(10.20 hodin)
Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych i já se také vyjádřil za resort Ministerstva zdravotnictví k tomuto tématu a k danému programu schůze, resp. k vývoji situace, pokud jde o pandemii COVID-19.
Zaznělo tady již mnoho věcí a s celou řadou z nich se dá bezesporu souhlasit. Pravdou je, a to je třeba stále opakovat, že čelíme naprosto bezprecedentní situaci a žádné Ministerstvo zdravotnictví, žádný ministr zdravotnictví se s podobnou situací nemusel nikdy potýkat, stejně jako žádná vláda. My situaci s touto nemocí a ty problémy, které jsou s tím spojeny, řešíme prakticky od ledna, kdy jsme na základě vývoje v Číně poprvé uplatnili opatření na území České republiky týkající se zejména kontrol na letišti Praha. To už možná si málo lidí pamatuje, že jsme tehdy vlastně jako jedni z prvních zaváděli skutečně hygienicko-epidemiologická pravidla pro přílety z Číny. Následně jsme zakázali lety z Číny, což byla vlastně také jedna z prvních zemí v Evropské unii, která tak učinila. Čelili jsme za to tehdy poměrně i kritice. Nakonec se ukázalo, že náš přístup byl správný, stejně jako jsme poprvé, nebo jako jedna z prvních zemí, ukončili lety ze severní Itálie a tak dále. Bylo vidět, že jsme zkrátka ty kroky dělali jako jedna z prvních zemí v Evropě a že se ukázalo, že tento přístup byl správný, proaktivní přístup.
Pokud nás něco tato krize naučila, tak je to to, že musíme být rychlí a musíme jednat proaktivně, protože každý den navíc, a to se ukázalo v zemích, které bohužel situaci úplně nezvládly, jak by si přály, každý den navíc znamená obrovské riziko multiplikace v počtu nakažených a v počtu pacientů, kteří jsou hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče. Asi není nutné tady popisovat ty scénáře. Co možná dobré je, že se zkrátka nebavíme o nějaké teorii, že se tady nebavíme o tom, co ta nemoc může způsobit nebo mohla způsobit. Dneska mám pocit, že každý se k tomu vyjadřuje, každý na to má nějaký názor. Ale toto není teorie. To není nějaká teoretická úvaha co by kdyby. Tady byly jasné scénáře z konkrétních zemí, které si tady můžeme vyjmenovat. A dodneška ty země mají obrovské problémy se zvládáním té nemoci. Víme, jak se ta pandemie postupně přesouvá, jak se přesouvají ta epicentra nákazy z Evropy do Spojených států, resp. z Číny do Evropy, z Evropy do Spojených států, ze Spojených států do Jižní Ameriky. A dnes zkrátka prakticky celý svět je tou nemocí zasažen. A vidíme, jaké katastrofální důsledky zejména pro zdravotnictví tato nemoc může mít.
A to musím říci, že považuji asi za jeden z největších úspěchů - můj, Ministerstva zdravotnictví, této vlády - že jsme ochránili naše zdravotnictví, že jsme ochránili naše nemocnice, že jsme ochránili naše zdravotníky, lékaře, sestry, další pracovníky. Protože skutečně jsme nečelili té situaci, kterou vidíme v jiných zemích, kde jsou tisíce nakažených zdravotníků, kteří předávají tu infekci pak dále na pacienty, kdy máme ve Velké Británii 300 zemřelých zdravotníků v první linii, když se starali o pacienty s COVID-19. Nic takového se v České republice nestalo. A nestalo se to právě proto, že jsme byli proaktivní a že jsme zavedli ta opatření velmi brzy a díky tomu jsme předešli těm katastrofickým scénářům.
A bezesporu jedním z důvodů, proč se to nestalo, byl i nákup a zajištění ochranných prostředků. Já musím říci, že bych mohl podepsat prakticky vše, co tady řekl pan vicepremiér Hamáček, s tou situací na trhu tehdy, jaká byla. A také se trošku zapomíná na to, jak se ta situace vyvíjela, a vyčítá se, proč jsme nebyli připraveni lépe, proč nebyly vyšší zásoby ve Správě státních hmotných rezerv.
