(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času a budeme pokračovat. Dalším vystupujícím je paní poslankyně Kateřina Valachová a připraví se Leo Luzar. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Valachová: Samozřejmě musím reagovat na předřečnici. Past to v žádném případě není. Právo na bydlení, bydlení samo, to není obyčejná věc, na tom se asi shodneme. Stejně tak pokud se tady někteří předřečníci zaklínají Ústavním soudem, tak chci upozornit, že právo na bydlení z hlediska Ústavního soudu a jeho judikatury spadá do takzvaných nezbytných životních podmínek. Takto rozhoduje dlouhodobě nejenom Ústavní soud, ale i Evropský soud pro lidská práva. Tudíž se nám střetávají dvě práva, právo vlastnické a právo na bydlení. To tady nezaznělo a je poctivé to říct. A to také trošku odůvodňuje to, proč to není past, proč se vláda nezbláznila a proč rozhodně není pravdou to, že ten zákon říká: osm měsíců neplaťte nájemné. Proti tomu se důrazně ohrazuji a doufám, že si to s kolegyní Olgou Richterovou blíže vysvětlíme, protože v tom zákoně nic takového není. Není tam osm měsíců neplaťte nájemné.
Co se týká rozhodování soudů. Dobré mravy, dámy a pánové. I v běžné době, nikoli koronavirové a nikoli v rámci vyhlášené nouze, platí to, že soud u důvodů dobrých mravů nevyklidí nájem bytu, a to dokonce v případě, kdy tam je tak dlužné nájemné, že o tom se tady tomu zákonu ani nezdá. Dobré mravy platí právě pro stav nouze. A já vám chci říct, kdo na mě se obrací. Pokud na vás se obracejí vlastníci, kteří mají strach, aby tento zákon nebyl zneužit, a tomu rozumím, tak na mě se zase obracejí nájemci, kteří ne že mají strach, ale kterým se to už stalo, kdy po jednom zaváhání, nedoplacení několika stokorun, je jim vyhrožováno vyklizením na ulici ve stavu nouze. Ve stavu nouze. A na to my reagujeme. V žádném případě nemáme zájem zasahovat do soukromoprávních vztahů mezi pronajímateli a nájemci nějakým trvalým způsobem.
Také chci zareagovat na to, co tady řekl pan senátor. Není pravdou, že má čas nájemce, pokud se nějakým způsobem právě z důvodu koronaviru zpozdí s nájemným, do května příštího roku. To jsme upravili. Na základě dohody tady ve Sněmovně jsme se shodli na tom, že v uvozovkách dobrodiní - nebudete vyhozeni na ulici ze svého domova v době koronaviru - platí do konce července, a dejte si toto do pořádku za ty čtyři měsíce, pouhopouhé čtyři měsíce, nejpozději do konce roku, je to vlastně takový zákonný splátkový kalendář. Jestli vám to, dámy a pánové, přijde jedno, tak určitě, mluvím za celou vládní koalici, nám tedy ne. To není past, to je pomoc.
A teď ještě k tomu, že neřešíme příjmy. Samozřejmě řešíme příjmy. Dokonce společně s opozicí v této legislativní nouzi i v té předchozí jsme hlasovali řadu věcí, kde nahrazujeme příjmy. Jak to, že neřešíme případné investiční vlastníky bytů, kteří si například tímto způsobem spoří třeba na zajištění bydlení pro své děti nebo důchod? Jak to, že to nevnímáme? To jste si nevšimli, že jsme odhlasovali odklad hypotečních plateb? Tam tyto otázky, tyto strachy jsem neslyšela. Ty tady nepadaly. Tady se bavíme o právu na bydlení obyčejných nájemců a o tom, že se mohou zpozdit během několika měsíců v platbě. Rozhodně to není vzkaz - a to samozřejmě mluvím i k těmto nájemcům - neplaťte tři měsíce nájem. To tedy v žádném případě.
A teď se ještě pozastavím nad příspěvkem kolegyně Olgy Richterové. Dlouhodobě spolupracujeme napříč politickým spektrem a snažíme se, aby opravdu právo na bydlení nebylo jenom na papíře v České republice, ale aby fungovalo, takže mě překvapuje, že zmiňuje, že snad my tímto zákonem tvoříme nějakou past, a dokonce my snad že budeme odpovědní za to, že lidé nebudou platit nájem. To je přesně opačně. Ona má pravdu s tím příspěvkem na bydlení, že se to nevztahuje na dlužné nájemné. To je pravda, ale to platí i v běžné době, to s tím vůbec nesouvisí, tento zákon nebo koronavirus.
