Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

40.
Vládní návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností
/sněmovní tisk 677/ - druhé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, ujměte se slova.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, vážený pane předsedající. Dovolte mi, abych využil ve třech větách této možnosti vám poděkovat za debatu v rámci druhého čtení k tomu minulému návrhu, protože ta debata byla velmi věcná, neideologická, odborná. A takhle bych si představoval debatu nejenom ve výborech, ale i na plénu. Ještě jednou vám za to děkuju. A byť nesouhlasím z odborného pohledu s některými pozměňovacími návrhy, tak si myslím, že i předkladatelé s tím strávili spoustu práce. A myslím si, že se jedná o všechny tyhlety čtyři tisky, které v přípravě a i teď v tom jednání ukázaly, že se můžeme bavit opravdu odborně, a je jasné, že z různých úhlů pohledu, jak z těch praktických, tak třeba i akademických, ale v tom nejlepším slova smyslu.

Teď jenom opravdu ve stručnosti. Návrh zákona o výrobcích s ukončenou životností významným způsobem mění další nakládání s výrobky, které prožily svůj život, ukončily svoji životnost, a jde nám o to, aby byly znovu v nejlepší možné míře využity a aby samozřejmě především neškodily svými dopady odpadů z vybraných výrobků. Týká se to především baterií a akumulátorů, elektrozařízení, pneumatik a vozidel. To znamená, že nejenom tenhle tisk transponuje řadu předpisů Evropské unie, ale využívá i celou řadu podnětů z praxe, které jsme nabyli jako Ministerstvo životního prostředí i další naši partneři za mnoho let fungování zákona, nebo řekněme právních norem, které se týkaly výrobků s ukončenou životností v rámci úpravy těchto výrobků, která byla obsažena v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech, kam byly tyhle výrobky zahrnuty. A jak už jsem říkal při prvním čtení, považovali jsme za důležité je vyčlenit do samostatného zákona, protože těch změn tam bylo poměrně hodně a vždy se musel kvůli tomu samozřejmě otevírat ten hlavní zákon o odpadech.

Takže dochází tam ke sjednocení pravidel pro vznik a fungování kolektivních systémů, kterých je tady řada v České republice, především pokud se týká úpravy právě elektrozařízení nebo baterií a akumulátorů. Jedná se o zpřesnění cílů zpětného odběru přímo na výrobce elektrozařízení, na rozšíření té sítě zpětného odběru. Zavádí se pojem ekomodelace, velmi důležitý (nesrozumitelné) vybraného výrobku na životní prostředí a celou řadu dalších věcí.

Opět chci zdůraznit, že ta norma byla velmi, velmi dlouho a podrobně debatována se všemi hlavními aktéry, včetně samozřejmě kolektivních systémů, včetně Hospodářské komory, Svazu průmyslu, Svazu měst a obcí a celé řady dalších subjektů. A také bych chtěl opět poděkovat za velmi podnětnou debatu, která probíhala ve výborech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Konstatuji, že návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu a dále byl tisk přikázán hospodářskému výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení výborů byla doručena jako tisky 677/1 až 677/8.

Prosím, aby se slova ujala zpravodajka výboru pro životní prostředí paní poslankyně Jana Krutáková a informovala nás o projednání návrhu ve výboru, případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Krutáková: Ještě jednou dobré odpoledne, pane předsedající. (Předsedající omylem vypnul mikrofon a omlouvá se.) Vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti a stručnosti seznámila s usnesením výboru pro životní prostředí č. 120 z 26. schůze konané dne 29. dubna 2020 k vládnímu návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností, označenému jako sněmovní tisk 677.

K návrhu vládního zákona o výrobcích s ukončenou životností, který stanovuje pravidla pro nakládání s těmito výrobky, ať už je to elektrozařízení, pneumatiky, baterie, akumulátory či autovraky, se sešlo ve výboru celkem 33 pozměňovacích návrhů. Vesměs se tyto pozměňovací návrhy týkaly např. převodu kontroly povinností zpracovatelů na soukromé společnosti, vydávání oprávnění k provozování kolektivních systémů podle množství odpadů anebo počtu sběrných míst stanovených v obci tak, aby byl zajištěn zpětný odběr těchto výrobků. Celkem bylo tedy projednáno 33 pozměňovacích návrhů, detailně se s nimi můžete seznámit ve sněmovním tisku 677/7.

Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky po odůvodnění náměstkyně ministra životního prostředí Ing. Bereniky Peštové, Ph.D., zpravodajské zprávě poslankyně Ing. Jany Krutákové a po rozpravě

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vládní návrh zákona schválila ve znění přijatých pozměňovacích návrhů; II. pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny;

III. zmocňuje zpravodajku výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podala zprávu o výsledcích projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi výboru pro životní prostředí - což jsem právě učinila,

IV. zmocňuje zpravodajku výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedla příslušné legislativně technické úpravy.

Tolik tedy usnesení výboru pro životní prostředí k danému sněmovnímu tisku. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Pěkný večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní bych poprosil, aby se postupně ujali slova zpravodaj hospodářského výboru pan poslanec Ivan Adamec a zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj paní poslankyně Eva Fialová a informovali nás o projednávání návrhu ve výborech a případné pozměňovací návrhy odůvodnili. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, teď je to jednodušší za hospodářský výbor. Hospodářský výbor projednal veřejně tento návrh zákona 10. června 2020 a doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky projednat a schválit sněmovní tisk 677 ve znění předloženého vládního návrhu zákona. Pak zmocňuje, pověřuje a pověřuje pana předsedu. Toť vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Tak tady uděláme úpravu pro stenozáznam, protože zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jak jsem hlásil, paní poslankyně Eva Fialová, už není členkou tohoto výboru a návrh přednese zpravodaj pan poslanec Schiller.

 

Poslanec Jan Schiller: Já vám děkuji za slovo. Já přečtu usnesení výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který se na své 37. schůzi dne 16. dubna 2020 vyjádřil k vládnímu návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností, sněmovní tisk 677.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na své 37. schůzi po odůvodnění předlohy paní Dr. Berenikou Peštovou, náměstkyní ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě pana poslance Jana Schillera a po rozpravě přijal usnesení, kterým

I. doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 677/0 projednat a schválit v předloženém znění;

II. zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu;

III. pověřuje předsedu výboru, aby usnesení zaslal předsedovi Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášené následující poslance - pana poslance Elfmarka a paní poslankyni Evu Fialovou. Pan poslanec Elfmark vystoupí i v rámci úvodního slova za Českou pirátskou stranu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec František Elfmark: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, stejně tak i u tohoto sněmovního tisku 677 bych na úvod krátce jen vzpomenul, která témata nám v rámci pozměňovacích návrhů rezonovala, a potom dále představím své tři pozměňovací návrhy.

V návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností se objevuje několik témat, která vzbudila rozporuplné reakce. Prvním takovým tématem je hustota sítě míst zpětného odběru. Mezi podanými pozměňovacími návrhy se objevují návrhy na zhuštění sběrné sítě, příp. návrat stávajícího stavu, kdy je povinnost zřídit místo zpětného odběru elektrozařízení v obcích nad 2 tisíce obyvatel. Já však vítám jednak požadavek na rovnoměrné rozmístění, který je v návrhu zákona, a především povinnost umístit místo zpětného odběru do jakékoli obce, která o to požádá. Proto souhlasím s hustotou navrženou ve vládním zákonu.

Dalším tématem je otázka technických norem. Jeden z podaných pozměňovacích návrhů navrhuje, aby zpracovatelé elektrozařízení postupovali podle norem CENELEC a byli v tomhle smyslu pravidelně ověřováni autorizovaným auditorem. Tento návrh poslankyně Fialové vzbudil vlnu reakcí a někteří zpracovatelé vyjádřili obavy, aby tato nová povinnost nezlikvidovala jejich podnikání. Obávají se finančních nákladů na audity, bojí se, že kvůli malé kapacitě autorizovaných auditorů nestihnou ověření získat a nebudou moci svou činnost nadále provozovat. Vyjadřují též obavy, že audit nebude fér, neboť auditoři jsou propojeni s kolektivními systémy a s výrobci. Dostatek času byl navrhovatelkou oproti původnímu návrhu podanému do výboru pro životní prostředí částečně vyřešen tím, že ověření budou muset zpracovatelé mít až od roku 2023. Zjistil jsem také, že mnoho zpracovatelů již ověřenou certifikací disponuje nyní, a to včetně některých tzv. chráněných dílen.

K pozměňovacímu návrhu však vydal nesouhlasné stanovisko také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, což by zde nemělo zapadnout. Proto jsem dospěl k závěru, že by měl předkladatel tohoto návrhu podat více informací o tom, kolika subjektů se vlastně nové povinnosti budou týkat, jaké jsou finanční náklady na audit atd., abychom se mohli kvalifikovaně rozhodnout, zda tento návrh podpořit, či nepodpořit.

