(22.00 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Já jsem kritický k tomu zvyku u zákonů přijímat doprovodná usnesení. Něco jiného je, když je samostatný bod a u toho se přijímají usnesení, to je úplně něco jiného. Ale už dlouhodobě vyzývám kolegy, předsedy poslaneckých klubů, abychom třeba gentelmanskou dohodou nedělali doprovodná usnesení k zákonu. Je to jenom alibi pro ty, kteří třeba hlasovali pro, nebo proti. Klíčové je to závěrečné hlasování k návrhu zákona, jestli jsem pro, nebo proti, a je úplně jedno, jestli k tomu přijmeme, jedno, dvě, tři, čtyři, pět, šest doprovodných usnesení. To si skutečně někdo, kdo si není jistý tím, jak hlasoval, vytváří - a je jedno, jestli z vlády, nebo z opozice, říkám to obecně - vytváří si nějaké alibi, aby řekl no, ten zákon sice neprošel, já jsem ho sice nepodpořil, ale podpořil jsem doprovodné usnesení, které říká: my ty firmy z těch daňových rájů nechceme - když uvedu jeden příklad. Uzákonit jsme to nechtěli většinovou vůlí, paní ministryně to nechtěla, já si to pamatuji, ale hrdinně jsme přijali doprovodné usnesení, které má samozřejmě mnohem menší váhu a mnohem menší právní relevanci, než když je to přímo v zákoně.
Takže pane místopředsedo, prosím, berte to jako oficiální žádost za náš klub, aby to aparát Sněmovny připravil a dal k dispozici všem poslancům, abychom věděli, jak vážně vláda bere usnesení, jak doprovodná k zákonům, tak ta ostatní, která vznikají v debatě. Například si vzpomenu, když jsme debatovali o sociálních službách, prošlo několik návrhů usnesení s termíny, co má vláda všechno udělat, co má udělat paní ministryně, a pak na to skoro všichni zapomenou, pak se hrozně divíme. U otázky školství a platů učitelů bylo něco podobného. Já bych tu statistiku chtěl vidět. Možná to omezí ten nešvar navrhovat a přijímat doprovodná usnesení k návrhu zákona.
Paní ministryně ocenila postoj mých kolegů v Senátu. Já s nimi v zásadě souhlasím, ale po té proběhlé debatě bych chtěl, paní ministryně, slyšet podrobnější důvody, proč to vlastně nejde, na základě kterého zákona to vlastně nejde. Předtím, než jsme přijali kompenzační bonus, taky berňáky nic nevyplácely kromě vratky nebo záloh, pokud byly vyšší, na daň z příjmu právnických nebo fyzických osob při ročním zúčtování. A zvládly to, je to třeba říct. Zvládly to. Paní ministryně to říká, i opozice chválí, je to pravda. To je program, který funguje, který ale není podporou podnikání, to si řekněme otevřeně. Má to charakter dávky v hmotné nouzi, bezesporu. Protože říct někomu, kdo nemohl podnikat, že 500 korun na den má jak na živobytí, tak na podporu podnikání - paní ministryně správně říkala: nemohli platit hypotéky, nemohli platit nájmy, nemohli platit faktury - no, za 500 korun to taky nezaplatí. Částečně jim to umožní něco zaplatit, ale určitě nezaplatí veškeré náklady. 44 000 za dva a půl měsíce - to není velká firma, která má náklady 44 000, a ten člověk taky potřebuje nějaký příjem pro rodinu, nemůže těch 44 000 dát jenom do podnikání. I když, jak říká paní ministryně spravedlnosti, měli mít vatu, že jo. Každý má v jejím pojetí vatu. Až pak říkal zcela správně pan premiér: neberte ji vážně, ona to tak nemyslela. Možná to tak nemyslela, ale řekla to tak. Měli mít vatu. Jsme to všichni slyšeli, nebo mnozí z nás, možná jsme to všichni neslyšeli.
Tak my stojíme před těžkou otázkou. My, občanští demokraté, podporujeme bonus jak pro živnostníky, tak pro s. r. o. Tuto svou vůli, že to není jenom názor, jsme projevili jak hlasováním v Poslanecké sněmovně, přestože neprošly pozměňovací návrhy, tak vládní návrh jsme ve finálním hlasování podpořili a tak jsme to podpořili v Senátu - my jsme se mohli přidat k té většině. A ta debata nebyla jednoduchá. Myslím, že paní senátorka by to potvrdila. My tam máme dobré vztahy mezi ve Sněmovně opozičními, ale v Senátu většinovými kluby. A nestává se příliš často, že se neshodneme. Přesto naši senátoři upřednostnili zájem podnikatelů, ale současně řekli "existuje oprávněný zájem starostů, zastupitelů měst, obcí a krajů" a přišli s alternativním návrhem řešení - návrh zákona. A my jsme přišli dneska ještě s další alternativou, dokonce i pan poslanec Veselý, ten sice nenavrhoval jako my parametry rozdělení, ale v té částce jsme se vlastně shodovali. On byl o něco velkorysejší ke krajům, možná tím, že mají pět hejtmanů, ale my jsme podpořili i těch 6 mld. pro kraje. Dokonce jsme hlasovali i pro vyšší návrh, který přednesl pan poslanec Martínek, a nechtěli jsme soutěžit: my jsme dali 1 000, Piráti 1 100, tak my navrhneme 1 200. Vedli jsme tu debatu opravdu seriózně, argumentačně, podloženě, ale zcela zbytečně. Výsledek je nula - bezzubé usnesení. 15 mld. pro obce v letech 2020 a 2021. Když sečtu stávající dotační programy, tak tam těch 15 mld. bude, aniž by se cokoliv přidalo, aniž by se tam přidala jediná koruna. A vláda pak může říct: my jsme splnili, my chceme ty komunisty, tak my jsme to těm komunistům splnili. A jak říkal, pan premiér, je tady ta Dešťovka a tohle, a když to napočítám, tak těch 15 mld. to bude.
