(16.30 hodin)
(pokračuje Válková)
O škodách jsem hovořila. Pak jsou tady úpravy, které jsme původně měli v pozměňujících návrzích jako poslankyně my, tzn. paní poslankyně Ožanová, což byla implementace dvou evropských směrnic, resp. jejich transpozice do našeho zákoníku. A současně můj návrh, kdy s ohledem i na dlouhodobou kritiku možnosti relativně příliš snadno měnit ochranné léčení v případě nedodržení jeho podmínek na zabezpečovací detenci, § 99 odst. 5 trestního zákoníku, tak v tom návrhu se ruší ta vágní charakteristika, když ten, kterému bylo uloženo ochranné léčení, projeví negativní postoj k ochrannému léčení, aniž byl ten negativní postoj nějak specifikován, tak je možné vlastně přistoupit ke změně ochranného léčení na zabezpečovací detenci, což se v praxi ukazuje jako příliš drastické opatření, protože v zabezpečovací detenci můžete zůstat vlastně na doživotí, a ta kontrola, která probíhá, je opravdu v řadě případů s ohledem na ty podmínky, které jinak platí pro uložení zabezpečovací detence, nebo může být formální. Takže musíme se snažit, aby spíše se zabezpečovací detence legislativně upravila tak, aby ten, komu je uložena, aby musel takový odsouzený splňovat veškeré podmínky pro uložení zabezpečovací detence, a ne aby se mohlo změnit ochranné léčení v případech, kdy projeví negativní postoj a není specifikováno, v čem spočívá ten negativní postoj, například v tom, že vyplivne léky, které mu někdo dal nebo které mu byly předepsány, aby se korigovalo jeho chování, třeba agresivní nebo násilné. To určitě by nemělo vést k uložení zabezpečovací detence.
Jdu do detailů, jsem si toho vědoma, je to obsáhlý tisk. Vaší pozornosti skutečně by neměly ujít zejména ty věci, o kterých hovořila paní ministryně, čili možnosti a posílení možností, zjednodušení možností ukládat peněžité tresty namísto jiných sankcí. Potom to sjednávání dohody o vině a trestu a prohlášení viny, zrychlení trestního řízení, pak tedy ta, řekněme - já bych řekla přizpůsobení současné situace, trestní politiky současné ekonomické situaci, a to teď nemyslím koronavirové situaci, nicméně situaci, která je dána tím vývojem cen, čili zvýšení těch hranic, které jsou v § 138 odst. 1 stanoveny pro rozlišení trestných činů na přečiny, zločiny, zvlášť závažné zločiny, a odpovídající trestní sazby. A myslím si, že to jsou ty nejpodstatnější změny, které usnesení ústavně-právního výboru na svém zasedání 5. února schválilo, a doporučuji je Sněmovně takto přijmout.
Je tam samozřejmě ještě související zákon, na který bych nerada zapomněla, o trestní odpovědnosti právnických osob, kde by se napříště, pokud tento návrh projde, a ústavně-právní výbor jej také odsouhlasil, mělo na odsouzenou právnickou osobu hledět, jako by nebyla odsouzena, v případě, když bude, až zase na výjimky, které platí ohledně zvlášť závažného zločinu, mělo by být na ni hleděno, nebo na tu právnickou osobu, jako kdyby nebyla odsouzena, když řádně trest vykoná, nebo by jí byl eventuálně prominut nebo ten trest by byl promlčený. Čili například v případě peněžitého trestu, když ho zaplatí, tak již by neměla ten rejstřík poznamenaný tím, že tam bude ten výpis, který by jí třeba znemožňoval dále pokračovat v podnikatelské činnosti tím způsobem, jakým by ráda chtěla. Samozřejmě to se netýká zvlášť závažných zločinů, kdy ta právnická osoba byla třeba odsouzena k trestu propadnutí majetku, k trestu zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek.
