(23.20 hodin)
(pokračuje Benešík)
Takže já bych chtěl moc poprosit, nevím, jestli komunikujete s Ekumenickou radou církví nebo s Českou biskupskou konferencí - prosím dělejte to. Prostě normální člověk, včetně mě jako praktikujícího katolíka, toto neumí pochopit. Umím pochopit, když se prostě řekne: nechoďte tam, je to zakázáno z nějakých důvodů. A budu poslouchat, je to jasné slovo. Ale problém je v tom, že podobné shromáždění, možná ještě větší a nebezpečnější, je prostě povolené. Tak nám vysvětlete, proč to tak je.
Ta vysvětlení, která já jsem slyšel z oficiálních míst, mě opravdu neuspokojila. Protože by bylo dobré, aby - pan premiér teda říkal, že se bude dívat na bohoslužbu na Velikonoce přes internet - ale bylo by dobré, aby si zjistil, jak to opravdu na takové bohoslužbě funguje, kolik lidí tam chodí a jaké jsou možnosti v jednotlivých kostelech. Pokud řekne, že v hobby marketech jsou vysoké stropy, proto tam lidé mohou být takhle natlačeni (upozornění na čas), tak já bych chtěl jenom říct, že v kostelích jsou taky vysoké stropy. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan předseda Rakušan, připraví se paní předsedkyně Pekarová.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, pane ministře, nám je samozřejmě také líto, že tak důležitá materie se probírá v tak pozdní hodiny, a trochu jsem vnímal takové kroucení hlavou v těch vládních lavicích, jako bychom tady už těmi našimi povídačkami někoho zdržovali a podobně. Tak to s námi prosím vydržte. My jsme chtěli klást otázky panu ministrovi a myslím si, že otázky v takto vážném případě určitě namístě jsou.
Za prvé bych chtěl vládu ocenit za to, že s nějakým plánem přišla. Ano, to je určitě správně. My jsme vládu vyzývali, aby s takovým plánem pokud možno přišla už předtím, než nás poslance bude žádat o prodloužení nouzového stavu. Už tehdy jsme se vlády ptali, z jakých modelů vychází, jestli je nouzový stav nutný, nebo není. Bylo nám odpovězeno - po Velikonocích se do toho pustíme a nějaký plán vám představíme.
Pan ministr sám nazval ten plán jakýmsi jízdním řádem. Já mám malinko pocit, že je to jízdní řád do nějaké stanice, jejíž jméno neznáme, nevíme, jak ten vlak pojede rychle, nevíme dokonce, v kterých těch stanicích bude stavět, a je to tak trochu slepý jízdní řád. Je to pochopitelné z toho úhlu pohledu, že ta situace je samozřejmě těžká, vaším prostřednictvím, jak říkal pan kolega Brázdil, a určitě se v ní neorientujeme lehce.
Ale pokud nám vy jako ministr poskytnete pouze informaci o tom, že existují scénáře, tak tu informaci už jsme všichni slyšeli na tiskových konferencích. Že jsou scénáře, které počítají s optimistickým vývojem, scénáře, které počítají s vývojem horším. No a to je právě to, co jsme právě od vás chtěli slyšet. My jsme chtěli slyšet, k čemu a k jakým datům, k jakým modelům se ta očekávání vlády vztahují, za jakých okolností vy například se vrátíte k některým přísným restriktivním opatřením, která právě teď uvolňujete. To je přece to, na co se vás, pane ministře, tady od začátku ptáme. My se ptáme, jak ty prediktivní modely, které jste nastavili, vypadají, k čemu se vztahují. K číslu nakažených, vztahují se k procentu promořenosti populace? Nebo se vztahují prostě k tomu datu, až vědci přijdou s vakcínou a proočkujeme naši populaci? To je přece to, na se vás tady celou dobu ptáme, a tomu se přece musí přizpůsobit i vaše strategie.
Pokud mluvíte o jízdním řádu, musíme vidět cíl nebo metu, ke které veškeré naše úvahu vztahujeme. Pokud nám tu metu neřeknete a pokud pouze mluvíte o tom, že máte připraveny scénáře, tak je to prostě nevypovídající informace a my jsme nechtěli - a troufám si říct, že i pan kolega Bartoš - nic jiného slyšet než to, jaké ty scénáře jsou, jaká data máte, jaké modely máte připraveny pro kterou situaci. Co se stane, když se to začne vyvíjet hůř? Je připraven i nouzový model toho, že se zase nějaké provozy budou zavírat? Proč ty informace nemáme? Pokud ty scénáře existují, tak je přece namístě v informativní zprávě vlády o uvolňování restriktivních opatření nám o těchto scénářích dát nějakou podrobnější než povšechnou informaci, kterou jsme od vás a od vašich kolegů slyšeli mnohokrát na tiskové konferenci.