Teď bych rád představil své tři pozměňovací návrhy, které jsem nahrál do systému a které potom dál okomentuji v podrobné rozpravě. První pozměňovací návrh - tzv. čínská zeď. V rámci přípravy návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností byla s odbornou veřejností diskutována potřeba zakotvení zákazů tzv. vertikální integrace, tedy omezení napojení zpracovatelů výrobků s ukončenou životností na činnosti kolektivního systému, které se právě říká tzv. čínská zeď. Úprava v předkládaném znění zákona je však nedůsledná. Omezuje přímou účast provozovatele kolektivního systému na zpracování výrobků s ukončenou životností, nicméně už neřeší situaci, kdy je provozovatel tohoto systému přímo či nepřímo napojen na zpracovatele. Text návrhu zákona navrhuji doplnit tak, aby se omezení zapojení zpracovatelů vztahovalo také na situace, kdy je zpracovatel napojen na kolektivní systém přímo či nepřímo prostřednictvím propojených osob. Pokud kolektivní systém nebo s ním propojené osoby vlastní přímo či nepřímo zpracovatelské společnosti, jedná se o významný střet zájmů.

Uvedený koncept, tedy důsledné oddělení kolektivního systému a zpracovatele, resp. zákaz, aby kolektivní systémy a s nimi propojené osoby vlastnily zpracovatelská zařízení, je běžně užíván v řadě zemí. Jedná se například o Francii, Španělsko anebo Slovensko. Není pravdou, že by zakotvení zákazu vertikální integrace znamenalo překážku pro výrobce, aby nemohli vlastnit recyklační zařízení. Úprava obsažená v tomto pozměňovacím návrhu má za cíl zamezit, aby kolektivní systém a osoby s ním majetkově propojené nevlastnily zpracovatelská zařízení, kterým by následně dodávaly za lepších podmínek sebraný elektroodpad, čímž by došlo k deformaci zpracovatelského trhu. Výrobci, kteří nejsou majetkově propojeni s kolektivním systémem, mohou vlastnit zpracovací recyklační zařízení naprosto bez omezení i po zavedení tzv. čínské zdi. Zároveň zakotvení čínské zdi nijak neupravuje vlastnictví zpracovaného materiálu. Stejně tak nebude nijak omezena možnost nákupu recyklovaného materiálu z použitých elektrozařízení. Navrhovaný zákaz vertikální integrace naopak zpřístupní recyklovaný materiál všem zájemcům, a nikoliv pouze takovým, kteří jsou majetkově propojeni s kolektivním systémem.

Můj druhý pozměňovací návrh se týká sledování toku materiálů. Sledování toku materiálů výrobcem přes více obchodních vztahů je nereálné a dle mě i neúčelné. Věřím, že zavedená evidence toku odpadů napomůže k určení, zda je s vyprodukovanými odpady ze zpracování dále správně nakládáno, ale vzhledem k nemožnosti provozovatele kolektivního systému stanovovat podmínky odběratelům materiálu za zpracování - protože nejsou v žádném obchodním vztahu, původcem, vlastníkem odpadu a smluvním partnerem je vždy zpracovatel - není schopen výrobce nebo provozovatel systému toto nikterak zajistit. Je nezbytné povinnosti evidence v případě konečného využití, opětovného použití nebo odstranění uložit konkrétním zpracovatelům. Není jasné, jak si předkladatel představoval, že výrobce stanovenou povinnost zajistí.

Třetí pozměňovací návrh, který podávám společně s kolegyní Danou Balcarovou, se týká podílení se na podnikání. Povinnost v § 35 odst. 3 písm. b) je nejasná. Není zřejmé, co se rozumí podílením se na podnikání jiné osoby. Široká škála možných výkladů začíná obyčejným smluvním vztahem a končí podílem ve společnosti, což je řešeno v písm. a). Význam je tedy nejasný a zneužitelný. Proto navrhuji písm. b) zrušit.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. A dalším v pořadí je paní poslankyně Eva Fialová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Děkuji za slovo. Já jsem byla zde vyzvána, abych odpověděla na některé otázky, které se týkají v poslední době často diskutovaných podaných mých pozměňovacích návrhů, které částečně i napravuji dalšími pozměňovacími návrhy. Ve chvíli, kdy jsem tyto návrhy podávala, tak úplně nechtěně unikly chráněné dílny, které tady byly řečeny, a je potřeba to malinko napravit.

