(15.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Já nejsem připraven za situace, kdy jsme prodloužili nouzový stav, aniž byste nám byli schopni zdůvodnit, na co ho potřebujete, tak já prostě nejsem připraven posílit represivní instrumenty státu. Nejsem. A pokud někdo spáchá přestupek, tak ať pak něco zaplatí ve správním řízení. Mně se naprosto příčí, aby policisté mohli za tohle vybírat pokuty na místě, popřípadě smlouvali za kolik, a otevíral se tak obrovský korupční prostor. Jsem prostě zásadně proti.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda klubu SPD Radim Fiala. A potom tedy dám prostor panu poslanci Kubíčkovi, který se hlásil. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, i já mám velmi podobný pohled na tento zákon. Mám pocit, že není potřeba posilovat pravomoci policie. Mám pocit a jsem přesvědčen o tom, že má policie dost prostředků na to, aby dokázala v současné chvíli lidi pokutovat, dovést k nápravě, a také vidím kolem sebe, že panuje obrovská solidarita, že lidi nosí roušky, že se snaží, aby bylo všechno tak, jak má být, a řekl bych, že je to drtivá většina. V době, kdy dochází k pomalému rozvolňování, to znamená, že říkáme, že už můžete běhat po lese bez roušek, že můžete sportovat a podobně, tak budeme posilovat pravomoci policie k tomu, aby nás mohla pokutovat. Já si také dokážu představit, jak by to mohlo vypadat, a ani já s tím nesouhlasím. Koneckonců odhlasovali jsme nouzový stav do 30. dubna a já si myslím, že ani na tu chvíli to nebude třeba. Policie může tu věc posoudit ve správním řízení a má dostatek kompetencí a pravomocí na to, aby mohla jednat. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí pan poslanec Kubíček. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jako obvykle navrhuji omezení jednání - vystoupení jednoho poslance na pět minut v obecné a na pět minut v podrobné rozpravě. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: O tomto vašem návrhu budeme hlasovat neprodleně. Slyším dobře, že je zájem o odhlášení? Slyším nějaké ťukání. Ano. Já vás odhlásím, přihlaste se, prosím, znovu svými hlasovacími kartami.
Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Romana Kubíčka, který navrhuje omezit řečnickou dobu v obecné rozpravě na pět minut. Je to hlasování podle § 90 odst. 7 jednacího řádu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 112 přihlášeno 83 poslanců, pro 73, proti 4. Návrh byl přijat. Tedy řečnická doba v obecné rozpravě bude omezena na pět minut.
Nyní požádám o vystoupení pana poslance Radovana Vícha a připraví se pan poslanec Benda. (Poslanec Benda chce vystoupit jako první.) Vy jste se, pane poslanče, hlásil dřív, ale nechápu, proč jste elektronicky za panem poslancem Radovanem Víchem. (Hlasy ze sálu, že už tam svítil předtím.) Tak dobře. Já postupuji přesně podle pořadí, které vidím na displeji, já vás bohužel nedokážu jinak vyvolat. Prosím, pane poslanče. Pan poslanec Radovan Vích má slovo. Prosím.
Poslanec Radovan Vích: Dobré odpoledne všem. Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte, abych v krátkosti řekl stanovisko poslaneckého klubu hnutí SPD k této věci.
My jsme v každém případě za zvýšení zajištění bezpečnosti našich občanů. Nicméně považujeme v současné době návrh tohoto zákona za zbytečný, zejména v době rozvolňování přijatých opatření ze strany vlády. Považujeme stávající legislativu za dostatečnou. Policie a vojsko se těší velké důvěře veřejnosti a my bychom nechtěli, aby díky tomuto návrhu zákona policie svůj kredit ztrácela a aby, byť na dobu určitou, byl u nás nastolen takzvaný policejní stát, kdy policisté budou chytat cyklisty a dělat si čárky, kolik jich chytili. Chtěl bych jenom říct, že policie má pomáhat a chránit, a nikoliv v době restriktivních opatření občany peskovat. Pokud někdo odmítne zaplatit tento přestupek, stejně to nakonec spadne takzvaně do řešení správních orgánů a vybírání bude velmi komplikované. Takže ty argumenty, že chceme správní orgány odbřemenit od byrokracie, stejně nejsou relevantní.
