(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní paní poslankyně Balcarová s faktickou poznámkou. Pak se mi hlásil pan ministr, předpokládám, že s přednostním právem. Prosím.
Poslankyně Dana Balcarová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych jenom ráda zdůraznila, že já určitě nejsem proti tomu, aby se zavíraly teplárny, protože se odkláníme od uhlí, ale myslím, že spalování odpadů není tou jedinou možnou cestou. Že jsou cesty, které jsou efektivnější a udržitelnější. Uznávám, že dnes jsou už technologie takové, že opravdu z komínů tepláren nebo z komínů spaloven nejde žádný jedovatý plyn nebo zplodiny, ale mně jde o to, co jde dovnitř. A dovnitř jdou materiály nebo surovina, která se dá využít jinak a kterou někdo vnímá pouze jako odpad. Tím bych asi toto svoje vystoupení skončila. Mně jde opravdu o to, že když se postaví spalovna, jak dlouho musí fungovat, aby se zaplatily investice, které jsou do toho vloženy.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní pan ministr Brabec z pozice navrhovatele. Prosím.
Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji. Já abych to nezapomněl, už jsem také starší, poznámek mám spoustu, ale já jen velice rychle zareaguji na pana kolegu Válka vaším prostřednictvím, pane předsedající.
Za prvé, zákaz skládkování vůbec neznamená, že skládky úplně skončí. Německo má zákaz skládkování od roku 2009 a samozřejmě se dále skládkují ty věci, které nejsou ani biologicky rozložitelné, nějakým způsobem energeticky využitelné anebo recyklovatelné. To znamená, popel, struska se samozřejmě budou skládkovat dál.
Za druhé, zrovna ten stavební odpad, tam musím říci, ten se samozřejmě nepočítá do toho komunálu, je ho mnohonásobně víc než komunálu a je tam po něm velká poptávka, protože stavební odpad se čím dál tím víc stává velmi cennou surovinou, která se dnes dá velmi dobře recyklovat, asfalt, různé betonové věci, ze kterých se pak dělají směsi. To jen na vysvětlenou.
Potom ten váš povzdech, děkuji za něj, protože já jsem si všiml toho samého a musím tedy říci do vlastních řad, že když porovnáme kvalitu třídění v Poslanecké sněmovně s klasickou kvalitou třídění v barevných kontejnerech, tak tedy těžce prohráváme na body jako Sněmovna a musíme se nad sebou zamyslet. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za tu výzvu. Nyní, pokud se již nikdo další nehlásí k reakcím z místa, tak pan poslanec Kott je přihlášen v obecné rozpravě. Připraví se pan poslanec Babka. Prosím.
Poslanec Josef Kott: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl seznámit se svými dvěma pozměňovacími návrhy k tomuto tisku.
Ten první se týká použití čistírenských kalů na zemědělské půdě. Takové drobné odůvodnění. Podle § 68 odst. 2 návrhu zákona o odpadech má osoba, která upravuje kaly a vypracovává program použití kalů, zcela novou povinnost, a to předložit vypracovaný program ke schválení Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému. V nyní platném zákoně o odpadech tato povinnost není. Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku číslo 676 bez dalšího vysvětlení pouze uvádí, že jde o novinku, zavedení schvalování programu použití kalů ze strany ÚKZÚZ.
Dle mého názoru je ale třeba si uvědomit, že tato novinka velmi významně zkomplikuje nakládání s kaly z čistíren odpadních vod v praxi. Zejména dojde ke značnému zatížení žadatele o schválení programu použití kalů. Celý tento systém by následkem tohoto nového správního řízení rovněž přestal být flexibilní a nedokázal by v reálném čase reagovat na změny podstatné pro zpracování programů. Přitom je zapotřebí zdůraznit, že problematika nakládání s kaly je v návrhu zákona ošetřena řadou povinností od fáze úpravy kalů až po podrobné povinnosti a zákazy při používání kalů na zemědělské půdě. Význam nově zaváděného schvalovacího programu použití kalů v ÚKZÚZ tak není zřejmý. Proto navrhujeme tímto pozměňovacím návrhem o odpadech toto vše vypustit.
