(10.40 hodin)
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka - pan poslanec Jurečka.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Bylo tady zmíněno vodní dílo Skalička. Já nevím, kolik poslankyň a poslanců z této Sněmovny bydlí v lokalitě pod tímto vodním dílem a bylo v roce 1997 vypláchnuto povodněmi. Já jsem z lokality, která je přímo dotčená právě důležitostí tohoto vodního díla, protože veškerá protipovodňová opatření, která děláme v Hranicích na Moravě, v Lipníku, v Přerově a dalších obcích, která se realizovala nebo budou realizovat, jsou dělána pro padesátiletou vodu, protože pokud bychom chtěli zvládnout rok 1997, není to možné namodulovat a zvládnout bez nutné vodní kapacity, kterou bude potřeba zadržet v rámci vodního díla Skalička. A není dnes rozhodnuto, zdali to bude suchý poldr, nebo zdali to bude vodní nádrž se stálým nadržením. Varianty, o nichž se jedná, jsou dnes na stole. Ale prosím pěkně, nezpochybňujme význam této lokality a toho řešení pro protipovodňovou ochranu více než statisíců lidí. Já bydlím v Rokytnici u Přerova. Běžte říct lidem u nás v polovině obce, která byla pod vodou v roce 1997, běžte do Troubek, běžte do Přerova, běžte do lokalit, kde lidé nepřišli jen o své domy, přišli o své životy, běžte jim říct, že toto vodní dílo tam nebude.
Takže prosím pěkně, mějme vždycky na paměti, nejenom že to na první pohled třeba vypadá líbivě, říct prostě "některá vodní díla nepotřebujeme", ale také racionálně uvažujme, proč je tam chceme umístit a jaké mají mít účely a jaké to má dopady na životy lidí, kterým se nežije úplně jednoduše. Když se ohlásí větší dešťové srážky, tak mnoho lidí střední a starší generace má opravdu velký strach z toho, aby se neopakovala situace roku 1997.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Faktická poznámka, pan poslanec Foldyna.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já si dovolím jednu poznámku. Třicet let hovoříme o výstavbě a splavnění Labe. Třicet let. Před třiceti lety jsem končil u Československé plavby labské. Československá plavba labská měla tisíc lodí, 1 200 lodí. Zajišťovala přepravu především pro chemický průmysl, zemědělce, hutnický průmysl, investiční celky. To jsou čtyři odvětví českého průmyslu, která významně potřebují, aby existovala Československá plavba labská, aby existovala vodní cesta. Třicet let se v této demokratické zemi o tom diskutuje. Víte, jaký je výsledek? Československá plavba labská existuje pouze formálně na papíře, posledních 34 lodí bylo prodáno před pěti měsíci a v zásadě vodní doprava jako jeden z modů dopravy neexistuje.
Zemědělci, kteří dovážejí tisíce tun sójových šrotů z celého světa, je přivážejí o euro až dvě eura dráž. Své výrobky, ječmen a slady vyvážejí o euro až dvě eura dráž. Aby se vyrovnali konkurenci, mohou jedinou věc - snížit mzdy v tomto oboru. Takto je to v chemii. Tisíce tun apatitu dovážíme z Murmanska a z celého světa a vyvážíme hnojiva. Abychom byli konkurenceschopní německým firmám, snižujeme mzdy. V investičních celcích snižujeme mzdy, abychom byli konkurenceschopní, protože tady neustále diskutujeme bezpředmětně o něčem, co má chránit přírodu. Ale člověk je součástí přírody. A ona újma na přírodě se kompenzuje tím, že vytváříme ze zisků těchto firem kompenzační věci. (Předsedající upozorňuje na čas.) Nicméně my jsme to nikdy nedokázali. Dokázali jsme všechno zničit!
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Vypadá to, že se dočkal pan poslanec Birke přihlášený do rozpravy.
