(9.20 hodin)
(pokračuje Polanský)
Další aspekt. Zákon 416 novelizujeme rok a půl po poslední novele. V této novele jsme přidávali několik i poměrně revolučních mechanismů, které neměly šanci se v praxi nějak projevit. V takové situaci nedává logiku novelizovat zákon tak brzy znovu, aniž by proběhlo řádné vyhodnocení původní novely. Nejsem sám, kdo to tvrdí. Předseda Nejvyššího správního soudu ve svém stanovisku označil tento postup doslova za chaotický. Navíc ani dnes neexistuje žádný program systematického sbírání informací o stavebních procesech, jejich vyhodnocování, což je přesně základ pro nějakou analýzu, kterou potřebujeme proto, abychom tady byli schopni kvalitně rozhodovat. Protože co neumím měřit, nedokážu ani řídit. Úplně stranou ponechám tu přílohu zákona, do které se nám dostávají stavby podle zcela nejasného klíče. To platilo ale jak pro první novelu v roce 2018, pro tu poslaneckou, o to horší to však je v dnešní době, kdy jde o novelu vládní a pracovali na ní více než rok profesionálové ze tří ministerstev.
Další věc. Zcela zásadní mechanismy, např. možnost sloučit agresivnější metodu vyvlastňování, tu tzv. předběžnou držbu, přímo s územním rozhodnutím, je věc, která se do zákona dostala pomocí pozměňovacího poslaneckého návrhu, neprošla tedy žádným vnitřním ani meziresortním připomínkovým řízením, neprošla analýzou RIA ani stanoviskem Legislativní rady vlády.
Když už jsem u Legislativní rady vlády, tak bych chtěl jenom podotknout, že její stanovisko k této novele je jedním slovem zdrcující. Na jeho základě by se slušelo tisk stáhnout a přepracovat. Bohužel, reflexe těch připomínek od Legislativní rady vlády byla zcela minimální, spíš nulová.
Vady na kráse najdeme i v samotném procesu přijímání tohoto zákona. Zarážející je např. názorový nesoulad předkladatelů, tedy ministerstev pro místní rozvoj, dopravy a průmyslu. V naprosto kritických částech tohoto zákona prostě nenašla shodu. Argumentovala velice často proti sobě, a to říkám, i zcela zásadními argumenty. To bylo natolik do očí bijící, že pár dní nato nám přišlo do mailových schránek nové vypořádání, ve kterém byla ministerstva přinucena změnit názor a přizpůsobit tomu argumentaci, aby to dostalo nějakou jednotnou fazónu.
Možná i z toho důvodu nastala situace, kdy vypořádání pozměňovacích návrhů po druhém čtení ministerstva odeslala do Sněmovny někdy o půlnoci z 9. na 10. června, přičemž 10. června - nám se dostala do schránek v 8 hodin ráno desátého a v 9 hodin začínal výbor, na kterém se o tom tisku hlasovalo. Dámy a pánové, takové jednání v případě závažného zákona, ve kterém jde o majetky, vyvlastňování, je fakt nepřípustné.
Ještě se sluší přiznat, že navrhované změny bezesporu urychlení výstavby dopravní infrastruktury přinesou, to nepopírám. Cena, kterou za to ale zaplatíme, je příliš vysoká a my Piráti nejsme ochotni ji zaplatit. Celá diskuse se tak vlastně vede pouze o tom, zda účel světí prostředky. Z těchto důvodů Piráti návrh - pro který se mimochodem vžila u nás v resortním týmu přezdívka lex laxativ - nepodpoří. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Polanskému. Nyní vystoupí pan poslanec Ivan Adamec, připraví se Helena Langšádlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Ano, děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vládo, kolegyně, kolegové, no, já nebudu tak, řekl bych, možná kritický k tomu návrhu zákona 416. Já už jsem k němu několikrát hovořil a musím říct, že samozřejmě mně také některé věci vadí, mrzí mě, jakým způsobem se připravuje tento nejdůležitější zákon pro naše hospodářství. Dneska, když jsem si otevřel televizi, tak mám pocit, že všichni sledují klecový chov slepic, a dálnice se jaksi v televizi vůbec neobjevily. Já teda musím říct, že bohužel na to, že to je - a já už jsem to tady říkal...(Reakce na poznámku ze sálu.) Slepice na dálnici, ano, pane předsedo, slepice na dálnici, rozumím tomu.
