(10.00 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Když říkám, že ta novela je zásadní, tak je zásadní v tom, že České národní bance dává nové nástroje měnové politiky. Dosud byla Česká národní banka - a já si myslím, že to bylo správně - omezena dominantně na nástroj úrokových sazeb. Nyní se její nástroje mají rozšířit o takzvané nekonvenční nástroje měnové politiky a já musím uznat, že jsou to nekonvenční nástroje měnové politiky, které využívá celá řada jiných centrálních bank. A pokud tady pan guvernér argumentuje Evropskou centrální bankou, Fedem nebo i jinými centrálními bankami, tak ano, v tomto má pravdu, skutečně to využívají i jiné centrální banky. Otázka je, jestli my jsme ve stejné situaci těch centrálních bank, že bychom to potřebovali rovněž. A druhá otázka je to, že to mají ostatní centrální banky, je ten nejdůležitější argument, proč bychom to měli mít v nástrojích my rovněž.
V případě Evropské centrální banky ta potřeba kvantitativního uvolňování je způsobena tím, že si Evropská centrální banka vlastně vystřílela ten svůj hlavní měnový nástroj, to znamená úrokové sazby, a dneska je s těmi úrokovými sazbami na nule, respektive v minusu. Chceme my dávat České národní bance další nástroj k tomu, aby rovněž ona měla šanci rychleji si vystřílet ten hlavní arzenál a jít do minusových úrokových sazeb? Já si to nemyslím.
Druhý argument. Pomohlo to kvantitativní uvolňování, respektive tištění peněz, které se právě děje tím, že centrální banka nakupuje do své bilance cenné papíry a de facto tak poskytuje nové peníze finančnímu sektoru, nebo může i reálné ekonomice, v případě jiných centrálních bank to není součástí tohoto návrhu - pomohla tím kvantitativním uvolňováním, tím tištěním peněz Evropská centrální banka nějakým způsobem zachránit ekonomický růst eurozóny? Pomohl tento nový měnový nástroj k tomu, že by se ekonomice eurozóny dařilo lépe? No samozřejmě nepomohl. Eurozóna přesto, že Evropská centrální banka masivně kvantitativně uvolňuje už celé roky, tak růst eurozóny se drží na velmi podprůměrných a malých číslech. Čili nenalhávejme si, že by kvantitativní uvolňování byl tak skvělý nástroj ve smyslu toho, že by mohl zachránit ekonomický růst.
Problém ekonomik eurozóny je samozřejmě úplně někde. To jsou přeregulované ekonomiky, ekonomiky s nízkou produktivitou práce, s neschopností přinášet inovace. A věřte, že tento strukturální problém eurozóny nelze vyřešit kvantitativním uvolňováním, a pokud si někdo z vás myslí, že tento nástroj po vzoru Evropské centrální banky by mohl pomoci ekonomice třeba i v tom, že by pomohl k růstu, tak já jsem přesvědčen - a ta eurozóna o tom hovoří jasně - že by to nepomohlo.
Proč vlastně o to vláda i Česká národní banka usiluje? Ze strany vlády je to poměrně jednoduchá úvaha. Vláda, která si nevytvářela v minulých letech finanční rezervy jako třeba Německo, bude nucena své větší výdaje financovat větším zadlužením a je zřejmé, že tedy bude muset emitovat větší množství dluhopisů. Ve strachu nebo z obavy toho, že by nemusely ty dluhopisy mít tak výhodné podmínky, tak výhodnou úrokovou sazbu, tak samozřejmě vláda bude ráda, když tu bude subjekt, jako je Česká národní banka, která na sekundárním trhu bude moci tyto cenné papíry nakoupit a de facto zlevnit financování státního dluhu, což může být výhodou v tom nějakém krizovém krátkém období, kdy zkrátka potřebujeme zafinancovat nějaké veřejné výdaje.