Já začnu odůvodněním a těmi hlavními třemi tématy, kterých se to týká, přičemž prvním z nich je samozřejmě zavedení tzv. certifikace. Musíme si nejdříve uvědomit, co je naším cílem a pro koho kolektivní systémy původně vznikly. Kolektivní systémy vznikly pro výrobce, ne pro obce, ne pro nikoho jiného, aby byli schopni plnit povinnosti, které jim ukládá zákon. Každý správný výrobce, který se zajímá o to, jak jeho výrobek skončí a jestli naplní legislativní rámec, chce také vědět, jakým způsobem se bude zpracovávat daný elektroodpad. A vzhledem k tomu, že výrobce nemůže být v současné chvíli zpracovatelem, vznikla nezávislá společnost vyvolaná na základě požadavků jak výrobců, tak zpracovatelů, aby si mohli ověřovat čísla, která je schopna dělat audity a která je schopna validovat čísla, která se odvádí dále ministerstvu a vůbec samotným výrobcům, jestli plní své zákonné požadavky.

Pokud se budeme bavit... Já bych si dovolila tady dát fakta a ne žádné domněnky a emoce. Zákon ukládá prioritně povinnost výrobcům a část z nich totožně zpracovatelům. Týká se to dosažení míry využití. Výrobci přímo nezpracovávají odpady, takže vyjma smlouvy nemají žádný nástroj k ověření, zda jsou jejich povinnosti plněny. Požadavek výrobců na celoevropské unii (úrovni?) tedy je, aby naplnění zákona zpracovateli ověřil nezávislý auditor.

V současné době je vydáváno oprávnění ke zpracování elektroodpadů 148 firmám, z toho je 12 chráněných dílen a z toho 10 zpracovává elektroodpad. Certifikovaná je v současnosti jedna a na certifikaci jsou připravovány další dvě. Tyto tři chráněné dílny zaměstnávají celkem 52 % osob zdravotně postižených z celkového počtu zaměstnaných ve všech chráněných dílnách. Z 93 083 tun zpětně odebraných výrobků v roce 2018 jich bylo nejméně 44 zpracováno zpracovateli, jejichž postupy jsou ověřovány v souladu s normami a jsou schopny podstoupit i certifikované ověření. Dvacet procent ze zpětně odebraného množství je zpracováváno v zařízeních, která jsou certifikována v souladu s normami.

Zpracování v souladu s normami, abychom se vrátili ještě k chráněným dílnám, které většinou dělají demontáž ruční, probíhá právě jak ruční, tak technologické bez ohledu na zpracovávané množství. Chráněné dílny mají navíc zjednodušené podmínky v rámci ověřování.

S kolektivními systémy spolupracuje minimálně 53 oprávněných zpracovatelů. Ze zpracovatelů je minimálně 66 subjektů zároveň výkupnami druhotných surovin, z nich minimálně 24 spolupracuje s kolektivním systémem REMA, ke kterému bych se dále ještě vyjádřila.

5 232 tun ročně tedy zpracovává 95 zpracovatelů, to je každý průměrný 55 tun ročně. Otázkou je, jak je to u užití, pokud dodržují zákonné postupy. A těchto 95 zpracovatelů jsou hybateli tady toho nesmyslného boje proti certifikacím, nedodržování některých standardů a dalších jiných věcí. Certifikace je velice důležitá z důvodu toho, že v elektrozařízeních, a málokdo z nás si to uvědomuje, je obsažena spousta nebezpečných chemických látek, například v takové pračce je obsažen azbest. A pokud někdo bude neodborně rozebírat nebo zpracovávat tyto výrobky, tak může těmto lidem mnohem více poškodit jejich zdraví, než když bude dodržovat některé základní postupy. Často se děje, že u těchto zpracovatelů jsou špatně odsávány chladicí kapaliny, oleje z kondenzátorů vykapávají volně na volně loženou plochu a další jiné věci.

Proto požaduji certifikaci, po které volají největší výrobci elektrozařízení z celého světa. Není pravdou, že v některých zemích je již tato povinná certifikace zavedena. Můžu tyto země, hned jak to najdu, všechny přečíst, a není to na čistě bázi dobrovolné.

V současné době je oprávněnou akreditovanou auditory ověřující soulad postupu zpracování s příslušnými normami mezinárodních sdružení 28 neziskových kolektivních systémů WEEELABEX organisation. Sdružení nevytváří zisk, je založeno za účelem ověření plnění povinností zpracování elektroodpadů, které jsou uloženy výrobcům. Poplatky vybírané na certifikaci slouží k úhradě poplatku WEEELABEXu za udělenou akreditaci státu prostřednictvím Českého akreditačního institutu, přičemž odvádí ročně 500 tisíc korun.