Takže na závěr bych chtěl říct, že návrh zákona není systémový a poslanecký klub SPD tento návrh zákona nepodpoří. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy vyzývám pana poslance Marka Bendu. Máte slovo. Prosím, máte krásných pět minut. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, vystupuji sám za sebe, náš klub má volné hlasování, a jenom bych chtěl říct, proč já návrh nepodpořím.
Není to z mé strany žádná nedůvěra vůči policii nebo městské policii. Ale tak jak nám tady byly řečeny statistiky, i teď panem zpravodajem, v přestupkovém dopravním řízení je přibližně 140 tisíc pokut dáno na místě, přibližně 13 tisíc jde do správního řízení. To znamená, desetinásobek je pokutou na místě. Jestli dneska policie posílá do správního řízení přes víkend 540 případů, tak počítejme s tím, že dalších řádově 5 tisíc bude řešit pokutou na místě. To jsou reálná čísla, která podle mého názoru hrozí. Samozřejmě každý policista si třikrát rozmyslí, než jde do správního řízení, třikrát se pokusí o domluvu, říct tomu člověku "neměl jste roušku, udělal jste tohle, přišel jste příliš blízko, jdete čtyři, nechte toho", než se začne sepisovat nějaký protokol. Dát pokutu, a to všichni víme, prostě lidé jsou na světě líní, i policisté jsou líní, dát pokutu na místě je mnohem jednodušší. A kdybychom postupovali podle zákonů, které jsou dlouhodobě vydiskutovány, ve kterých víme přesně, co se smí a co se nesmí, tak řeknu "klidně to udělejme", ale my dnes v tom koronaviru, a do budoucích měsíců to bude to samé, budeme postupovat podle rozhodnutí ministra zdravotnictví, které je vydáváno ten den ráno, nebo někdy tři dny předem, nebo někdy týden předem. Už jsme několikrát zažili i ministra vnitra, a ten by měl být nejkompetentnější osobou v dané věci, i pana Prymulu jako šéfa Ústředního krizového štábu, který říká: my rozumíme tomu, že v lese nemusíte mít roušku, i když tedy zatím je to zdravotnictvím napsáno tak, že ji musíte mít všude, my rozumíme tomu, že když jedete v autě jenom se svou rodinou, se kterou jste celý víkend, nebo celý týden, nebo celé tři neděle doma, tak je zbytečné, abyste všichni měli roušky. Ale v tom nařízení to prostě takhle napsáno není.
Já mám velké obavy, že to, co se dnes vykládá nějakým zdravým rozumem a mnohdy opravdu jako výkladem těch příslušných funkcionářů, tak najednou řekneme toto, a ještě mimo správní řízení, se to bude řešit pokutou na místě. A budou z toho podle mého názoru jenom hádky a spory. Těch situací, které život přináší v tom, kdy chcete nosit roušku stále, a znamená to tedy, že se na ulici můžu najíst, může pan premiér sníst zmrzlinu, když si ji koupí, můžu, když si stoupnu do kouta, si dát cigaretu, nebo musím vlézt do domu, nebo do nějakého uzavřeného prostoru. Takovýchhle situací je přece celá řada. A v tomhle směru si myslím, že je mimořádně nešťastné právě proto, že ty zákazy nejsou jasně vydefinované a že ty zákazy by se měly řešit pokud možno se zdravým rozumem pokud možno s tím domluvením, přijít s tím, že jejich jakékoliv porušení budeme trestat a sankcionovat.
Proto já pro návrh ruku nezvednu. A není to proto, že bych nedůvěřoval policii nebo městské policii, ale je to opravdu proto, že se bojím, že z toho bude víc hádek a sporů než něčeho užitečného. Protože ta rozhodnutí nejsou dostatečně jasná, nejsou dostatečně precizně zdůvodněná. Jsou to prostě, tak jak běžíme v čase, jednorázová rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví. ***