(10.30 hodin)
(pokračuje Vojtěch)
Já jsem jako ministr zdravotnictví již v lednu na radě ministrů zdravotnictví EPSCO poukazoval na to, že Evropa se musí zaměřit na vlastní soběstačnost, pokud jde o léky, potažmo i ochranné prostředky, že musí mít jasnou strategii, abychom nebyli závislí na dodávkách z Číny nebo z Indie, která mimochodem v té době krize zavřela také své hranice a export, a pak samozřejmě ten problém může nastat a může být poměrně masivní. A já z toho určitě nejsem nikterak šťasten, že jsme museli takto vlastně pak zajišťovat ty ochranné prostředky v jiných zemích mimo ČR, mimo Evropu. Ale takový je zkrátka stav, takový je stav světa, takto se ta situace za mnoho let vyvinula a my se musíme všichni ponaučit, a Evropa zejména. A Komise v tomto směru připravuje určitou strategii, aby byla soběstačnější v těchto klíčových, strategických komoditách, jako jsou zdravotnické prostředky, jako jsou léky. Spojené státy americké to dnes řeší jako skutečně otázku národní bezpečnosti. V rámci Kongresu se to řeší jako otázka národní bezpečnosti, mít soběstačnost v lékové politice, mít soběstačnost ve zdravotnických prostředcích, protože je to podobné, jako když jste závislí na dovozech nějakých jiných strategických komodit, jako je ropa, plyn, tak stejně tak pokud jde o léky.
Takže v tomto směru i celá Evropa se musí ponaučit a mít jasnou strategii a vizi, jak předejít tomu, aby nebyla závislá na dovozech z třetích zemí. Ale zkrátka takováto situace byla, takže jsme museli i my nakupovat v Číně ochranné prostředky jakožto v zemi, která je největším výrobcem v tomto směru, byť je zajímavé, a to je třeba také si také připomenout, že v té době krize, kdy Čína byla tou zemí, kde vlastně v té době prosince a ledna, kdy pouze v Číně byla ta pandemie, tak to byla Čína, která zoufale skupovala v lednu a únoru osobní ochranné prostředky z celého světa, takže ani Čína neměla vlastní výrobní kapacity, aby zajistila ochranu svých obyvatel. Naopak Čína skupovala z celého světa v té době ochranné prostředky - v lednu a v únoru. Takže i to také o něčem svědčí, svědčí to zkrátka o té situaci, jaká byla, která byla naprosto krizová, protože ta celosvětová poptávka po ochranných prostředcích byla mnohonásobně vyšší než reálná výrobní kapacita a nabídka.
Ale nakonec jsme to zvládli, byť samozřejmě situace byla velmi složitá a byla spousta problémů, tak Ministerstvo zdravotnictví zajistilo ochranné prostředky pro nemocnice, pro klíčové nemocnice tohoto státu, což jsou zejména státní nemocnice, fakultní nemocnice, na kterých bylo největší břímě, pokud jde o péči o covid pozitivní pacienty, jako je Bulovka, Všeobecná fakultní nemocnice, sv. Anna atd. atd., a pro tyto všechny nemocnice Ministerstvo zdravotnictví zajistilo kompletní ochranu, kompletní ochranné prostředky tak, aby nebyli nakaženi zdravotníci, aby se ta nákaza nešířila v rámci těchto pracovišť, a to se podařilo. A za to já jsem velmi rád, že skutečně se nám podařilo ochránit naše zdravotníky, ochránit jejich zdraví a životy, na rozdíl od jiných zemí, jak vidíme na statistikách, a Česká republika v tomto směru může poděkovat všem lékařům. Všem lékařům. Ne každý ministr zdravotnictví si může dovolit poděkovat všem lékařům po této krizi. A v tomto směru si myslím, že skutečně jsme odvedli velký kus práce, společně samozřejmě celá vláda i rezort Ministerstva zdravotnictví.
Celkově tedy zhruba 70 mil. ochranných prostředků, plicních ventilátorů, laboratorního komplementu, který jsme zajistili od zhruba sta dodavatelů, z toho 20 českých výrobců. Ze 100 dodavatelů 20 českých výrobců. Někdy se prezentuje zkrátka, že jsme nakupovali pouze v zahraničí. Ano, ty velké objemy ano, protože zkrátka ta výrobní kapacita u nás není taková, ale jinak jsme se snažili maximálně využít tehdy dostupné české výrobní kapacity. Já bych možná připomněl jenom, ať si také nastavíme, jaká je nebo jaká byla ta situace. Ministerstvo zdravotnictví bylo prvním rezortem, který byl tedy pověřen vypsat jednací řízení bez uveřejnění jako první zakázku na ochranné prostředky. Bylo to 10. 3. ještě předtím, než přišly první dodávky z Číny. Skutečně byli jsme jediným rezortem, který mohl tyto ochranné prostředky nakoupit. Ta výzva byla veřejná. 10. 3. jednací řízení bez uveřejnění, tehdy ještě podle zákona o zadávání veřejných zakázek. A do té výzvy, kam se mohl přihlásit kdokoliv, jakákoli firma, která by nabízela ochranné prostředky, se nám přihlásilo celkově zhruba, nebo reálně osm firem, z toho jedna ani nakonec zboží nedodala.