Poslanec Jan Birke: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, sice jsem předposlední přihlášený do rozpravy, nicméně mi dovolte, abych i já se podělil s nějakým pohledem na novelu, kterou máme všichni před sebou a kterou s největší pravděpodobností budeme hlasovat v několika následujících minutách, a pohledem člověka, nebo lépe řečeno starosty, který už něco někde postavil, už byl součástí vyjednávání s lidmi, kterým musel říci, že jim díky liniové stavbě bude zbourán dům. A věřte mi, že pokud vám sekretariát toto jednání dá na pátek odpoledne, tak máte velmi zkažený celý víkend, protože to jednání je velmi, velmi, velmi nepříjemné. Emotivní a nepříjemné. A teď si představte a vžijte se do role těch lidí, kteří takto několik desítek let vlastně nevědí, jestli jejich dům bude zbourán, či nikoliv, a to proto, protože jednotlivá řízení trvají - ať územní rozhodnutí, stavební povolení a další a další, nedej bože když do toho vstoupí EIA - několik desítek let.
Říkám to z toho důvodu, že se domnívám - a teď prosím, aby to nevyznělo hloupě, mám velkou úctu a respekt k jakémukoliv kolegovi, a nebudu tady říkat, že někdo je starší, mladší, někdo má větší zkušenosti, někdo má prostě jiné, menší nebo vyšší vzdělání, prostě každý jsme nějaký a každý nějakým způsobem se na danou věc nějak kouká.
Pravda je ta, že neoddiskutovatelně, ale musím říci, že za deset let jsem jako starosta prožil kromě toho, o čem jsem před chvilkou hovořil, ještě jednu věc, že totiž mince má vždycky dvě strany a nikdy nic není černobílé a jednoduché tak, že lusknete prsty a daná věc se dá hned vyřešit. Ano, pokud máte tah na branku, pokud máte samozřejmě vliv a pokud máte informace, tak se to mnohdy urychlí, ale pravda je, že pokud to někdy trvá dlouho, a věřte mi, že v této zemi na liniovou stavbu, kterou chcete zahájit, někdy trvá územní rozhodnutí, stavební povolení, skutečně více než deset let. Deset let! A to jsem opravdu hodně při zdi. Tak ono někdy i tomu starostovi i tomu hejtmanovi a možná i těm úředníkům, ale hlavně těm lidem, kterých se to týká, prostě dojde trpělivost. Ti lidé tomu přestanou věřit a říkají: Máme ještě natřít ten plot? Máme ještě ten plot zbourat? Máme tam dát okapy, které nám teď špatně tečou, nebo možná dobře tečou? Já nevím. Prostě zkrátka a dobře, úvodem chci říci, že toto je docela zásadní věc.
Já budu mluvit nejen jako starosta, ale budu mluvit samozřejmě jako poslanec vládní sociální demokracie. Chci říci, že jsem vlastně byl svědkem nejenom před dvěma lety té takzvané pracovní čtyřistašestnáctky, kterou dneska budeme schvalovat, ale i té čtyřistašestnáctky, která dnes přišla a máme ji všichni před sebou. Nebudu opakovat to, co proběhlo na hospodářském výboru. Já velmi oceňuji, že debata nikdy, nikdy nebyla politická, nikdy, protože jsme se prostě domluvili, všichni ti, kteří mají nějakou elementární zkušenost s tímto zákonem, ať už to jsou starostové, nebo ať už to jsou různí třeba i ochránci životního prostředí, ale prostě jsme se domluvili, že z toho neuděláme takzvaný politický zákon, že to bude věcná debata. A musím říci a ocenit, ať už to bylo před dvěma lety, tak to bylo i letos, nebo letos, v tomto roce, i přesto, že do toho vlítl covid, tak to byla vždycky věcná debata ve všech těch úrovních, které tam probíhaly.
Pravda je ta, že součástí toho - kromě toho, že ti lidé po ty desítky let nemají jistotu, to znamená, bavíme se o lidech, kteří budou mít tu dotčenost, že se jim zbourají domy, tak je další věc, že - a teď budu mluvit o tranzitní dopravě, protože jsme tranzitní zemí - vlastně všechno z jihu, co táhne na sever, tak jede přes Českou republiku. ***