(10.50 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Bláhovi. Nyní paní poslankyně Pekarová Adamová. A zase, než jí udělím slovo, požádám sněmovnu o klid. Je tady nesmírný hluk a není možné, abychom vyslechli toho, komu bylo uděleno slovo, a už nebudu hovořit o tom, jak těžkou práci mají stenografky. Ještě chviličku, paní předsedkyně... (Poslankyně Pekarová Adamová: Já myslím, že už je to v pořádku.) Děkuji, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, já jenom velice stručně se stanoviskem klubu TOP 09 k projednávané materii, zákoníku práce. Myslím si, že už i v předchozích čteních jsem dostatečně jasně zdůraznila, že nepovažuji sdílené pracovní místo za to správné a nejlepší řešení, které je možné z hlediska podpory částečných úvazků. Částečné úvazky naopak považuji za nutné podpořit a tu formu podpory si představuji tak, že bychom je měli méně zatěžovat odvody, zejména tedy odstranit tu nespravedlnost, která u nich je z hlediska odvodů na zdravotní pojištění. Ostatně to už jsem tady několikrát tady předkládala, bohužel k tomu ale není většinová vůle. Sdílené pracovní místo však podpoříme, nebo celou tu novelu podpoříme, protože obsahuje i celou řadu jiných věcí, a pozměňovací návrhy, které jsou předkládány celou řadou kolegů, podporujeme taktéž, protože celkově ta novela přináší celou řadu zlepšení do vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Před čím chci ale varovat a k čemu chci vyzvat prostřednictvím této debaty paní ministryni a celou vládu, je, že nás opravdu nečekají jednoduché roky, jednoduché časy. A kdo na to může zejména právě doplácet nejvíce, jsou ti, kteří potřebují formu pracovního úvazku, který není na těch standardních osm hodin denně, resp. na plnou pracovní dobu, ale ti, kteří z jakéhokoli důvodu, ať už je to péče o člena rodiny, nebo třeba souběžné studium, anebo pokročilý věk, chtějí pracovat jenom několik hodin denně. A sdílené pracovní místo je tady vykládáno jako hlavní řešení a souběžně s tím bývá v debatách - teď už to tady nezaznívá, protože to není dané touto novelou, ale jenom dotačními tituly, které jsou mimo zákonný rámec - tak bylo sdělováno v minulosti, že budou podporovány formou dotací, že aby zaměstnavatel opravdu umožnil dvěma lidem pracovat na jednom místě, tak se bude snažit MPSV připravit takové stimuly formou dotací, že si tady budeme z jedné kapsy do druhé předávat peníze, aby někdo vůbec tu práci takovýmhle způsobem získal.
Já to považuji za mimořádně nešťastný způsob i v normální době. Opravdu je to jenom snaha nejdříve vybrat na jednu společnou kupičku peníze od zaměstnavatelů, tedy od daňových poplatníků, a pak moudře rozdělovat a zaměstnat na to spoustu úředníků, kteří budou tím, kdo bude tím arbitrem, jestli ten či onen tady tuto podporu získá, nebo ne. Ale teď v těchto časech, které nastávají, které už prožíváme, to považuji za obzvlášť nesystémové a hlavně za formu, která by brala peníze na to, co potřebujeme taktéž posílit a k čemuž také dlouhodobě vyzýváme, a to je forma péče o děti, protože zejména pro ženy vracející se z rodičovské dovolené, ale obecně pro rodiče vracející se z rodičovské dovolené nebo ty, kteří chtějí třeba i při rodičovské pracovat alespoň částečně, je prostě důležité, aby měli kvalitní péči o děti. Je to dlouhodobé téma a vím, že i paní ministryně se tím zabývá, a forma podpory dětských skupin, což je teď téma, které začíná už opravdu hořet, protože tam víme, že jich celá řada může zaniknout, pokud se do toho stát výrazně nevloží víc, tak to považuji za mnohem efektivnější a lepší vynakládání veřejných peněz než formu dotací na částečné úvazky formou sdílených pracovních míst. To chci tedy tady avizovat.
