(16.00 hodin)
(pokračuje Ondráček)
My jsme se na poslaneckém klubu domluvili, že budeme navrhovat po vyslechnutí vaší diskuse, kde padly termíny prodloužení o týden do 7. května, prodloužení o deset dní do 10. května a samozřejmě návrh vlády, který je do 25. května, budeme navrhovat tak jako při předchozím prodlužování výjimečného stavu termín do 17. května. Do 17. května. A budeme předkládat dvě doprovodná usnesení, kterými budeme žádat vládu o dva body, které by splnila v termínech, které tady jsou. V případě, že se to dařit bude, mohu garantovat za klub KSČM, že jsme připraveni kdykoliv - protože za to jsme zde placeni - kdykoliv se na žádost vlády a povolání předsedy Poslanecké sněmovny sejít, a v případě, že by potřeba byla, nouzový stav klidně prodloužit o další týden či 14 dní. Taková situace může nastat i tehdy, pokud by některá z těch opatření, která zde děláme ve stavu nouze, měla být například blokována nebo záměrně nepřijata v horní komoře Poslanecké sněmovny a byla by potřeba pro další fungování našeho státu.
Dovolte mi tedy, abych vás v závěru seznámil s návrhem usnesení klubu KSČM, kdy: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky předložit Poslanecké sněmovně
1. návrh legislativních změn, které by umožňovaly zajištění centrálních nákupů ochranných pracovních pomůcek zejména od českých výrobců, s termínem do 10. května tohoto roku. - To znamená v podstatě skoro 14 dní na tuto legislativní změnu.
2. Návrh opatření, která budou přijata na základě zákona o ochraně veřejného zdraví po ukončení stavu nouze. - Zde ten termín není potřeba tak dlouhý. Jednotlivá vystoupení ministrů už v podstatě říkají, že nějaká opatření, respektive ten rámec je, ale my bychom chtěli, aby byl písemně, aby se s ním dalo pracovat. Zde stanovíme termín do 5. května tohoto roku.
Chtěl bych říci úplně závěrem, že životy a zdraví našich spoluobčanů jsou pro nás na prvním místě, a proto k tomu přistupujeme takto zodpovědně. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Děkuji panu poslanci Ondráčkovi. Chtěl bych vás poprosit, jestli mi ta dvě usnesení můžete přinést tady nahoru.
Já bych to tedy zrekapituloval. Zatím máme šest návrhů. Jeden vládní do 25. května; pak ODS navrhuje do 7. května; SPD navrhuje prodloužení o 7 dnů plus jedno usnesení; KDU-ČSL navrhuje prodloužení o 10 dnů - a pouze avizované doprovodné usnesení, takže je nutné upřesnit; STAN navrhuje prodloužení nouzového stavu do 10. května; a teď KSČM navrhuje prodloužit do 17. května plus dvakrát usnesení. Takže pak budeme orientačně nejprve hlasovat a potom v pořadí těch, co dostaly nejvíc hlasů.
Budeme pokračovat v diskuzi. Nyní tedy žádné přednostní právo nevidím, takže požádám o vystoupení pana poslance Jana Zahradníka z ODS a připraví se pan poslanec Dominik Feri. Pane poslanče, prosím máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Milé kolegyně, milí kolegové, kolega Birke uvedl nějakou svoji vzpomínku. Já bych chtěl také říct, na co si já pamatuji. Jsem jeden ze tří našich kolegů vedle kolegy Petra Bendla a Stanislava Juránka, který stav nouze vyhlašoval a v jeho rámci pracoval. Bylo to před 18 lety, v roce 2002 při povodních. Tehdy jsme vyhlásili stav nebezpečí, následně pak ve spolupráci s vládou i stav nouze na území našich krajů.
