(12.40 hodin)
(pokračuje Benda)
Chybí pak samozřejmě zdůvodnění těch ministerských rozhodnutí. Chybí o nich alespoň základní diskuse předem, a ta je prostě pro zákony nezbytná a nutná. Uvědomme si, že tím zavazujeme všechno obyvatelstvo a ta bitva se skutečně vede s virem, ne s obyvatelstvem. My nemáme překvapovat obyvatelstvo, ale máme působit proti tomu, aby se nám tady vir začal nekontrolovaně rozrůstat. V tomto vidím obrovský problém.
Ono to souvisí i s těmi zákony, které sem přicházejí v legislativní nouzi. Jak vidíme, tak aspoň u zákonů už vláda někdy přichází tři čtyři dny předem, u některých přichází až dneska a chce, abychom je zítra schválili. Ale pak je ještě sedmkrát změní, protože přesně zjistí, že tady ještě nedomyslela toto a ještě nedomyslela toto. My potřebujeme opravdu plán toho, jaká jsou opatření, a předem, aby se o nich mohla bavit celá společnost a říkat: toto ještě ano, toto už ne.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Petr Bendl a připraví se s přednostním právem pan místopředseda Pikal. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám jenom pár minut, které jsou mi vyčleněny z rozhodnutí Poslanecké sněmovny, tak jenom pár poznámek. Mnohé už bylo řečeno. Zkusím se tedy vrátit jenom ke třem nebo čtyřem odstavcům zdůvodnění vlády, kde žádá o prodloužení nouzového stavu, který byl vyhlášen 12. března 2020.
Hned v bodě 1 konstatuje vláda ve svém zdůvodnění, že Česká republika je nadále ve stavu zákonného jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Já myslím, že ti z vás, kteří přemýšlí tím směrem, že je třeba neprodlužovat v žádném případě nadbytečně, a zdůrazňuji nadbytečně, nouzový stav, že je vám všem jednoznačně jasné, že do budoucna můžou, a oni už v podstatě přicházejí a budou ohroženy majetkové hodnoty, možná i vnitřní pořádek a bezpečnost obyvatel, neboť se dostávají vlivem některých rozhodnutí prostě do neřešitelných situací a ekonomická situace řady lidí se dostává do obrovských problémů. A čím déle budeme v těch zákazech trvat, tím horší ten propad bude, protože my musíme myslet na to, co se stane den poté, protože věřím, že všichni chceme a budeme směřovat k nějakému normálnímu životu, a musí nám být všem jasné, že ty potřební, pro které stát vynakládal spoustu finančních prostředků, je budou potřebovat nadále. Budou je potřebovat důchodci, budou je potřebovat nemocní, budou je potřebovat malé děti. Prostě my budeme potřebovat finanční zdroje i den poté a musíme myslet na to, co se stane. Nemůžeme nechat Českou republiku nabourat, nebo pak budou ohroženy opravdu majetkové hodnoty, peníze na účtech lidí a tak dále, a tak dále. Myslím si, že dnes pomalu a postupně ekonomové tyhle otázky otevírají.
A nám nemůže být také lhostejné, co se stane za rok, jak budou vypadat rozpočty, zdali ochráníme potřebné, a to nejenom z rozpočtu státu, ale také z rozpočtů měst a obcí. Proto jsem rád, že tady zní konsenzuálně, že to nebudeme prodlužovat v tuto chvíli o měsíc, ale pokusíme se prohlasovat, někteří z vás to avizovali, termín ke konci dubna, přičemž je nutné, abychom ten plán měli - plán rozvolňování, ale také plán zaměřený na zvýšenou, troufnu si říct mnohonásobně zvýšenou ochranu rizikových skupin, kterých se to nebezpečí týká. Mám na mysli staré, nemocné lidi, ale samozřejmě i ty, kteří se o ně v první linii starají. Tam se musíme zaměřit především.