Musím říct, já už jsem to říkal dřív, že na to, jak je to důležitý zákon, že ta příprava by měla vypadat trochu jinak. A je také pravda to, co říkal pan kolega Polanský, že vlastně dát do toho návrhu zákona pozměňovací návrh kolegy Kolovratníka, který je samozřejmě prokonzultován s ministerstvem, to si nedělejme iluze, který zásadním způsobem mění tu přípravu, tak je to minimálně zvláštní, tento způsob.
A já se také vrátím do minulosti, protože tehdy jsme tady dávali dohromady seznam, tehdy to také vlastně byl poslanecký návrh, kde jsme to ale konzultovali přímo s ministrem dopravy Ťokem, kde došlo k nějakým dohodám, a nebylo to vůbec jednoduché, a tehdy jsme dávali dohromady seznam staveb, které měly být zásadní pro rozvoj České republiky, a už tehdy to byl velký problém. Už tehdy jsme se prostě neshodli na některých věcech. Nakonec, aby to prošlo, jsme ty ruce zvedli a dostaly se tam některé stavby, které podle mě tam být neměly, podle jiných kolegů ano, ale já jsem žil v představě, že tento seznam by měl být strategickým seznamem na dobu, kdy je reálné ty stavby postavit. To znamená, nedávat tam všechno, co nás napadne, všechno, co nás trápí, ale opravdu reálný seznam investic, které je potřeba udělat v nejbližší době. Bohužel se tak nestalo.
Tady to vedeme k dokonalosti, tady dáváme další věci, jako jaderné elektrárny, vodní nádrže, a já si myslím, že to je nebezpečný krok, velmi nebezpečný krok. Samozřejmě nikdo mě nemůže osočit z toho, že bych nechtěl stavět vodní nádrže, nechtěl stavět jaderné elektrárny. To prosím tak není, ale ten systém se mi nelíbí. To je potřeba říct, že takhle by se to nemělo dělat.
Padl tady také názor, že v řadě případů těch pozměňovacích návrhů je nesoulad ministerstev. No to je pravda, ale na druhou stranu to bylo vždycky. To bychom se nehnuli z místa. Prostě každé ministerstvo hájí trochu jiné své zájmy, a pokud to nebude jednotné v této oblasti, tak se nikdy neposuneme dál. To je potřeba si říct. Takže ten problém já tam nevidím.
Já vidím problém v tom, že teď máme před sebou 40 pozměňovacích návrhů, z toho fakt jeden jediný možná stojí za zmínku, to je ten tzv. polský nebo německý model. Já bych šel ještě dál, ale to by bylo potřeba připravit, aby to bylo jednodušší. A myslím si, že řada těch pozměňovacích návrhů podle mě naopak ten zákon znepřehledňuje, znejisťuje to právní systém České republiky, a že pokud bychom to schválili tak, jak prošly všechny pozměňovací návrhy, nebo všechny, které tady jsou, tak prostě ten zákon nebude dobrý, nebude to krok správným směrem a pak, pokud některé návrhy pozměňovacích návrhů k zákonu projdou, tak já navrhnu našemu klubu, abychom ten výsledek nepodpořili, abychom se zdrželi. Ale musím říct, že to chceme, chceme urychlit výstavbu.
A ještě mi dovolte, abych řekl jednu věc. My se tady legislativně můžeme snažit, jak budeme moci, ale pokud se nikdo nezamyslí nad systémem té vlastní realizace jak té přípravy, tak těch staveb, tak prostě se budeme posouvat dopředu pouze velmi malými krůčky. Mám teď na mysli přípravu, tu reálnou přípravu těch staveb v ŘSD.
Prosím vás, podívejte se na to, já už jsem o tom tady někdy mluvil, to je fakt tragédie! My jsme udělali územní rozhodnutí po 504 dnech, to už jsem tady říkal, udělali jsme ho na první pokus, dokonce Děti Země, pan Patrik nás pochválil, jak jsme dobří, jak jsme otevření, veřejní. Nevím, jestli náhodou nepřehlédli, že stavíme dálnici z druhého konce, ale to já neumím posoudit, tohleto. No a teď si vezměte, územní rozhodnutí platí. A víte, kdo byl nejvíc překvapen? No ŘSD! My budeme muset něco dělat! A jestli si myslíte, že okamžitě začali zpracovávat znalecké posudky na pozemky a stavby, o kterých vědí už léta, že se to prostě začne připravovat, no tak to se teda pletete. To začíná až teď. A který máme měsíc? No červen, to je prakticky půl roku.
Takže já říkám, můžeme tady dělat, co chceme, pokud se nezmění systém přípravy a výstavby, tak prostě to takto nepůjde. ***