Máme před sebou také implementaci směrnice Evropské unie Work-life balance a věřím tomu, že i v rámci toho, abychom naplnili ten termín implementace, bude přicházet ještě několik novel, zřejmě i u zákoníku práce to bude nutné, a já tedy dopředu chci poprosit o přístup, který skutečně pomůže těm skupinám, které i vlivem krize, která nastává, budou často ohroženější než kdo jiný, ale nám by mělo jít o to, aby i oni měli šanci pracovat, aby nebyla pro ně ta bariéra vstupu na pracovní trh tak veliká, jakou občas musejí zažívat dnes.
Tak to jenom k těmto budoucím výzvám pro náš zákoník práce a obecně pro tuto oblast zaměstnanosti. Chci podpořit pozměňovací návrhy, které tady jsou probírané, zejména i podpořit návrh pana poslance Farského a dalších, protože si myslím, že ti, kteří pracují ve svém volném čase, na úkor svých rodin častokrát, s mládeží, malými dětmi, si tuto podporu zaslouží, a že je to něco, co společnost jim vlastně dluží. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Pekarové. Nyní s faktickou poznámkou Petr Pávek, připraví se kolega Černohorský. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Petr Pávek: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych si dovolil jenom krátce upozornit na skutečnost, že tento bod nebyl z důvodu přerušení projednán na hospodářském výboru, tak jak bylo předurčeno. To znamená, tento tisk byl předložen jako garančnímu výboru výboru pro sociální věci a následně i hospodářskému výboru. Domnívám se, že u tak závažného tématu, jakým je zákoník práce, je pohled těchto dvou výborů, které ze své podstaty a přirozenosti hájí a posuzují toto téma odlišně, hospodářský výbor má vždy zájem na tom, aby nebylo narušeno hospodářství, resp. aby hospodářství jako takové fungovalo, tak vás chci jenom na tuto skutečnost upozornit, protože z důvodu tzv. koronakrize bylo toto projednávání na hospodářském výboru přerušeno. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji a nyní pan kolega Černohorský. A opět požádám ještě před udělením slova sněmovnu o klid. Prosím zaujměte místa, která máte podle usnesení Poslanecké sněmovny, a nechte toho, kdo je řádně přihlášen do rozpravy, v důstojném prostředí jeho diskusní příspěvek přednést. Prosím, máte slovo.
Poslanec Lukáš Černohorský: Děkuji za slovo. Já bych rád podpořil pozměňovací návrh kolegy Víta Kaňkovského a kolegy Hájka. Najdete ho tedy pod písmenem D.
Ačkoli si řada lidí myslí, že se problémy tzv. rent týkají pouze horníků, není tomu tak. Pracovní úraz i nemoc z povolání s trvalými následky může potkat téměř kohokoli z nás, ať už jsme z oboru stavebnictví, chemického průmyslu, či nejčastěji z toho těžkého průmyslu. Náhrady momentálně v Česku pobírá asi 15 000 lidí. Na Ostravsku a Karvinsku je ale kvůli koncentraci těžkého průmyslu problém nejpalčivější a právě tady si totiž odnese ze zaměstnání trvalé poškození zdraví nejvíce lidí.
Takzvaná renta, přesněji tedy náhrada za ztrátu výdělku, se pak vypočítává jako rozdíl mezi průměrnou mzdou v posledním roce zaměstnání a mzdou minimální a v tom je právě problém. Zatímco v okolních zemích systém vychází ze sociálního pojištění, český systém je založen na zvláštní pracovněprávní odpovědnosti zaměstnavatele za škody. Renty tak v Česku vyplácejí pouze dvě pojišťovny, a to Kooperativa a Česká pojišťovna, každá přitom ještě využívá jiný výklad. Pokud byste se chtěli podrobně seznámit s tímto problémem, tak nedávno vyšel kontrolní závěr Nejvyššího kontrolního úřadu, kde se podrobněji zabývá tímto systémem, a budeme se jím zabývat i na kontrolním výboru.***