(10.10 hodin)
(pokračuje Luzar)
Samozřejmě mně jako levicovému politikovi vždycky začne cinkat zvoneček v hlavě, když k zákoníku práce vyjádří kladné stanovisko zástupce ODS, protože od vzniku této strany zákoník práce, to je opravdu pro ně zcela oprávněně, jak se říká, červený prapor na býka. A je to zcela logické. Takže vždycky ty debaty, které se tady historicky odehrávaly od zákoníku práce, byly ze strany pravice - je to zbytečný zákon, brání podnikání, zbytečně dává další věci. Ze strany levice zazníval přesný opak. Je to problém. A ten kompromis, který tady je naznačen, je diskutabilní.
Dovolím si upozornit na jednu věc, a to je to, co už tady bylo zmíněno - sdílené pracovní místo. Já to vnímám jako docela velký problém, který se do tohoto zákoníku práce dle mého názoru neměl dostat. Tento zákoník práce by měl být o aplikace směrnic Evropské unie, které jsme povinni dělat. Ale o sdíleném pracovním místě v těchto směrnicích nic není. A je to svým způsobem doplněk této evropské směrnice. A ptám se z jednoho prostého důvodu. Když je nám vysvětlováno sdílené pracovní místo, automaticky se k tomu dodává průmysl 4.0. Je to určitý postup do budoucna. Je to určité východisko z této problematiky.
Ale již jsem tady vícekrát upozorňoval, a nás ta debata na hospodářském výboru čeká, že průmysl 4.0 je také o tom, jak budou fungovat zaměstnanci v rámci 4.0 automatizace a dalších záležitostí, když vlastně nebudou potřeba. Zdůrazňuji - nebudou potřeba, protože stroje nahradí jejich práci. A teď je otázka a tady se nabízí v rámci této novely zákoníku práce, že vlastně budou pracovat tím stylem, že na jednu práci, kterou doposud vykonává jeden člověk 8 hodin, klidně bude šest lidí a podělí se v čase. To ale také znamená, že budou mít podstatně nižší příjem. Šestkrát nižší. A budou si muset najít jiné zaměstnání, aby dorovnali tento příjem. A budou si muset najít třeba dalších šest zaměstnání. Ale teď přesuny mezi zaměstnáními, mezi pracovišti, mezi zaměstnavateli, ty už budou vlastně neplacené, ty už budou mimo, ty už budou na nich. A může se nám stát, že tito lidé místo dneska trávící 8,5-9 hodin v rámci pracovního cyklu pracovního dne najednou budou 12 hodin, protože musejí mít dvě tři práce, aby mohli pracovat, aby se uživili. Ale ty mezičasy, o těch zatím nikdo nehovoří.
Upozorňuji na to, protože mě zarazilo to, že odboráři, kteří dle paní ministryně se na tom podíleli, to doporučují v tomto znění, tak jak to je. Protože to nebude o těch, ke kterým každý argumentačně spěje, když říká, tak si představte, tady je účetní, ta paní účetní se bude střídat s jinou účetní na té jedné práci. To si dokážeme představit. Nebo programátor, také obor, který je schopen se třeba takhle podílet na tvorbě nějakých zdrojových kódů. Ale vsadím se, a tady si můžeme říci, že do roka a do dne, ale vsadím se tady s paní ministryní, že první, kdo to pocítí, budou ti nejhůř placení zaměstnanci, budou to ženy, které pracují ve velkých obchodních řetězcích u pokladen, budou to ti, kteří pracují manuálně za minimální mzdu, budou to ti všichni, kteří prostě mají na ten příjem, který z práce dostávají, největší problém vyžít.
A z toho já mám obavu. A rád bych slyšel, aby mi odboráři dneska tady, ale bohužel zde nejsou, aby mi řekli, jak to budou řešit, když toto sdílené pracovní místo dopadne právě na ty, kteří jsou dneska šťastní, že můžou pracovat 8 hodin. A pracují 8 hodin. Pracují těžce. Ale dostávají za to, nevím, 15, 16, 17 tisíc korun, protože pracují jako prodavačka.
Tady se v tom zákoně navrhuje, že vlastně oni sami si budou moci dohodnout a zaměstnavatel to bude akceptovat. Paní ministryně, vy tomu opravdu věříte? Vy tomu opravdu věříte, že zaměstnavatel bude akceptovat a že oni sami se dohodnou a že budou mít sdílené pracovní místo? Vždyť to tak přece stoprocentně nebude! Zaměstnavatel si určí, jo, to je výhodné pro mě, tak tady vytvořím sdílené pracovní místo. Ne že to bude iniciativa zespodu zaměstnanců. A přijdou a řeknou, tady nám to podepište, protože je to v zákoně napsáno, že tady musí být váš souhlas. A tak oni to podepíšou, protože budou mít strach přijít o tu práci. I o tu mizerně placenou práci budou mít strach. A budou v područí těch zaměstnavatelů, těch obchodních řetězců. Vždyť už dneska je to otrocká práce. A to si řekněme. A to je ta obava, kterou z toho mám, když jsem si to přečetl. Kdyby tam byla zajištěna nějaká odměna. Ne. To je prostě matematicky rozděleno.