Díval jsem se do historie, jak vlastně byly zásoby nastaveny - těch zhruba 10 000 respirátorů FFP3 a další ochranné prostředky. Když se podíváme na ten vývoj, tak v zásadě normativ zásob ve Správě státních hmotných rezerv byl takto nastaven 15 let. Patnáct let jsme si s ním vystačili, přestože tady byly epidemie. Byla tady epidemie ptačí chřipky v roce 2005. Byla tady epidemie prasečí chřipky v roce 2009, eboly v letech 2013 až 2016, virus zika v roce 2015, SARS v roce 2002 i MERS v roce 2012. Za celou dobu se ani jednou nezměnily normativy zásob ve Správě státních hmotných rezerv. Žádný ministr zdravotnictví, který byl v té době, a víte, že ti ministři se střídali poměrně často, nerozhodl o tom, že se masivně navýší počet ochranných prostředků, které jsou v zásobách nastaveny. Takže tolik jenom se podívejme skutečně do té historie, až si budeme vyčítat to, jestli jsme neměli jednat rychleji a jak vlastně tedy ty zásoby byly nastaveny.
To, že to byla chyba, to, že těch ochranných prostředků dnešním prizmatem, když se na to díváme zpětně, bylo zoufale málo a vůbec jsme si nedokázali představit tu reálnou potřebu, kterou budeme mít, to je zkrátka pravda. A to je i jedna z věcí bezesporu, a pokud tady ta schůze má něco přinést a má přinést nějaké závěry z hlediska vize a lessons learned, jak se dnes hovoří na evropské úrovni, tak to je jedna z těch věcí, skutečně zajištění dostatečných zásob, masivních zásob ochranných prostředků, ale nejenom ochranných prostředků, i plicních ventilátorů a dalších kapacit, které jsou potřeba pro zvládání podobné epidemie, resp. pandemie. Takže bezesporu toto je jedna z věcí, kde se musíme poučit, kde musíme udělat změny. A to se již nyní děje.
Víte, že vláda schválila nárůst zásob ochranných prostředků ve Správě státních hmotných rezerv. Předpokládám, že o tom bude hovořit i pan vicepremiér Havlíček, pod kterého Správa státních hmotných rezerv spadá. Ale my jsme samozřejmě jako ministerstvo tam dali dané požadavky v řádu milionů kusů ochranných prostředků. Celková částka je někde kolem 3,5 miliardy korun. A myslím si, že je to zcela správné a že to je skutečně jedno z těch ponaučení, které si musíme do budoucna vzít, že ty zásoby byly naprosto nedostatečné. Ale problém je, že zkrátka nikdo nedokázal dohlédnout těch dopadů a toho, že by tady mohlo být v Evropě epicentrum nákazy takovéhoto rozměru.
My jsme následně, a o tom také bylo řečeno, dostali úkol jako první resort od vlády, abychom začali nakupovat ochranné prostředky. Ale musím ještě připomenout předtím, že jsme na začátku února již se přihlásili do společného tendru Evropské komise. Evropská komise na začátku února vytvořila takzvaný joint procurement action - společný nákup, který organizovala pro členské státy. My jsme se tam přihlásili jako první stát v Evropské unii. Někde jsem slyšel od některých lidí, že Česká republika nebyla v tomto směru aktivní. Není to pravda. Byli jsme jedni z prvních, kteří se přihlásili do tohoto společného nákupu. Bohužel dodneška z toho nevidíme ani roušku. Dva měsíce trval tento joint procurement action - akční mechanismus společného nákupu. A bohužel... Kdybychom se měli spoléhat na tento společný nákup organizovaný Evropskou komisí - říkám, my jsme se přihlásili, znovu opakuji, na začátku února - tak bychom tady dodneška neměli ani jeden ochranný prostředek. Tak to jenom ať se podíváme na ten kontext.
Není bez zajímavosti, a o tom hovořil pan vicepremiér Hamáček, a já nechci být a priori nějaký kritik Evropské unie, že Evropská unie teď nakoupila 10 milionů ochranných prostředků třídy FFP2. A odkud je nakoupila? Nakoupila je z Číny. Nikoli z Evropy. Nikoli z evropských zdrojů od evropských firem. Takže i to je určitá symbolika, že zkrátka Evropa v tomto směru hraje bohužel druhé housle, pokud jde o nějakou soběstačnost týkající se těchto ochranných prostředků. Platí to jak pro Českou republiku, tak pro všechny země Evropské unie. Protože pokud by tomu tak nebylo, tak by se bezesporu tyto ochranné prostředky nakupovaly v rámci evropských zdrojů. Ale bohužel ty jsou zcela nedostatečné, stejně jako jsou nedostatečné, pokud jde o léky a farmaceutický průmysl, kde jsme bohužel také závislí, a já nejsem z toho nikterak nadšený, na třetích zemích, zejména Číně nebo Indii. A to je také jedna z těch dalších lessons learned, dalších ponaučení, které si musíme vzít jako Česká republika, jako Evropa. ***