Pokud se budeme bavit o nákladech na jednotlivý audit, tak se jedná o základní poplatek 500 eur, který se opakuje každý rok, a při té auditorské zprávě záleží na domluvě podle náročnosti provedeného celého auditu. Společnost WEEELABEX dělá školení i pro auditorské firmy, jako je DEKRA, TUW, TERRA a mnoho dalších, které všichni známe a které certifikují nebo auditují společnosti podle ISO norem.

Z vyjádření ÚOHSu k pozměňujícímu návrhu vyplývá, že kontrola povinností zpracovatelů je přenášena na soukromou společnost a odnímá pravomoc Ministerstva životního prostředí a uděluje ji třetí osobě. Návrh toto neobsahuje - povinnost není přenášena na jedinou třetí osobu. Návrh stanoví podmínky subjektům, které budou kontrolu a ověřování provádět. Splnění podmínek posuzuje akreditační orgán založený vládou České republiky. Navržený sytém je otevřený, transparentní a nediskriminační. V případě, že by měl ÚOHS nějaké podezření na nezákonné provázanosti nebo na střet zájmů, je samozřejmě v jeho gesci takový případ prošetřit v rámci jemu daných zákonných opatření. Není však možné takový případ a priori předjímat. Důsledkem přijetí těchto pozměňovacích návrhů v pozměněné formě, kterou budu předkládat v podrobné rozpravě, kde se odkládá účinnost certifikace k 1. 7. 2023, naopak bude zkvalitnění procesu zpracování u těch všech zpracovatelů, kteří mají o zpracování skutečný zájem.

Co se týče dalšího sporného bodu, kterým je sběrná síť, původně v roce 2014 byla stanovena na 2 tisíce obyvatel a společnosti, které se již na toto připravily, jsou na tom teď vlastně bity, když se najednou rozšíří na 10 tisíc obyvatel. Přičemž naším cílem je, aby každý občan měl možnost odevzdat elektroodpad v jemu nejbližší dosažené vzdálenosti. Pokud menší obec projeví zájem spolupracovat s kolektivním systémem - není nejmenších pochyb, děje se to prostřednictvím hasičů, dalších jiných smluv a tak dále a je zajištěno i pro menší obce. Proto požadavek na 10 tisíc obyvatel mi přišel neadekvátní, nelogický z důvodu toho, že už tato hustá síť byla stanovena v roce 2014, a mým cílem je, aby každý občan nám odevzdal elektroodpad tam, kam patří, a neházel nám ho tam, kam nepatří, a dosáhli jsme maximální míry recyklace.

Fakta, která opět uvádí ÚOHS - o nastavení monopolní bariéry vůbec nemůže být řeč. Tato povinnost byla zavedena již v současně platném zákoně, o čemž jsem mluvila, a nikdo nedal ustanovení za celou dobu trvání této zákonné povinnosti přezkoumat. Ke specifikaci sběrné sítě vedla v roce 2014 skutečnost, že z tehdejších sedmi zmiňovaných šesti kolektivních systémů neměly, ani se nesnažily od té doby vytvářet, celorepublikovou sběrnou síť čtyři z nich, ač zastupovaly výrobce, jejichž výrobky byly prodávány celorepublikově. To jen potvrzuje jejich postoj k plnění povinností výrobců a i návrh na změkčení základních parametrů tomu nasvědčuje.

Pokud se budeme bavit o limitech pro výrobce, kteří mohou být provozovateli kolektivního systému, tak zde také předkládám pozměňovací návrh. Protože pokud někdo chce vytvořit kolektivní systém jenom specializovaný například na žárovky, světla, baterie a tak dále, tak limit byl vysoký a snižujeme ho na mnohem nižší částku. Tím pádem bylo vyhověno kolektivním systémům, které sbírají tento specifický druh.

Zároveň se zamezí negativním příkladům, které v minulosti chodily, kdy účelově vznikaly kolektivní systémy, kdy některý z výrobců nebo kolektivních systémů dovezl pár elektrozařízení ze zahraničí pod každou jinou společností a založil si kolektivní systém. Kolektivní systémy vlastně zcela marginálními či účelovými výrobci byly v minulosti v ČR zakládány, přičemž tito výrobci nebyli vedeni snahou o plnění zákona, ale především snahou o vlastní prospěch.

