsou směřovány přes Státní fond dopravní infrastruktury, ať už je to oblast Správy železniční cesty, nebo Ředitelství silnic a dálnic, tam také je poměrně bohatý zásobník projektů, které jen čekají, až ta mana nebeská, tzn. rozpočtové peníze, začne kapat. Takže si myslím, že tam ten rychlý efekt můžeme dosáhnout rovněž.
Poněkud otazník mám nad výkupem vodohospodářských systémů, protože to není záležitost jednoduchá, tam hlavně musíte mít zametenu právní cestu a připraveny věci smluvně. Ale je to na dobré cestě. Čili já si myslím, že je ta investiční oblast v tom skromném, tzn. doplnění již schválených investic o nějakých těch, řekněme, 40 mld. korun, že ten efekt přinese. Že ten efekt přinese.
Další oblastí je oblast podpory poptávky a záchrany pracovních míst. Podpora poptávky je jasná. To znamená, když jsme byli nuceně doma a dostávali jenom zlomek příjmů, tak když máme konečně nějaké peníze na utrácení, tak aby si občan zvykl, že nemusí sedět přikrčen doma, ale může si i něco koupit, že se oživí spotřeba, a k tomu potřebuje i řekněme perspektivu práce. To je ta ochrana pracovních míst. A tady si myslím, že ty toky jsou opět nastaveny rozumným způsobem. Takže pokud tímto způsobem interpretuji to vypoložkování těch 139 mld. korun s tím, že přes 30 mld. půjde přece jenom do těch vládních rezerv, protože ta nejistota je přece jenom dneska vysoká, tak to logiku má. ***