(9.20 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je v části zaměřené na výdaje státního rozpočtu ideální pro běžné cyklické výkyvy ekonomiky, ale v době razantního propadu, kdy dochází ke zlomu trendů a k přenosu následků recese do dalších let, nutí k přehnané fiskální restrikci.
(Obrací se k předsedajícímu:) To se fakt nedá. (Předsedající zvoní zvoncem pro zjednání klidu.)
Toho si je vědoma i Evropská komise. Ta právě proto na konci března poprvé v historii navrhla aktivovat obecnou únikovou doložku z evropského fiskálního pravidla. Umožnila tak dočasný odklon od střednědobých rozpočtových cílů členských zemí. Tím otevřela prostor pro zvládnutí mimořádné situace tohoto roku a potenciálních budoucích následků. Prostor, který využíváme touto novelou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Na rozdíl od naší rozpočtové rady Evropská fiskální rada ve svém stanovisku z března letošního roku uvedla, že obecná úniková doložka by pro takovýto šok měla být použita v plném rozsahu, a rovněž připomíná, že následky finanční krize před deseti lety byly charakterizovány hlubokými škrty ve veřejných investicích. Evropská fiskální rada namísto toho podporuje tempo konsolidace v souladu s rychlostí oživení, a které navíc ponechává prostor pro ochranu a posílení národních veřejných výdajů podporujících růst. V tomto ohledu vyzývá Evropská fiskální rada k využití příležitosti, kterou nabízejí současné historicky nízké úrokové sazby.
Návrh novely, který zde překládám, vytváří podmínky, které umožní naší zemí pozvolný, avšak soustavný návrat na její střednědobý rozpočtový cíl. Rychlost a délka konsolidace byly zvoleny plně v souladu s pravidly EU. Stejnou míru konsolidace využije většina zemí EU. Ty ovšem na rozdíl od nás nemusí k novele národního zákona vůbec přistoupit. Mají totiž v národních legislativách zakotveno, že postupná, v letech rozložená konsolidace směrem ke střednědobému rozpočtovému cíli je nejen možná, ale i žádoucí. My nikoli. Chtěli jsme být papežštější než papež. Patrně proto, že se zde tehdy hledala ústavní podpora zákona, ze které nakonec sešlo. Zda to byl záměr, či nikoli, nechci spekulovat. Zůstalo však toto nekoncepčně striktní omezení, že k plnému návratu na střednědobý rozpočtový cíl musí dojít ihned příští rok. A já vás, dámy a pánové, žádám o nápravu tohoto stavu.
Někteří z vás namítají, zda si vůbec můžeme dočasné rozvolnění pravidla dovolit. Vzhledem k celkové výši zadlužení veřejných financí, která klesla pod 31 % HDP a je jedna z nejnižších mezi vyspělými zeměmi, nemám sebemenších pochyb o tom, že české veřejné finance krátkodobý stimul ekonomiky unesou. Kdy jindy využít léta přebytku veřejných financí a nízkého zadlužení než právě nyní při této bezprecedentní krizi?
Nepřijetí novely by znamenalo pouze cestu drastické fiskální restrikce a další hospodářský propad. Vzpomeňme si na období před deseti lety. S cestou z krize pomocí silné fiskální konsolidace máme jako země své negativní zkušenosti. Prošli jsme si díky tomu dluhovou recesí, nezaměstnanost narostla o 60 %, sociální tíseň obyvatel se prohloubila. Přesto zadlužení během vzpomínaných čtyř let vzrostlo o 17 procentních bodů. Opravdu chceme jít stejnou cestou? Vlastně ani ne stejnou. Ještě bezohlednější k lidem a ekonomice této země. Tehdy totiž dosáhla výše konsolidace na úrovni státního rozpočtu 110 mld. korun za čtyři roky. Nyní by to muselo být 150 mld. korun za rok. Opravdu bych nerada, abychom zase jako před deseti lety začali řešit, zda vůbec valorizovat důchody, zda začít šetřit na učitelích, lékařích či bezpečnostních složkách. Na lidech dnes často v první linii. A už vůbec odmítám, abychom jako tehdy nedostatečné příjmy rozpočtu z vyvolaného propadu ekonomiky začali řešit tím, že zvýšíme daně. Myslím si, že jeden nezdařený experiment už stačil. Poučme se a zvolme tentokrát jinou cestu.