Další problém, který se z toho ukazuje, jsou náhrady a dovolené. Také se matematicky krátí. Také jsou podle toho odpracovaného. A stále upozorňuji na to, že ti zaměstnanci, aby se uživili, protože když dneska máte za 8 hodin práce řekněme 20 tisíc korun čistého a když vám teď zaměstnavatel řekne, toto místo bude sdílené pracovní místo, a buď se přizpůsobíš, nebo ne, tady mi to podepiš, a budete na to tři a budete pracovat tři hodiny denně, tak najednou už nebude mít 20 tisíc, ale už bude dostávat za to 7 tisíc. A bude si muset najít druhou placenou práci, protože nevyžije. A najde si ji na druhém konci města, protože nikde jinde není. Jak toto bude řešeno? Jak bude řešeno to, že zaměstnanci budou donuceni toto podepsat? Jsou za to nějaké sankce? Je tam něco? No ne. Protože za ten delší konec provazu tahá zaměstnavatel. A to je ten problém. A to budu velice rád, když mi budou schopni odboroví bossové, kteří si gentleman´s agreement utvořili, vysvětlit. A hlavně oni to vysvětlí těm zaměstnancům, které mají zastupovat, jestli je opravdu řádně zastupují. Protože mám velkou obavu, že ne, že tady odbory zklamaly.
A mě by opravdu zajímalo, jaký deal uzavřely a k čemu se dohodly, že bez rozsáhlé diskuse v době koronaviru, bez rozsáhlé diskuse mezi zaměstnanci přijali tento návrh, aby sdílené pracovní místo bylo takhle vytvořeno v zákoníku práce, který se více stará o směrnice Evropské unie než o ty zaměstnance.
Co se týče dalších bodů, a tady si myslím, že ta diskuse opravdu není nutná, protože všichni, kteří máme víc než 35 let, asi známe pionýrské tábory, vedoucí. Všichni jsme tam byli, všichni jsme to chválili. A již tehdy měli ti, kteří dělali instruktory, vedoucí a další, výhody v rámci dovolené a těchto věcí. Čili se pouze vracíme o 40 let zpět a zavádíme, kdysi co tu bylo a co bylo zrušeno. Takže tady s tímto určitě problém nemáme.
Věci týkající se datových schránek, které se tam objevují jako návrh. Samozřejmě elektronizace pokračuje. A již mnoho lidí má osobní datovou schránku. Čili také v tom nevidíme problém.
Věci, které jsou aplikací evropského práva, samozřejmě také podporujeme, protože aspoň Evropská unie vždycky dopředu kladla ty zaměstnance mnohdy před zaměstnavateli a jejich návrhy jdou v tomto směru a v tomto duchu.
Takže pro mě, a mohu říct, že s plným svědomím jako komunista tady říkám, mám velkou obavu, co to byl za deal v rámci sdíleného pracovního místa a hlavně, jak se v praxi uplatní. A já si myslím, že opravdu se tady ještě setkáme nad debatou, jak je tento institut zneužíván právě vůči těm, kteří mají nejnižší příjmy, kteří budou vrženi do sociální nejistoty, ale ne tím, že by sami chtěli a že by neměli srdce, aby se podělili se spoluzaměstnankyní o to jedno pracovní místo, ale že tím, že budou donuceni ze strany zaměstnavatele, a místo stávajících 20 tisíc budou najednou na 10 tisících a budou stát před tím, jak doplnit rozpočet, aby ty prostředky v měsíci měli k žití.
Já na to chci upozornit. Pevně věřím, že paní ministryně bude vědět, co s tím, jak budou nastaveny kontrolní mechanismy a upozornění na to, že dochází ke zneužívání. Ale osobně to považuji za osobní velké zklamání ze strany odborářů, kteří nějaký ten deal uzavřeli. A pokud se někdy dozvíme, co za tím stálo, budu velice rád, když bude moci tady na tomto plénu o tom hovořit. Protože pokud něco v zákoníku práce je problém, tak to je problém nerovnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. A kdo si někdy myslí, že ten zaměstnanec má silnější pozici, tak ať za mnou přijde a zkusí mi to vysvětlit. Bojím se, že nemá. Děkuji.***