(10.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Zase si tady asi všichni pamatujeme, že někdy koncem dubna tady byla nesmírně dramatická diskuse právě v rámci jednání pléna Poslanecké sněmovny, jestli bude prodloužen výjimečný stav o tři neděle, o čtrnáct dní, o sedm dní, o měsíc. Nakonec to rozhodla komunistická strana, která řekla tři neděle. Ministr vnitra vykládal, co všechno se nedá dělat mimo nouzový stav, abychom zjistili, že po těch třech nedělích jsme stále zpátky ve stejném příběhu a Ministerstvo zdravotnictví si nadále vydává zákazy jenom svým opatřením obecné povahy, a to zcela plošné zákazy.
Já vím, že pan ministr je kromě toho, že je ministrem, právník, takže ho velmi varuji, abychom v této praxi pokračovali. Dopadne to špatně. Zruší nám to soudy, zcela nepochybně. Prostě Ministerstvo zdravotnictví nemá ve stávajícím režimu právo vypínat celé sektory ekonomiky. A pokračovalo se v tom. Já vím, že furt doufáte, že to ty soudy nestihnou udělat, že ta opatření vždycky stihnete vzít zpátky dříve, než soudy rozhodnou o tom, že mají být zrušena. Ale je to velmi nebezpečný stav.
Když vezmu poslední opatření, proč máme zavírací doby restaurací ve 23 hodin. Děje se něco zvláštního? Teď nám ministerstvo slíbilo, že od 8. června bude zavírací doba v restauracích na zahrádkách už neomezená, jenom ve vnitřních prostorách bude do 23 hodin. Já nevím, kdo to vymyslel. Fakt nevím, kdo to vymyslel, protože co znám republiku, tak téměř všechna místa v republice mají místními ustanoveními stanoveno, že zahrádky je možno provozovat jenom do deseti, maximálně do jedenácti hodin. Takže zatím jsem našel jednoho kolegu, který mi potvrdil, že oni mají v pátek do dvanácti, takže v jednom městečku - městě, abych se nedotkl pana kolegy - bude prodlouženo na jedné zahrádce z jedenácti na dvanáct hodin, zbytek je zakázán.
Mně to prostě připadá absurdní. Pojďme se vrátit do normálního stavu. Přestaňte vydávat každý týden soupis zákazů, příkazů a omezení. Řekněte možná nějaká doporučení, co by bylo dobré. Konejte nebo nekonejte, stejně to už občané začínají ignorovat. Stejně to už občané začínají ignorovat. Řekněte mi, kdo si měří kolem sebe 1,5 nebo 2 metry, řekněte mi, jakým způsobem se tohle - 300 osob, 500 osob. Každý týden je to jinak. Nikdo už pořádně neví, co platí. Ještě je to vydáváno celou řadou opatření obecné povahy. Vláda má něco, co platí. Možná že příští týden to bude platit jinak.
Prosím, zastavme tuhle - když si vezmete ta opatření a přečtete si třeba důvodovou zprávu, já nevím, jestli jste ji někdo otevřel, já vím, že asi ne, protože to děláte tak, že to podepisujete a píšou to lidé pod vámi, ta důvodová zpráva je v opatřeních, která jsou ze 14., 18., 25. a z 2. 6. úplně stejná. Vykládá o tom, jak jsme se potřebovali vyrovnat s krizí, jak jsme se s ní krásně vyrovnali, jak jsme zachránili, jak říkal pan premiér, tisíce mrtvých. A neříká vůbec, ale vůbec, proč jsou opatření nadále držena, jaké jsou k nim důvody. Vždycky jenom řekne: tak postupně rozvolňujeme. Je to pět stránek, ale překopírovaných z toho prvního.
Kdybyste přišel do Poslanecké sněmovny, pane ministře, s návrhem, že máme zakázat od jedenácti hodin provoz barů a restaurací, tak se tady o to hádáme dva roky. A neprojde vám to. To jsem si naprosto jistý. A vy máte pocit, že to máte dělat opatřeními obecné povahy. Já to pokládám za velmi nešťastné. Kdybyste chodil s dalšími a dalšími opatřeními, která tam jsou - tohle je jen to nejviditelnější, u kterého je zcela zjevné, že zasahuje do podnikání. Já pokládám i opatření například z hlediska bohoslužeb za úplně absurdní.
Prostě nechme ty lidi trošku - ano, jsme stále pod jistou hrozbou, ale nestrašte. Přestaňte pouštět do televize své různé epidemiology, protože jestli budeme národ nadále strašit tak, jak ho strašíme, tak se ekonomika nikdy nerozjede. Pokud budeme pořád vytvářet pocit, že přijde druhá vlna, že se nesmí utrácet, že si každý musíme držet to, že se musíme bát svých bližních, že jim nesmíme ani podat ruku, tak se opravdu dostaneme do stavu úplně izolované společnosti a to je věc, kterou já bych si velmi nepřál.
