(10.20 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi. Kolega Farský ještě posečká. S faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Bláha. Máte slovo k faktické poznámce, pane poslanče.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já musím reagovat, protože to, co tady zaznělo - tak já chci reagovat na kolegu předřečníka prostřednictvím pana předsedajícího úplně jednoduše. Doba se změnila, takže často pravicové strany zastávají levicová stanoviska a obráceně. A věřte tomu, že doba se změnila i v tom, že v dnešní době netahá za tu delší stranu zaměstnavatel, ale právě ti zaměstnanci. Díky tomu, že nejsou na trhu práce zaměstnanci, že paběrkujeme, že si nemáme kam sáhnout, že většina, která přichází dneska ze škol, tak má jenom humanitní obory, nemá praxi v ničem, tak prostě ten zaměstnavatel nemůže si dneska diktovat ani vybírat. A volí často menší zlo v rámci zaměstnání a musí opravdu dobře zvažovat, koho vezme a koho nevezme. Tak neobávám se toho, že zaměstnanec by si nevydobyl svoji pozici v dnešní době. A vůbec v dnešní době, kdy většina zahraničních pracovníků zůstala doma, takže nemáme lidi na polích, nemáme lidi v sadech, nemáme ale ani ošetřovatelky v nemocnicích, protože zůstaly na ošetřovném s dětmi. Nemáme lidi v prodejnách, nemáme lidi ve výrobách. Prostě doba je napnutá, stále nervóznější a já přijdu a vysvětlím.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní vystoupení pana poslance Jana Farského, připraví se Olga Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Farský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás chtěl poprosit o podporu pozměňovacího návrhu, který jsme předložili s poslanci napříč všemi stranami zastoupenými ve Sněmovně. Přestože ten vývoj pak, jak už tady zaznělo v předchozích vyjádřeních, pak byl malinko složitější.
Chci vám představit podstatu toho návrhu. Jde o to, že dneska obrovská činnost, která se děje ve společnosti, stojí na dobrovolnících. My ji moc nevidíme. My na ni tolik nemusíme myslet v rozpočtech, my, naštěstí - myslím, že jsou rádi - je příliš neregulujeme našimi zákony, a tak jako kdyby mnohdy nebyla, bereme ji jako samozřejmost. Ale jsou to, jak zmínil kolega Hnilička, od sportovců, od těch, kteří se ve volném čase po práci věnují výchově sportovních talentů, mládeže, a bez nich bychom těžko pak kdy měli nějakou reprezentaci a nějaké úspěchy na mezinárodním poli. Ale jsou to i organizace přes skauty, pionýry, ligy lesní moudrosti a další, které vychovávají děti, které jim vkládají do života nejen to dobrodružství a nějaké zážitky, ale samozřejmě je formují. A že je formují způsobem, který je společností přijímaný a podporovaný, ukazuje i to, že jsou oceňováni mnohdy budoucími zaměstnavateli jako ti, kteří mají něco v sobě navíc. Protože oni se učí fungovat v týmu, reagují a učí se motivovat týmy lidí už v relativně nízkém věku, je jim svěřena odpovědnost za své kamarády a v tom věku ta formativní možnost je ještě obrovská.
Jakou tady odvádějí práci dobrovolníci dospělí, je skutečně nezměrná hodnota. Když to někdo zkoušel spočítat, tak jak tady zmínil i kolega Zlesák, mluví se o miliardách korun ročně, které tímto způsobem přináší do společnosti dobrovolníci svou prací zdarma. Když se propočítávalo, kolik takový vedoucí ročně věnuje ve svém volném čase dobrovolně času, tak vycházelo to až na 40 pracovních dní, které člověk zdarma poskytuje řekněme společnosti. On netrpí. On to dělá rád. Je to činnost, kterou si všichni vybrali dobrovolně, a neříkají si za ni o odměnu, a dokonce, jak se s nimi bavím, tak si myslím, že naprostá většina z nich, kdyby měla být placena, tak je to vlastně urazí. Takto by to nechtěli.
To, v čem ale narážíme na problém, je to, že v průběhu roku ten volný čas po večerech, někdy víkendech ještě tak dokážou ti vedoucí vyšetřit. Potíž je v tom, když mají - nebo potíž to mnohdy není, ale je to už mně přijde až za hranou toho, když ještě jim říkáme: když pak chcete vaše svěřence ve svém volném čase dobrovolně zdarma školit na sportovních soustředěních nebo s nimi vyrazit na zotavovací akci, tak si na to vezměte svoji soukromou dovolenou.
Zákoník práce na to dlouhodobě myslí v § 203 písm. h). Říká, že ti, kteří se celoročně soustavně dobrovolně věnují práci s dětmi a mládeží, můžou dostat až tři týdny neplaceného volna ročně, pokud proti tomu nejsou závažné překážky na straně zaměstnavatele. My tady říkáme to, a musím říct teď ze zkušenosti vedoucího, že mnohdy zaměstnavatelé už dnes volno, a to i placené, dávají. Zvláště státní podniky. A i to dneska už objevíme v mnoha kolektivních smlouvách, kdy se dohodli na tom, že to zaměstnavatel považuje za tak významnou službu celé společnosti, že o to navýší dny, které jinak má jeho zaměstnanec jako dovolenou.
My tady ve shodě se všemi předkladateli jsme přišli s konceptem, který říká, že ten náklad za těch pět dní v uvozovkách dovolené navíc, ale je to času, který musí ten dobrovolník strávit se svými svěřenci, kterým se věnoval celý předchozí rok, bude refundovat zaměstnavateli stát. A aby to nebyla obrovská částka, dali jsme limit ve výši průměrné mzdy. A dali jsme limit maximálně pět dní. Když to porovnáte s tím, že se mluví o miliardových hodnotách, které dobrovolnická práce přináší společnosti, a toto je náklad v rozpočtu vyčíslený 50 miliony, když to porovnáte s tím, že i vedoucí nějaké skupiny mládeže tomu věnuje 40 pracovních dní v roce, a my tady mluvíme o pěti dnech, tak si myslím, že ta v uvozovkách ziskovost u této neziskové činnosti je obrovská. Z toho důvodu myslím, že se podařilo získat i širokou podporu v Poslanecké sněmovně, a já děkuji za to, že děti a mládež nám nejsou lhostejné a že jim chceme takto, doufám, vyjít vstříc. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Farskému, nyní paní poslankyně Olga Richterová, připraví se pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji za slovo. Zákoník práce skutečně je jedna z nejdůležitějších norem. A na druhou stranu je dobré si říct, že to, co dnes vláda předložila, je skutečně dosti málo ambiciózní, to není žádná velká změna. Jsou to takové některé velmi užitečné, ale menší úpravy, ale skutečnou změnu zákoníku práce stejně ještě potřebovat budeme.
Já chci okomentovat k tomu vládnímu návrhu dvě věci, a sice že to, co je někdy prezentováno jako takový všelék, a sice to sdílené pracovní místo, to bohužel téměř nic neřeší. Co to umožňuje, je jen a pouze flexibilní rozvrh pracovní doby těch dvou a více zaměstnanců na jednom pracovním místě. Takže jediné, co to řeší, je to flexibilní rozvrhování pracovní doby těmi samotnými zaměstnanci. Zůstává stále pro zaměstnavatele ten zvýšený náklad ze zaškolování dvou zaměstnanců, z více pracovnělékařských prohlídek, z toho vedení účetnictví atd. Prostě stále zůstává to, že dva zaměstnanci jsou dražší nežli jeden. Čili dvakrát 0,5 úvazku není totéž jako jeden celý úvazek.***