(9.30 hodin)
(pokračuje Adamec)
Proto já říkám, že jsme v tom polském modelu měli jít ještě dál, udělat platné územní řízení a pak vysoutěžit firmu, která to postaví a zařídí všechny dokumenty, které je potřeba k realizaci té stavby. To mě mrzí, že k tomu nedošlo. Je to revoluční, samozřejmě tady by se zase ozvali ti, kteří si myslí, že právo všech těch zelených institucí, organizací je nad právo České republiky, občanů České republiky, těch ostatních, kterých je jasná, drtivá většina. Ale prostě to se bohužel nepodařilo.
Takže já musím říct, že mám s tím velký problém na dnešním jednání, protože když se podívám na ty pozměňující návrhy, je jich kolem 40, tak jako opravdu jestli toto projde, tak ten zákon je k ničemu dle mého soudu. Myslím si, že až budeme teď hlasovat ve třetím čtení, tak bych poprosil pana zpravodaje, aby každé to číslo pozměňujícího návrhu vysvětlil, i když to bude trvat delší dobu, o co jde. Protože fakt, nezlobte se na mě, nechci seznam, ve kterém budou jaderné elektrárny, vodní nádrže a podobné další prostě nápady, které tady vznikly z pléna ad hoc. Myslím si, že některé nápady, které tam jsou, které vracejí ten zákon do té předchozí podoby, že by se zase mohli všichni k tomu vyjadřovat, což samozřejmě principiálně není špatně, ale musí to být v nějakém systému, musí to být jednou a už neopakovat (nesroz.) podobně, tak pokud toto se nám dneska povede provést, tak pak jsme ochotni tento návrh zákona podpořit.
Znovu opakuji, nesedí mi tvrzení pana ministra, a není to nic proti němu, on je v tom trochu nevinně, protože on nastoupil na ministerstvo, kdy tento návrh zákona už byl v běhu. To si řekněme na rovinu. Ten start vůbec nebyl šťastný, protože to se mělo prodiskutovat trošku na jiné úrovni. Mělo to projít mezirezorty, protože si myslím, že to je fakt důležitý návrh zákona, neprošlo to, řešíme to možná rychle, a já jsem odpůrcem rychlého řešení návrhů zákonů, protože dobré úmysly, a to už jsme si tady říkali, kolikrát vůbec nestačí. Všichni máme dobré úmysly, každý trochu jiné, a výsledek může být děsivý. Děsivý koktejl, který prostě nakonec skončí katastrofou.
Takže já bych poprosil ctěné kolegyně a kolegy tady na plénu Sněmovny, aby zvažovali, co dneska podpoří, jak se zachovají. A možná si řekněme zásadní otázku: Chceme stavět liniové stavby, nejedná se o jenom o dálnice, aby bylo jasno tady? Chceme to tak, aby to fungovalo? Pak jsme schopni nějakým způsobem se k tomu postavit, některé návrhy možná přijmout, ale berme to jako varování, že tento způsob cesty není dobrý. Je to špatně. Je to špatně, protože opravdu když chceme něco dělat pořádně, a není to na krátkou dobu, protože ten proces dostavby liniových staveb nás čeká, bude složitý, komplikovaný a bude dlouhý, je to na desítky let, když vezmu třeba vrtky, vysokorychlostní železnice, tak bych prosil, abychom příště takové návrhy zákonů připravovali v jiné podobě, abychom měli jasno, aby všichni tady nevznášeli ty pochybnosti, jako že jsem dostal pozměňující návrh v půlnoci a ráno o něm mám hlasovat apod. Myslím si, že je to potřeba připravit lépe.
A když tady někdo bude říkat, že ta doba vlastně už uplynula, že jsme za 30 let s tím mohli něco udělat, tak já vždycky říkám těm, kteří jsou chytří a říkají "proč jste to neudělali vy v 90. letech?", tak bych chtěl připomenout, že v 90. letech, když jste někomu něco řekli, že mu zestátníte, seberete, vyvlastníte, tak to bylo horší než vražda. To je potřeba si říct. Ta doba je za námi, prostě ten proces je standardní ve všech demokratických zemích, ale ty parametry musí být zcela jasné, přehledné, všem známé, a pak můžeme uspět.
