(17.20 hodin)
(pokračuje Pošvář)
Teď k mortalitě. Ačkoliv mortalita slepic je velmi sledovaná, těch studií, které by na robustním datasetu srovnávaly jednotlivé typy chovů a vliv tamních parametrů, není mnoho. Některé - i dotazníková studie belgických farmářů - zjistily mírně vyšší mortalitu v obohacených klecích ve srovnání s halami, jiné, jako meta-analýza od Aerni z roku 2005, nezjistily rozdíly mezi typy chovů, a konečně některé ukázaly dokonce i vyšší průměrnou mortalitu v jednopodlažních halách. Zdá se tedy, že typ chovu nemá zásadní vliv na mortalitu a spíše záleží na zkušenosti toho kterého chovatele, konkrétním provedení chovu, což koneckonců naznačuje i zmíněná dotazníková studie.
Vyšlechtění k vysokým snůškám vedlo u slepic k extrémním nárokům na metabolismus vápníku, a tak je osteoporóza jedním z nejzávažnějších zdravotních komplikací v chovech. Jak víme i z humánní medicíny, nedostatek pohybu má negativní vliv na rozvoj této nemoci, a tak nepřekvapí, že v klecových chovech je incidence této bolestivé choroby vyšší než ve volnějších chovech, které umožňují pohyb. Osteoporóza vede k deformacím až zlomeninám, nejčastěji na hřebenu hrudní kosti. Bylo ukázáno, že kvůli nárazům do překážek a nevhodné manipulaci je incidence zlomenin vyšší u neklecových chovů než u klecových, ale i tam dosahuje ke konci snáškového cyklu alarmujících čísel. A tak bez ohledu na typ chovu patří prevence zlomenin a osteoporózy k největším problémům současného welfaru nosnic, což vyžaduje komplexní řešení od metod ustájení přes dietetická opatření až po výběr vhodných plemen.
Co se parazitů týče, tak závažným problémem je napadení roztoči, hlavně čmelíkem kuřím, o němž se soudí, že kvůli možnosti úkrytu v podestýlce bude častěji v neklecových chovech. Srovnávací studie tento trend naznačují, ale výrazný rozdíl neukazují, jelikož tento parazit může i v klecových chovech být dosti častý. Naopak díky možnosti popelení mají slepice z halových chovů lepší možnost zbavit se parazitů žijících v peří.
Z dalších zdravotních komplikací jsou časté a závažné problémy nohou, kde konkrétní typ choroby patrně souvisí s typem ustájení, takže se zdá, že poškození prstů a hyperkeratizace je častější a horší v klecových chovech díky stání na nakloněné podlaze z drátů, zatímco dermatitida je asi častější v halových chovech, patrně kvůli styku nohy s podestýlkou. V halových chovech patrně častěji dochází k epidemiím bakteriálních chorob, zatímco v klecových systémech jsou častější onemocnění virová. Takže v důsledku rozdíl mezi mortalitami není průkazný, jak již bylo řečeno.
Pro pocit bezpečí má slepice silnou potřebu nocovat na vyvýšených hřadech a snášet vejce ve skrytých prostorách. Obě tyto činnosti jsou pro slepice tak důležité, že jsou pro dosažení ochotny investovat podobné úsilí jako pro získání potravy. Nemožnost je vykonávat vede k neklidu a deprivaci. V tomto klecové chovy, byť obohacené, rozhodně neplní pozitivní úlohy. Pro příklad uveďme, že vyhláška č. 208/2004 Sb. sice stanoví povinnost umístění bidýlka o délce 15 cm na nosnici, ale to jednak nestačí pro všechny obyvatelky klece a taky díky výšce stropu bidýlko umístěno jen kousek nad podlahou nijak životní pohodu slepici nezabezpečí, instinktivně prostě ví, že pozemní predátor ji z něčeho podobného může hravě ulovit.
Klecové chovy, ani ty obohacené, nijak nemohou slepicím zabezpečit možnost popelení, jelikož množství poskytnutého substrátu je zcela nedostatečné. Přitom popelení je pro slepice extrémně důležitá činnost, kterou intenzivně vyhledávají. V obohacených klecích se tak snaží činit alespoň naprázdno, což však jejich potřeby samozřejmě neuspokojuje.