Ale v tom není spor. O tom se dneska vůbec nepřeme. Nikdo nenavrhoval, ať tam ty peníze nedáme. I když pan premiér ve svém vystoupení chtěl vsugerovat veřejnosti, že jsme chtěli ty ostatní dotace zrušit. My jsme chtěli jenom jednoduchou věc, aby vláda nevymýšlela nové dotační tituly. Jsou převisy? Výborně. Pan ministr dopravy mi potvrdí a potvrdí mi to kolega pan poslanec Roman Onderka, my jsme na minulé dozorčí radě, a už je to asi čtyři nebo šest týdnů, navrhli výboru, protože dozorčí rada nemá pravomoc, aby výbor fondu převisy poslal a v těch třech programech zhruba 500 mil. A jsou to především obce, ale i kraje v těch třech programech. (V sále je hluk a velmi špatná slyšitelnost.) Já nevím, jestli se dodneška sešel výbor SFDI a vyřešil to.
Je to ložené, projekty jsou připravené. To jsou projekty, které splnily všechna kritéria. Nebavíme se o těch, které nesplnily. Jenom ta finanční čára byla někde tady. (Názorně ukazuje.) A my jsme jednomyslně i s kolegou ze sociální demokracie, i s kolegy, kteří reprezentují další politické strany, doporučili výboru - a už je to nějaký pátek, myslím, že pan poslanec Onderka mi to potvrdí. Já se můžu zeptat v této chvíli pana ministra Havlíčka, zda už to zúřadoval. Jsou tam peníze? (Ministr Havlíček: Nejsou.) Byl u toho šéf fondu. Je to jednoduché, dá se to udělat. Doporučení i vašeho stranického zástupce (k ministru Havlíčkovi). Teď nevidím pana předsedu dozorčí rady. Už ho vidím. Pan předseda dozorčí rady vám to potvrdí, že jsme se na tom shodli všichni bez ohledu na to, kdo reprezentuje kterou stranu. A po dlouhé debatě jsme se ubezpečili, že to je možné, že to není zbožné přání, ale že to je reálná věc, která se dá udělat velmi rychle. A zase to stojí. A ty obce už mohly soutěžit, ty, které skončily pod čarou a nesoutěží. A je to škoda, protože stavební sezóna běží - půl miliardy zcela určitě.
Pan ministr řekne: přidám stavebním firmám. Já proti tomu vlastně nic nemám, kdyby ty peníze doputovaly až dolů, až k těm malým firmám. Ale podle zpráv z trhu to tak není, nechávají si to ti velcí a to jsou skoro všechno zahraniční vlastníci. A nedoputuje to k těm subdodavatelům, těm, kteří tam mají dva stroje na té stavbě, to navýšení. Takže je to zase selektivní pomoc jenom některým. A chci říct, že nezpochybňuji ten princip. Ale chodí za námi, a nejsme jediní, malé a střední stavební firmy, a říká, to je výborné, velcí dostali a my nic. To je realita. A pan premiér pak říká - a já říkám tesat do kamene - podporovat bychom měli ty malé. Ale na dopravních stavbách to tak není. Malá firma není schopna stavět dálnice. Není. Ale malé firmy mohou vyhrát soutěže těch starostů, kde jsou v těch programech cyklostezky, dopravní bezpečnost a podobné věci, křížení křižovatek, osvětlení přechodů, (kde by) uspěly, jenom na ně nezbyly peníze. A skutek nic. A tak je to se vším.
Takže vláda po nás na jedné straně žádá velkorysost, konstruktivní přístup - za nás říkám, že v tomto návrhu zákona jsme ho bezesporu projevili a jsme připraveni projevit ho i nadále. A co za to vláda nabízí opozičním stranám? Nic! Přesně tak. Nic! Jednostranná důvěra, jednostranná pomoc. Když s námi budete souhlasit, skvělé, to jsme na jedné lodi, když budete mít jiný návrh, tak nic. Vypadněte z té lodi! My to tady kormidlujeme. Taková je realita. A pak je hrozně složité v té emocionálně těžké debatě - a já jsem včera měl celý den v poslanecké kanceláři jednoho starostu za druhým a trpělivě jsem jim vysvětloval nedostatky senátního návrhu, trpělivě jsem obhajoval postoj mých stranických kolegů, senátorů z ODS. A říkal jsem: nebojte, my máme řešení a já věřím, že tu vládu přesvědčíme a ty peníze dostanete. Dneska jim vzkazuji, až se na to jednou budou dívat: byl jsem příliš velký optimista, tu vládu jsme nepřesvědčili. To naše jednoduché a rychlé řešení vládní většina odmítla. A když se budete ptát proč, tak použijme tu větu, kterou říkala paní ministryně: Já chci komunisty. Na starosty kašlu! (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan kolega Stanjura. Nyní tedy s přednostním právem pan předseda Jurečka, připraví se pan předseda Kalousek. Ale ještě před panem předsedou Jurečkou faktická poznámka Josefa Hájka. ***