Vy jste sám, pane ministře, tady řekl, že nechcete podléhat v rámci toho rozhodování nejrůznějším lobbistickým tlakům některých zájmových skupin. No ale vždyť se tak dělo. Tak se prostě jednoznačně dělo. Objevovaly se tady petice. Vy jste reagovali na základě petice na uvolňování školní docházky, najednou se otevřely psí salony, najednou se otevřely hobby markety. Já nevím, byl jste se, pane ministře, u nějakého toho hobby marketu o víkendu, velikonočním víkendu, podívat? Já čirou náhodou ano, protože jsem jel do nákupního centra Tesco, které je vedle jednoho z těch hobby marketů v mém městě. Plné parkoviště lidí, kteří nastupovali do aut, sundavali si přitom roušky, dýchali si na zátylek ve frontách v těch hobby marketech s narvanými nákupními košíky. To byla ta situace, kterou vy jste připustili a ve stejné chvíli jste ještě nepouštěli farmářské trhy. V té chvíli jste ještě nepustili malé provozovny.
A já se ptám - mělo to opatření nějakou logiku? Bylo to to promořování, přirozené promořování, populace skrze hobby markety v tomto případě, o kterém mluvil pan doktor Prymula? Byl to prostě nějaký experiment, byla to součást vašeho plánu, anebo jste prostě vyšli vstříc nějaké lobbistické skupině, která si přála otevřít hobby markety? Ve stejnou chvíli, kdy potom premiér Babiš řekne, že na ty kostely jste vlastně před velikonočními svátky, těmi největšími církevními svátky v církevním roce, tak trochu zapomněli. To nám prostě přijde zvláštní a nedělá to na nás úplně dojem, že ten plán prostě byl jasný a měl nějaký scénář už v té chvíli.
Pár dalších nesmyslných věcí. Fitness centra bez sprch, venkovní sportovní akce otevřeny až v červnu. Jaký je mezi tím rozdíl? Je v tom vydýchaném prostředí fitness centra menší riziko než na té venkovní akci, když trénují fotbalisté na velkém hřišti? Já nevím. Ale to jste nám tady nikdy neřekli. Otevřeli jste malé provozovny, zapomněli jste na to, že lidé podle toho platného nařízení do nich v té chvíli nesměli vstupovat. To jste narychlo napravovali vlastním dodatečným nařízením.
Částečně otevíráte školy, druhý stupeň nejde, první stupeň jde. Já v tom také žádnou zásadní logiku nevidím, ale i v těch hygienických opatřeních nevím. Ptali jste se těch starostů na městech a obcích, jestli vůbec ty školní budovy unesou ta nařízení, s kterými vy jste přišli? Zda je to vůbec prakticky proveditelné, anebo je to jenom hra na nějaké nařízení, které potom finálně stejně nebude respektováno, protože ty školy na to prostě kapacitně nebudou mít. Starostky a starostové z celé republiky nám říkají: museli bychom narychlo dát nějaké buňky před školu nebo přistavovat další patro školních budov, protože je to jednoduše neproveditelné.
A ještě si dovolím říct jednu poznámku. Žáci na druhém stupni škol nebudou chodit do školy ve chvíli, když vy otvíráte podle vašeho plánu, který jste představili, velké supermarkety. Umíte si představit, jak to dopadne? Kam ti žáci, kteří v té době ještě budou mít volno, budou chodit? Ti žáci toho druhého stupně?
Shrňme si váš plán, o kterém jste hovořili ve vztahu k otevření hranic, možnosti vycestování, k tomu základnímu ústavnímu právu.
Tak nejdříve jsme od pana náměstka Prymuly slyšeli, že hranice mohou zůstat zavřeny až dva roky. Pan premiér Babiš na to okamžitě reaguje: to je přece hloupost, to je hloupost, to pan doktor Prymula ustřelil.
Pan doktor Prymula dále říká, že hranice nejsou zavřené - cituji - jsou jen prakticky neprostupné. Prakticky neprostupné - tak ten termín si mohli osvojit soudruzi před rokem 1989. To byly opravdu prakticky neprostupné hranice.
Dále přijde informace, že se budou moci otevřít hranice k cestám na Slovensko a do Chorvatska. Pan vicepremiér Hamáček potom píše: měli bychom si dát pozor, než takové informace pustíme ven. A mezitím začíná vyjednávání pana premiéra s chorvatským premiérem o tom, jak naši občané budou moci vycestovat.
Tak já se znovu ptám - proč tady uvádím tyto příklady - jaký je ten plán a proč jsou ty informace každý den jiné? My se prostě ptáme na to, zda tyto vaše kroky a výroky vycházejí z nějakých konkrétních dat, údajů, z nějakého modelu, který máte, anebo to jsou jenom prostě náhodné výroky, které někoho z členů toho vašeho týmu v té chvíli napadnou. ***