Před ukončením mého projevu mi dovolte, abych se věnovala oponentnímu názoru Národní rozpočtové rady k novele tohoto zákona. K názoru, který odpůrci rádi opakují. Jako právník musím konstatovat, že velmi lacině, aniž by si dikci zákona ověřili a konfrontovali stanovisko rady jak s předmětnou národní, tak evropskou legislativou.
Vyjádření rozpočtové rady lze shrnout slovy, že novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není nutná, protože situaci lze zvládnout v rámci stávající legislativy. Bez škrtů či zvýšení daní. Věřte mi, kdyby taková možnost existovala, byla bych první, kdo by se jí chopil. Bohužel realita taková není. Nedají se využít radou doporučované únikové klauzule, protože ty uvedené v odstavci 4 § 10 se týkají pouze aktuálního roku. Roku, kdy bezprostředně došlo či dochází k nepříznivé události. Tedy pokud ovšem Národní rozpočtová rada nepředpokládá, že nouzový stav nebo propad ekonomiky nebudou pokračovat i v letech příštích.
Stejně tak jednorázové a přechodné operace uvedené ve druhém odstavci stejného paragrafu nelze aplikovat. Vždyť výpadek příjmů za minimálně 140 mld. korun, o kterém jsem hovořila na začátku, není žádná operace ve smyslu vládního či jiného opatření. Jde o důsledek hluboké recese, která má svými dopady zásadní přesah do let následujících.
Já zde nežádám o žádný bianko šek, ale především o udržení stávajících výdajů. O udržení životní úrovně našich občanů. A jelikož je propad příjmů záležitost změny trendu, nikoli pouze hospodářského cyklu, běžné nástroje nestačí. Koncept strukturálního salda zde selhává. Je třeba přistoupit k dočasnému uvolnění fiskálního pravidla. Ke změně, která nevnímá budoucnost pouze omezenou optikou rozpočtu, ale ve všech souvislostech a vazbách společenského a ekonomického rozvoje. Teprve tak zanechají události roku 2020 v našich myslích vzpomínku na sice výjimečnou, ale pouze krátkodobou epizodu našeho života.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A nyní poprosím, aby se slova ujal pan senátor Tomáš Goláň.
Senátor Tomáš Goláň: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně a vážení poslanci, se vším, co tady bylo řečeno, souhlasím. Ale samozřejmě čekáte, že přijde "ale". Jak jste se včera smáli, když jsem řekl, že jsem tady jako odborník a ne jako politik, tak dnes se opět budu snažit být tady jako odborník a nikoliv jako politik, abych vás mohl pobavit hned po ránu.
To "ale" spočívá v tom, že neustále tady zaznívala dočasnost. Já v sedmiletém plánu žádnou dočasnost nevidím, protože vy víte sami, že jste schválili tento nový rozpočtový rámec na roky 2021 až 2027, což je sedm let. My se tady bavíme o únikové klauzuli EU. Ta je dočasná, ale nikoliv sedmiletá.
Já se musím ohradit proti tomu, že tím, že chceme zamítnout tuto novelu, nechceme sanovat, že bychom nechtěli sanovat veřejné finance. My chceme zabránit prodlužování narůstání schodku. Když se podíváme do predikcí, tak vlastně původní predikce růstu ekonomiky činila 2,2 %. Dneska Ministerstvo financí predikuje hospodářský pokles o 5,6 %. Když to sečteme, je to 7,8 %. A ekonomové všichni vědí, že na každý procentuální bod klesají příjmy o 21 mld. Takže jsme svědky toho, že letos bude propad o 165 mld. Samozřejmě víme, že další výdaje na sanaci ekonomiky v této situaci budou kolem 76 až 100 mld. To znamená, že ten deficit, který dneska budete schvalovat, že by měl být 300 mld., bude dočasný.
Ano, je to situace mimořádná, je to situace na základě nouzových opatření a lze na ni aplikovat § 10 odstavec 4 písmeno a) zákona o rozpočtové odpovědnosti. ***