A my samozřejmě, já už jsem to říkala na plénu Sněmovny minule, budeme reagovat v debatě ministryně pro místní rozvoj a ministryně práce a sociálních věcí v průběhu května o tom, jak nastavit následně vstup do podpory státní sociální, příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení, tak aby nám tito lidé nevypadli, protože logicky měníme podmínky. Tímto si jenom kupujeme čas. Čas tři měsíce. Žádná past a žádné neplacení nájemného.
Na závěr skončím tím, čím skončila Klára Dostálová při minulé legislativní nouzi. Tímto zákonem vláda v době koronaviru chrání lidem právo na bydlení a jejich domov. Čemu nerozumíte? Co vás tak děsí?
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a nyní vystoupí pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi nejdřív poděkovat své předřečnici, protože si myslím, že podchytila ten základ, který tady měl zaznít. A já si myslím, že bychom se měli vrátit zpátky k tomu reálu, k tomu, o čem ten návrh zákona je.
Tady se automaticky předpokládá, že sto procent nájemníků v komerčních nájmech - zdůrazňuji v komerčních nájmech - je neplatič a čeká jenom na to, že přestane platit nájem. Automaticky se také předpokládá, že sto procent těch, kteří pronajímají, komerčně pronajímají své nemovitosti, jsou všechno lidumilové čekající na to, aby mohli vyhovět těm chudákům nájemníkům. Realita je bohužel úplně někde jinde. A tento návrh, který tady je, je o tom, že ve výjimečných případech je možno k tomu přistoupit tak, že se nájemce není schopen s pronajímatelem lidsky domluvit. A toto budou dle mého názoru možná procenta, možná i promile z těch pronájmů, kdy prostě se narazí na absolutní neochotu jednat o tom, jak překlenout společně, společnou domluvou tuto dobu.
Já pevně věřím, že většina pronajímatelů ustoupí a řekne, víte co, já vám rozumím, vy jste přišli o příjem. Hele, domluvíme se, tři měsíce mi zaplatíte třeba jenom dvacet procent, abych měla na náklady, abych neměla. Já to chápu. Z druhé strany chápu, věřím, že nájemníci, když přijdou, milý pane pronajímateli, já se omlouvám, ale toto mi teď vypadlo, víte, já tady mám nějakou rezervu peněz, já jsem měl jet na dovolenou, nepojedu na dovolenou, nemůžu, tak já ty peníze vám dám, ale nedám vám třeba všech dvacet tisíc korun za všechno, co vám dávám, ale dám vám třeba jenom deset. To je lidský přístup.
Ale tady se automaticky předpokládá, že prostě to tak nebude fungovat, a vymýšlí se fantasmagorie. Opravdu si to myslím. Čili jedná se opravdu o jednorázovou záležitost spojenou s aktuálním stavem, dopadající na menšinu nájemníků a menšinu pronajímatelů.
Proč tam je ten úřad práce? Právě proto, že když se není schopen někdo dohodnout, tak je zcela logické, že ve zcela slabší pozici je ten nájemník. A nájemník by měl dokladovat nějaké doklady pronajímateli, že prostředky nemá, tomu rozumíme, ale potřebuje tam mít toho arbitra. Toho, jehož názor by byl jasně daný, a to je obecně státní úřad, státní orgán, úřad práce. A v tom návrhu ta myšlenka je postavena na tom, že je-li člověk, který pobírá jakoukoliv jinou dávku spojenou s koronavirovou krizí, tak je někde v systému evidován. Ten systém je komplexní na úřadu práce. A stačí, kdybych naťukal do počítače, vyskočí ano, pobírá dávku, je podle tohoto zákona možnost žádat, a z druhé strany dá čestné prohlášení, že nedisponuje prostředky, které by to mohly nahradit. Jinými slovy, tím se dá vyhnout těm spekulacím, že sice mám peníze, ale chci to zneužít. Dva doklady, z toho jedno je čestné prohlášení. To nebude v těch jednotlivých případech zátěž pro úřady práce. Ale jde o to vyřešit ty jednotlivé případy, které určitě nastanou, ale není to, jak znovu opakuji, tady na začátku zaznělo, že tady je sto procent lumpů nájemníků a sto procent hodných pronajímatelů. Budou to jednotlivosti a tyto budeme řešit. Proto děkuji za ten návrh.
A z druhé strany se mi trošku, a omlouvám se své předřečnici ze strany pirátské, která použila příklad Prahy. Já už jsem trošku alergický na ty případy Prahy, kdy se na případu Prahy staví celorepublikový model. Kolik samoživitelek důchodkyň v Praze pronajímá své nemovitosti a bydlí, tady to zaznělo, v lépe situovaných sociálních domech a platí si za to? A co ten zbytek seniorů v republice? Jak oni fungují, když tu možnost pronajmout tady toto nemají, protože tam ta bytová situace je úplně někde jinde? Tady používat tento příklad Prahy se mi zdá velice neseriózní a také je třeba myslet na zbylé občany v republice. Děkuji za pozornost. ***