Konečně klecové chovy nenabízejí ani kvalitní sociální život, který, jak uvedeno výše, je pro slepici velmi důležitou komponentou životní pohody. Slepice je pohybově aktivní tvor s přirozenou tendencí tvořit malá hejna se silnou hierarchickou strukturou. V přirozených podmínkách se podřízení jedinci mohou vyhnout konfliktu a odejít jinam, což jim klecové chovy na rozdíl od těch halových neumožňují, a takové situace mohou vést ke konfliktům, ozobávání peří až ke kanibalismu.
V neprospěch halových chovů bývá argumentováno tím, že jsou zde nosnice sdruženy do obrovských hejn, což odporuje jejich přirozenosti. Je však třeba podotknout, že právě z hlediska welfaru je zde tato nepřirozenost výhodou, protože u slepic v anonymních obřích hejnech dochází k tzv. společenské toleranci a nemají snahu se agresivně napadat. Naopak kvůli zvýšené agresivitě jsou problematičtější chovy menších hejn kolem 30 kusů, kde slepice nemají na výběr, s kým v hejnu budou, jak tomu právě bývá v těch obohacených klecích.
Závěrem je tedy možno říci, že na každém způsobu ustájení můžeme najít nějaké výhody oproti jiným. Nicméně zatímco obohacené klece nepředstavují z hlediska bezzávadnosti produktů ani fyzického zdraví ptáků žádnou jednoznačnou výhodu, ve srovnání s halovými chovy jsou obohacené klece mnohem horším řešením z hlediska welfaru a životní pohody zvířat.
A teď už k našemu předkládanému pozměňovacímu návrhu. Náš předkládaný pozměňovací návrh míří v České republice k úplnému zákazu klecových chovů nosnic. Reaguje na výhrady vznášené odborníky, jednoho jsem tady právě citoval, odborníky na welfare zvířat. Reaguje na celoevropský trend, který se přenesl i do České republiky a v jehož důsledku celý maloobchodní sektor počítá s tím, že se přejde na vejce z alternativních chovů. Reaguje také na veřejné mínění, které klecové chovy nosnic většinově odmítá. Obdobná úprava byla již přijata v několika evropských zemích, včetně sousedního Rakouska a Německa.
Účinnost je navrhována k 1. 1. 2027, čímž je dotčeným podnikatelským subjektům ponechávána dostatečně dlouhá doba k přizpůsobení se změně právní úpravy. V České republice se v současné době chová zhruba 5 milionů nosnic v komerčních chovech, z toho 84 % v klecových systémech. S ohledem na tržní vývoj, zejména pak závazky velkých obchodních společností, se očekává, že se do roku 2025 nejméně 60 % současných klecových chovů transformuje na bezklecové systémy i bez našeho legislativního zásahu. Předkládaný návrh počítá s účinností až od roku 2027, lze tedy předpokládat, že se reálně dotkne maximálně 40 % současné klecové produkce.
Transformace této části produkce si u dotčených firem vyžádá investiční náklady v odhadované výši 1,22 až 1,68 miliardy korun. V roce 2012 byly společnosti působící v oblasti chovu nosnic nuceny do přestavby na obohacené klece. V roce 2027 budou závazky přijaté v této souvislosti již splacené. Navíc obvyklá životnost klecové technologie se odhaduje na 15 let, a tak lze předpokládat, že i bez přijetí předkládaného návrhu by muselo dojít ke značným investicím do obnovy technologického vybavení chovu nosnic. Výrobní náklady vzrostou pouze o 20 až 40 haléřů na jedno vejce. Při přepočtu na průměrnou spotřebu vajec na osobu dojde k navýšení nákladů pouze o 4 až 8 korun na měsíc. Předkládaný návrh tak nebude mít žádné významné negativní sociální dopady.
Co by opravdu ale mohlo mít velké dopady, by bylo neschválení mého druhého pozměňovacího návrhu. Ten se týká kompenzací pro provozovatele kožešinových farem. Původní návrh předložený na zemědělském výboru počítá s odškodněním 6 900 korun za norka a 5 400 korun za lišku a bohužel se ukázalo, že se neopírá o žádné seriózní údaje. My se se svým návrhem vracíme do roku 2017, kdy byl schvalován zákaz kožešinových farem, a při této příležitosti byl v Senátu představen návrh na odškodnění 3 000 korun za norka a 3 900 korun za lišku. Na tomto návrhu úzce spolupracovalo Ministerstvo zemědělství společně s některými senátory a jedná se o poslední kvalifikovaný odhad, který není zkreslený vývojem po roce 2017.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jsme v obecné rozpravě a další v pořadí je pan poslanec Elfmark. Prosím, máte slovo. ***