Velmi prosím, abychom se i v té legislativní části, v normotvorbě, co nejdříve vrátili k normálnímu stavu. Vyzývám pana ministra, aby přestal dělat plošná opatření. Něco jiného jsou samozřejmě opatření na místo, kde se objeví problém s nějakou šířící se nákazou. To známe podle zákona o péči o zdraví lidu dlouhá léta. Objeví se salmonela, zavřu restauraci, objeví se Důl Darkov, přikážu nějaká opatření. Ale přestaňme dělat plošná opatření rozhodnutím ministra zdravotnictví, protože je pokládám za naprosto jasně protiprávní, a dopadne to s nimi špatně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. S přednostním právem se přihlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ještě než se ujme slova, konstatuji došlé omluvy, a to pana poslance Tomáše Kohoutka mezi 10.30 a 21.00, a od 11.15 do 12.00 se omlouvá ministr zahraničí Tomáš Petříček. Pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Vlastně mě ta debata přivedla také k tomu, že jsem začal uvažovat o jakési bilanci toho, co se odehrálo v souvislosti s tou covidovou tragédií, protože tady všude umírají lidé, včetně České republiky. Tady možná méně než v Británii, Americe nebo Brazílii, ale vlastně nakonec také.
Člověk si tak promítá zpátky ty události. V této chvíli čtu bilanci, kterou si dělají ve Švédsku, to snadno najdete. Pro mě je strašně zajímavé to číst, protože já si pamatuji, že byla doba, kdy jsme se ve vládě rozhodovali, kterým směrem se vydat, a neznali jsme budoucnost, věděli jsme, že se vydáme určitou cestou, a pak budeme platit za ta rozhodnutí. Budeme platit za to, jestli jsme se rozhodli špatně, nebo dobře. Pamatuji si velice ty debaty, ve kterých jedním z argumentů třeba byla právě ta švédská cesta. A dneska zrovna čtu v zahraničních novinách, že švédský hygienik říká "uznávám, udělali jsme chybu a zaplatili jsme za to velkým množstvím mrtvých". Mám dojem - teď nevím, ve kterých ukazatelích, ale počet mrtvých ve Švédsku je mimořádně vysoký na milion obyvatel. Nejvyšší nevím z jakého hlediska, ale je překvapivě vysoký.
Já to tady říkám, protože si pamatuji, jak jsme uvažovali o tom, jestli neděláme chybu, jestli právě ta švédská cesta není ta, která bude sice jakoby odvážnější, ale nakonec povede k vytvoření stádní imunity a nakonec se ukáže, že my jsme zemi zbytečně uvrhli do tvrdých opatření, že jsme pochybili, že jsme tím poškodili ekonomiku a podobně. Já vám to jenom připomínám, protože si dobře pamatuji na tento typ debat, které jsme vedli, pamatuji si, že dokonce jednou v pozdních nočních hodinách, a vlastně jsme neměli jistotu - pamatuji si velmi dobře, jak to bylo nejasné a jak jsme cítili, že můžeme snadno udělat chybu.
Za mě, když mám dělat bilanci toho, co se odehrálo, tak se vám přiznám, že můj základní pocit je zaplať pánbůh. Zaplať pánbůh, že jsme si tehdy řekli, že půjdeme tou daleko tvrdší cestou. A ten důvod, proč jsme to udělali, si pamatuji také. Tehdy nám lékaři a hygienici říkali: Ta nemoc není obyčejná chřipka, to není pravda, že se mladých netýká, ona i mezi nimi vyvolává poměrně vážné následky jako záněty srdečního svalu, to když projde touto zemí a my to necháme jenom tak, bude to jako bouře, která nechá zdravotní následky v celé řadě skupin obyvatelstva, zdaleka ne jen těch nejstarších. To si nemůžeme vzít na triko prostě to tady jenom tak pustit. My to musíme zastavit. - To byl pro mě takový vrchol té debaty, ve které jsme si řekli a rozhodli se, vláda se rozhodla - ne, my nasadíme tvrdá opatření. Bude to znamenat ztráty, ale zvítězilo to, že si nemůžeme dovolit riskovat, že potom zjistíme, co ten virus tady udělá.
Já vám řeknu, z mého osobního pohledu si říkám zaplať pánbůh, že jsem nebyl ve vládě v téhle době, která by dneska musela lidem říci to, co říká ten Švéd: Zmýlili jsme se, udělali jsme chybu. On za to také nemůže, já ho nechci za to vinit. Ale je to prostě to - máte trochu štěstí, že prostě máte tam nějaké experty, kteří vám poradí, také nejste vševědoucí, a nakonec se vydáte určitou cestou. ***