A jenom řeknu, jaké byly ty tehdejší kapacity: FFP1 respirátorů 11 tis., FFP2 - 9 tis., FFP3 firma Klatt - 3 840, FFP3 další firma 10 tis. kusů, další firma FFP3 - 2 tis. kusů, další firma FFP3 - 4 900 kusů a poslední FFP3 - 10 tis. kusů. To byly veškeré nabídky, které jsme tehdy dostali na základě veřejné výzvy v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, nikoliv žádné stovky tisíc, miliony kusů. Zkrátka taková byla situace v době, kdy jsme začínali nakupovat a kdy skutečně tady nebyly jiné kapacity, než které jsem teď vyjmenoval.
Snažili jsme se dělat maximum aspoň v rámci těchto možností a následně tedy jsme také museli začít nakupovat skrze české firmy i v zahraničí. Nejenom v Číně, ale i v Malajsii, ve Vietnamu, v dalších zemích, kde se vyrábí tyto ochranné prostředky. A znovu říkám, nakonec 70 mil. ochranných prostředků, které jsme zajistili pro naše zdravotníky, pro naše nemocnice, a nejenom nemocnice, my jsme je zajistili i pro praktické lékaře, pro ambulantní specialisty, pro stomatology, pro lékárníky. To znamená, my jsme zajistili skutečně prakticky kompletní ochranu českého zdravotnictví, českých nemocnic. Ministerstvo vnitra zajišťovalo pro krajské nemocnice. A to já považuji skutečně za obrovský úspěch, protože když se podíváte do jiných zemí, kde třeba ve Velké Británii dostali zdravotníci ochranné prostředky až zhruba před třemi týdny někde z Turecka, tak my v tomto směru jsme skutečně byli země, která byla jedna z nejlépe zásobených ochrannými prostředky z celé Evropy. A na těch číslech nakažených zdravotníků a hlavně zemřelých zdravotníků v první linii je to zcela zřejmé.
Takže tolik jenom k tomuto tématu, kde často zaznívají různé dezinformace, a je třeba si uvést tu situaci na pravou míru.
A to se už vůbec nebavím o cenách. Tady se stále debatuje o cenách. Určitě možná o tom bude nějaká debata další. My nemáme vůbec také žádný problém podrobit se kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. Ta začíná, 1. června bude zahájena, a určitě jsme připraveni maximálně spolupracovat s touto nezávislou institucí. I já zásadně odmítám vytváření vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. To považuji skutečně za - za prvé - duplicitní a nesmyslné a myslím si, že nechme pracovat Nejvyšší kontrolní úřad. My s ním budeme spolupracovat, stejně jako teď se podrobujeme také kontrole Ministerstva financí a dalších kontrolních úřadů, orgánů, jako je GFŘ apod. Máme zcela čisté svědomí, že jsme skutečně postupovali tak, jak to jenom bylo možné.
A dneska už to není pouze nějaká teoretická debata. Máme tady registr smluv. Piráti mají rádi registr smluv, tak by bylo dobře, aby se podívali na těch zhruba 500 dodávek, které jsou tam dnes už zveřejněny. A ne od Ministerstva zdravotnictví, ne od Ministerstva vnitra, ale od dalších veřejnoprávních institucí, jako jsou kraje, města, různé příspěvkové organizace, nemocnice, a podívejte se na ty ceny, za které tehdy nakupovaly všechny tyto veřejnoprávní instituce včetně různých měst pod vedeními opozičních stran. Podívejte se na průměr cen, za které nakupovaly, a podívejte se na průměr cen, za které nakupovalo Ministerstvo zdravotnictví. My jsme si jasně tuto analýzu udělali a vyplývá z ní jednoznačně, že Ministerstvo zdravotnictví, pokud jde o respirátory, je pod průměrnou cenou na tehdejším trhu, který můžeme skutečně nastavit právě podle zveřejněných objednávek z jednotlivých veřejnoprávních institucí, protože ty objednávky tam jsou, každý se na ně může podívat a srovnat si skutečně ceny Ministerstva zdravotnictví, kdy když se na to podívám reálně, jak to tehdy bylo a jak ty ceny se lišily, tak v době, kdy třeba Ministerstvo zdravotnictví nakupovalo respirátory FFP3 za zhruba 80 korun, 83 korun, tak tady byly různé instituce, které nakupovaly za 350 korun, 400 korun. Takže pak kde budeme srovnávat tu tehdejší cenu v čase a v místě obvyklou, tu tržní cenu? ***