Já jsem nejdřív přemýšlela, jakým způsobem na to poukázat, že tu je společnost, která vyvolává takovou zášť k tomuto pozměňovacímu návrhu, a rozhodla jsem se nakonec, že ji zmíním. Jedná se o společnost REMA a možná jste si v médiích všimli, že uváděla ve svém rejstříku vágní výklad toho, co je veřejná sběrná síť. Tak kdybyste chtěli, tak do Státní opery můžete odvézt lednici, kulmu, a tak dále, protože tato společnost je uvádí na svém veřejném dostupném místě.

Kým je společnost REMA Systém tvořena? Podle zákona vzniká, pokud máme čtyři výrobce elektrozařízení. REMA Systém je tvořena - předseda představenstva je David Beneš, členové představenstva jsou Karel Beneš a David Vandrovec. Akcionáři jsou - společnost DITCOM, kde figurují jména jako Ladislav Dušek, Karel Beneš, David Beneš. Dále společnost DEWAREC, kde jsou jednateli opět Ladislav Dušek, Karel Beneš, David Beneš. A DELTASOFT, kde jsou jednatelé pan Dušek a Karel Beneš. Tyto společnosti založily tento kolektivní systém. Takže se budeme bavit o tom, komu chceme na tomto trhu pomáhat.

Posledním pozměňovacím návrhem, který se netýká této problematiky, je... (Nemůže najít podklady.) Ten já odůvodním v podrobné rozpravě, kde uvádíme do souladu poplatky. Ten, kdo vybírá, tak také podle zákona o odpadech zprocesovává celé pokuty. To je celé.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji a dalším v pořadí je pan poslanec Leo Luzar. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, já se pokusím v obecné rozpravě vysvětlit svoji motivaci ke třem změnám v návrhu tohoto zákona, který je před námi. Dopředu říkám, že o odpady jako takové se příliš nezajímám, nepovažuji se za odborníka v této oblasti. Je mi, řekněme, pouze vzdáleně blízká, protože město Ostrava, ve kterém žiji, má vlastní podnik, který sváží odpad. Byl jsem kontaktován i městem Frýdek-Místek, kde je městská skládka odpadu. A trošku tu problematiku z tohoto pohledu, mnozí z vás by řekli z rychlíku, ale ano, snažím se to trošku pochopit.

Jako člen hospodářského výboru, kde jsme projednávali tento návrh, jsem byl kontaktován ze svazu, nechci říct malého, zpracovatelů odpadu - ať jim neukřivdím, tak možná středních zpracovatelů odpadu - kteří mě upozornili na dle jejich názoru závažný problém spočívající právě v té určité certifikaci kvality zpracování toho odpadu. Přiznám se, nerozumím tomu, jsem příznivcem norem a závazných předpisů, které určují určité podmínky. Přesto jsem si osvojil jejich myšlenku a jejich návrhy, které v podrobné rozpravě potom číselně označím.

Co mě k tomu ale vede? Co si myslím, že vím, je, jak fungoval zákon o veřejných zakázkách, který velkou měrou přispěl k nespokojenosti občanů s politikou a k drtivému vítězství hnutí ANO ve volbách. Tento zákon byl silně zneužíván ku prospěchu určitých skupin lidí a dojil veřejné rozpočty. A jakým principem je dojil? Dojil je určitými podmínkami, které mohli splnit pouze vyvolení, vybraní, popřípadě dopředu označení. A připomenu pro znalé jenom tři písmenka ISO. Pokud neznáte, zkusím krátce objasnit, o co šlo.

Tato norma určuje určité podmínky fungování. A do zákona o veřejných zakázkách se dostalo, že je možno firmu, která nesplňuje konkrétní podmínky například tím, že má normované nakládání s kancelářskými potřebami, má nastaveno, jak má vypadat doklad, jak má vypadat správný oběh dokumentu atd., vyřadit. A stalo se to strašnou módou, že již v prvním kole se vyřazovaly firmy - nemá ISO, pryč s ní. A nezkoumalo se, jestli je levný, jestli dává dobré podmínky atd. Prostě se vytvořila určitá byrokratická překážka a také omezení v šíři přístupu k veřejným zakázkám.

