(15.50 hodin)
(pokračuje Luzar)
Co mně osobně vadí a vnímám, je, že tímto zákonem se budeme muset zabývat opakovaně, protože snahy Evropské unie ukazují, že se připravuje další zásah do práv držet zbraň, držet munici, další zásah do občanských svobod těch, kteří si tento koníček vybrali. A tento zásah, ať už se týká tolik deklarovaného olova, popřípadě znovu zásah snahy zakázat zbraně, které mají vzhled vojenských zbraní. Ale které zbraně nemají vzhled vojenských zbraní? To si řekněme na rovinu. A budeme se asi muset znovu vrátit k tomu, že budeme pod výrazným tlakem.
Proto vnímám tento návrh jako velice dobrý návrh, který řeší problematiku v České republice. Přivítám ty návrhy, které povedou k tomu, že se nám tento zákon podaří přijmout bez větších komplikací ve všech třech čteních.
Zároveň vítám iniciativu senátorů, kteří připravují návrh zakotvení určitého práva mít možnost se bránit do Ústavy České republiky. Toto si myslím, že zaslouží pozornost a poděkování - rozhodnutí Senátu připravit a dát Sněmovně k projednání. A pevně věřím, že v rámci druhého čtení se již budeme vracet opravdu ke konkrétním věcem, tu politickou část rétoriky si odpustíme a budeme se snažit přispět k tomu, aby Česká republika byla opět v Evropě udávána jako země, která má velice liberální zákon o zbraních a střelivu, ale také velice přísný a velice dobrý, abychom byli příkladem a vzorem pro celou Evropu v rámci postupu, jak v této problematice jít a postupovat.
Čili na závěr ještě jednou děkuji Ministerstvu vnitra, hlavně pracovníkům, kteří se podíleli na návrhu tohoto zákona. Neměli lehkou práci. A pevně věřím, že i v této Sněmovně budeme s tímto zákonem, jak se říká, pracovat i v tomto pohledu, že to není zákon, který by byl vyvolán přímo našimi potřebami. Musíme se k němu postavit tak, že Evropa prostě nějaké tendence má, a budeme hledat cesty, jak najít kompromis a dojít k dobrému zákonu v rámci zbraní a střeliva.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě přihlášky - na faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Klaus a v obecné rozpravě se dále připraví pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Zareagoval bych na všechny předřečníky i na všechny ostatní členy Sněmovny šmahem ve faktické poznámce, a sice necítíte se lehce schizofrenně? Tady jeden za druhým hájíte - a velice správně - právo držet zbraň, naši zbraňovou kulturu. A pak vždycky řeknete za b), no ale teď ta směrnice, tak to asi tedy nějak budeme muset přijmout. Není skutečně systémové řešení vypovědět Lisabonskou smlouvu a nenechat si nařizovat někým jiným, co my chceme? Vždyť vůči zbraňové směrnici se vyslovila dokonce vláda České republiky, dokonce to hnala k evropskému soudu, který jsme prohráli tedy samozřejmě logicky. Takže vláda to nechce, střelci to nechtějí, tady drtivá většina poslanců to nechce, aspoň dle toho, jak vystupují, ale výsledek bude, že to nakonec tedy nějak tak jako ubožácky schválíme. Tohle vás přece nemůže těšit. Za dvacet let budete ležet na smrtelné posteli a tam si jako vzpomenete, jak jste jednali o těch zbraních například a nakonec jste to tedy prohlasovali, protože musíme. Hrdost českého poslance na nule. Já už jsem kvůli tomu několikrát vystupoval, ale je to věc, která je zásadní.
Samozřejmě směrnici podporovat nebudeme. Nepodporujeme žádnou. Ale tady ta schizofrenie drtivé většiny ctěných kolegů mě nepřestává fascinovat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní zatím poslední přihlášku mám pana poslance Zdeňka Ondráčka. Tak ještě jedna faktická mi naskočila. Ale je to od vašeho kolegy, takže pan poslanec Leo Luzar na faktickou. Prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Leo Luzar: Já se omlouvám, nechci zlobit, jak tady bylo naznačeno, ale musím reagovat na to, co tady zaznělo. Já si opravdu nemyslím, že tento zákon je zrovna ten zákon, na kterém bychom měli iniciovat občanskou neposlušnost a takzvaný czexit, jak asi někdo naznačuje, jako můj předřečník tady prostřednictvím pana předsedajícího. Protože samozřejmě občanská společnost má také zastánce tohoto postupu. Mnoho lidí je tady příznivcem, aby občané neměli v držení zbraně. A já to ctím. Ano, mají své obavy, mají možná svou negativní zkušenost. Ale přesto zůstávají v té rovině ano, Česká republika má nějaké zákony a řídí se jimi.