Musím říct, že dobře vím, jaké usnadnění v boji proti té katastrofě, ať už tedy povodni, nebo epidemii, stav nouze přináší, jakým způsobem zrychluje ty procesy ochrany životů a zdraví a také majetku občanů. Zároveň ale také dobře vím, že je potřeba ta rozhodnutí v rámci stavu nouze dělat s velikou opatrností a s ohledem na dodržování práva. Podepsal jsem desítky, možná stovky rozhodnutí ve stavu nouze a snažil jsem se, aby vždycky byla podle práva. O to víc mne překvapilo vzhledem k tomu, že jsem vyhlášení stavu nouze zaznamenal s pochopením, tak o to víc mne překvapilo to, jak naplňování stavu nouze pokračovalo, s jakou nejistotou vláda pracovala, jakým způsobem měnila ta svá rozhodnutí, až nakonec tedy musel vstoupit do hry Městský soud.
Jedna věc je vyhlášení stavu nouze. To je věc, která jde poměrně rychle, ty věci se dějí rychle překotně - teče voda, zaplavují se obce nebo se zvyšuje počet nemocných, nakažených, systém spěje k nějakému kolapsu a je třeba tomu čelit. Takže vyhlásit to je rychlé. Druhá věc je ale ukončení, jak stav nouze ukončit.
Tady uvedu příklad. My jsme v rámci povodní zaznamenali v okamžiku, kdy hladina v rybníku Rožmberku nabyla svoji největší úroveň, že jeho hráz jeví poruchy, trhliny. Rozhodli jsme se, že evakuujeme v rámci stavu nouze ty tři obce pod hrází - Lužnici, Klec, Frahelž, že jejich občany evakuujeme. Těm se nic nedělo, žádná voda tam nebyla, oni žádnou povodeň nezaznamenávali v tu chvíli. Akorát za jejich zády bylo těch 70 milionů metrů krychlových vody v rybníku Rožmberk za hrází, která kdyby praskla, tak to pro ně a pro další lidi znamenalo jistou smrt.
My jsme si říkali, kdy ten stav ukončíme. Napsali jsme tehdy ve spolupráci s odbornou firmou seznam deseti opatření, která je třeba, aby byla splněna, a ten stav evakuace, stav nouze, zrušíme počínaje změnou počasí, poklesem hladiny, ukončením těch jevů na té hrází, sanací té hráze pomocí štěrkopísku a tak dále. A postupně - a s tím jsme seznámili ty občany - postupně jsme, tak jak jsme si ty body odškrtávali, tak jsme i prostřednictvím starostů ty občany informovali. Když jsme jich měli všech deset, tak jsme evakuaci zrušili a občané se mohli vrátit.
Vím, že je to něco jiného, že ta povodeň přiteče, odteče, lízají se rány. Tohle je něco jiného. Rozumím tomu a nezávidím vám vaši pozici v této epidemii, v této pandemii. Ale vadilo mi, že jste podobný krok neudělali vy, že jste seznam těch podmínek pro ukončení stavu nouze neudělali vy. Že jste si neudělali určité body, které byste si, řekněme, i pod dohledem veřejnosti mohli odškrtávat, říct tak a teď je to v pořádku a můžeme stav nouze zrušit. Takže chceme, nechceme, je to věc, kterou my nevíme. A já samozřejmě s ukončením stavu souhlasím, jsem v souladu s předsedou ODS Petrem Fialou a podpořím jeho návrh.
Ještě bych chtěl zmínit dvě věci. Jedna věc je to, že stav nouze dává vládě určitě výjimečné pravomoci a je zde někdy obava, že by ty pravomoci, výjimečné v tuto chvíli, mohly se jaksi stát stabilními. Že už by prostě zůstaly, že ta omezení svobody, která jsme na sebe přijali, mohla by být také i natrvalo. Řekneme si, to není možné přece, to se nemůže stát, tomu naše demokracie může zabránit.
I na tohle mám příklad. V roce 2007 přišel orkán Kyrill, padlo velké množství dříví na Šumavě. Tehdy pan ministr Bursík využil té situace, obešel zákony a tím, že nechal to dříví ležet, tak vlastně způsobil kůrovcovou kalamitu a významné poškození Šumavy. Pravda, byla to tedy "jenom" Šumava, tady jde o lidské životy.
Takže bych velmi důtklivě varoval a volal k tomu, aby vláda si byla vědoma toho, že ty její pravomoci jsou dočasné a že s žádným omezením svobody by se náš Parlament neměl za žádných okolností smířit. ***