Tady se navrhuje určitý postup certifikace. A říkám dobře, ale také se hned ptám: Kolik je společností, které tuto certifikaci můžou poskytovat? Pokud jich bude v každém kraji minimálně jedna, bude tady konkurence, řeknu dobře. Ten, kdo bude chtít tu certifikaci získat, bude moci navštívit v jiném kraji, také ty ceny za tu službu budou díky tomu regulované trhem, a bude moci si vybrat tu levnější, která mu tu certifikaci udělí, a bude to fungovat. Ale byl jsem upozorněn, že tomu tak není, že momentálně je tady svým způsobem částečný monopol daný zdlouhavostí a postupem přípravy. Takže to mě vedlo k tomu, že jsem si osvojil jejich návrhy, které směřují skoro k témuž, to znamená, buď posunutí termínu úpravy, přesunutí na ministerstvo těchto návrhů, aby nedošlo k tomu, že tady vznikne umělý monopol směřovaný k jednomu poskytovateli, který z toho bude mít super byznys, jako to měli ti, kteří poskytovali to ISO. Který bude mířit k těm velkým, kteří to už dneska třeba mají, protože si to mohli dovolit zaplatit vůči těm menším, kteří ty prostředky třeba nemají a nemohou si dovolit. Popřípadě je tam taková byrokratická náročnost na to zpracování, že je docela problém toto absolvovat.

Jedna věc, když jsem se s tím trošičku probíral, mě zaujala, a to ta, že v tom návrhu, který... v pozměňovacím návrhu, myslím, že kolegyně, a teď nevím, který to byl. Ale jenom objasnění. Bylo, že firma má si pořídit tuto certifikaci. Ale tam mě zarazil ten parametr firma a certifikace. Většinou certifikaci má zodpovědný pracovník v té firmě, který tu firmu ze své odpovědnosti jako fyzická osoba s tou certifikací zajišťuje, aby mohla fungovat. Nedokážu si představit právnickou firmu certifikovanou k tomu, a jak by toto fungovalo. Čili považuji to i za určitý logický nonsens, který tam byl zaveden v rámci té přípravy. Ale pevně věřím, že se to ještě podaří v rámci toho druhého čtení vyřešit a že i ty slechy, které tady trošku poslouchám, budou vyslyšeny.

Tolik k mému obecnému vystoupení. A v podrobné se přihlásím k těmto změnám. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Petr Dolínek, který vystoupí v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já mám dva pozměňovací návrhy k této normě. Samozřejmě očekávám, že o nich může být ještě vedena před finálním hlasováním diskuze odborná. Jeden se týká výše emisního poplatku a výše poplatku s tím, že bych chtěl upravit to, že od roku 2009 jsou na základě zákona o odpadech zpoplatňovány vozy emisních tříd EURO 0, EURO 1 a EURO 2 při jejich první registraci v ČR částkami 10 tisíc, 5 tisíc a 3 tisíce korun. Výnos byl 3,7 mld. korun a příjemcem byl Státní fond životního prostředí.

Možná bych si uměl představit, že by ty peníze mohly být i šířeji použity, já myslím, že fond je použil poměrně efektivně, takže tam v tom problém určitě nevidím. A díky tomu se primárně použily peníze na Zelenou úsporám, což si myslím, že je jeden z velmi úspěšných programů, které zde probíhaly.

Zavedení poplatku přispělo v roce nabytí účinnosti k výraznému poklesu dovozu ojetých vozů, a proto já si zde dovoluji navrhnout, aby byla změna, že výše emisního poplatku činí v závislosti na splnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s předpisy EU

a) 5 tisíc Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 4, 10 tisíc u EURO 3, 15 tisíc EURO 2, 20 tisíc EURO 1 a 25 tisíc EURO 1, když nesplní ani tuto hodnotu. Za druhé, stupeň plnění příslušné emisní úrovně se pro účely určení výše poplatku prokazuje zápisem v technickém průkazu vozidla nebo v registru silničních vozidel. Je to poměrně jednoduché.

A zdůvodnění. Za prvé, je to jeden poplatek při dovozu. Za druhé, myslím si, že ojetých vozů máme již nyní dostatek v těchto emisních třídách na území ČR a nepotřebujeme další vozit. Za třetí, když jsem to připravoval s kolegy, tak jsem netušil, jak to bude aktuální v případě např. Německa, když si Německo udělá podporu pro koupi nových aut, tak se tam zase objeví velká škála těch starších a myslím, že by bylo škoda, aby z této země zase většina skončila zde. Takže myslím, že je lepší obchodovat to, co máme už na našem území, než něco jiného. Ale zároveň to necílí na to, aby lidem s nízkými příjmy bylo znemožněno nějakým způsobem si pořídit levný vůz, protože samozřejmě se to netýká druhého a dalšího prodeje. Je to pouze první poplatek při přívozu do ČR.

Druhý pozměňující návrh se týká věci ohledně vyřazených vozidel, a to je, že tam navrhuji, aby do § 102 odst. 1 písmeno f) za slova "s ukončenou životností a jeho částí" se vložilo "a je držitelem certifikátu environmentálního managementu dle ISO 14001 vydaného akreditovaným subjektem".