Jenom bych chtěl ještě doplnit, že v současné době prochází výzkum právě na ÚKZÚZ, od příštího roku bude probíhat výzkum na ČZÚ v Praze o využití čistírenských kalů a nikdo nemá zájem o to, aby nevhodné čistírenské kaly se dávaly na zemědělskou půdu a abychom na zemědělskou půdu dávali pouze čistírenské kaly, které odpovídají požadavkům, a leckde je to jediná organická hmota, která se do té půdy dostává.
Tolik osvětlení nebo odůvodnění mého prvního pozměňovacího návrhu.
Druhý pozměňovací návrh se týká starých ekologických zátěží. Tady je odůvodnění o trošku delší. Tento pozměňovací návrh navrhuje, aby zákon o odpadech osvobodil od poplatků za ukládání odpadu na skládku případy, kdy takový odpad pochází ze starých sanací ekologických zátěží. Osvobození by se mělo týkat odpadů, které pocházejí ze sanací a likvidace takových kontaminací, zejména hornin a podzemních či povrchových vod, k nimž došlo před procesem privatizace. Právě z peněžních prostředků, které přešly na stát při zrušení Fondu národního majetku, hradí Česká republika sanace ekologických zátěží, které vznikly činností národních podniků. Navrhovaná úprava je inspirována obdobným zakotvením osvobození poplatků za odběr podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění.
Motivací pro přijetí navrhované právní úpravy je zejména veřejný zájem o zlepšení kvality životního prostředí, k ochraně kvality podzemních i povrchových vod a zlepšení kvality života nejen v dotčených lokalitách.
Navrhovaná právní úprava má za cíl sejmout ze státu, obcí a krajů uměle vytvořené břemeno spočívající v minulosti v placení poplatků za ukládání odpadu vzniklého při sanacích starých ekologických zátěží, k jejichž odstranění jsou tyto subjekty zavázány ze zákona. Stát je povinen k odstranění starých ekologických zátěží vzniklých v areálech bývalých národních podniků.
Celková výše smluvních garancí státu k odstranění ekologických zátěží, k jejichž odstranění je stát zavázán a jejichž odstranění zajišťuje Ministerstvo financí, dosahuje částky přes 100 mld. korun. Tato částka alokovaná na odstranění starých ekologických zátěží však nemůže pokrýt veškeré náklady na odstranění těchto zátěží, a pokud většina nákladů bude vyplacena obcím, na jejichž území se nachází skládka, a Státnímu fondu životnímu prostředí. Právě zrušení poplatků za ukládání odpadů pocházejících ze starých ekologických zátěží sníží náklady veřejných rozpočtů na odstranění neefektivní redistribuce peněz v rámci těchto rozpočtů. V opačném případě by stát musel hradit část nákladů na sanace starých ekologických zátěží.
Účelem poplatku za uložení odpadu na skládku je snížení množství odpadu ukládaného na skládku při současném zvýšení objemu odpadu využívaného. Existence a výše poplatku má původce a jiné osoby nakládající s odpadem vést k tomu, aby buď ani nevznikal, nebo byl primárně využit a nebyl skládkován. Smyslem sanací je nicméně zbavení určitých lokalit vzniklé ekologické zátěže. Při sanaci je tak vznik odpadu naprosto nevyhnutelný a je nutným důsledkem odstranění této kontaminace. Od poplatku by tedy měly být osvobozeny případy, kdy regulační funkce poplatku je ve vztahu k ochraně životního prostředí neefektivní, kontraproduktivní a životnímu prostředí více škodí, než prospívá.
Přijetím navrhované právní úpravy dojde ke snížení nákladovosti odstranění starých ekologických zátěží, což by mělo mít za následek efektivnější a rychlejší likvidaci starých ekologických zátěží, a tím větší ochranu životního prostředí. Navrhovaná právní úprava je v zájmu všech státních institucí, všech obcí, krajů i všech občanů, neboť staré ekologické zátěže se mohou nacházet na území kteréhokoliv kraje i kterékoliv obce.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji. Nyní pan poslanec Babka, připraví se pan poslanec Munzar. Prosím. ***