Já opravdu nejsem přesvědčen, že zrovna tento konkrétní zákon a 300 tisíc střelců - mezi ně se počítám - je zrovna ten, na kterém bychom měli zlomit tu hůl. Ale přesto je to vážné varování pro všechny, hlavně v Evropské unii, že tady je nespokojenost s činností zrovna v této oblasti. A myslím si, že tento signál, po kterém je tady voláno, hrdost českých občanů a českých zákonodárců, je tady docela zřetelně a jasně řečen. A pevně věřím, že i Evropská unie to slyší a bude se to vyhodnocovat a bude k tomu takhle přistupovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Ondráček. Je to poslední přihláška, kterou tady zatím mám. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Úplně ve zkratce zareaguji na svého předřečníka. Vidíte, ač dva z jednoho klubu, můžeme mít rozličný názor. Já bych klidně té Evropské unii řekl, že otázky vnitřní bezpečnosti jsou naše a prostě do toho by nám zasahovat neměli. Proto jsem byl i pro to, aby proběhlo to soudní jednání u evropského soudu. A že jsme prohráli, se mi samozřejmě nelíbí. A proto sám za sebe říkám, že budu podporovat návrh pana poslance Kotena, to znamená zamítnutí sněmovního tisku 92, i přesto, že hrozí ta sankce, protože někde se to zarazit musí. A kolega říká, že to není zrovna ten důvod. Já ten důvod tam vidím. Jsem také střelec, také držitel několika zbraní. A prostě nelíbí se mi to. Ale samozřejmě chápu rozličný názor i to, že druhá část veřejnosti by byla nejradši, kdyby žádné zbraně nebyly. A asi by ten svět byl daleko krásnější, kdyby žádné zbraně nebyly a všude byl jenom klid, mír a pořádek.
Ale zbraň podle trestního práva je cokoli, čím lze útok proti tomu druhém učinit důraznější. A může to být i dámská kabelka paní poslankyně Jany Černochové, která má svá tři čtyři kila, protože víme, co tam ženy všechno nosí, a pokud by nás přetáhla svou kabelkou, tak někteří slabší jedinci by to už nemuseli rozdýchat. (Pobavení a reakce v sále.) Takže to jenom tak na odlehčení.
Já podpořím návrh pana poslance Kotena, byť vím, nebo tuším, že asi tento návrh neprojde a budeme se tím zabývat. A proto jsem byl i součástí té pracovní skupiny, kde jsme tvořili sněmovní tisk číslo 669 a upravovali ten původní návrh Ministerstva vnitra. Odpracovali jsme na tom opravdu ty desítky minut, možná i hodin, které tím proběhly, než jsme to vyprecizovali do stavu, který jsme si vám dovolili předložit jako skupina poslanců a který za nás tady představil pan kolega doktor Mašek.
Bylo zmíněno také, co nás tady čeká. Je potřeba říci, že tyto dva tisky v rámci společné rozpravy, pokud projdou dnešním čtením a dojdou do výborů, tak my je projednáme. Říkáme, a my to víme, ale pro vás, kteří nejste členy výboru, my už máme připraveny pozměňovací návrhy jak z dílny Ministerstva vnitra, tak z dílny paní poslankyně Jany Černochové, anebo i ze společné dílny mne a pana kolegy doktora Maška jako dvou místopředsedů výboru pro bezpečnost. Kolegy jsme s tím seznámili, takže víme, jaká je situace.
Zároveň bych vás chtěl, a dovolím si říct i za pana kolegu, pozvat, my s panem kolegou v této věci ještě uspořádáme zde nějaký kulatý stůl, nebo seminář ještě před jednáním výboru pro bezpečnost. Dostanete pozvánku. Vy, které to zajímá, můžete se toho účastnit. A budeme velmi rádi, protože ta diskuse má být široká. A i z té diskuse, která tady teď proběhla. Jsem za to velmi rád, byť s těmi drobnými přestřelkami, které byly mezi kolegou místopředsedou Poslanecké sněmovny Okamurou a panem ministrem. Ale na to už jsme si v podstatě zvykli.
Kolega Luzar také zmínil, že je tady nějaká novela zákona č. 110 o bezpečnosti České republiky. Je to ústavní zákon, podotýkám. Abyste byli informováni, kolegové a kolegyně senátoři toto budou projednávat podle všeho už 11. června, to znamená příští týden, jako návrh zákona, který k nám doputuje. A my se budeme snažit to projednat buď ještě na červencové schůzi, abychom to dostali do výborů a mohli to projednávat společně v tom jednom balíčku otázek bezpečnosti.
Bylo zmíněno Ministerstvo vnitra a poděkování. Ano, na začátku, když se to rodilo v Evropské unii, jsme mohli být aktivnější a mohli jsme tam dát tu žlutou kartu a prostě některé věci říct. Ale bohužel jsme to neudělali a teď už vlastně taháme ty kaštany z ohně. Ale je na tom odpracováno, myslím si, docela dost práce. ***