Takže když to shrnu, myslím si, že jsme si toho v ústavně-právním výboru poměrně dost odpracovali, že ta novela je zásadní, že by velmi pomohla, jak se v oblasti trestněpolitické přiblížit standardu evropských zemí. Není to zase nic tak převratného, že bychom měnili něco, na co jsme dosavadně zvyklí, že bychom zvyšovali ty hranice škody tak, že by některé trestné činy, na které jsme zvyklí, že se u nás v České republice za ně ukládají tresty, takže by se nám najednou přesunuly do oblasti přestupků, to opravdu ne, toho se nebojte, hlavně starostové a starostky a hejtmani a hejtmanky. Ty propočty, když už na to přistoupí a navrhuje to i Nejvyšší státní zastupitelství a připojuje se k tomu Nejvyšší soud a soudy, justice, tak asi vědí, že k žádnému dramatickému nárůstu podle statistik, které pečlivě vedou, nedojde. A myslím si proto, že bychom měli tuto novelu podpořit.
Takže usnesení ústavně-právního výboru je, že navrhuje, abych přednesla, seznámila vás s těmi nejdůležitějšími změnami, jak jsem je tady nastínila, a doporučila vám to usnesení přijmout. A protože v tom usnesení jsou obsaženy i ty návrhy, které jsou původně, a proto nebudou uplatněny, pozměňovacími návrhy pod číslem 3368 a 3712, které nebudu uplatňovat, tak i dalších pozměňovacích návrhů je pouze 5, nikoliv 7, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Další pozměňovací návrhy, které jsou - dva z nich jsem uplatnila vlastně já - pod číslem 4891 a 4892, já bych je nazvala skoro legislativně technickými, protože jenom doplňujeme nový trest zákazu držení a chovu zvířat do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a do zákona o soudních věcech mládeže. Takže tam jde jenom o využití této možnosti otevření trestních předpisů k tomu, abychom legislativně doplnili to, co jsme zavedli v předchozích novelách, ale zapomněli jsme na tyto dva zákony.
Pak je zde pozměňovací návrh, který jistě přednese, nebo předpokládám, že přednese pan poslanec Tomáš Vymazal, pod číslem 5023, a to už je poměrně významná změna a myslím, že o té bychom tady hovořit měli podrobněji, protože pokud by byla přijata, tak by, myslím, mohla prodloužit, mít dopad na prodloužení, nebo přinejmenším zkomplikování určité fáze trestního řízení. Takže to přenechávám samozřejmě panu poslanci Vymazalovi.
Pak tady je jeden společný návrh, který jsem podala já a pan poslanec Michálek, kdy jde, já bych řekla, o určitou reakci na praxi některých soudů, které nepřihlížejí, a nemusí zatím přihlížet, k takzvané kumulaci trestů. Jde o případy, kdy někdo byl odsouzen, nemá ještě vykonaný nepodmíněný trest odnětí svobody a soudí se za další trestný čin. Pokud nejde o pokračování v trestném činu a neukládá se souhrnný trest nebo společný trest, tak v takovém případě je třeba, aby pro sjednocení aplikační praxe bylo výslovně v příslušném ustanovení stanoveno, že ten soud má přihlédnout i k tomu, že dosud nebyl vykonán ten předchozí uložený nepodmíněný trest, protože jinak se nám stává, že ve výkonu trestu odnětí svobody - já se omlouvám, ale teď už jako nemůžu moc mluvit - že v tom výkonu trestu - hluk - že v tom výkonu trestu odnětí svobody potom máme třeba na tři, čtyři, pět roků odsouzené za relativně malé majetkové trestné činy nebo méně závažné majetkové trestné činy, což jistě moc nechceme, a někteří z nich tam opravdu být takhle dlouho nemusí. Takže neomezujeme svobodu a nezávislost soudů tím, že bychom jim předepisovali, jak mají rozhodovat, ale sjednocujeme tu praxi tak, že říkáme, že v případě, kdy je to třeba, tak má soud i k této skutečnosti, že zatím nebyl vykonán ten předchozí trest a jde třeba o bagatelní trestnou činnost, k tomu přihlédnout. Takže to je také myslím důležité. ***