Poznámka druhá. Myslím si, že pravidla pomoci musí a mají být jednotná a stejná úplně pro všechny. Že není možné vyjmout region Prahy s odkazem, že tedy hrubý domácí produkt mají Pražané natolik vysoký, že není možné jim z některých projektů nebo z některých vyčleněných finančních prostředků pomoci. To je podle mě skandál. Není možné, abychom vyčlenili kraj pražský, ono se týká i nás Středočechů, řada firem má svoji firmu založenou v Praze, ale podnikají ve středních Čechách, a oni pak nedosáhnou na některé programy, které vláda vyhlásila. To považuji za skandální a myslím si, že by v tomto vláda měla udělat maximum, aby podmínky byly jednotné a pro všechny stejné.
A třetí poznámka, kterou mám, se týká řešení nouzového stavu. Vláda se ve své žádosti o prodloužení nouzového stavu také zmiňuje, že je to pro ni důležité proto, že v nouzovém stavu nemusí jednotliví zadavatelé zadávat veřejné zakázky v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, že to je vlastně výhodné, protože se nemusíme nikoho ptát a můžeme koupit rychle všechno, za kolik to máme k dispozici. O.K. Je to asi dobré opatření, nicméně důvěřuj, ale prověřuj platí, platilo a věřím, že platit bude, a myslím si, že by všichni ti objednavatelé ze stranu státu, ale samozřejmě i krajů, případně obcí, pokud udělají nějakou objednávku s odkazem na to, že jde o nouzový stav, pak měli následně zveřejnit kompletní - podotýkám a zdůrazňuji kompletní - smlouvy, na základě kterých objednali předmětné materiály. (Předsedající upozorňuje na čas.) Abychom se vyhnuli debatám.
A proto navrhuji doprovodné usnesení. Jedna věta: "Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky o zveřejnění kompletních smluv uzavřených s odvoláním na nouzový stav, kdy se na ně nevztahoval zákon o veřejných zakázkách." Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan místopředseda Vojtěch Pikal s přednostním právem. Připraví se paní poslankyně Helena Válková. Máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, než se vrhnu do svého projevu, tak bych chtěl reagovat na jednu věc, která tady zazněla, vaším prostřednictvím. Pan místopředseda Okamura se na grémiu ptal, že tedy nebudou faktické poznámky, a tím pádem doufá, že nebudou žádné útoky a podobné věci, nicméně na začátku svého projevu se přímo opřel do jednoho poslaneckého klubu. A mně to tedy nepřijde jako vhodný způsob, jak tady v tuto chvíli vést politickou diskusi.
Ale nyní bych se chtěl o kousek ilustrativně vrátit k minulé kauze vládních materiálů, které navrhovaly posílit pravomoci vlády ve vyhlašování válečného stavu či stavu ohrožení při neakceschopnosti Sněmovny. Předkládající pan ministr Metnar nakonec správně řekl, že se jedná o materiál k zahájení široké diskuse napříč politickou reprezentací. My jsme tedy diskusně reagovali, protože ostatně sledovat kroky vlády a předkládané materiály je naše práce, a tím by to věcně mohlo být uzavřeno, protože všichni uznali, že teď na takovou diskusi není vhodný čas. Objevily se teorie, že by to mohlo být promyšlené vypuštění balonku, testování vody, jestli si toho opozice všimne a když ne, bude následovat skutečný pokus o převzetí moci. Alternativní teorií je, že budeme věřit předsedovi vlády, že si nepamatuje, co se projednává na Bezpečnostní radě vlády, když jí předsedá, a ministr obrany je politicky neobratný. Nevím, která teorie je v současné situaci horší volbou, ale realita, jak tu byla již popsána, jasně mluví pro druhou možnost, že vláda postupuje chaoticky, neobratně a nejednotně. To mě osobně velmi mrzí. Chtěl bych mít vládu, která bude postupovat jednotně, srozumitelně, přesvědčivě, ideálně nejen v době krize. ***