Problém tohoto návrhu je ale v tom, že ta centrální banka už od toho roku 2016 nechce pouze omezeně, ale natrvalo. Takže natrvalo tu budeme mít nástroj České národní banky, který bude zlevňovat financování státního dluhu a bude nakupovat cenné papíry za úrokovou sazbu, kterou by privátní soukromí investoři nebyli ochotni akceptovat, protože by viděli v České republice, respektive vládě, rizikovějšího klienta.
Dnešním pozměňovacím návrhem, nebo pozměňovacími návrhy, které jsou ve hře, sice omezujeme platnost toho na rok, ale všichni dobře víme, že v rámci standardního legislativního procesu je tu norma, která počítá s tím, že tento nástroj bude, jak se říká, v rukou České národní banky na věčné časy. A já prostě si nemyslím, že máme otevírat Pandořinu skříňku morálního hazardu v tom, že vláda se bude moci zadlužovat do budoucna, aniž by měla korektiv na trhu ve smyslu toho, že ti soukromí investoři přece jen ocení to, jak daný subjekt, v tomto případě vláda, je rizikový, či nikoliv. Čili tady budeme i v budoucnu moci se více zadlužovat, než jak by to vládě umožňovala situace na trhu, respektive to, jak by tu vládu hodnotili soukromí investoři.
V případě České národní banky je ten zájem na schválení novely zřejmější. Prostě jako jakákoliv jiná instituce si přeje rozšířit svůj vliv a moc. Koneckonců jak říkám, ten zákon nevznikl v souvislosti s nemocí COVID-19, ten zákon i ta část, kterou dneska projednáváme, tu leží od roku 2016 a Česká národní banka v té době argumentovala, že to je věc, kterou mají jak Evropská centrální banka, tak Fed. Ale znovu říkám, tyto centrální banky mnohem dříve než Česká národní banka vystřílely ten svůj hlavní arzenál, a pokud chtěly uvolňovat měnové podmínky, tak jim nezbývalo nic jiného než ke kvantitativnímu uvolňování přistoupit.
My máme to štěstí, že se v minulosti centrální banka - v tomto smyslu ji chválím - chovala zodpovědně a vytvořila si měnověpolitický prostor v tom smyslu, že nemáme léta záporné nebo nulové úrokové sazby, ale nyní v těch složitých dobách může centrální banka snižovat tu svoji základní úrokovou sazbu. Ještě nejsme zkrátka úplně na té zemi, ještě nejsme na té nule.
Nicméně i ten samotný nástroj nakupování nejenom těch státních dluhopisů, teď bych se dostal k těm firemní dluhopisům, které bude moci centrální banka nakupovat, i to má své nezamýšlené důsledky, nákup firemních dluhopisů ze strany centrální banky. Centrální banka argumentuje, že tím může dodat likviditu do nějaké finanční instituce, která má potíže, ale znovu se dostanu a budu srovnávat to, jakým způsobem to probíhá v těch jiných světových centrálních bankách, ať už Evropské centrální bance, nebo Fedu, a budu vznášet takové dotazy, na které si každý z vás můžete odpovídat.
Bude centrální banka nakupovat firemní dluhopisy od všech institucí na finančním trhu, které se objeví v potížích? To znamená, bude nakupovat jak od těch velkých, systémových institucí na finančním trhu, nebo i od malých podílových fondů, relativně pro ten finanční trh a jeho stabilitu nedůležitých? Bude centrální banka v kontextu toho, že bude zachraňovat nějaký podílový nebo důchodový nebo jakýkoliv fond tak, aby ho zachránila, bude nakupovat pouze alespoň trošičku bonitní dluhopisy, nebo bude nakupovat do své bilance i naprosto toxické dluhopisy bez jakékoliv hodnoty? I to je zcela zásadní otázka. A Česká národní banka, respektive ta novela, kterou dnes budeme schvalovat, nic takového neříká, že by to musely být pouze dluhopisy s nějakou míry kvality. A když se podíváte do toho světa, tak nákup takzvaných toxických aktiv, toxických dluhopisů umožňuje v některých těch zemích přežívat společnostem, které by jinak dávno zkrachovaly a uvolnily by místo prostě šikovnějším finančním institucím, které se chovaly zodpovědně.***