Jedná se samozřejmě o to, aby ti, kteří vlastně nakládají s autovraky, museli splňovat nějaké primární podmínky pro jejich nakládání, protože vzhledem k tomu, že potom se využívají věci nadál a následně aby byla jistota, že to bylo odborně rozebráno a že dále se mohl ten vlastně odpad, co z toho vznikl, využít a odpovídalo to normám.

Jsou to dvě věci, které myslím, že nejsou kontroverzní, ale samozřejmě chápu, že o nich může nastat případně diskuze. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Také děkuji. Není nikdo další přihlášen do obecné rozpravy ani z místa nikoho nevidím, tudíž končím obecnou rozpravu. Zeptám se, jestli je zájem o případná závěrečná slova. Není zájem. Nepadl žádný návrh na vrácení k výborům. Takže zahajuji podrobnou rozpravu. Připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny.

První vystoupí paní poslankyně Eva Fialová, připraví se pan poslanec Pustějovský. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Fialová: Tak já předkládám celkem pět pozměňovacích návrhů, přičemž dva jsou vždy téměř totožné. A je to z důvodu toho, že výbor pro životní prostředí již přijal usnesení a doporučil, tak jeden z nich vždy doplňuje ten původní návrh a ten jeden je komplexní celý, abychom potom měli jednodušší hlasování.

Takže já se hlásím ke svému pozměňujícímu návrhu 5319, který stanovuje parametry provozovatele kolektivního systému. Komplexní pozměňovák 5322 je také parametry. 5323, který stanovuje odklad auditora o tři roky a jedná se opět o celkový pozměňovací návrh. A číslo 5324 je totožný a doplňuje pozměňující návrh výboru pro životní prostředí. A jediným, který je nově, je 5325, kdo ukládá pokuty, také vymáhá pokuty. A je to narovnání stavu s legislativou odpadářskou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Než přijde pan poslanec Pustějovský, přečtu omluvu paní poslankyně Kateřiny Valachové, která se omlouvá dnes od 17 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Pustějovský: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové,já bych se rád přihlásil ke svému pozměňujícímu návrhu, který je veden jako sněmovní dokument pod číslem 5218. Můj návrh reaguje na aktuální stav v recyklaci a materiálovém využití baterií a akumulátorů. ČR i ostatní státy EU se potýkají v současné době s nedostatečnou recyklační kapacitou a omezením i odbytu. Návrh dává ministerstvu nástroj, kterým by mohlo reagovat na vzniklé nežádoucí situace. V detailech odkazuji na písemnou formu návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Paní poslankyně Pěnčíková vystoupí jako další v podrobné rozpravě. Připraví se pan poslanec Radim Fiala. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Děkuji za slovo. Já opět jenom velice stručně. Ráda bych se přihlásila ke svým pozměňujícím návrhům, které máte v systému pod čísly 5768, 5769 a 5771 včetně odůvodnění. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Radim Fiala a připraví se pan poslanec Leo Luzar. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené dámy a pánové, vážený pane ministře, chci se přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům, které jsou v systému. Pozměňovací návrh pod číslem 5725 se věnuje nastavení systému sběrných míst, 5729 je o soustřeďování skladování, demontáži a zpracování elektroodpadu a konečně poslední, 5730, se věnuje finanční motivaci k odevzdávání výrobků s ukončenou životností. Jinak samozřejmě odkazuji na písemnou formu i odůvodnění, které jsou nahrané v systému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Další v pořadí je pan poslanec Leo Luzar. Připraví se pan poslanec Petr Dolínek. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Já bych se rád v podrobné rozpravě přihlásil k tiskům pod čísly 5801, 5802 a 5803. Jejich odůvodnění jsem již uvedl v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Jako poslední vystoupí pan poslanec Petr Dolínek.

 

Poslanec Petr Dolínek: Přihlašuji se k pozměňujícím návrhům pod čísly 5798 a 5052, které jsem zdůvodnil v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Takže ne poslední. Poslední bude pravděpodobně pan poslanec Elfmark. Prosím.

 

Poslanec František Elfmark: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit ke třem sněmovním dokumentům, a to pod čísly 5660, 5661 a 5662. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. V tuto chvíli nevidím nikoho přihlášeného, tudíž končím podrobnou rozpravu. Zeptám se opět na případná závěrečná slova. Není zájem. Tím pádem končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Přistoupíme k dalšímu bodu a tím je

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.