Dámy a pánové, to je vše, co jsem vám chtěl v tuto chvíli říct. Uvidíme, jaká bude ještě další rozprava, v tom případě se ještě přihlásím. Hlasujme s rozumem, ať ten výsledek stojí za to. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Adamcovi. Kolegyně Langšádlová ještě posečká, protože vystoupí s přednostním právem předseda klubu Zbyněk Stanjura. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Možná pan zpravodaj potvrdí můj pocit, že jsme se vrátili v čase o dva roky. Je to zhruba dva roky, kdy jsme schvalovali poslední významnou novelu tohoto návrhu zákona, a byly stejné titulky v médiích, jako vidím v těchto dnech: Poslanci schválili návrh zákona, který výrazným způsobem urychlí výstavbu infrastruktury. Nejen dopravní, jak říkal Ivan Adamec. A já vám řeknu, co mi na tom návrhu zákona chybí nejvíce.
Ivan Adamec popisoval složitě vzniklý kompromis s tou přílohou, ve které byly vyjmenované stavby, na které se měla aplikovat ta minulá novela. Ten zákon je platný, nebo ta novela byla platná, pokud se nepletu, jestli to bylo 18., ale určitě v srpnu 2018. Máme dva roky, to znamená, to už je období, za které se dá hodnotit, zda ta novela něčemu pomohla, nebo nepomohla. My to nevíme. My to nevíme, a znovu naslepo, a neříkám, že špatně, ale znova naslepo slibujeme veřejnosti, že tentokrát to vyjde a tentokrát to urychlíme. Já jsem očekával, že významní státní investoři pod taktovkou Ministerstva dopravy předloží písemný materiál nejen členům hospodářského výboru, ale všem členům Poslanecké sněmovny, ve kterém zhodnotí minimálně čtyři věci z té minulé novely, kde jsem byl spoluautor, spolupředkladatel a pro kterou jsme hlasovali takřka všichni v Poslanecké sněmovně. Možná se někdo zdržel, ale ta podpora byla opravdu široká. A zavedli jsme poměrně nové věci. Ne poměrně, úplně nové věci.
Nejdříve byla předběžná držba, z toho se udělalo mezitímní rozhodnutí. Kolikrát bylo uplatněno za ty dva roky? S jakým výsledkem? Urychlilo to, nebo neurychlilo? To není kritika toho institutu, ale my nevíme, jestli pomohl.
Pak jsme byli moc rádi, když Sněmovna přijala náš návrh, který byl průlomový ve stavebním řízení. To znamená fikce souhlasu, kterou už máme dva roky. My nevíme, kolikrát byla použita. Nemám žádný materiál, který by mi řekl - ano, to je dobrý institut, on se osvědčil, proto třeba můžeme debatovat o rozšíření do jiných oblastí. Nemáme tu statistiku. Proto říkám, že budeme rozhodovat naslepo. Anebo mohlo být zhodnocení, že nepomohl, ale neuškodil, anebo že uškodil, nebo že se vůbec nepoužívá. Já prostě nevím. A myslel jsem si, že po roce to zhodnotíme, dneska už to jsou skoro dva roky, a nevíme vůbec nic.
Třetí věc, kterou já bych předpokládal, že bychom k tomuto návrhu zákona měli dostat, a myslím, že by to ocenili předsedové hospodářského výboru, schválili jsme přílohu v roce 2018, od srpna je ten zákon platný. Tak není nic jednoduššího než napsat, jak jsme se za ty dva roky pohnuli v těch akcích, které jsou v příloze, a kolikrát se případně pozitivně projevily ty nové instituty, které jsme do toho zákona zavedli. To znamená, mezi tím je rozhodnutí a především dikce souhlasu. Nebo zda se vůbec pohnula příprava. Ale už ten seznam rozšiřujeme a vedeme ohromný souboj, jestli tam přihodíme tohle nebo tohle. A kdo je náhodou proti, že se mají využívat tyto mimořádné prostředky - protože když si připomeneme debatu před dvěma lety, tak jsme se shodovali docela dobře, neříkám, že se všemi, zejména kolegové z levice měli benevolentnější přístup k tomuto nástroji, a my jsme říkali, že má být výjimečný a opravdu na významné stavby, kde to, že to je v zájmu státu, je vlastně bez diskusí. Ano, ta příloha je mnohem širší, než jsme tehdy předpokládali, protože pokud například v dopravní nebo silniční infrastruktuře dáme 30 prioritních akcí, nebo 40, nebo 50, tak nemáme žádnou prioritu, řekněme si to otevřeně. Když máte 50 priorit nebo 30 priorit, co je vlastně prioritní? Všechno a nic. Nemáme to vyhodnoceno, a opět dneska slibujeme, že se to výrazně urychlí. Možná ano, já to nechci zpochybňovat a nechci napadat jednotlivé části a komentovat jednotlivé pozměňující návrhy. A to je třetí věc, kterou jsme měli mít na stole při tom, kdy jsme ten návrh dostali z vlády. ***